Me Before Me (Aku Sebelum Aku)

Tak dělejte, spouštějte. Jo, tu kladku.

Napravo!

To lano!

Zaseklo se.

Takhle ne. Spouštějte.

Spouštějte. Ale opatrně, je to drahé.

- Není to vyrovnané. - Opatrně.

VÍTĚZ VĚDECKÉ SOUTĚŽE VZHŮRU DO CELOSTÁTNÍHO KOLA

Co se stalo?

- Ty jo, Jati. - Ty jo, Jati.

- Velký vědec. - Cože?

- Je fakt dobrý. - Nechte to na mně.

- Slyšíte mě? - Ano, slyším.

Dobře, tak poslouchejte.

A teď to posuňte tam. Tímhle směrem, ano?

Tak, ještě. Ano, ještě.

- Dobře, takhle stačí? - Dost, stačí.

Už přišel Jati.

Jati, gratulujeme! Jsi třída!

- Šampion Západní Jávy. - Celé Západní Jávy.

Jo, Západní Jávy.

Gratulujeme naší divadelní skupině

k výhře v soutěži pro celý Bandung.

A teď přivítejte pýchu naší školy,

Jatiho Ilhamiho.

Pojď sem nahoru, Jati.

Tak šup.

Zapsal se do historie.

Je prvním studentem naší školy,

který postoupil do celostátního kola vědecké soutěže.

Náš šampion Jati.

Tak pojď, Jati.

Pojď něco říct.

- Do toho. - Jati, jsi super!

Dej mu pokoj.

No tak, nestyď se. Tak šup.

- Honem, máme písemku. - Neboj.

Tu trofej sis mohl nechat.

Jati. Podívej se na ostatní. Jsem na tebe hrdý.

Nikdo nedokázal to, co ty.

- Jati, jsi v pořádku? - Tak dělej.

Tvoje budoucnost… Na celostátní úrovni.

…můžeš zazářit…

- Teď jenom… - Jati!

Ty to zvládneš, Jati.

Hej, Jati!

- Jati! - Co blbne?

Proč utíká?

1. MÍSTO

Jati.

Co se děje?

To nic. Zhluboka dýchej.

Pěkně pomalu.

Dýchej. Tak.

Jati?

Jsi v pořádku?

Vždyť jsi zrovna vyhrál.

Měl bys mít radost. Tohle se ti stává, když prohraješ.

Tak co se stalo?

Zpanikařil jsem.

Ale teplotu nemáš.

Možná je to tím, že ses málo modlil, Jati.

- Často si všímám… - Ne, modlitby nevynechávám.

Ale ano, ranní vynecháváš často.

Máš se probudit, pomodlit a až pak sprcha a snídaně.

- No jo. - Tak se to dělá.

Jsem utahaný.

Jo, to jsi. To ti říkám celou dobu.

Na. Vezmi si bundu.

Já svého kluka znám nejlíp.

PANÍ IISOVÁ – HOST

Momentík, Jati.

Haló, madam?

Ano, hned tam budu. Sejdeme se u radnice.

Já tam na vás počkám. Už jedu.

Jati! Hej!

Jdeme.

Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat.

- Ale to nic. - Dovolte. Jak se máte?

- Nechte to, je to moc těžké. - Kdepak, vezmu to.

- Děkuju. - Nemáte zač.

Na tomhle si u nás v hotelu zakládáme.

Hosté jsou pro nás jako rodina. Tak to prostě je.

Moc vám děkuju.

A tak jsem v té kanceláři v Jakartě skončil, dal jsem výpověď.

A i s rodinou jsem se přestěhoval do Bandungu.

Tady totiž mámě větší klid, víte?

No teda, teď si skoro připadám jako špatná matka.

Možná je to tím, že jsem vyrůstal bez otce.

Takže chci, aby můj syn Jati měl svého tátu pořád nablízku.

- To jste hodný. - Chci, aby se synovi dařilo.

Úspěch totiž přináší štěstí. Kdo by taky mohl být úspěšný a nešťastný?

To máte pravdu.

- Děkuji, vydržte chvilku. - Mockrát děkuju.

Pomozte pánovi.

Pane Uyane.

- Vidíš? Já ti to říkala. - Pardon.

Co ti tak trvalo?

