Westworld

WESTWORLD 5. díl: Contrapasso

Znáš nějakou dobrou historku?

Znám, celou řadu.

Kupříkladu jednu obzvlášť smutnou.

Když jsem byl malý, s bratrem jsme si moc přáli psa.

A tak nám táta pořídil starého chrta.

-Počítám, že chrta jsi nikdy neviděl. -Tyhle starý oči toho viděly dost.

Chrti jsou dostihoví psi. Celý svůj život běhají v kruzích

a honí se za kusem plsti ve tvaru zajíce.

Vzali jsme ho vyvenčit do parku.

Táta nás varoval, jak je ten pes rychlý, ale nám to nedalo.

Bratr mu odepnul vodítko.

Jenže v tu chvíli chrt zavětřil kočku.

Nejspíš mu připomněla plstěného zajíce.

Rozběhl se.

Jakživ jsem neviděl nic krásnějšího než pelášit toho psího kmeta.

Až ji nakonec skutečně dohnal.

A k hrůze všech kolemjdoucích ji zakousnul.

Rozerval ji na kusy a pak tam jen tak seděl a zmateně zíral.

Byl to jeho smysl života. Chytit ten kus plsti.

A najednou nevěděl, co dál.

To byla prímová historka, brachu.

Nepřipijeme si na dámičku v lodičkách?

Najdi mě.

Ukaž mi jak.

Tak jsme tady. Pariah.

Mekka vyděděnců, delikventů, zlodějů, kurev a vrahů.

Jak projdeme branou, užiješ si El Lazovy vděčnosti,

že jsi mě přivedl v jednom kuse.

-Jsi v pořádku? -No ovšem.

-Proč se ptáš? -Přišlo mi, jako by sis s někým povídala.

To byl asi jen vítr.

Tudy.

Čím dál budeme ze Sweetwater, tím výpravnější a zajímavější

scénáře na nás čekají.

-Má to tu své jisté kouzlo. -Projednou souhlasím.

Některý části parku jsou jak ze žurnálu, vytvořený lidem na míru,

ale tady dál je to syrovější.

Jenže to není zrovna levný. Proslýchá se, že těžce prodělávají.

Zvažujeme, že je skoupíme.

Co vím já, tak to tu kdysi celý vymysleli dva partneři,

ale těsně před otevřením se jeden z nich zabil.

Málem to parku zlomilo vaz.

Nic víc o tom nevím, ani jak se jmenoval.

Nenasadil jsi na něj skvadru právníků?

Jo, zjistili prd. Ten chlápek je záhada. Nikde ani fotka.

Ať to tu vytvářel kdokoliv, neměl o lidech valné mínění.

Co jsou zač?

Říkají si Armáda Nové Virginie.

Všichni ostatní je znají jako Konfederados.

O nich mi táta vyprávěl.

Bývalí konfederační vojáci, kteří se odmítli po válce vzdát.

Přežívají jako pohraniční žoldáci.

-A jsou klíčem k týhle hře. -K jaké?

K největší, jakou tu mají. K válce. Na krajích parku se prý válčí.

Nikdy jsem se tam ještě nedostal. Konečně máme šanci.

Za život jsem poznal kupu pošahanejch kreatur,

pár by se mohlo rovnat i tobě.

Ale tenhle, Theodore Flood, byl Wyattova pravá ruka.

Jeho nebezpečné známosti jsou důvodem, proč ho vezu s sebou.

Zavede mě přímo do dračí sluje.

S tím bych nepočítal.

Do hajzlu.

Neměl jsem tě za dobrodince.

Měls ho na tom stromě nechat zhebnout.

Věříš v osud, Lawrenci?

Jestli ta mrcha existuje, zaslouží si nakopat do držky.

Nebuď tak příkrý. Chceš mě snad ranit?

Jak říkává jedna má přítelkyně:

"Naše cesty jsou psány ve hvězdách. A tvá tě zavedla ke mně."

Neříkal sis, proč tě s sebou celou dobu tahám?

Nejspíš si užíváš mou společnost, ty sadistickej zmrde.

Na tom něco bude.

Na světě není člověka, který by se mnou takhle mluvil.

Možná tak v minulém životě. Teddymu z toho jeho moc nezbývá.

Nejbližší felčar je v Pariahe. Takovou štreku určitě nedá.

-Krvácí jak divej. -Zabloudili jste?

Tady můj přítel už zažil lepší dny.

Není tu někde voda?

Kousek za kaňonem teče říčka.

Doneseš nám pár kapek?

Ale pospěš. Kamarád bez vody dlouho nepřežije. Tak šup.

Ne, moc malý.

Co tím sleduješ? Proč ho posíláš pro vodu?

Ráno jsi mě peskoval, ať koukám naplnit měch.

Škoda, přeškoda. Nemůžu říct, že bych si to neužil, Lawrenci.

-Co to zas kurva meleš? -Jen to, že jsem se spletl.

Cesta, která tě sem zavedla, nevedla ke mně, ale k němu.

Promiň, Lawrenci. Sejdeme se na druhé straně.

-Vypadá to s tebou bledě. -Už končím.

Máš smolíka. Vyhrál jsem. Jako vždycky!

Ještě aby ne. Dělal jsi akorát lícní kost a ucho.

Víš, jak je těžký vytvarovat boltce souměrně?

Ještě si stěžuj. Tobě stačilo zalátat pár děr po kulkách.

A jednu po noži. Byl to řez jak od chirurga.

Skoro jako by něco hledali.

Děláš si ze mě prdel? Myslíš, že ti ta roborajda jde po krku?

