Kirin ga Kuru (麒麟がくる)

Raz, dva.

dvanáctý rok éry Eiroku 1569

Stavba sídla šóguna Ašikagy Jošiakiho

stavba hradu Nidžó Kjóto

rychle postupovala.

Oda Nobunaga obstaral dělníky i materiál

z okolních knížectví a přivezl i nábytek a kamenné sochy

z významných domů a chrámů v Kjótu.

Na stavbu osobně dohlížel.

Odkud se tu vzal ten kámen?

Ze zahrady chrámu Džišódži v Higašijamě.

Stáje chci z třešňového dřeva.

Víte, ve kterých chrámech rostou pěkné sakury?

Třešně?

Pane Odo.

Přišli jsme vás navštívit.

Vítám vás, vrchní rádce.

Tohle už jsem viděl, je to z chrámu poblíž mého domu.

To mě zaráží.

Nemůžeme jinak.

Máme-li dokončit hrad včas, musíme využít všeho, co se naskýtá.

I tak, to je už trochu příliš.

V šógunátu někteří s pánem Nobunagou nejsou spokojení.

Prý se kryje šógunovým jménem, aby ukradl cennosti z celého Kjóta.

Ať si říká, kdo chce, co chce.

Nikoho z nich nenapadlo postavit hrad, aby ochránil šóguna.

Jejich řeči nic neznamenají.

Doufám, že je to pravda.

V šógunátu jsou lidé, kteří mají úzké vazby k různým chrámům.

Dostávají od chrámů provize z peněz, které jim půjčují.

Čím víc v tom pátrám, tím se mi zdá šógunát horší.

Prý dnes

přišli mniši z chrámů prosit,

ať jim odnesené věci vrátíme.

Jak tohle Setcu rozsoudí?

Musíme na něj dohlídnout.

Taková drzost.

Setcu Harukado vrchní poradce šógunátu

Jste přímo před šógunem.

Nemůžete nám jen tak předat peníze a myslet si, že tím to končí.

Očekáváme

nějakou pokoru.

Omlouvám se, pane.

chrám Honkokudži

Chápu, že náš požadavek je opovážlivý.

Ale trpíme zvůlí pána Ody Nobunagy.

Máme jen to, co nosíme na sobě a tak nezbývá, než prosit o vaši pomoc.

Jistě chápete naši těžkou situaci.

Náš chrám musel odevzdat všechny posuvné dveře.

Těžko je poznat, že je to chrám.

Je to trápení.

Prosím, vraťte nám je.

Pane, pochopte,

jak nám je, když tohle musíme poslouchat.

Není to snadné, věřte.

Když to tak půjde dál, každý chrám ve městě

bude pána Odu nenávidět.

A nakonec

se ta nenávist obrátí i proti vám, pane.

Prosím vás, řekněte mi, co si o tom myslíte?

Oda Nobunaga byl ten, kdo mi pomohl dostat se sem.

Všechno, co dělá, je pro mne.

Nemůžu mu teď říct, aby přestal.

I když něco mě napadlo.

Pán Nobunaga nezůstane v Kjótu navždy.

Jednou se vrátí do Gifu.

To bude příležitost.

Pak začnu pomalu vracet to, co se z chrámů odneslo.

Kousek po kousku.

Oda tu nechá hodně svých vazalů.

Všimli by si, kdybychom vrátili všechno najednou.

Musíme být opatrní.

Úžasný plán.

Hned se pozná, že jste býval

mnichem v Ičidžoinu, v chrámu Kófukudži.

Souhlasíte?

Ano.

Jako by se v tmách rozzářil paprsek naděje.

Setcu, ostatní zařídíš sám.

Ano.

Kirin přichází

český překlad SONMI 16. 2. 2022

KIKU TV Murasaki

29 Pikle Satcu Harukada

Omlouvám se, že jsi musela čekat.

Při čekání jsem snědla pár sladkostí.

Chutnalo ti?

Ano, velmi.

To je dobře.

Děkuji, že jsi přišla.

lazaret

Tahle budova bude pro těžce nemocné.

Tady bude rybník a květinové záhony.

Pomoc potřebným

Hned u vchodu bude útulek pro žebráky,

kde se nají a odpočinou si.

Tak to kdysi bývalo v buddhistických chrámech.

Může tam přijít každý?

Ano. Osamělí, sirotci,

staří, potřební, každý.

