La garce

PAŘÍŽ, ŘÍJEN 1977

Teď jsem promočená.

Děkuju. Kdybyste tam nebyl, vrátil by se.

Bože, to je ale noc. Kape to ze mě všude.

Vzadu jsou kapesníky.

Spotřebovala jsem je.

Mrznu.

Ten parchant. Nevěřím tomu.

Co se stalo?

Nemáte tu topení?

Vydržte půl minuty.

Nedívejte se tak.

Je to divný.

Máme tu zraněného…

Jste polda?

Tajíte něco?

Nepovyšujte se.

- Máte průkaz totožnosti? - Jsem Aline Kaminkerová.

- A nemáte průkaz? - Ten řidič Jaguaru na mě útočil.

Dříve už mě udeřil, ale nikdy takhle silně.

- Je to můj přítel. - Je to pravda?

- Kolik vám je? - Podívejte se na ty modřiny.

Je to pravda. Nelžu.

Byla to jen malá hádka.

Neberte mě na stanici.

Tady Sabatier. Vůz 16-89-B.

Jsem na rohu Boulevard Sulte.

Všude klid, vracím se.

- Přepínám. Díky. - Rozumím.

Kam jedeme?

JIMOVI

Kdo byl v tom Jaguaru?

Vy to neřeknete?

Je to tajemství?

To je chytré.

Ne!

Ne!

Řekni něco, sakra. Obhajuj se.

Co tě to napadlo?

Víš, kolik jí je?

Sedmnáct.

Jsi blázen.

To musí být polda idiot, aby…

Aline Kaminkerová.

Narozena 21. 11. 1960,

svěřena do péče státu v domě manželů Beffroitových.

Beffroitovy… Bim bam, ranní zvony zvoní!

Jsi v háji, Luciene. Inspektorát se neudrží.

Znásilnil jsi nezletilého sirotka.

Zoufalost.

Dostaneš maximum.

Ano?

Ne, ti zatracení novináři mě nezajímají.

Cordete, chci tohle ukončit.

Jsem vyčerpanej.

Nezletilý sirotek.

Nebylo to očividné?

Přestaneš? Mám dost přednášek.

Jasně. Tvoje žena a děti toho budou mít taky dost.

To stačí.

Brunete? Brunete?

Přiveď tu rodinu.

Drž se, Luciene.

Jsme tady. Neopustíme tě.

VĚZNICE LA SANTÉ, O ŠEST LET POZDĚJI

Sabatiere, můžete jít.

Vypadáš dobře, Luciene.

Dobré tě vidět venku.

Přinášíš mi peníze a zbraň, komisaři?

Okresní.

Okresní komisař, kriminální oddělení.

- A ty ho nahradíš? - Ne.

Odešel jsem nadobro.

Soukromý sektor s Didierem.

- Budeš pracovat s ním. - Pracovat?

Neopustíme tě.

Jdete pozdě o šest let.

Dřív jsem nemohl.

Jako polda jsi dostal víc,

a ze stejného důvodu teď dostáváš pomoc navíc.

Nebuď hloupej, Luciene. Pomůžu ti postavit se na nohy.

Mysli na ženu a děti.

Patricia se znovu vdala. Chci, aby na mě kluci zapomněli.

Představte si to, až začnou randit…

Ani náhodou, Brunete.

Díky, ale nechci almužnu.

Tvrdohlavý šmejde! Promysli si to.

O TŘI MĚSÍCE POZDĚJI…

Panečku. Ten bastard neztrácel čas.

Má pěknou postavu.

Zahoď ten případ, nemáme lidi.

Něco z bazénu?

Ta holka si mě všimla.

Dej tam Didiera. Umí plavat lépe.

Didiere?

Ano?

- Máš plavky? - Jo, proč?

Půjdeš do bazénu.

Lucien ti dá složku.

Založil jsem agenturu kvůli papírování a podívej.

Proč jsi tak nešťastný?

Co se děje? Nemáš co říct?

Ne, jen rýma.

Zkus homeoterapii. Nic se jí nevyrovná.

Oscillococcinum před snídaní.

