Endless Horizon

Vítejte ve druhém největším světadílu na zeměkouli

a v kolébce lidstva: v Africe.

Krajina pod žhavým sluncem je opředená mnoha mýty,

stejně jako lidé, kteří se z pouštního písku a neprostupné džungle

snaží vyrvat drobná políčka půdy.

Afrika se svými slony, velbloudy, lvy a gorilami,

kteří obývají temné deštné pralesy, rozpálené pouště a rozlehlé savany.

Tento světadíl však netvoří pouze jedinečná fauna.

Prach, horko a slunce,

to vše se člověku vybaví, když se řekne „Afrika“.

Všechny tyto pojmy se týkají severní části kontinentu,

kde převládá jediná, zdánlivě nekonečná poušť.

Poušť může na první pohled působit nehostinným dojmem,

ale už druhý pohled skýtá nejedno překvapení.

A i když tropické deštné pralesy podél rovníku

mohou díky teplotám a vydatným srážkám působit jako ráj na Zemi,

džungle obsahuje stejně smrtelné nástrahy jako rozpálená poušť.

Tento zdánlivý rozpor mezi pralesem a pouští,

deštěm a pískem, životem a smrtí,

vystihuje Afriku lépe než kteroukoliv jinou část světa

a lze ho opakovaně nacházet na celém kontinentu.

V této nepokojné a nebezpečné krajině

kdysi slezl ze stromu první předchůdce člověka,

a položil tak základy triumfálního tažení celého lidstva.

Prozkoumejme minulost tohoto jedinečného koutu Země

a objevme některá nejnádhernější místa na světě.

Země je rozdělená na řadu různých klimatických zón,

díky nimž vznikly na každém kontinentu specializované rostlinné a živočišné říše.

Téměř celou Evropu kdysi pokrývaly rozlehlé listnaté lesy.

Tento les mírného pásma končí až u pobřeží Středozemního moře

díky suššímu a teplejšímu podnebí ve Středozemí.

Na východě se rozprostírá asijská step

zasahující hluboko do největšího světadílu na Zemi.

Severně od stepi převládají v krajině Sibiře

a Dálného východu severské jehličnaté neboli boreální lesy.

V jižních oblastech Asie, zejména na Blízkém východě,

je však stále běžnější pouštní a savanová krajina.

V jihovýchodní Asii pokrývají deštné pralesy celé indonéské souostroví.

V srdci slunečné Austrálie obklopují poušť

rozličné savany, stepi a deštné pralesy.

V „Novém světě“ tvořeném Severní, Střední a Jižní Amerikou

najdeme velký počet různých podnebí.

Sever charakterizují tundra a jehličnaté lesy,

zatímco v centru severoamerického kontinentu

převládají rozlehlé nížiny, mírná prostředí

a několik pouštních oblastí.

V Jižní Americe se podél Amazonky vytvořily

obrovské plochy deštného pralesa,

s nimiž ostře kontrastují mnohdy drsné

klimatické podmínky v pohoří Andy.

Uprostřed všech těchto světadílů a podnebných pásem leží Afrika.

Severní i jižní část západního pobřeží pokrývají pouště,

zatímco uprostřed se rozprostírá africká džungle.

Deštný prales je od pouště oddělený širokými pásy savany

s různými stupni klimatu.

Na první pohled se Afrika může zdát pochmurná

a méně zajímavá než jiné světadíly,

ale její jedinečnost ve skutečnosti nemá na světě obdoby.

Čím je Afrika tak výjimečná?

Nejvýraznějším rysem Afriky jsou obrovská stáda zvířat,

která při hledání potravy cestují na obrovské vzdálenosti.

Nejde však jen o velký počet jednotlivých živočichů,

ale i o značný počet různých druhů flóry a fauny,

díky nimž ční Afrika nad ostatními.

Vedle nevídané africké biodiverzity

má tento světadíl i další jedinečné dědictví: je kolébkou lidstva.

Během tisíciletí se různé kultury kdysi mladých druhů

vyvíjely zcela odlišně,

takže dnes Afrika spojuje mnoho různých způsobů života.

POUŠŤ

Přestože však lidstvo obývá Afriku už dlouho,

v nejniternějších hlubinách tento světadíl dál ukrývá řadu tajemství.

Pod spalujícím sluncem se rozprostírají obrovské a nekonečné africké pouště.

Na severu se nachází Sahara, nejrozlehlejší poušť světa,

která fakticky pokrývá celou severní Afriku.

Její duny a údolí jsou tématem mnoha legend a bájí.

Kdysi zde sídlil bezpočet království

a křižovaly tudy solné karavany Tuaregů,

ale dnes je toto místo téměř liduprázdné.

POUŠŤ NAMIB

Daleko na jihu najdeme Namib, jednu ze vzácných mlžných pouští.

Pokrývá velké části Namibie a Angoly

a její rozloha činí téměř 100 000 kilometrů čtverečních.

Namib je jednou z nejsušších pouští na zeměkouli

a k jejím typickým rysům patří mimo jiné

extrémně vysoké a pestrobarevné duny.

POUŠŤ KALAHARI

Uprostřed Kalaharské pánve leží poušť Kalahari,

kterou od jiných pouští odlišuje červený pískovec.

Poušť má 900 000 kilometrů čtverečních a zasahuje do mnoha afrických zemí.

Celá Kalaharská pánev,

kterou na okrajích lemuje suchá savana, je ještě rozlehlejší.

Bez ohledu na polohu pouští

je člověk vždy instinktivně pokládá za místa bez života.

Pouště však nejsou jen velkými mrtvými pískovišti.

Vrcholy několika izolovaných hor

majestátně vystupují nad pouštní duny

a výrazné horské hřebeny

kontrastují s jednolitou a hladkou texturou pouště.

