Kirin ga Kuru (麒麟がくる)

podzim druhého roku éry Genki 1571

Micuhidovo sídlo Kjóto

Micuhide se vyznamenal v bitvě na hoře Hiei

oa za odměnu dostal od Nobunagy knížectví Ómi, známé jako Šiga.

Měl v úmyslu postavit nový hrad v Sakamotu, poblíž jezera Biwa.

Otče, můžu se zeptat?

Copak je?

Uvidíme z hradu moře Ómi?

Ano, z vrcholu hlavní věže.

To jsem ráda.

Tamo?

Tady je.

Tamo, je čas jít k doktorovi Tóanovi.

Ano.

Kiši, nezdržuješ tatínka?

Ne, to nevadí, mám už skoro hotovo.

Zbytek si rozmyslím v Ómi.

To je hrad, který chceš postavit v Sakamotu?

Nákres je hotový,

ale ve skutečnosti se mi nechce odjet.

Proč ne?

Radši bych žil tady.

Jsme ve městě teprve tři roky a už jsi kníže s vlastním hradem.

Rodina i vazalové jsou spokojení.

Těší se, až pojedou do Sakamota.

Je tu pán Kinošita Tókičiró.

Aha, dobře.

Hrad s výhledem na moře...

Hrad i jezero budou překrásné.

Už se nemůžu dočkat.

Kirin přichází

scénář IKEHATA Šunsaku

KIKU TV Murasaki

český překlad SONMI 22. 3. 2022

hudba John GRAHAM

vypravěč IČIKAWA Ebizó XI

obsazení

Akeči Džúbei Micuhide HASEGAWA Hiroki

Koma KADOWAKI Mugi

Hiroko KIMURA Fumino

Micubuči Fudžihide TANIHARA Šósuke

Hosokawa Fudžitaka MAŠIMA Hidekazu

Akeči Samanosuke MAMIJA Šótaró

Fudžita Dengo TOKUŠIGE Satoši

Naka Guin Poon Chaw

Ašikaga Jošiaki TAKITO Keniči

Sandžoniši Sanezumi IŠIBAŠI Rendži

Iroha Dajú ONO Mačiko

císař Ogimači BANDÓ Tamasaburó V

Setcu Harukado KATAOKA Curutaró

Kinošita Tókičiró SASAKI Kuranosuke

Močizuki Tóan SAKAI Masaaki

výkonní producenti OČIAI Masaru FUDŽINAI Hideki

režie OHARA Taku

35 Jošiakiho hněv

Musím říct, že mě nepřestáváte udivovat, pane Akeči.

Mám z vás radost.

Rod Odů má hodně vazalů, ale vlastní hrad ještě nikdo nedostal.

Pán Nobunaga vám ohromně důvěřuje.

Jak vám závidím. Kdybyste se tak mohl o vaše štěstí rozdělit.

To jsou rozkazy pána Nobunagy?

Ano, požádal mě, abych vám ten dopis dal.

Podle něj

jsou šlechtici na císařském dvoře

tak chudí, že nemají co jíst, a chtěl by jim nějak pomoci.

Proto nám dvěma nařídil, abychom se o to postarali.

Vybrat část rýže z každého pole kolem hlavního města jako daň.

Půjčovat chrámům a bohatým a přebytek dát šlechticům.

Je toho víc.

Šógunát nezákonně zabral půdu císařovy sestry.

Vrátit ji právoplatnému majiteli a potrestat šógunát.

Pán Nobunaga chce pomoci a udobřit šlechtice od dvora.

Na nic jiného nemyslí.

To chápu, ale proč vyvolávat spory se šógunátem?

Proč ne? Neděláte nic jiného.

Víte, co si Nobunaga myslí?

Jemu je šógun i se šógunátem ukradenej.

Porazí císařovy nepřátele a tak přinese do země klid.

Já v tom nevidím problém.

Pletete se.

Šógun musí vést samurajské rody. Může nařídit všem samurajům klid zbraní.

Šógunát je nemocný, musíme ho uzdravit.

Je to vůbec možné?

Šógunát se víc než sto let zmítá ve vnitřních sporech.

Sto let!

Od dětství jsem tvrdě pracoval, abych se uživil.

Vyrostl jsem a netušil, jak je pro nás cenný šógun a šógunát.

Možná proto je můj pohled na svět jasnější, než ho vidí ostatní.

Myslím, že je čas

šógunát opustit.

Za čtyři dny

hrad Nidžó úřad administrativy

bude šógun pořádat čajový obřad v chrámu Honkokudži.

Bude tu i Akeči Džúbei.

Tam Akečiho zabijeme.

Už jsem se rozhodl.