- Už to schovej. - Měl jsem to cestou.

- Vítejte. - Prosím. Tudy.

Tak.

Madam.

- Jak ti je. - Jsem v pohodě, mami.

- Netočí se ti hlava, není ti zle? - Ne…

Nechceš polívku?

JÁ PŘED SVÝM PRAVÝM JÁ

Hej! Pohyb!

Pohyb!

Přidejte! Vydržte!

Do toho, Jati! Ty to zvládneš!

Honem!

Jo, to je ono!

Super, Jati. Dobrá práce.

- Kolikátý jsem byl? - Šestý. To ujde.

- Kde mám tátu? - Bezva.

- Tati! Zajdu za tátou. - Jasně, běž.

Jati, řekni mi pravdu.

Po té prohře jsi vypadal vesele.

Vážně jsi byl rád, nebo jsi jen chtěl udělat radost učiteli?

Jati.

Pojď sem.

Posaď se tam.

Tak šup.

Jati.

Víš, co každý den vidím, když tady pracuju?

Hej, podívej se.

Tohle všechno jsou tvoje trofeje pro vítěze.

Na všech těch fotkách jsi šampion.

Na tohle se dívám.

Vím, že nebylo snadné toho dosáhnout.

Je to dřina. Já to vím.

A pro mě to je motivace, abych taky dřel.

Pro tebe, Jati.

Tahle kancelář je malá, Jati.

Ale to nevadí. Pro mě to není problém.

Ale pro tebe tohle není.

Ty musíš mít větší, Jati.

Tvoje budoucnost ti musí přinést mnohem víc.

Vždyť to byl jen běžecký závod. Proč hned řešíš budoucnost?

To je přesně ono. Byl to „jenom běžecký závod“.

No ne?

Takže víš, co je doopravdy důležité.

- Co? Vždyť se na tu soutěž připravuju. - Soutěž…

Tohle ale není ledajaká soutěž.

Je to celostátní soutěž. Pro celou Indonésii.

Kolik teď vlastně máme provincií?

Nás učili 27. Kolik jich je teď? Kolem 30? 33? Tak kolik?

- Je jich 38. - Tak 38, Jati.

Takže budeš soutěžit s dalšími 37 žáky, jako jsi ty.

A ti se teď biflujou, Jati.

Jestli to chceš vyhrát, musíš se snažit 37krát víc než předtím.

Chci, aby ses na to soustředil.

Vždycky budu při tobě.

Až to vyhraješ, budu u toho.

Dělám to, protože tě mám rád.

Rozumíš tomu?

Jati?

Ale no tak, Jati.

Jsi přece kluk.

Proč jsi taková měkkota? Proč bulíš?

Ukážete nám to?

Tak mi to odpočítejte.

- Dobře. - Tři…

- Dva, jedna. - Dva, jedna.

Prosím vás…

To by stačilo.

Já už to umím. Ale vy musíte ještě hodně trénovat.

Jati!

Pojď.

Pojď, neboj.

Prosím potlesk.

Tak do toho.

To zvládneš.

- To dáš. - Dobrý?

Kdepak, ten to nedá.

Ten sebou prásknul!

- Jati, není ti nic? - Nemehlo.

Tak dost. Nesmějte se kamarádovi.

Ty se mi vysmíváš?

Jati.

Klid, Jati. Uklidni se.

- Klid. - Tak dost.

- Co? Ty se chceš prát? - Rozdáme si to?

- Chceš se prát? - Tak dost, Jati.

- Pane učiteli. - Pane…

Co blbneš? Chceš machrovat?

- Dewo, ne. - Pane učiteli…

- Pane… - Co blbneš?

Co to mělo být?

Nepřijde mi, že by můj syn něco provedl. Evidentně ho vyprovokovali.

Pane, nezlobte se, ale jenom jsem se zasmál.

Smál jste se mému synovi, ne?

Ano i ne. Všichni se zasmáli jen tak.

Cože? Jak jen tak? No a? Prostě jste se mu smáli.

Hlavně klid.

- Je to podmínečné vyloučení, ne trvalé. - Ano.

Jati přece nemusí být vždycky dokonalý.

Tohle je normální. Vlastně je to pro něho cenná lekce.

No ne, Jati?

Pane, můj syn tady dosáhl spousty úspěchy.