Z odlehlých koutů tohoto písečného moře

se vypínají hory jako osamělé ostrovy.

Mnohé z těchto jednotlivých výchozů

jsou zkamenělé písečné duny, které mohou vytvářet vysoké plošiny.

Další osamělé hory mívají často sopečný původ.

Celá horská pásma však zároveň mohou být

svědky bouřlivé tektonické činnosti.

Mezi působivé příklady této činnosti

patří i pohoří Ahaggar a Tibesti,

což je nejvyšší horské pásmo na Sahaře.

Na severozápadním okraji Sahary se tyčí pohoří Atlas.

Toto horské pásmo tvoří přirozenou hranici

mezi horkou pouští a středomořským podnebím severního Maroka.

Pro pohoří ležící na okraji pouště či přímo v ní je neobvyklé,

že horstva Atlasu obsahují kovy a suroviny,

jako jsou železo, stříbro a zemní plyn.

„Cheret“, „Tenere“ nebo prostě „Velká poušť“,

to vše jsou názvy největší pouště světa: Sahary.

Sahara zaujímá rozlohu devíti milionů kilometrů čtverečních.

Tvoří ji písek, štěrk a balvany

a je tak suchá a rozpálená,

že všechny živé organismy jako by podléhaly její nelítostné prázdnotě,

nebo to tak alespoň vypadá.

Poušť však může být něco víc než jen písek a prach.

Tu a tam na některých místech

protíná nehostinnou pustinu řekla.

Ta je však v tetelivé výhni sotva patrná

a její stopa se záhy ztrácí v nekonečném moři písku.

Dál od vody převládají pásy věčného písku,

avšak představa, že Saharu tvoří jen nekonečné duny, je mylná.

Ve skutečnosti je pouhá pětina pouští ryze písečných.

Těm se běžně říká „erg“ nebo „edean“

a skládají se především z křemene,

který větrná eroze proměnila ze skal a kamenů v písek.

Horninové útvary vytvořené erozí

mají nejen různé formy,

ale v některých případech působí velmi roztodivně.

Na západním pobřeží najdeme Namib,

jednu z mála mlžných pouští na světě.

Studený pobřežní Benguelský proud

způsobil, že v Namibu je celá desetiletí minimum srážek.

Namibská poušť existovala už před téměř 80 miliony let

na původním kontinentu s názvem Gondwana.

Tehdy se nenacházela na pobřeží.

K tomu došlo až po kontinentálním driftu.

Krajině na okraji Namibu vévodí vysoké rozeklané hory.

Štěrkovité skalní útvary mají zajímavý původ.

Obrovské teplotní rozdíly

mezi parnými dny a mrazivými nocemi

vedou k rozpadu velkých skal a balvanů na menší kusy.

Vracíme se z mlžné pouště Namib na Saharu.

Zde nás opět očekávají skály vyleštěné větrem a vysoké duny.

V blízkosti několika málo hor tyčících se z písku

je poušť obzvláště suchá.

Není však pravda, že Sahara byla vždy horká a písčitá.

V posledních 100 000 letech

existovala i období, kdy byla Sahara zelenou savanou.

Poslední vlhké neboli pluviální období nastalo před 8 000 lety.

Tehdy se v této oblasti usídlili lovci a sběrači,

a nějakou dobu se zde dokonce věnovali zemědělství,

než se Sahara opět proměnila v poušť.

Dezertifikace mohla mít řadu různých příčin.

Konec chladného a vlhkého období před několika tisíci lety

byl důvodem, proč Sahara opět sebrala území savaně.

Mezi další faktory mohly patřit zvýšená eroze či salinizace.

I když však zde dnes převládá písek,

žárem pouště stále prostupují známky života.

Oázy patří k nejnádhernějším úkazům v celé přírodě.

Skutečnost, že v poušti může z podzemí prýštit voda,

je fascinující a udivující zároveň.

Oázy mohou vznikat mnoha způsoby.

Často je tvoří dešťová voda,

která dopadá na horské štíty a filtračně proudí půdou.

Když voda narazí na neprostupnou vrstvu, proudí v podzemí pod ní,

až na jiném místě v poušti znovu spatří světlo světa.

Samozřejmě existuje i řada dalších typů oáz.

Například vývěr podzemní vody.

Nejslavnější oázou na světě je zřejmě Nil, který je říční oázou.

Rozmanitost a krása, které tato řeka odhaluje, jsou téměř nepopsatelné.

Kromě několika málo míst s oázou

převažuje v poušti jen bezútěšná, vyprahlá krajina.

Při západu slunce se vrcholky hor barví do ruda

a teprve večer začíná být teplota opět snesitelná.

Naše cesta nás nyní přivádí na místo, které nemusí být nutně chladné,

ale má dar v podobě vody. Je to deštný prales.

V srdci Afriky rostou stálezelené deštné pralesy.

Každý živočich je zde jedinečný, každá rostlina neopakovatelná,

na každém metru existuje nový svět.

TROPY

Africké tropické deštné pralesy mají obrovskou rozlohu.

Ohromný příbřežní deštný prales se táhne podél západního pobřeží,

přes Gabon a Kamerun až po Nigérii.

Srdce neprostupných pralesů však leží uprostřed Afriky.

Konžská pánev je po Amazonské pánvi

druhým nejrozlehlejším tropickým pralesem na světě.

Prales nevyživují jen každodenní husté deště,

ale i malé a velké řeky, jako je Kongo.

MADAGASKAR

Na ostrově Madagaskar existuje i jiný typ deštného pralesa,

v němž žije mnoho endemických druhů,

tedy takových, které se jinde nevyskytují.