Dujarric čeká v Didierově kanceláři.

Je to dobrý případ.

Někdo kopíruje oblečení v Sentier.

Znáš to tam. Neříkej tam nic antisemitského…

A poslední věc. Jsou v tom peníze.

Nedělej žádné hlouposti.

Nedělej hlupáka. Bazénovej příběh mě neoklamal.

Za tři měsíce jsi ještě žádný případ nevzdal.

Isabelle, volala manželka?

Ano. Nechala jsem ten vzkaz na Didierově stole.

Hej, co je to s tím bazénem?

- A v mé kanceláři na tebe někdo čeká? - Asi ano.

Pan Sabatier?

André Dujarric, obchodní ředitel Sarah Muriel.

Poslouchám.

Promiňte.

SAMUEL WEBER KREJČOVSTVÍ A PUNČOCHÁŘSTVÍ

Děkuji.

Luciene! Brácho! Dej mi pět.

Obejmi mě.

Marceli, dva Martini.

- Obyčejné, nebo s příchutí? - Obyč.

Vidíš? Rony je volnej.

- Odkdy? - Týden, ale už jsem se posunul.

Jak se máš? Vypadáš dobře.

Pracuješ?

Sledování lidí. Jsem soukromý detektiv.

Co máš v plánu ty?

Jsem zpátky se svou milou. Po mých problémech

s falešnými fakturami je firma její.

Teď je moje přítelkyně šéfkou a já skladníkem.

Teď jsem na ulici Quincampoix.

Co tvoje žena?

Je pořád znovu provdaná?

Očividně.

Už nemáš vzhled rodinného chlapa.

Marceli, dal sis šlofíka?

To je můj apel. Žili jsme spolu.

Nevěřili jsme tvým žvástům,

protože na vlastní pěst

je těžké znásilnit dívku bez boje, takže tomu nevěřím.

Moc ses toho nenaučil. Zíráš.

Neříkej mi, že zíráš na slečnu Weberovou.

Cože?

To je ona?

- Ta dívka? - Ticho, je tu vše slyšet.

- Je to Édith Weberová? - Rozhodně to není nikdo.

Podobná, ale odlišná.

Vy nežidé nic nechápete.

Vynalezli jsme psychoanalýzu, relativitu, třídní boj.

Takže tady je jedna rada.

Je zadaná. Zapomeň na ni.

Díky, Rony. Musím jít.

Zastav se u mě. Rue Quincampoix 37.

- Dobrý den. - Dobrý.

Rád jsem tě viděl.

- Didier chce zpět kancelář. - Budu rychlej.

Mám Dujarrica.

Chci tě požádat o informace

o něm a o paní Édith Weberové.

W-E-B-E-R, jako ten hudebník.

Obchod na Rue du Croissant 11. Spěchá.

Dobře, komisaři.

- V mé kanceláři jako doma? - Dlouho tu nebudu.

- Jak to šlo u bazénu? - Plavecky.

Informace.

Pouze u té Weberové.

S Dujarricem se neobtěžuj. Naléhavé.

Ano, komisaři.

Dělá si poznámky, náčrtky, jako by to dělal novinář.

Ale není novinářka.

A co dělá v noci?

Zůstává doma.

Nad obchodem, sama, což je pro někoho tak krásného škoda.

Chodí spát v deset večer. A já také chodím domů sám.

Podle mého názoru, se obávám, že vaše podezření je neopodstatněné.

Váš názor mě nezajímá.

I ostatní si stěžovali.

Všimli si jí i další návrháři.

Určitě nám krade návrhy.

- Vaše sako taky? - Děláme jen dámské.

Říkal jsem si.

Poslyšte, Sabatiere…

Jestli vám krade návrhy, chytnu ji.

Vyhovuje?

Vyhovuje.

Ale varuji vás…

Nejsem tak hloupý, jak vypadám.

Aline.

Antoine?

Antoine?

Zasvěť mě. Už několik dní jsem o tobě neslyšel.

Neboj. Každou noc jsem byl na hlídce.

Každou noc? Najít něco na zloděje Sentiera?

Není zlodějka.