Bowie: The Man Who Changed the World

David Bowie chce učinit prohlášení.

Spojme se nyní živě přes satelit

s nádherným Burbankem v okrese Los Angeles.

Zdravím, Davide. Sluší vám to.

- Jakou barvu mají vaše vlasy? - Která část?

Prostřední část nahoře nad nosem.

Jakou barvu vidíte vy?

Trochu mi to připomíná závěr filmu Strašáci .

Závěr filmu Strašáci .

Chtěl jste učinit prohlášení, Davide.

Měníte své budoucí plány

a máte něco v rukávu pro rok 1976?

Ano. Budu na turné,

ale v květnu se vracím do Anglie, abych…

…trochu hrál, podíval se na vás a na Anglii

a byl tam. Byl Angličan.

Už zase?

Jako vždy. Ale Angličan v Anglii.

Co vás vede zpět? Chybí vám peníze,

nebo vám chybí energie živého publika?

Chybí mi Anglie, víc než cokoliv jiného.

V jakém smyslu? Víte, že Anglie, kterou jste předloni opouštěl,

je jiná než ta, do které se vrátíte?

Tento čtvrtek se vůbec nepodobá minulému, ale je stejně důležitý.

Po středě by mi chyběl.

A víte, že popová scéna se tady po vašem odjezdu proměnila?

Ne.

Slyšel jste o Bay City Rollers?

Ano.

A víte že oslovují početné publikum mladých lidí

náchylných k davové hysterii, kteří spoustu věcí odmítají?

Kladu si otázku, k jakému typu publika se vracíte.

Nevím, co myslíte vy?

Možná si budete muset vytvořit novou scénu.

Ne.

Nemůžu sloužit. Prostě se vrátím a budu hrát to svoje.

- Raz, dva, tři. - Jo!

Málokterý muzikant posunul hranice

tak seznačně jako David Bowie.

Během padesátileté kariéry se jeho novátorství nikdo nevyrovnal.

Dělám to už celé století.

A velice mi to vyhovuje.

Hodně mě to naplňuje.

Popová hvězda, skladatel, šoumen, herec, producent,

David Bowie symbolizoval rozmanitost jako málokterý muzikant.

Neustálý vývoj jeho stylu, zvuku i umělecké osobnosti

měl kolosální vliv na populární kulturu.

- Zdravím vás, Davide. - Já vás taky.

Je moc fajn, že můžu být dnes večer tady.

Sám nemůžu uvěřit, kolik odpadu jsem v životě napsal.

Protože když se probíráte nahrávkami,

nacházíte věci, které jste nikdy nechtěli vydat.

A je vám i docela jasné proč.

Ale některé věci jsou zábavné, musím s nimi ven.

Vnesl do světa popu teatrálnost,

a získal si tak velmi silnou image.

Přemýšlel velmi divadelně

a přemýšlel o prezentaci.

Prostě to nepřestane.

Moje osobní potřeba bavit se hodně změnila.

Když jsem byl mladý, šlo mi jen o vytváření teatrálnosti

a o vytváření umělejší paralelní reality na pódiu.

Ale později, zvlášť v posledních pěti či šesti letech,

mi víc začala vyhovovat prostá interpretace písní.

Chcete-li vyvolat rozruch,

přijďte na tiskovku v Texasu v ženských šatech, jak to udělal David.

Vypadal divně. Ale měl předpoklady stát se hvězdou,

tak nějak navzdory všemu.

Pokud jde o styl, myslím, že ani žádný mít nechci.

Žádné: „Jasně, tenhle zvuk je typický David Bowie.“

Mnohem radši bych byl volný radikál

a přesouval se z jednoho projektu do druhého, jak se mi bude chtít.

Když jste řešil, co si obléknete,

přemýšlel jste, jak to bude na tisíce fanoušků působit?

Chtěl jsem něco jednoduchého. Jednoduché linie.

- Jo? - Vždyť vidíte, co máme dneska.

Krajina módy se proměnila.

Proměnila se díky lidem jako David Bowie.

Koncept androgynství,

vzhled jako ze sci-fi, barvy, obarvené vlasy…

To všechno byla pro návrháře pastva.

David byl zjevně geniální i v této oblasti.

Až se vrátíte do Anglie, předpokládám, že to nebude

s blyštivostí a pozlátkem Ziggyho Stardusta, že?

Nebo se vrátíte takhle?

Zatím nevím. Ještě jsem na tom nepracoval.

Ale nejspíš to bude…

Bude to mnohem spontánnější.

Neplánujete si šatník? Nebo nějakou postavu?

Neplánujete si image, ať je to cokoliv?

Myslím, že mou image bych mohl být já.

Momentálně se tak trochu objevuju.

- Jako že se znovuobjevujete? - Jo, sebeobjevuju.

Od pasu nahoru?

- Ano. Hrozně nepohodlné. - Co si obléknete?

Budete mít nějaký kostým, oblek nebo…

Vím, jaké písně budu zpívat,

a to je ze všeho nejdůležitější.

David Bowie nejen bavil.

Také fascinoval a provokoval.

I po 50 letech v záři reflektorů

si tento legendární hudebník dokázal zachovat auru tajuplnosti.

Nikdy jsem si nemyslel, že to dokážu,

ale moje kapela mě k tomu v jistém smyslu popostrčila.

