The Punishment (La punition)

Zachraň se, uteč!

NA MOTIVY ROMÁNU XAVIÈRE

Pan šéfredaktor z novin.

- Je levičák. - Vyprávějte mi o sobě.

Mohl by to být skvělý článek.

Je krásná.

Další zlatokopka!

Vysmahni, Israeli!

Všichni jsou sexuální maniaci.

Je mi z toho na blití.

Prasata.

Hraj se mnou.

Bylo nebylo…

Nechuť vidět ženy

jakkoliv jinak než jako objekty sexuální či dekorativní

je forma fašismu.

A to jedna z nejzásadnějších.

V životě je nejdůležitější dělat si, co tě těší.

Fašisti!

Všichni jste fašisti!

Bůh vás potrestá!

Jsme tu všichni kamarádi, drahoušku.

NOČNÍ BOMBARDÉR

Françoise, drahoušku!

- Je tu Manuel? - Je tam.

Manu!

A hezounek Raymond.

Drahouškové! Vy divy divoucí!

Magoři.

DRUHÝ HRÁČ

Debilní Amíci. Prodal jsem jim obraz cihel.

Namaloval jsem ho za hodinu.

Asi nějaká mladá au pair?

Tvůj film byl skvělý.

Škoda, žes nemluvil víc o důsledcích společenského kontextu.

Když mně se ta kniha tak líbila, že jsem chtěl zůstat věrný předloze.

Jen jsem jí vdechnul něco vlastního.

Běž si pro auto.

Françoise, nudíme se.

Ráda bych s sebou vzala Britt.

Samozřejmě.

Pojďte holky, převlečem se.

Ty chudáci se nudí.

Vezmu si i ty dvoje další.

Napouštím ti vanu.

Půjdeme na večeři k Manuelovi. Bude to legrace, uvidíš.

Raymond nás vyzvedne.

Pojď, musíme se zkrášlit.

Volal pan Manuel a omlouvá se za zpoždění.

Dobrá. Tak my počkáme.

- Pěkné, nemyslíš? - Ano.

Manuel má cit pro krásu.

Mám hlad.

Dva raphaëly na pětku.

Nesmím na něj myslet.

I tak jsem ho miloval.

Já vím.

Už vám lépe, máti?

Nuže?

Je krásná.

To nestačí.

Věřte mi trochu.

Musím, jsem jen stará bezmocná žena.

Ale ne.

Jsem přeci tady.

To je to nejmenší. Po všem, co jsem ti obětovala.

Já vím.

Nenuť mě litovat, když to víš.

MÁTI

Svlékněte se.

Připadá mi, že nejste úplně svlečená.

Jste velmi přitažlivá.

Škoda, že ženy nemám rád.

Nemám rád nikoho kromě Raymonda.

A máti.

Máti.

Půjdu se učesat.

To je načasování.

Už abychom byli nazí.

Každý se někdy splete, slečno.

Lov začíná.

Manuel mě odřízl. Už nic nemám.

Nemůžeme si nic nechat.

Ale ano.

Vím, co Manuel chce, abys se mnou dělala.

Já jsem v umělecké objekty dlouho nevěřila.

Zlobíš se na mě?

Za co?

Žes mi ukázala krásné věci?

Jsem z vesnice, kde je jeden dům jako druhý.

Všechny patří řediteli továrny.

Patří mu všechno.

Muži, ženy i dítě, které jsem mohla mít.

A tak jsem odešla.

Raději tady rychle zestárnu.

Nejsem sentimentální.

Musíte si ji vycvičit. Brečela.

To nemám rád.

Naučte se vydělávat.

Proč? Udělala jsem, co chtěl!

To nic, andílku, to nic.

Já už nechci, nikdy.

To víš, že jo.

To radši umřu.

Manuel to pochopí. Já mu to řeknu.

No tak, usměj se.

Už je konec.

To ti udělá líp.

Bojím se, že skočí z okna.

Ano. Odmítá v tom pokračovat.

Ano, Manueli.

Lyon.

- Zůstanu tady? - Uvidíme.

Náš pokoj.

Svlékněte se a jděte spát.

Ne.

Odsud se nedostanete.

Dejte mi své šaty, už je nebudete potřebovat.

Zhasíná se v devět.

Já se bojím.

A čeho? Mě?

Proč? Já se bojím!

Nenechávejte mě tu samotnou!

Mohls jí nechat rozsvíceno.

Aspoň první noc.

Pusťte mě!

Drž hubu! Mlč už! Ne!

Mlč!

Ne! Ne!

Drž hubu!

Drž hubu!

Ne!

Rychle!

Rychle!

Nesmíš se schovávat.

Jsou krásné.

Krásné.

Já tě rozmluvím.

Tak…

Nechceš mi ukázat bříško?

Ke mně! Chci všechno vědět,

chci všechno vidět!

Tyhle krásný provazy tě dostanou do nálady.

Ty děvko…

Já ti dám co proto.

Máš kliku, že tu není vana.

Mám i další triky.

Já se v takových kurvičkách vyznám.

Komisaři.

Nechtěla se přiznat.

Teď už tě budu muset umlčet!

Bojíš se?

Vidím, že se bojíš i mě.

Klid.

No tak.

Přišel jsem se s tebou pomilovat.

Ale když jsem tě viděl, rozmyslel jsem si to.

Musí tě to strašně bolet.

Miloval bych se s tebou, jen kdybys chtěla.

Chci pryč.

Víš přece, že to nejde!

Chtěla bych se milovat.

Se mnou nebo takhle?

S tebou.

Obleč si noční košili.

Roztáhni nohy.

Tak se podívej!

Vrať se do pokoje.

Raymonde, přines mi nějaké svetry.

Prosím.

Děkuji.

PŘEDSTAVTE SI, ŽE NOSÍTE LEVIS

Mám vám dát věci do tašky?

Netřeba.

Peníze máte u pokladny.

Haló, tady Raymond.

Poslouchám.

No… Manuel je…

Manuel je mrtvý.

Už chápu.

Doufám, že se bojíte.

- Ano. - Jste nahraný.

Ale já…

Haló?

Víš kudy?

- Tak hezký večer. - Hezký večer.

- Paní. - Nashle.

Na co myslíš?

Jakže nám dlouho trvalo,

než jsme se našli.

Ne, jakže ne… Jak.

Jak dlouho.

Nám trvalo.

Nám trvalo.

- Než… - Než.

Jsme se našli. Díky bohu.

Věříš v Boha?

Ne.

Jsem Portugalec. Věřit a bát se je jedno a totéž.

Já se bojím pořád.