Karski

Byl jsem gramofonová deska.

Za války jsem nebyl nikdo. Byl jsem gramofonová deska.

Poštovní schránka.

KDO TO NEODSOUDÍ, TEN TO DOPOUŠTÍ.

- Haló? - Tady Luk. Přijdeš dolů?

Kolik je hodin?

Nevím.

Přijdeš? Stojím pod oknem.

Cože? Pod kterým?

Nevím, jsem na nějakým dvorku.

- Nevím, kde přesně. - Ježíši.

Počkej, už jdu.

- Stojím ze strany od nádraží. - Počkej, už jdu.

- Jsi tam? - Kde?

Co je?

Jdeš dolů?

Co se stalo?

Jdeš dolů?

Ale co se stalo? Nemůžu tady mluvit.

- Tys pil? - Nepil.

Nikdy nepiju.

- Přijdeš dolů? - Luku, je jed…

Proč mi voláš v jednu ráno? Už spolu neděláme, nevšiml sis?

Všiml.

Dobře, tak nic.

Ježíši.

Hej, co se děje?

Nic. Počkej chvíli, hned jsem zpátky.

Promiň.

Ty promiň. Vím, kolik je.

Můžu se napít?

Fajn místo.

Jo, trochu jim pomáhám.

Máme tu klubovnu pro děti, hezky se tu žije.

Nevím, proč ti to říkám.

Slyšel jsem v rádiu, že děláš mural o Karském.

No?

Já na něm taky dělám.

Na muralu? V rádiu?

Dělám o Karském film.

Jasně.

Je rok Jana Karského.

- Měls štěstí? - Ty taky.

- Já? Ale… - Olgo, to je fuk.

Už nad tím sedím měsíce. Podle mě jsem všechno pročetl,

prošel archivy, ale nevím…

Čím víc vím, tím míň mu rozumím.

Jako já tobě.

Proč on?

Proč Karski?

Proč ho vybrali?

Nevím, možná neměli nikoho jinýho.

Nepřeháněj to.

Nemusí to být Občan Kane.

To znamená?

Dobře. Udělej film, vem si peníze.

- Možná dostaneš cenu. - Olgo…

- Ahoj. - Počkej, chtěl jsem…

Sakra! Nevím, co mám dělat!

- Pomůžeš mi? - Zavolej mi zítra.

Měl jsem na univerzitě přítele. Jmenoval se Jerzy Lerski.

Hodně se angažoval. Dělal i kurýra. Hrdina.

A tenhle Lerski bojoval za Židy.

Národní demokrati je nechtěli na přednáškách.

Vyšoupli Židovky a Židy do poslední řady, ke zdi.

A nesměli si sednout.

V jednu chvíli se Lerski zvedl a říká:

„Jestli vyšoupnete je, budete muset vyšoupnout i mě.“

Rozkopali mu hlavu. Strávil pak týdny v nemocnici.

A já to viděl. Sám jsem takový nebyl. Bál jsem se.

Stál jsem stranou.

Byl jsem slaboch. Nejsem na to teď pyšný.

Bál jsem se, že mi zřídí obličej. Že pak nebudu vypadat hezky.

Vždycky jsem byl krasavec.

Mám něco k invazi do Polska.

Šli jsme přesně 17 dní.

Pozdě večer 17. září

jsme došli do Ternopilu.

Šly nám naproti nějaké oddíly

a z megafonu se ozval hlas.

Mluvil polsky.

Že prý padla polská vláda.

Že nám přišla na pomoc hrdinná sovětská armáda.

Že budeme společně bojovat proti Němcům.

Ať prý složíme zbraně.

Že nechtějí žádná nedorozumění.

Budeme bojovat společně.

A když…

On moc nebojoval.

Vůbec.

Nezabil jediného Němce. Nezachránil jediného Žida.

Sám to říká.

Nikdo jeho zprávám nevěřil, a když konečně uvěřili, nic nedělali.

Dokonce i vydavatel jeho knížky o něm píše:

„Člověk, co mohl změnit svět.“ Mohl. Takže nezměnil.

Takže nebyl hrdina?

Řekl světu o holokaustu.

To není tak lehký.

Pojď!

Víš, že to musíme vysílat do konce roku?

Kde je scénář?

- Končím. - S čím?

S tím filmem.

Tys zapomněl?

Podepsal jsi smlouvu.

Máme i termín. 12. listopadu.

Můžeš mi vysvětlit, o co tu jde?

Je to jednoduchej příběh o hrdinovi. Zvládne to i střihač.

Tak ať to udělá.

Hej! Zpátky do střižny!

Ještě bundu. Díky.

Jestli se na to vykašleš, nedostaneš žádnou reklamu!

Zítra chci vidět scénář!

Svezeš mě, prosím?

Ty teď rozvážíš pizzu?

Chci ti něco ukázat.

Kde?

Hezký auto.

Na leasing.

Hej! Pauza na oběd!

Pomůžeš mi?

Ahoj!

Jídlo je tady.

Margherita… a houbová.

Taky si dám.

Aśko, jídlo!

- Je dobrá? - Co tu děláte?

Není to poznat?

Ale proč?

Protože nemáme rádi fašisty.

S čím je ta pizza?

Bez masa!

Můžu sem přijet s kamerou?

Proč?

Dělám…

Děláme film o Karském.

Moc by nám pomohlo si vás natočit.

Ale proč?

Protože nemáme rádi fašisty.

Dobře.

- Takže můžu přijet s kamerou? - Jo.

Konečně uděláš něco užitečnýho.

Moc s tím čištěním nespěchejte.

A?

Když to mám zasadit do současnosti, tak do důsledků.

- Takže film o Karském skrze ně? - Nejenom skrz ně.

Ale…

Skrz nás, o nás.

To je trochu riskantní.

Měl by to být film o něm.

Samozřejmě.

Jdeš do toho?

Uděláme to spolu?

Ale nic plytkýho.

Pojď.

KDO TO NEODSOUDÍ, TEN TO DOPOUŠTÍ.

Vyšlo to hezky.

Je tam všechno krásně vidět.

- Pro začátek fajn. - Jo.

Ahoj.

- Ahoj. - Ahoj.

- Vy dva se znáte. - Jo.

Co to je?

Náš film.

Vrať to kousek.

Stop.

Na filmu o sprejerech jsme se nedomluvili, rozumíš?

- Počkej, je to koncept… - Klid.

- Máš scénář? - Bude…

- Moment. - Pracujeme spolu.

Scénář dokumentu o Karském. Nemám peníze navíc.

Jasně. Klid.

Dělám to pro dobrou věc.

Omluvte mě.

Nech toho ťukání.

- Co to je? - Dej ji do titulků, já vyřeším zbytek.

Máme super nápad.

Mísíme minulost a současnost, fikci s realitou.

Natočíme to na greenscreenu, dvakrát levněji.

Nepřežeň to, okej?

Už. Pojď.

- Je fajn, že zase spolupracujeme. - Jojo.

Hodně štěstí.

- Vyjednals něco? - Jo.

Víc peněz?

Budeš v titulkách.

Super.

- Co tu děláte? - Není to poznat?

Sakra!

Říkals, že ji budeš zalívat.

Musíš na to mít talent, říká babička.

My teď na balkoně squatu pěstujeme rajčata.

- Máš hlad? - Ne.

A co máš? Určitě nějaký hnusy. Nene.

Já plast nejím.

A co teda jíš?

Nevím. Zeleninu, ovoce.

Z opuštěných zahrad.

Shnilý…

Víš, kolik tun jídla se vyhodí v supermarketech?