Takže v tom bylo pořád méně divadla a pořád víc kapely a zpívání.

Společně s Beatles a Elvisem Presleym

smazal Bowie hudební hranice a definoval, jak by měl vypadat pop.

Zkouška. Návrat k rock´and´rollu.

Raz, dva, tři, čtyři, raz, dva…

Je to jedna z nejvlivnějších ikon 20. století.

Nezapomeňte dát dýško servírkám.

Zanechal trvalou stopu na víc než jedné generaci.

Lidé o vás říkají,

že jste velmi osobní osoba. Rozumíte tomu?

- Lidé, kteří se se mnou stýkají? - Ne. Pracují.

Já myslel, že říkáte „stýkají“.

Jste velmi… ne přímo tajnůstkářský, ale necháváte si věci pro sebe.

- Tichý. Docela tichý, ano. - Pokládáte se za stydlivého?

Ne.

Ne, nejsem stydlivý. Jen jsem trochu tichý.

Myslíte si, že kdybyste věci netajil,

lidi by nepřekvapovalo, co uděláte?

O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Řeknu vám po koncertě.

- Dobře. - Jdem na koncert. Jdete se mnou?

Dostal se tam, kde chtěl být,

tedy někam na úroveň Lennona, a odtamtud už se výš jít nedá.

Nevěřím, že některý z velkých umělců

má takové tvůrčí portfolio, jaké měl David.

Docela právem se říká, že Beatles

ovlivnili myšlení mladých lidí.

Ale o Bowiem si myslím totéž.

Je jedním z lidí,

kteří nejvíc ovlivnili svět naší doby.

Možná to zní jako přehnané tvrzení, ale je to pravda.

Stálo to léta úsilí, než se David Robert Jones

vypracoval v jednu z nejvlivnějších osobností hudby.

Vyrůstal v odříkání poválečné Británie,

dospíval v nevázaných 60. letech.

Narodil se v roce 1947 na londýnském předměstí Brixton

matce Margaret a otci Haywoodovi Johnu Jonesovi,

pracovníkovi dětské charity Barnardo's.

David mě zval do sklepa svých rodičů.

Ve 14 letech jsem tam trávila čas s mužem, který z mého pohledu

pocházel z jiné planety.

Nikdy předtím jsem nebyla v domě dělnické vrstvy.

Zažila jsem kulturní šok, ale to bylo mou omezenou výchovou.

Měli mrňavý dům

ZPĚVAČKA/HEREČKA

a obě křesílka jeho rodičů byla otočená k televizi.

Vzpomínám si, že nám jeho matka udělala tuňákové sendviče,

ale jinak vůbec nemluvili.

Nikdy jsem nebyla v tak chladném domě. Šokovalo mě to.

Nikdy jsem nenavštívila dům, kde by se lidé nesmáli,

neveselili se a neradovali. Bylo to…

Bylo to jako chodit s pytli cementu na ramenou.

Měla jsem ráda jeho tátu. Takový hezký měšťáček.

SPISOVATELKA

Nemyslím si, že byl z dělnických vrstev.

Nkdy mi tak nepřipadal.

David mi řekl… na to nezapomenu.

Řekl: „Chci se odtud dostat, děj se co děj.

Nikdy tady nechci vyrůstat.“

S rock and rollem se David seznámil brzy,

díky sbírce desek bratra Terryho.

Opakující se téma duševní lability v Bowieho raných skladbách

odráží Terryho schizofrenii, ze které se jeho starší bratr ústavně léčil

a v roce 1985 spáchal sebevraždu.

Navštěvoval svého bratra na psychiatrii.

Ale neuvědomila jsem si, jak obrovský dopad to na celou rodinu mělo.

Pak už se o bratrovi nikdy nezmínil.

Jeho bratra jsem nepoznala, protože byl na psychiatrii,

ale poznala jsem jeho mámu, což byla velmi průměrná dáma.

Dnes je mi jeho matky líto.

Byla velmi upjatá, velmi škrobená.

Nedala vám šanci ji pořádně poznat.

Velice rezervovaná.

O pár let později mu matka

často telefonovala.

To už David začínal být slavný.

Ale dost často se s ní nechtěl bavit.

Takže Angie jako dokonalá hostitelka

musela fungovat jako nárazník a říkat: „Má práci.“

Takže k rodičům podle mě moc blízko neměl.

Když mu bylo šest,

přestěhovali se Jonesovi na předměstí Bromley v hrabství Kent.

David tam chodil na základní školu

a projevil se u něj talent na zpěv a na záznam zvuku.

- Je motivující, že chodil na naši školu. - Asi máš pravdu,

je to náš nejslavnější absolvent.

Před 20-30 lety ho pokládali za velkého radikála.

David Bowie hrál ve filmu Labyrint .

Osobně jsem mu nerozuměla.

Davida Jonese ve škole uznávali pro jeho živý umělecký tanec,

nejen pro jeho hlas a talent pro hru na nástroje.

Nikdo nechodil do hudební školy.

Prostě jste poslouchali desky, pokud jste v Americe nějaké sehnali,

a hráli nebo zpívali spolu s nimi.

Bylo to zvláštní. Když je člověk mladý,

spousta věcí je pro něj důležitá. I on sám.

Ale jak člověk stárne, má pro něj důležitost stále méně věcí