Skull Island

Zastavte ji!

Už ani krok!

Co se děje?

Kam utíkáš?

No tak!

Hej, klídek.

Klídek.

Za ní!

Obkličte ji!

No tak.

Chyťte ji!

Zastavte ji!

Tak fajn,

legrace skončila.

Uhni!

No tak.

OSTROV LEBEK

Víš, že tu naše vybavení nefunguje pořádně.

Jo, proto jsem říkal, že se motáme v kruhu.

Protože se motáme v kruhu.

Už to vezmeme jen dvakrát.

Když nic nenajdeme, vrátíme se s lepší technikou.

- Nevím, jestli se vrátím, tati. - Proč by ne?

- Půjdu na výšku. - Odkdy?

Myslíš to naprosto vážně?

Když jsi říkal, že chceš na výšku,

nebyl to impulz typu: „Jo, to by mohlo být fajn.“

- Jako oženit se nebo skákat s padákem. - Ne, znamená to „teď na podzim“.

A skákat s padákem nechci. Zní to hrozně. Ale na výšku půjdu.

Rozumím. Můžeš ji studovat odsud. Mají dálkovou výuku.

To se studiu na výšce, jak o něm slýchám, moc nepodobá.

- Nebo se vrátíme v létě. - Potřebuju práci.

- Tady máš práci. - Ne, to je tvoje práce.

- Zaplatím ti. - Dlužíš mi.

- Na co ti vlastně peníze jsou? - Na výšku, tati. Na výšku.

- Jen se zadlužíš. - To já ale chci.

Teda nechci se zadlužit. Chci jen chvilku žít jako ostatní.

- Ale teď žiješ pozoruhodným životem. - Žiju tvým pozoruhodným životem.

Třeba je mojí verzí života jít na výšku a učit se věci,

které nesouvisí s bájnými příšerami a „neobjevenými světy“.

- Proslavil se někdo díky výšce? - Ne, protože…

Ale průzkumníci, objevitelé, muži a ženy jdoucí za svým osud…

Ti pamětihodné věci podnikali až po výšce.

Pojmenovali po nich raketoplány.

Ty po mně pojmenovávat nemusí.

Něco takového mě nikdy jako cíl nenapadlo,

dokud jsi teď nepředvedl, že je to cíl tvůj.

- Ten hovor se točí v kruhu jako uroboros. - Jak nabubřelé…

Připadá mi to únavné.

- Myslel jsi fyzicky, já verbálně. - Hele, tati, poslyš.

Nemůžu strávit zbytek života honbou za tvými příšerami.

Chápu.

Musíš se vydat za vlastními.

- Ne. Tati, to není… - Něco ti povím.

Projdi se, nech si to projít hlavou. Udělej to pro mě, ano?

Tak dobře, jdeme na to.

Projít se?

Kde? Jsme uprostřed jižního Pacifiku.

Tak co, frájo, jak to šlo?

Jako včera. A zítra proběhne stejně.

Občas byste měli změnit téma, kamaráde.

Méně se opakovat, zkusit to jinak.

To bych moc rád.

- Ale fanoušci rádi klasiku. - Opravdu?

Celý den jen dokola poslouchám „opakovat“

a musíme jim vyhovět.

Co je na vejše, ale není tady?

Teda kromě domácích úkolů.

Rád bych potkal milé, nové lidi.

Třeba i holky.

Kéž bych se ti víc podobal.

Fešák, fit, inteligentní.

Spokojený se životem na lodi.

Jednou ta loď bude moje.

Už tak trochu je.

To mi zní dobře.

- Vyhodil nějakou loď Boomer do vzduchu? - Rozhodně.

Tátové asi dospěli ke spornému rozhodnutí.

Rozhodně.

Můžeme!

Vidíš něco?

Ještě ne.

Řekl „ještě ne“.

Jo, to bylo anglicky.

Zůstal bys, kdyby něco našli?

Zůstaneš, když nic nenajdou?

Rozhodně.

Hej, hola! Muž přes palubu! Pomoc!

Ne. Vydrž!

Mám tě. Už je to dobrý.

Můj pes.

Co?

Viděl jsi mého psa?

Ne, neviděl.

Ty jo! Pomoc! Mikeu!

Charlie? Co děláš tam dole?

No, seznámil jsem se s dívkou.

Kdo spadl do vody?

- Ona ne. - Ona?

Dívka?

- Držela se nějakých trosek. - Nemůžu…

Nemůžu najít psisko.

- Ještě i pes? - Nevím. Neviděl jsem ho.

Umí plavat.

Musí se usušit.

Podívej se, jestli někdo nepotřebuje pomoc.

Jdu na to.

To nic.

Hele, nic ti není.

Co jste zač?

Už jsi v bezpečí.

- Našli jsme tě ve v… - Žádné rádio!

Asi byla spoutaná.

Jste hodní, nebo zlí?

Neboj se, my jsme…

Jsme hodní.

Tumáš. Pomůže to.

Co je to?

- Káva. - Je to nechutné.

Je moje káva nechutná?

Děláš skvělou kávu.

- Už jsi někdy pila kávu? - Ne.

Proč je horká?

Hele, to nic. Jak se vlastně jmenuješ?

Říkej mi Kapitáne. Toto je Hiro.

Tohle je naše loď.

Hirův syn Mike a můj syn Charlie.