The Family

Slezte ze mě!

Nechte mě!

Slezte ze mě!

Ježíš řekl: „Musíte mě upřednostnit před ostatními

a upřednostnit mě před sebou.“

Pro Hitlera, to byl požadavek nacistické strany.

Upřednostnit nacistickou stranu a její cíle

před otcem, matkou, bratrem, sestrou a vlastním životem.

To byla smlouva. Slib.

Ale skutečná práce je neviditelná.

A neviditelně se šíří.

Čím víc bude vaše organizace neviditelná, tím větší vliv budete mít.

Obviní mě, že jsem zklamal jejich důvěru.

V zásadě jsem to udělal.

Chtěli být tajná, neviditelná organizace.

Já o nich napsal dvě knihy.

Ale ten příběh už není jen o mé zkušenosti.

Trvalo dlouho,

než jsem si uvědomil, kdo je Rodina,

a jaký mají vliv na vedení naší země.

Byla to skupina s chapadly po celém světě,

setkávali se s prezidenty, zahraničními vůdci,

aby šířili jejich vlastní pohled na Ježíše po světě.

Národní modlitební snídaně: washingtonská instituce

pro republikánské i demokratické prezidenty od Eisenhowera

Chci poděkovat všem z Kongresu i mimo něj,

kteří se o toto zasloužili.

Říkalo se, že je nejmocnější muž ve Washingtonu, o kterém se neví.

Jako čaroděj ze země Oz.

Rád bych o tom řekl více,

ale funguje to proto, že je to soukromé.

Musíme oslovit vůdce. Když je dostaneme,

celý národ bude ovlivněn pro Krista.

Myšlenka byla vznešená: Pojďme žít spolu.

Ve Washingtonu jsem byl součástí skupiny C Street.

Guvernér Mark Sanford, senátor John Ensign

se zapletli do skandálu...

Dělají Boží práci na ďáblově hřišti.

Setkáme se s opravdu hroznými lidmi.

S diktátory, vrahy a zloději.

Být špatný hlasatel víry z jiné země,

takového setkání bych přesně chtěl zneužít.

Všichni v místnosti vloží ruce na zvoleného prezidenta.

Na to Rodina čekala.

Je to Boží muž.

A říkají, že jde o víru,

ale všichni chápou,

že tu ve skutečnosti jde o moc.

Bydlel jsem s nimi,

modlil se s nimi na jejich velitelství v sídle jejich moci.

Byli tam členové Kongresu, senátoři, světoví vůdci.

Neviditelná organizace, která se skrývala nám před očima přes 80 let.

Lidé si myslí, že je v tom něco zlověstného.

Musí to být konspirace.

To je nejvzdálenější pravdě.

Je to dechberoucí zapletení církve se státem.

Skromný příklad vedení,

jaký svět neviděl.

Prohnilá demokracie.

Je to síla Boží.

To je něco, co svět zoufale potřebuje.

DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

Všechno trápení bude pryč.

Také veškeré zklamání

bude navždy pryč.

Spustili jsme program celosvětové duchovní ofenzívy.

Vím, jako nikdy dřív,

že jsme všichni Boží děti.

Těmi dveřmi si s sebou můžeme vzít jediné.

Ty, které jsme dovedli ke Spasiteli.

Měj z něj bázeň. Miluj ho.

Úplně se mu poddej.

A pak budeš jeho učedníkem.

A co jsme začali, to dokončíme.

ČÁST PRVNÍ PONOŘENÍ

Jedna z věcí, které jsem vždy miloval, i jako malý kluk,

byla představa, že probíhá boj mezi dobrem a zlem.

Že jsme denně aktivně součástí války s mocnostmi zla.

Že v našich životech jsou démonické vlivy

a musíme být ve střehu.

Pro kluka je to jednak strašidelnější svět.

SPISOVATEL, THE FAMILY

Na druhou stranu je také víc vzrušující.

Moje matka zemřela na rakovinu prsu.

Byla mladá a já byl ještě dítě.

Vyrostla částečně v pentekostálním křesťanství.

A když umírala,

pozvala lidi různých vyznání, aby se s ní modlili.

Všiml jsem si, že se někteří modlili za její spasení,

aby se stala členkou jejich víry i ve smrti.

Jiní se modlili za vysvobození,

za úlevu od utrpení, aby mohla žít déle.

A otázka vysvobození nebo spásy,

dalšího světa nebo svobody právě teď,

mě opravdu zasáhla.

A to mě dovedlo k příběhům,

které mě zajímají dodnes.

