Chokehold (Boğa Boğa)

„Byl to mrtvý svět.

A navíc šedý svět.

Počasí bylo kousavé a jasné.

Ve vzduchu nebyla žádná vlhkost ani mlha.

Přesto byla obloha zahalena do šeda.

BÍLÝ DEN

Bylo to proto,

že i když na obloze nebylo mráčku, který by zastínil denní svit,

nebyl tu ani sluneční svit.

Kdyby se ho někdo zeptal, jak se cítí,

nejspíš by jen řekl, že si to užívá.“

V SEVŘENÍ

Vítej v novém domově.

Na shromážděních říkali,

že dolar bude devět lir a euro deset.

A kolik je teď?

Tenhle svět je vážně jen pro bohatý.

Copak neplatíte peníze, když nakupujete dolary?

Nemáte peníze?

Jestli ne, máte mincovnu.

Můžete si vytisknout prachy na dolary, ne?

Váš dům byl dlouho zavřený.

Jasně.

Kvůli finanční krizi občané prodávají vlastní orgány.

Mahir už sem nechodí.

Nemá zdravotní problémy, ne?

Ne, táta je v pořádku. Dobře se o sebe stará.

Yaline, asi si to nebudete pamatovat,

ale objednávky jsem vám vždycky nosil já.

Nezvonil jsem, když tam nebylo auto.

Čekal jsem, až přijedete.

Proč?

Protože jste mi vždycky dal dobrý dýško.

Jednou jsem zas čekal venku.

Táta přišel a našel mě.

Ptal se: „Co tu děláš? Jsi pryč věčnost.“

Byl jsem dítě, tak jsem mu řekl o tom dýšku.

Dal mi takovou ránu.

Říkal: „A já tě platím jen tak?“

„Jsi tak chamtivý!“

To bylo poprvé a naposledy, co mi táta dal facku.

Bylo to kvůli vám.

Yaline.

Musím vám něco říct.

Zrovna jsem se oženil.

- Blahopřeju. - Díky.

Dostali jsme zlato darem.

Co s ním mám dělat?

Prodat ho? Vložit do krypta?

Získám nějaký úrok?

Nebo si ho mám nechat, jak je?

Potřebuju poradit.

Pojď dál, tati.

Ty idiote.

Ještě nemáme otevřeno.

Běž si nakoupit jinam. Máme zavřeno.

Potkal jsi někoho známýho?

Mluvil jsem se synem kupce.

Zrovna se oženil.

Jeho táta je taky dobrý chlap.

Dokonce řekl: „Zrovna ses vrátil. Tohle je na nás.“

Ale odmítl jsem.

Co je to?

Něco pro tebe mám.

Vážně?

Když tu není takový provoz.

Neprosedíš tu hodiny za volantem.

Ale zlato.

Můžeš si ji dočíst.

- To je skvělý. - Líbí?

Podívej.

Zvládneme to.

Tohle místo nám prospěje.

Dobře?

Hezký den!

Vítejte, pane Yaline.

Tenhle váš dům mě ničí.

Snažím se ho napravit.

- Jsem rád, že jsem zpět. - Vítejte.

Naplnil jsem nádrž. Je plná.

V případě výpadku budete mít vodu.

Dobrý nápad, děkuju.

Jaká byla cesta?

Dobrá, šlo to.

Ale cesta z Istanbulu trvala dvě hodiny.

Vítejte, paní.

Díky.

- Zasadil jsem ho. - A co?

- Tu jabloň. - Aha. Dobře. Dobrá práce.

Díky. Strýček Mahir chtěl vždycky jabloň.

- Jo? - Neměl jsem na to čas.

Teď ji budete mít vy.

Chcete svůj koš?

- Co je to? - Koš.

- Sklidíme vám olivy, ano? - Jo?

Ne tenhle týden, ale příští. A dáme je sem.

Pak je vezmeme a v slisujeme v továrně.

- Budete mít vlastní olivový olej. - Díky.