Když jsem byl v Ičidžoinu,

chtěl jsem něco takového v Jamatu postavit.

Ale v Jamatu vypukla válka.

Všichni mi říkali, že je to jen prázdný sen.

Teď bych to mohlo vyjít.

Jsem šógun. Kousek půdy snad můžu dostat.

Postavit dům,

zaplatit lékaře a pomocníky stojí peníze.

- To bude problém. - Peníze?

Bez peněz nepostavím ani chlívek.

Šógunát nemá peníze.

Hrad se staví jen díky vynalézavosti Ody Nobunagy.

My jsme bez peněz.

Možná byste měl začít s něčím menším.

Proč pro začátek nepostavit jen jednu budovu?

Jen jednu?

Kolik by to tak mohlo stát?

To by chtělo tak tisíc kan.

Tisíc kan?

To je strašně peněz.

Je to tak, ale...

Komo, vítej zpátky.

Tak jsi tu? To byla rychlost.

Doktore.

Prosím, vraťte to, co jste teď sebral.

Viděla jsi mě?

Jak se to tam vzalo?

Poslední dobou chodíte hodně ven.

Bála jsem se, že jste zas začal s kostkami.

A měla jsem pravdu.

Vždyť víš, jak to tu teď chodí.

Každý den půjčuji dům

těm tvým mastičkářům.

To pro mě znamená míň práce.

Míň práce, míň peněz, chápeš?

Na to vám dávám příspěvek.

Co?

Kolik tady teď máme?

Tady?

Řekl bych tak dvě stě kan.

Dvě stě kan.

Imai Sókjú ze Sakai mi poradil.

Kdybychom se přestěhovali do něčeho většího a zaměstnali víc lidí,

můžeme vyrábět pětkrát víc a taky víc prodávat.

Proč bys chtěla tolik prodávat?

Chci vydělat tisíc kan.

Tisíc kan?

Za takové peníze můžeš mít tři domy.

Šógun mi vyprávěl něco moc hezkého.

Nahoru!

Co to je?

Obvykle mi psaníčka neposíláš.

Musí to být důležité.

Ano, velmi. Proto jsem zvolila tak nevybíravé doručení.

S kým se to mám sejít?

S bývalým kanpaku, Konoem Sakihisou.

Jeho vazby k Mijošimu ho dostaly do potíží.

Když sem přišel šógun,

musel utéct z města a skrývat se.

Teď se potají vrátil.

Sloužím pánovi Jošiakimu, to víš?

Přesně proto chci, abyste se s ním sešel.

Konoe Sakihisa bývalý kanpaku

Umíš hrát na buben?

Strýc Akeči Micujasu mě trochu učil.

Zahraj.

Dobře.

Děkuji.

Setcu mě pronásleduje.

Myslí si, že jsem Mijošiho spojenec

a že jsem byl zapletený do vraždy bývalého šóguna Ašikagy Jošitera.

To mu napovídal starý nepřítel naší rodiny, Nidžó Harejoši.

Nidžó Harejoši kanpaku

Harejoši využil toho, že se Ašikaga Jošiaki stal šógunem,

a Setcu spolu se šógunátem mě vyhnali z města.

Vím přesně, o co mu jde.

Chce si přivlastnit pozemky rodu Konoe.

Jednou jsem mluvil s Uesugim Terutorou z Ečiga.

Je to skvělý samuraj, ale řekl mi,

že šógunát má zájem jen o vlastní zisk.

Nikdo se nestará o to, by země vzkvétala.

Proto tady nikdy nebude mír.

Teď je jen jediný člověk, který by to dokázal.

A to Oda Nobunaga.

Pochopil jsem to, když jsem viděl jeho příjezd do města.

Nobunaga je člověk, který by dokázal šógunát změnit.

Toto

jsem ti chtěl říct.

Proč mě?

Protože máš blízko k šógunovi

a s Nobunagou dokážeš mluvit otevřeně, Akeči Džúbeii.

Taky vím, že Setcu není tvůj oblíbenec.

Bubnování bylo trochu mimo, asi to byl čtvrtý prst.

Řekl jsem, co jsem chtěl. Dál je to na tobě.

Nechtěl jsi ještě něco?

O život prosit nebudu.

Totiž

chtěl říct ještě něco.

Ve městě žijí šlechtici, samurajové,

obyčejní lidé, takoví, jako jsem já,