Love Is Blind: Sweden (Love is Blind: Sverige)

Kdybych tady seděl v slzách

a vyprávěl ti o autonehodě z dětství

a pak by přišel někdo další, kdo nebrečí, neprojevuje emoce

a nemá takové příběhy, měla bys pocit,

že máš lepší a hlubší spojení s tím prvním chlapem?

Chci slyšet jen ano, nebo ne.

Ne, spíš bych řekla, že nemáš v nás ženy moc velkou důvěru.

Ne, ale s touhle partou je to stejné.

Ten, kdo je na tom zle, má nejvíc pozornosti,

- a ostatní v něm vidí hloubku. - Ne, to si nemyslím.

Můžeš být hluboký člověk, i když sis nezažil trauma.

Můžeš se otevřít mluvení o těžkých věcech. Tak vypadá hluboký člověk.

Jenže já v životě moc těžkých věcí nezažil.

Od tvého narození se přece něco muselo dít.

- Prožil jsi už víc než 40 let. - A byl to krásný život.

Něco sis v životě zažil a já o tom chci slyšet.

Řekl bych, že se mi v životě daří.

Nepotřebuju, aby mi v tom někdo bránil.

Chci tím říct, že působíš jako člověk, který rád pomáhá ostatním.

Jsi tady ta nejlepší lidská bytost. Kdybych potřeboval s něčím pomoct,

pak bychom se víc sblížili a naše spojení by se rychleji prohloubilo.

Ale to, že nemám žádné trauma a žiju snadný život,

neznamená, že jsem povrchní.

Neřekla bych, že tě vnímám jako povrchního.

Ne.

Ale teď mám spíš obavy, protože mi přijde, že mě bereš jinak…

Přijde mi, že jsme se trochu nepochopili.

Chtěla bych tě lépe poznat.

Nechci po tobě, abys mi vyjmenoval svá traumata.

Ne, to je dobře. Děkuju.

Sednu si, popřemýšlím nad tím a napíšu si pár poznámek.

- Jo, to udělej. - Je to potřeba.

Vážně doufám, že se zase setkáme.

- Opatruj se. - Jasně. Ty taky. Měj se.

Do hajzlu.

Myslím, že už nejsem mezi jejími favority.

Je těžké soupeřit s těmi, kteří si opravdu něčím prošli.

Možná chce někoho, koho může obejmout a pomoct mu.

Toho se bojím.

LÁSKA JE SLEPÁ: ŠVÉDSKO

Jak to jde?

Vlastně docela divně.

Cítím se trochu zmatená a taky nepochopená.

Jo.

Kvůli jednomu z kluků. Řekl mi, jak mě vidí, a podle mě taková nejsem.

Prý hledám někoho, o koho se můžu starat,

a někoho, koho můžu zachránit.

Bylo to docela divný.

- A řekla jsi, že to proberete… - Zítra?

Neřekli jsme si, že se zase sejdeme,

ale taky jsme neřekli, že ne. Musím si to promyslet.

Musím víc naslouchat tomu, co cítím.

Na to se tady máš soustředit. Jsi tady kvůli sobě.

Jít domů takhle brzo je těžké. To je to nejhorší. Je hrozně brzo.

U žádného jiného z nich nemáš pocit, že by…

Ne.

Dnešek byl pro mě docela drsný.

Ráda bych se dál scházela s Ibrahimem, ale nevyšlo nám to.

Možná by se k tobě hodil Daniel. Mohlo by vám to klapat.

Já nevím, má na mě až moc…

výraznou osobnost.

Jo, ale nemusíš přece odcházet.

Můžeš se dál bavit s ostatními, poznat je a zjistit, co z toho bude.

- Jo, to je pravda. - Jo.

Tak jo. Mějte se.

- Je čas jít, holky. - Pojďme.

Zlomte vaz!

Pořád mám pocit, že jsem tady z nějakého důvodu.

A to, abych někoho potkala.

A když do toho nepůjdu na 100 %, tak se to nestane.

- Dobře to dopadne, zlato. - Jo, díky.

Dnes se na Daniela moc těším.

Uvidíme, jak to budu cítit pak.

Chci vědět, že jsem něčí první volba.

Chci tam sedět a vědět, že si mě ten člověk vybral.

Nechci být ničí druhá volba.

- Ahoj. - Ahoj, Danieli.

- Čau. - Tady Johanna.

Ta Johanna z banky?

Johanna z banky?

Nebo jak to bylo? Pracuješ v… Ne, pletu si lidi.

- Tak to není dobrý. - A co… Počkej. Dej mi chvilku.

Pracuju jako event manažerka a manažerka prodeje.

- Eventy a prodej? - Jo, jsem ze Sydney, vzpomínáš?

- Jo, jasně. - Už si vzpomínáš?

Jo, už vím.

- Už ti to docvaklo. - Už mi to docvaklo.

První den jsi mluvila o Austrálii…

Už ses chtěl stěhovat.

Jo, už jsem se chtěl stěhovat do Austrálie.

A teď jsi zapomněl moje jméno. Jejda.

- Rychle tě to přešlo. - Nezapomněl. Jen jsem to popletl.

- Je ti 37 let. - Za 2 týdny 38.

To už není věk na kočku, ale…

- To ne, ale jsem v životě moc šťastná. - Jo.