Sice je vazal šógunátu, ale posluhuje Odovi

a dvoru, aniž se nás dovolil.

Zabijeme Akečiho

a tak oslabíme Odův vliv.

Musíme být připravení na boj s Odou.

Takeda z Kai se už připravil.

Asakura a Azai taky.

Jsou připravení společně zahájit útok.

Musíme jen vydat rozkaz. Pak už nemůžeme couvnout.

Výborně, hezky se to zahojilo.

Jsem ráda, že nebudeš mít jizvu.

Jen díky vám, Komo. Jsem vám moc vděčná.

Tamo, poděkuj.

Děkuji, doktorko Komo.

Od chvíle, kdy jsme přijeli, se vás chystám navštívit, Komo.

Ale manžel byl ve válce a tak to nevyšlo.

Já vím, sama mám pořád práci s výrobou pilulek.

Mrzí mě, že jsem vás nevyhledala dřív.

Bylo by divné, kdybych řekla, že můžeme za to setkání být vděčné Tamě?

Ale ne, opravdu jsme se setkaly díky ní.

Doktore Tóane, jste tady?

Paní Nako, počkejte, prosím.

Vy všichni počkejte venku.

Šup, šup.

Doktore Tóane.

- Kde je doktor Tóan? - Právě teď tu není.

Ale měli jsme domluvené setkání.

Mám ztuhlý krk a nemůžu s ním pohnout.

To je hezká holčička.

Je vaše?

- Vrátí se doktor brzy? - Snad ano.

Tak tu počkám. Umíš žonglovat?

Ukaž mi to.

No tak.

Ve vedlejší místnosti vyrábím léky.

Teď tam nikdo není...

To já přece vím, jsem tady pořád.

Chceš mě odsud vystrnadit, dělají to tak všichni.

I můj syn Tókičiró vždycky říká,

ať pěkně počkám vedle.

Jenže já si ráda povídám. U jídla a pití, chápete?

Můžu dostat trochu teplé vody?

Tolik jsem chvátala, až mi vyschlo v hrdle.

Přinesu vám ji.

Znáte mého syna?

Jmenuje se Kinošita Tókičiró.

Naka Kinošita Tókičirova matka

Slyšela jste o něm?

- Pán Kinošita? - Správně.

Stačí se o něm zmínit a každý kolem ho zná.

Říkají o něm, že je to mocný člověk.

Pán Oda mu svěřil do správy hrad Jokojamu v Ómi,

nebo tak něco.

Rozhodně to kluk dotáhl daleko.

Jenže já ho znám ze všech nejlíp.

Nechci, aby se dostal moc vysoko.

Všeho s mírou.

Lidé dovedou závidět, víme?

Ale někteří jsou na tom hůř, než můj syn.

Třeba ten Odův oblíbenec.

Ten Akeči Micuhide, co dostal hrad Sakamoto.

Šógunát na něj má dopal.

Zakázali mu na Sakamoto sebou vzít rodinu.

Asi se bojí, že je zradí a tak mu nařídili,

ať tu rodinu nechá jako rukojmí.

Pán Akeči jistě nechce žádné potíže,

a tak nechá ženu a děti v Kjótu.

Závist, jak jsem řekla.

Šógun je závistivý.

A pána Nobunagu nemá rád.

Proto se mstí na pánovi Akečim, protože je Nobunagův oblíbenec.

Tak mi to syn vyprávěl.

Tak je to.

Nákres je hotový,

ale ve skutečnosti se mi nechce odjet.

Tak jsem tu.

Doktore Tóane.

Ale, paní Naka.

Doktore.

Zapomněl jste na naši schůzku?

Tady, podívejte se na to.

Svaly mám ztuhlé jako kámen.

Dobře, zkontrolujeme to.

Tuš je moc řídká, udělej to líp.

S tím se nedá psát.

Bolí mě ruce.

Co je to s tebou? Dneska jsi nějaká divná.

Kdo je tu divný? Udělal jste chybu a svádíte to na tuš.

Řekni mi,

proč na mě koukáš tak nespokojeně.

Slyšela jsem, že si pán Džúbei bude v Sakamotu stavět hrad.

A co?

Prý si sebou nesmí vzít ženu a děti.

Nařídil jste je nechat v Kjótu jako rukojmí.

A co s tím?

Tolik ho podezíráte?

Myslíte si, že by vás zradil?

On možná ne.

Ale Nobunagovi věřit nemůžu.

Džúbei a Nobunaga jsou si blízcí. Setcu řekl, že musíme být opatrní.

Myslela jsem si, že je pro vás Džúbei důležitý.

Jestli jeho rodinu rozdělíte,

určitě vás opustí.

Tohle opravdu chcete?