- Podepsali jste ho. - Koše jsou důležité. Pozor na ně.

Selma nás pozvala dneska na večeři.

Posledně jsme nic nepřinesli.

Musíme koupit dárek.

Tak kup něco v obchodech na náměstí.

Nemám chuť jít ven.

Dobře, něco koupím.

Jsem z Istanbulu tak unavená.

Chci jen sedět a dívat se na novinky o celebritách.

…byl zabaven Sahinův majetek

a Yalin Sahin propuštěn z vazby. Soud stále probíhá.

Jeho údajní partneři, čtyři známí obchodníci,

jsou nyní zatčeni a ve vazbě.

MIMOŘÁDNÉ ZPRÁVY – MAJETEK ZABAVEN? NOVINKY Z PŘÍPADU YALINA SAHINA

Tito čtyři obchodníci

údajně zpronevěřili přibližně 100 milionů dolarů

od jejich obětí.

Odvolání jejich právníků bylo zamítnuto.

Rodiny podezřelých tvrdí, že jde o pomluvy, které nejsou pravdivé.

Jsme stále naživu. Život jde dál.

Nejsme mrtví.

Já vím.

Všechno je za námi.

Říkal jsi „Už jsme tady.“

Uvidíme, jestli to tak je.

STAROŽITNICTVÍ

Zdravím.

Zdravím.

Jen se rozhlížím.

Do toho.

Hledám dárek.

Máme magnetky.

Ne, hledám něco jiného.

Máme sošky.

Hele, tohle je Aristoteles. Měl tu školu.

Ne, potřebuju něco jiného.

Nemusíte tu být.

Dám vědět, když najdu něco, co se mi líbí.

Tohle můžete pověsit na zeď.

Viděl jsem to.

Ne.

Můžete si zas sednout.

Občas sem chodí dobře oblečení lidé.

Prochází se.

Myslí si, že jsou nenápadní, ukradnou magnetku a odcházejí.

Nikdy byste to do nich neřekl.

- Vážně? - Rozhodně.

Proto takhle čekáme.

Abychom zabránili krádeži.

Občas se to vymkne kontrole.

Chytíme je.

Řekneme jim, ať ten magnet vrátí.

Vždycky to nejdřív popírají.

Mluví, aby vypadali nevinně.

Pak jim musíme jednu vrazit.

A oni nadávají.

Což vede k tomu, že je mlátíme víc.

A když začnu mlátit lidi… Já osobně nemůžu přestat.

Můj vztek mě oslepí.

A z tváře pak mají kompot.

Jsou úplně na maděru.

Jednáme i s četníky a tak.

Máme pak potíže.

Nakonec nás to dostane.

A lidi jsou zmlácení kvůli magnetce.

Stojí za to někoho zabít?

Samozřejmě že ne.

Že jo? To říkám vždycky.

Říkám to i bratrovi Nijazimu.

On je majitel.

Říkám mu…

musíš krást ve velkém.

Krást magnet?

Musíš…

krást jako Yalin.

A pak se tu procházet, jako by se ni nestalo. Že jo?

Je to tak, pane Yaline?

Co? Kam jdeš? Povídáme si.

Vezmi si něco, ano?

Co třeba můj dobytek?

A zlato po mámě!

Celá země je tvoje!

Vem si to všechno.

Pusť mě!

Ne!

Ne!

Co ti trvalo tak dlouho?

Máš ten dárek?

Jo.

Je zřejmé, že tato země zažila války.

Ale zažila také něco jiného.

Vlastně je to výjimka.

Byla doba, kdy byla tato země převzata,

aniž by se prolila kapka krve.

Stalo se to ve čtvrtém století před Kristem

díky skvělému muži jménem Eubulus.

Byl to bankéř.

Tehdy Peršané v celé naší zemi bojovali.

Eubulus jako bankéř dělal, co musel.

A půjčil peníze bojovníkům, aby mohli bojovat víc.

Pak jednoho dne Peršané neplatili své dluhy.

Místo platby mu dali tuto půdu.