Pořád mám pocit, že pro mě život teprve začal.

Chci spíš někoho, kdo už si něco zažil,

ne někoho, kdo teprve začíná.

Pak už aspoň víš, co chceš a co nechceš.

Přesně tak.

O to v tomhle experimentu jde.

Nehledám tu někoho do postele,

ale někoho, s kým se budu probouzet.

To je pěkné. Je zajímavé, že to říkáš.

Já jsem vždycky chtěla partnera,

se kterým bych se viděla,

jak sedíme v 80 na houpačce na naší terase a smějeme se nad životem,

kolik jsme si užili srandy.

Jo, a radši bych dožil posledních 25 až 30 let někde v Austrálii.

To souhlasím.

Vysedávat v houpacím křesle, možná převzít tetinu vinici.

Prostě si jen sedět a popíjet.

- Žít život. Souhlasím. - Žít život.

Mimochodem, chceš znát moje příjmení?

Jestli mi ho řekneš.

Klidně. Jmenuju se Daniel Fjäll.

Tak to budeme mít problém.

- Proč? - Já jsem totiž Johanna Stormová.

- Jmenuješ se Johanna Stormová? - Jo.

Fjällstorm, „horská bouře“. To je super. To použijeme.

- Jo, nebo Stormfjäll. - Jo, nebo Stormfjäll. Bezva.

- No teda… Bože. - To koukám.

Takže máme příjmení po různých druzích počasí.

- No jo. - To je paráda.

Nezačalo to dobře, ale myslím, že už jsi mi odpustila.

- Mě jen tak… - Jen tak tě neurazím?

Přesně tak. Snesu hodně, než mě něco naštve.

Bože, tak to je super.

Jak to, že jsem si ho nevšimla? Asi mi vážně unikl.

Ale přijde mi, že on to cítí stejně,

že jsem možná nebyla jeho favoritka.

Takže možná oba šplháme nahoru v seznamu favoritů.

Šlo to dobře?

Jo, bezvadně. Bylo to fajn. Bavil jsem se. Užil jsem si to.

S kým jsi byl?

- Nikomu ani muk. - Slibuju.

Byl jsem s Johannou a bylo to super.

Je to mnohem těžší, než jsem čekal.

Prostě vás zahlcují pocity, které nedokážete potlačit.

Vsadil jsem všechno na jednu kartu,

což je samozřejmě děsivé,

ale mám pocit, že se nespokojím s někým, ke komu necítím to, co cítím k Aniele.

A něco takového k nikomu jinému necítím.

Držte mi palce, hoši. Sakra.

- Jde o hodně. - Do toho!

Jasně, že jsem zvědavý. Nejspíš má přede mnou tak tři rande.

Možná i víc.

- Vzhůru na rande. - Vzhůru na rande a za budoucími manželi.

A za budoucími manželi.

Celý den jsem se na tebe těšil.

V podstatě jsem na tebe myslel celou noc.

Nejspíš ucítí spoustu různých emocí, než se sejde se mnou.

Než jsem vešel, srdce mi bušilo jako o závod.

Panečku, co je to za holku?

Panebože.

Pokaždé, když jsem vešel do buňky,

- doufal jsem, že tam budeš ty. - Děkuju!

Od začátku jsi moje jednička.

Teda, to jsi mi udělal radost.

Honí se mi hlavou spousta myšlenek, jako bych tam měla pračku.

Skvěle se bavím, užívám si každé rande.

Nechci si zužovat možnosti moc brzo.

Ale zároveň je těžké k některým lidem nepřilnout.

V této chvíli trochu něco cítím k Ibbemu.

Ale…

taky jsem trochu nervózní z toho, že mi tak vyznal city.

Teď už jde o všechno.

Dám jí svůj MP3 přehrávač.

Zjistil jsem, že tam mám písničku, co má název jako její přezdívka.

Aha.

Ležel jsem a poslouchal hudbu, když začala hrát písnička „Annie“.

Nejsem moc pověrčivý, ale stejně mi to přišlo zvláštní.

Kluci?

- Zlom vaz! - Zlom vaz, Ibbe!

Čau!

Nechci tady potkat jen tak někoho,

ale ženu, kterou si budu chtít vzít.

Když to půjde dobře, tak se zítra setkáme, když ne, tak půjdu domů.

- Ahoj. - Ahoj.

- Ahoj! - Ahoj. Jak to jde?

Dobře. A co u tebe?

Nemáš ani tušení, co jsem si dneska zažil.

Prostě…

- A jak ses měla ty? - Dobře.

- Je to tady dost emocionální. - Jo, já vím.

Ale mám radost, že jsem tady s tebou.

To já taky.

- Ty jsi mi poslal sluchátka? - Jo.

Je tam pár písniček

a na začátku je malé překvapení.

Dobře. Tak já to zapnu. „Zapnout.“

Mám si poslechnout celou písničku?

Ne, myslím, že stačí první…

To je teda…

Není to šílené, že jsem tam měl zrovna tuhle písničku?

Ne, to je na mě moc.

Ibbe, to je to nejhezčí, co pro mě kdy kdo udělal.

- Bože. - To jsem rád, že máš radost.

To víš, že mám. Je to moc hezké.

To vážně rád slyším.