Nightborn (Yön lapsi)

ZROZEN Z TEMNOTY

No, měla jsi pravdu. Je úžasný.

Ten bordel tu byl už za tvého mládí?

Ne. Jen les.

Aha, takhle to na finském venkově chodí?

Všechno smetí naházet do lesa?

Ne.

No... možná občas.

Musím... musím tě přenést.

Dobrá.

Tohle je...

Jo.

- Ano? - Jo.

Bude s tím trochu více práce.

A taky trochu o-oprav.

Zalátat, položit koberec.

- Po práci na to bude dosti času. - Chci...

ti něco ukázat.

Tohle býval můj a Tarusin pokoj,

když jsme tu trávili léto s babičkou.

Byla tu... krásná zelená tapeta.

Pořád tu je!

Tak...

chtěli jsem být blíže přírodě.

Ale tohle... - Toho se zbavíme.

Podívej,

Bývalo tu křeslo na čtení pohádek před spaním.

A támhle... domeček pro panenky.

Tady zas půvabný houpací kůň.

A pak sem můžeme dát dětskou kolébku.

Rozhodně tu je místa dost.

Pro všechny tři.

Pro všechny tři.

A...

Co Londýn?

Jebat Londýn.

- Jo?! - Jasně!

Sago?

Ježiši.

Sago!

Bože můj.

Poslouchej.

Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.

Cože?

To se ve Finsku říká.

Potají jsem se sem kradla.

Proč?

Babička mě sem nepouštěla.

Les si bere, co jeho jest.

Skutečně?

Udělej ze mě matku.

Budeme hodně zašívat.

Je v pořádku?

Co je to?

Je všechno v pořádku?

C-co se děje?

Co se děje? Co je s ním?

Tak co je?

Co je špatně?

Měl jsem takový strach.

Ty jsou pro tebe.

Je v pořádku?

Jo.

Jasně, je...

Oba jste v pořádku.

Chci ho vidět.

Dobře.

Jasně.

Vydrž.

Přines mi ho. Chci si ho pochovat.

Nerozbije se.

Jasně, to vím.

Ukážu vám, jak na to.

Takhle ho vezmete.

A rovnou do maminčiny náruče.

Tatínek je teď hlavně oporou.

Jistě, to jsem.

U maminky v náručí se zklidní.

Nikdy jsem tak chlupaté dítě neviděla.

To je...

Máte zdravého chlapečka.

Měla jste dost náročný porod, takže jestli chcete absolvovat terapii--

Ne, nic mi není. Jsem v naprostém pořádku.

Cože to?

Nic.

Všechno je v pořádku.

- Dobrá. - Dobře.

Vem tu kytku.

Tak ještě jednu.

Počkej, drahá, můž--můžu ti pomoct.

Ne ne, není třeba.

Tady to všechno začíná.

My.

A jsme tu.

Tohle je teď tvůj domov.

Koukneme se, jak to tu taťka zvelebil.

- Jonne. Má hlad. - Tam nahoře...

Tady dole je kuchyně.

A koukej na tohle.

Pořádné okno.

A tady je velmi speciální pokoj...

který maminka udělala jen pro tebe.

S hromadou lásky.

- Dobrý? - Jo.

Maminky zlatíčko, za chvíli dostaneš papat.

Zlatíčko.

Tady.

Ale... bolí to?

Ne. Ne.

Už dobré?

Jasně.

Vzpomeň si, co říkala porodní asistentka.

Oční kontakt je zásadní.

Možná ho zkus trochu zmáčknout.

Ukaž... nadzvednu ti to.

Jo, sa--samozřejmě vím jak na to.

Směřuje bradavka na horní patro?

Takhle...

Přestaň!

Je to...promiň.

Maminčin broučínek, no ano.

Opatrně, vždyť spadne!

Bolí ho to, když se ho dotknu.

Jsem tvůj taťka, nechceme ti ublížit, no že ne?

To je ono.

Ták, hned je to lepší.

Je to jako malý, drobný ocásek.

Roztomilé.

Lepší?

Co... co takhle... toho zpívání už nechat?

Dělám, co můžu.

Vím. Jen... se snažím pomoci.

Jistě, ale on spát nechce.

Ne, jen nechce spát sám, že jo?

Takhle je to lepší, ne?

Už zvedá hlavičku.

Jak to jen dělá?

No ty jsi náš malý zázrak, Christiane, viď?

Přijde ti, že vypadá... jako Christian?

Sago?

Jen ho obleč do těch slavnostních šatiček!

Je milé, že jste dorazili.

Sago?

Tak milé, že jste dorazili.

- Matko. - Překvapení!

- Přijeli jsme pomoc. - Ahoj!

Nemůžeme se dočkat, až uvidíme to princátko.

- Máš nádherné šaty! - Děkuji.

Vypadáš hrozně unaveně.

Je mi dobře.

Máš rozepnutý knoflík.

A je to.

Je to tu stále nedodělané. Jak se děťátko narodilo dříve,

tak na to nebyl čas.

Ale až bude vše hotové, bude odtud nádherný výhled.

Bylo tohle všechno nutné, když jsi tak vyčerpaná?

No tak. Je to opravdu nádherné.

- Jůů! - Podívej, Anno!

Jaký kouzelný pokoj tetička udělala!

- Není pěkný? - Je!

- Není to ta tapeta-- - Přesně ta, jako když jsme byli malé.

Půvabné.

Kdy se zas vrátíš do práce?

Dám si tak pět let pauzu.

- Cože? - Jo.

Chceme mít ještě dvě další.

Děti jsou malé jen chvíli.

Když propásneš ty krásné okamžiky,

tak už se nikdy nevrátí.

Ano, ale--

No, zrovna teď nemá moc dobrou náladu.

Mám tu šátek. Zkusíme ho?

Jasně.

- Oblečení mu vadí. - Ty maličký drahoušku!

Ale, ale, ale. Pojď ke mě. Ty jsi ale chlapák!

Dáme tě babičce.

Opatrně, trochu kouše.

- No koho to tu ale máme? - Můžu si ho vzít--

Vás dvě jsem taky nezabila.

Zní docela hladově. Už jedl?

Ano, jedl. Už jedl.

Co tě proboha vedlo k tomu, se přestěhovat do téhle divočiny?

M-mám to špatně.

No, chtěli... chtěli jsme, aby vyrůstal v přírodě.

To chápu, Saga vždy měla raději stromy než lidi.

- Co tím myslíš? - Cože to?

Že Saga byla jako dítě asociální.

Vždycky jsi říkala, že se ti kamarádi posmívali, protože jsi byla tak trochu jiná.

Pusť!

Matko! Pomoc!

Zavolám záchranku.

Běž pro mou tašku.

Jsi v pořádku?

Nechápu, jak mohl mít takovou sílu.

- Nedržela jsem ho špatně. - Tak jsem to nemyslela.

Přemýšlel jsem... jestli s ním není něco špatně.

Tohle asi není u miminek normální.

Taky jsi byla taková, kdy jsi byla dítě.

- Zůstaneš tu přes noc? - Noční let do Bostonu.

Začínají mi lekce.