UTRPENÍ A VYSVOBOZENÍ

Co je to kult?

Když mi bylo něco málo přes 20, rozhodl jsem se psát o náboženství.

Žil jsem v New Yorku, pracoval na této knize

a dozvěděl jsem se, že můj starý kamarád,

jmenoval se Luke, je ve městě.

Luke byl velmi perspektivní muž,

z rodiny z vyšší třídy, měl to v životě dotáhnout daleko.

Byl zasnoubený, budoval si finanční kariéru.

Ale pak to všechno opustil,

přestěhoval se a připojil ke skupině,

jeho rodina se bála, že to je kult.

Zdálo se, že odešel, jen aby zmizel.

Jeho rodina věděla, že píšu o náboženství,

a tak řekla: „Setkal by ses s ním a zjistil o co jde?“

Bylo to velice krátce po 11. září.

A jedním z důvodů, proč tam šel, bylo,

že chce prozkoumat ruiny sekularismu.

Řekl: „Teď to vidíme.

Je to bitva mezi dobrem a zlem.“

Zdálo se, že je změněný člověk.

Řekl mi o té amorfní společnosti, ke které se přidal.

Řekl: „Nejsou to křesťané.“

Jsme následovníci Ježíše a jen sloužíme.

Komu sloužíte?

Lidem, které Bůh vybral, aby vedli.

Politici.

- Je to nějaká organizace? - Ne.

Žádná církev, kazatelé, žádná pravidla ani rituály.

Ale čtete Bibli, ne?

Jasně, ale většinou pracujeme.

My...

Hrabeme listí, hrajeme basketbal, umýváme záchody.

Počkej, čistíte záchody pro politiky?

Vím, že to zní divně.

- Jo. - ...ale není.

Je to jen pár kluků, co spolu žijí.

Je to skvělý.

Zdálo se to jednoduché.

A pak mě pozval, abych se podíval.

I když jsem o tom skoro nic nevěděl, šel jsem tam.

Užíváte drogy, alkohol nebo léky na předpis?

Dalo se vstoupit jen na doporučení.

A musel jsem projít rozhovorem v kanceláři v Capitol Hill

s poradcem republikánského senátora z Oklahomy.

Máte přítelkyni?

Ptal se na můj vztah s přítelkyní...

- Je křesťanka? - Ano.

...a na můj vztah s rodiči.

Později jsem pochopil, že ty otázky

měly ukázat, čeho jsem schopen se vzdát.

A já jsem odpovídal upřímně.

Musíte chápat,

že jsem tehdy nebyl investigativní novinář.

- Byl jste si s matkou blízcí? - Ano.

Nebyla v tom lstivost ani vychytralost.

Řekl jsem, že jsem spisovatel

a že cestuji po celé zemi

a snažím se pochopit různé představy Ježíše.

A že chci poznat tu jejich.

Nájem je 400 dolarů.

Ubytování a strava.

Bylo to asi o týden později.

Prošel jsem zkouškou.

Byl jsem pozván, abych s nimi šel žít,

být bratrem, jak říkali.

Skupina bratrů mě přišla vyzvednout

a odvezli mě přes řeku do Arlingtonu ve Virginii,

na předměstí Washingtonu,

kde žije hodně lidí ze zpravodajské služby.

Zajeli jsme do slepé uličky

a kolem velkého krásného georgijského sídla.

- Pěkný dům, ne? - Jo.

Páni.

Nevěděl jsem, jak o tobě říct klukům,

tak jsem řekl, že přijede nováček. Je z New Yorku.

- Je spisovatel. Je Žid. - Vlastně napůl Žid.

A chce znát Ježíše.

Víš, co řekli?

Ne.

Přiveďte ho.

Jdeme.

Všechno Bohu odevzdávám.

Jsou tu pokušení a boje?

Přistěhoval jsem se do domu Ivanwald.

Kluci? Tohle je Jeff.

Bylo to plné energie, jako v domě univerzitního bratrstva.

Ale bez piva, bez...

Nic tam nebylo, byl to zbožný dům pro Boha.

Pánu v modlitbě...

A docela brzy

jsem si uvědomil, že to není to,

co jsem myslel.

- Jeff. - Vítej v Ivanwaldu.

Díky za pozvání.

Myslím, že si to tady užiješ.

- Pojďme tě ubytovat. - Jo.

V některých oblastech kolem Washingtonu

se o tom doslechnete.

Dům pro muže a kus dál pro dívky.

BÝVALÝ BRATR V IVANWALDU

taková enkláva,

takový rok volna z běžného života.