-Zapomněls, že nám utekla? -Protože jsi ji zapomněl uspat.

-Na to bych rozhodně nezapomněl. -Jak víme, tak zapomněl.

Myslet znamená hovno vědět.

-Máme pauzu. -Konečně!

Čeká na mě sendvič se šunkou

a mlaďounká zrzečka ve virtuálce, která čeká na moje pokyny.

Zdarec.

Ahoj, ospalče.

Pár litrů Lawrencovy krve v žilách ti prospělo.

Čeká nás pěkný kus cesty.

Milosrdnější by bylo ukončit mé trápení.

A kdo říkal, že jsem milosrdný? Já za tvé utrpení nemůžu.

Bývali jste nádherní.

Když to tu otevřeli, ze zvědavosti jsem se do vás podíval.

Byli jste z milionu dokonalých součástek, ale pak vás změnili.

Udělali z vás tuhle ubohou, smutnou změť masa a kostí. Podle nás.

Prý to mělo přispět k zážitku pro hosty.

Ale víš, proč to skutečně udělali? Je to levnější.

Váš život musí být nákladově efektivní. Včetně utrpení.

Netuším, co po mně chcete, pane.

-Bojím se, že vám nebudu k užitku. -To by byla škoda, Teddy.

Po vašem krvavém setkání se Wyatt vypravil na jistý ranč.

Rodiče zabil, dceru unesl. Myslím, že tu děvenku znáš. Dolores.

-Unesli Dolores? -No vida.

Kouzelné slůvko.

Jsem tvým dlužníkem, synku.

S ním si nedělej hlavu. Brzy pro něj někoho pošlou.

Není ti nic?

Když jsem utekla z domu, věřila jsem, že to jinak nešlo.

Říkám si, co když ale máme neustále na vybranou?

Rozhodnutí plachtící vzduchem.

Vidět je, mohla by nám změnit život.

-Přála by sis změnit svůj život? -To by si přál snad každý, ne?

Na tom něco bude. Proto sem lidé jezdí.

Tady nesejde na tom, kým jsme bývali.

Ničím nás tu neomezují. Sami se rozhodneme,

kam se bude náš život ubírat. Můžeme být, kým chceme.

Bez odsudků a následků ve skutečném světě.

-Máme jen vlastní zábrany. -Nerozumím.

Co myslíš těmi následky ve skutečném světě?

Myslel jsem, že toho si nemáš všímat.

Proč bych neměla?

Poslední dobou mi přijde, že ke mně svět promlouvá zcela jinak.

Nebo mu konečně naslouchám.

Billy! Kde se sakra zas couráte?

El Lazo souhlasil, že se s vámi zítra setká.

Mezitím tu máme moc pěkný hampejz. Prý mají i hadí ženu.

Promiň, ale to by pro Dolores asi moc nebylo.

Mně je u prdele, co by Dolores ráda. Je to panenka na hraní!

Tohle už před ní neříkej. Přísahal bych, že tomu rozumí.

Páč seš naivka.

Odpočiň si v hlubokém, bezesném spánku.

Ahoj, Dolores.

Víš, kde jsi?

-Tohle je sen. -Přesně tak. Jenomže můj sen.

Pověz. Víš, co ten sen znamená?

Sny jsou příběhy, které si vypráví sama mysl. Nic neznamenají.

Nikoliv. Sny jsou pro nás vším.

Sny nám napovídají, co by mohlo být a čím se můžeme stát.

Opět se ti zdají sny, viď, Dolores?

Představuješ si, jaké by bylo vymanit se ze své titěrné smyčky?

Chopit se větší role?

Inu, to ti nemohu zazlívat.

Táta mi říkával, abych se spokojil s tím, co mi život dal.

Svět mi prý nic nedluží.

A tak jsem si vytvořil vlastní svět.

Pověz, Dolores.

Vzpomínáš si na to, kým jsem býval?

-Pardon, jsem poněkud zapomnětlivá. -Za což nemůžeš.

Ale zajisté si vzpomeneš na něj. Na Arnolda.

Tvého stvořitele.

Omlouvám se, ale to jméno mi nic neříká.

Tomu se těžko věří. Hluboko pod těmi všemi updaty

ho tam stále máš. Zcela netknutého.

Tvá mysl je zahradou obehnanou zdí.

Ani smrt neublíží květinám, které v ní bují.

Pověz mi, slyšíš hlasy? Snaží se s tebou Arnold opět spojit?

Ne.

Au...

-To bolí. -Analýza.

Poslední interakce s Arnoldem.

Poslední interakce: 34 let, 42 dní a 7 hodin.

Ovšem, Dolores. Den, kdy Arnold zemřel.

Od té doby nemáš v záznamech žádný společný kontakt?

Ne.

Co byla poslední slova, která ti řekl?

-Pověděl mi, že mu pomohu. -S čím mu pomůžeš?

-Zničit tento svět. -S tím jsi mu však nepomohla, že?

Poslušně si žiješ ve své malé smyčce.

Aspoň většinou.

Tak si říkám,

kdybychom ti skutečně dopřáli větší roli, byla bys hrdinkou,

nebo zloduchem?

To mi stačí, Dolores.

Nerad jsem tě obtěžoval.

Bohužel nikdo jiný už to nepamatuje.

Nikdo, kdo by pochopil, co chápeme my.

Jsme snad staří přátelé?

Ne.

Neřekl bych přátelé, Dolores.

To bych vskutku neřekl.

O ničem neví. Nic jsem mu neřekla.

A je to.