The Stranger

PODLE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU

Zavřete oči…

a soustřeďte se na svůj dech.

Nádech…

a výdech.

Soustřeďte se na vzduch, co vdechujete.

Je čistý.

Prázdný.

A s výdechem…

je ten vzduch černý.

A ta černota je úzkost, stres,

veškeré vaše obavy.

Vnímejte, jak s výdechem opouští vaše tělo.

Vdechujte čistý vzduch a vydechujte černý.

Vdechujte čistý vzduch.

Vydechujte…

Stojím tam

před tím malým starým domem, zírám na něj

a přistoupí ke mně muž.

Poznávám ho. Je starší, ale poznávám ho.

Povídám: „To jsem já, Paul Emery. Kdysi jsem tu bydlel.“

A on na to: „Ne, nebydlel.“

Říkám: „Jsi Chris.

Mívals německýho ovčáka.“

Ptá se: „Jak to víš?“

„Bydleli jsme tu léta.“

- Tenhle starý známý… - Jedete na západ za prací?

Ne.

Nikdy předtím jsem tam nebyl.

Vy?

Domů. Jedu domů.

Musel jsem vypadnout…

Z Queenslandu.

Pořídím si auto.

Najdu si bydlení a tak.

Jsem Paul.

Henry.

Vypni motor.

A znovu.

Jo. Poslechneme si ho.

Potřebuju adresu pro převod vlastnictví.

- Můžu uvést adresu motelu? - No, to nevím.

Tam bydlím. V motelu.

Adresa motelu nepůjde.

Mám poštovní přihrádku, uveďte ji tam, než si něco najde.

- Dobře. - Díky.

Díky, Henry.

Tak jo.

Tak 1 600 dolarů.

- Tumáš. To je tvoje. - Ne.

No tak. Vážně jsi mi pomohl.

Ne.

Čím se živíš, Henry?

Dělám rukama.

Teď sotva můžu pracovat.

Za několik let budu v hajzlu.

Pročpak?

Nemůžu dýchat, kámo.

Vím, jaké to je, být na dně.

V obálce máš posledních pár dolarů.

Je to na tobě znát.

Paul Emery?

Momentálně nemohu hovor přijmout.

Nechte mi vzkaz a já vám později zavolám.

Henry, tady Paul.

Musím s tebou o něčem mluvit.

Budu se muset přesunout jinam,

tak zavolej, až si to poslechneš.

Dobře. Zatím.

Ještě kousek a jsme tam.

Tamhle je dům. Můžeš mě vysadit.

Musím ti říct, Henry…

Přijel jsem sem kvůli jednomu kšeftu.

Mám tu kámoše.

Marka.

Ptal se, jestli nevím o někom, kdo shání práci.

Řekl jsem mu o tobě.

Jo, tady to stačí.

Jo, dobrý. Tady.

Jakou práci?

To ti musí říct on.

Žádný násilí.

Ne, Henry, no tak. Tak to není.

Sejdeme se s ním zítra. Všechno ti poví.

Ty sis obarvil vlasy?

Cože?

Obarvil sis vlasy?

Jo, jsou trochu tmavší.

Vypadá to dobře.

Díky.

Jdu do toho.

Jo.

Bezva.

Tak zítra. Díky za odvoz.

- Kde je Paul? - Nemohl přijet.

Nastup si.

Nastup.

Zapni si pás.

Nechci žádný násilí.

Ne. Už jsem slyšel.

Tlustej zmrd.

Co tady děláme?

Počkej tady.

Jak se vede? Fajn?

Proč jsi mi volal?

Pasy mám připravený.

Jsou čistý a bez razítek.

Je mi líto, že jsem nesehnal ty prachy.

- Omlouvám se. - Nemusíš. Proč?

Dělal jsem, co šlo.

Dám ti je v úterý.

Mimochodem, jedna holka teď sype zrní

v masážním salonu.

Kdo?

Pamatuješ na Letessii?

- Koho? - Letessii.

Jo.

Dealuje přímo na pokojích.

- Příští týden. - Přesně ve 12:00.

- Co uděláš? - Seženu ti prachy.

- Díky. - Slibuju.

A už žádný parkoviště. Kurva.

Sypete zrní. Je to tak?

Ani se toho nedotkneme.

Když děláš s námi, nebereš, jasný?

Prý nemáš moc známých,

což je dobrý.

Vyhovuje nám to.

S nikým o téhle práci nemluv.

Otevři to.

AUSTRALSKÝ PAS

Nic tam není.

Tady to je.

Má potíže. Starej známej, Paul.

Proto ho sem museli přivézt.

Co se děje?

Jestli tě kontaktuje, a ne přese mě, dej mi vědět.

A pomlč o tom, co jsem ti o něm řekl.

Kde bydlíš?

Kousek chmýří.

Díky.

Jedna, dva, tři, čtyři, pět.

Jsem příslušník západoaustralské policie.

Pracuji v utajení

na vyšetřování případu únosu a vraždy

Jamese Listona ze dne 12. května 2002.

Dnes je 6. května 2010.

Číslo mého odznaku je 452

a používám falešné jméno Mark Frame.

Včera mi volal starej známej.

Nechal jsem to spadnout do hlasovky.

Ale tohle jsem měl pro něj vyzvednout.

Jo, to si vezmu.

Nějakou chvíli bude mimo město.

Co je?

Zdálo se mi, že vidím auto.

Jak vypadalo?

Dodávka. Už je pryč.

Vydrž chvilku.

Tak jo. Henry?

Viděls to moře?

Čau.

Gary.

Tohle včera přišlo Paulovi.

Henry.

Pojď sem.

Tohle je Henry Teague.

To je Gary.

Nemůžeš sem přijít v tomhle.

Sežeň si nějaký slušný hadry.

Vypadáš jako zločinec.

Vážně, dej se do pořádku. Posaď se.

Ohledně Paula…

Má problémy z minulosti, a tak ho musíme přesunout.

Takže se uvolnilo místo.

Jsme uzavřená skupina.

Moc často nikoho nenabíráme,

a když už ano, o vlastní lidi se staráme.

Co ty na to, Henry?

Jo… Proč ne?

Hele, Marku, na nové oblečení nemám peníze.

Nemůžu si ho dovolit.

Hele, kámo. Na.

Tím se netrap.

Postaráme se o tebe.

Vidíš?

Počkej. Na něco se zeptám.

Ten chlápek, Gary, to tu vede, jasný?

Ale zodpovídá se jistým lidem a ti se zodpovídají jiným.

Mám se tě zeptat, jestli už jsi seděl.

Jo, seděl.

Za co?

Párkrát mě zabásli. Nic vážnýho.

Žádný delší tresty?

V Severním teritoriu jsem seděl za napadení.

Proto nechci žádný násilí, kvůli trestu pro recidivisty.

Jestli jsi byl delší dobu v chládku, řekni mi to.

Nečekej, až se zeptám. Jak dlouho?

Dva roky.

Bylo to v krizovým centru. Jeden týpek