Blue Blaze (アオイホノオ)

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

modré plameny

Takhle, tak, ou jé!

V šíleným lijáku

běží a každý problém mizí.

Jsem to já

a na blbost není lék.

Zas a zas mění směr,

zastaví a zas se rozbíhá.

V zajetí svých bláznivých snů...

Ale na čem vůbec záleží?

Co se tu pokoušíš říct?

Ten začarovaný kruh není zas tak špatný, zlato.

Takhle, tak, ou jé!!

Takhle, tak, ou jé!

Zaslechl jsem zvuk svého osudu,

něco se v něm pohnulo, až to zadunělo.

Čím víc bojuji, tím víc plane modrá hvězda.

S jedinou silnou myšlenkou

jsem na cestě jen k tobě.

Z toho nekončícího snu se nechci probudit.

Záříš jasnými barvami

a stále zůstáváš sama sebou.

příběh je zcela fiktivní

to je

rok

čas, kdy

móda

a kultura

mladých

byla

tak důležitá

5. Tokio, ach Tokio

ŠÚEIŠA

Piráti, kupředu!

o dvě hodiny později

letní prázdniny jsou v prachu

Anno

Jamaga

Akai

příště uvidíte

Zničený po zhlédnutí reklamy Anna Hideakiho

se Mojuru rozhodl pokračovat v kariéře mangaky.

O prázdninách se s Kičanem vypravili do Tokia

s nadějí, že předloží svou práci významnému nakladatelství.

Po vzoru svého hrdiny Išimoriho Šótara, pracovali na rukopisu

a v přesvědčení, že už je téměř profesionál, hledí Mojuru na záři tokijské noci.

Jen počkej.

Nemůžu.

Já nemůžu, Honó.

Zklidni se, Kičane.

Sem chodí profesionální mangakové, ne?

To já nikdy nedokážu.

Počkám někde u kafe. Jdi tam sám.

To bude dobrý, Kičane.

V jedné z těch kaváren jsme kreslili mangu.

Manga kreslená v kavárně - to vyjde!

Asi máš pravdu. Hned je mi líp.

Promiňte, kam máme donést rukopisy s mangou?

Počkejte tady, prosím, editor teprve přijde.

Ano.

Slečno v recepci, myslíte si, že se zas připlazil další školáček s umolousaným rukopisem.

Myslíte si, že jste lepší než já, ale skutečnost je jiná.

Jste si jistá, že děláte dobře?

Už hodně brzo, bude váš plat záviset na mé manze.

Co říkala?

Editor je na cestě.

Jsem zvědavý, jaký asi bude?

Doufejme, že bude dost bystrý a inteligentní, aby poznal talent nováčka.

Takže někdo jako Čó z Taijó ni Hoero.

Kičane.

Ten nejostřejší z nich je Jama.

Tady jste. Těší mě.

Jsem Jokojama ze Šónen.

Je normální.

Vypadá jako by o manze věděl míň, než já.

Jak tohle může dopadnout?

Rádi vás poznáváme.

Dobře, půjdeme do redakce.

Pane Jokojamo, skutečně dokážete rozpoznat můj talent?

Máte tolik rozumu?

To je veliký.

Tak tady vzniká Šónen.

Promiňte, ale kde jsou všichni, co se setkávají s autory?

No, on ještě nikdo nepřišel.

Mám na starost sekci mangy, tak jsem přišel dřív, abych se s vámi sešel.

Dřív? Jsou dvě odpoledne.

Dělat editora mangy je taková sranda?

Oddělení Šónen je tady.

To je Šónen velký komiks.

Originál.

Aha, tady sedí redaktoři různých časopisů.

T- tohle...!

Co je?

To je rukopis Saitó Takaa.

Není to originál, ale kopie.

Skutečný originál bychom nenechali jen tak ležet.

Ale vyjde v časopise, ne?

Ano, myslím, že příští týden.

Skvěle.

Dívám se na to dřív, než to uvidí ostatní.

Když mi slíbíte, že to nikomu neřeknete, můžete si to přečíst.

Legrace!

Jistěže ne.

Legrace?

Co to je za divnej smysl pro humor, pane Jokojamo?

Pojďte za mnou.

Tady vzniká Šónen.

Počkat. Jsou tu hory rukopisů začínajících autorů.

Podívejme, co tu mají za hrůzy.

Tohle jsou rukopisy asistentů vydávaných autorů. Docela dobré, ne?

Ano.

Honó.

Ano?

Tak se do toho dáme, ano?

Do čeho?

Do tvého rukopisu.

Nepřijel jsi do Tokia, abys mi ukázal svoje trenky, snad?

Co to předvádí za vtipy?

Děkuji vám.

Zatím počkej tamhle na pohovce.

Dobře.

- Posaď se. - Ano.

Tady to je.

Děkuji.

Je rychlej.

Vůbec to nestíhá přečíst. Je moc rychlej.

Nemůže ani pochopit, o čem to je.

Moje manga je vtipná, když se čte pomalu.

Jak byste se mohl zasmát, když listujete takovým fofrem?

To je děs. Ten editor je na draka.

Já vás prosím, dejte tomu trochu času.

Proč to musí proletět jak z rychlíku? Chce tím snad někoho ohromit?

Pokud chce vyděsit někoho, kdo je tu prvně, tak toho může rovnou nechat.

Místo aby se předváděl, má hodnotit můj talent.

Hotovo.

Kecá.

Dívka, tak, jak jsi ji nakreslil, je moc hezká.

Lháři. Měl jsi to číst pořádně od začátku.

Víte, co to stálo času, než jsem vypotil těch třicet dva stran?

Je mi jedno, že je holka pěkná.

Ty vtipy, vtipy!

Taky...

Myslím, že kreslíš opravdu dobré účesy.

Myslíš, že si můžu udělat kopie?

Ano.

Dobře, děkuji.

Jen tak dál.

Tady máš vizitku.

Ještě se uvidíme.

Zatím.

Honó.

Kičane, hotovo?

Hm.

Co říkal?

Byl jsem tak nervózní, že si vůbec nic nepamatuju.

Mám jen pocit, že mi nic neřekl.

Já taky.

Ani mně neřekl nic.

Dobře.

Jdeme do Šúeiši.

Hm.

Poslyš, Kičane, Jump nás vezme.

Na začátečníky, co neumí kreslit, jsou hodní.