Rush

...bylo to něco, co postupem času přešlo v typickou sezónu Formule 1.

...počasí je velice nestálé, jezdci se připravují...

...dráha je nebezpečně mokrá, ale po dohodě mezi jezdci bylo rozhodnuto.

Do startu zbývají 3 minuty. Opusťte startovní zónu.

"Velká cena Německa Nürburgring, srpen 1976"

Ve Formuli 1 startuje v každé sezóně 25 jezdců.

A každý rok dva z nás zemřou.

Kdo může takovou práci vůbec dělat? Normální lidé rozhodně ne.

Rebelové, blázni, snílci.

Lidé, kteří se chtějí proslavit, a riskují při tom život.

Jmenuji se Niki Lauda a lidé od fochu mě znají ze dvou důvodů.

Prvním z nich je rivalita mezi jím a mnou.

Chceš je vyměnit?

Prosíme fotografy, aby opustili startovní zónu.

-A co Hunt? Měnil je? -Ne, jede na mokrejch.

Nevím, proč se z toho stala taková bitva.

Byli jsme jezdci a provokovali jsme jeden druhého.

Pro mě to bylo normální. Ale ostatní to viděli trochu jinak.

Ať už mezi námi bylo cokoliv, prohlubovalo se to.

Tak pojedeme taky na mokrejch.

Druhý důvod, proč si mě lidé pamatují, byla událost z 1. srpna 1976,

kdy jsem se za ním hnal jako pitomec.

"O 6 let dříve"

Ano, druhá polička, děkuji.

-Vozík, prosím. -Myslel jsem, že už volali, že přijdu.

Hunt, James Hunt.

Co se děje? Neviděli jste fleky od krve?

-Jste v pořádku? -V naprostém.

-Mysleli jsme si, že jste měl nehodu. -To měl.

Pokud nazýváte přátelský rozpor s kolegou jezdcem nehodou.

-Čeho se ten spor týkal? -To není vaše věc.

Pardon.

Jeho ženy.

Chce to zašít, je to ošklivá rána.

Byla to ošklivá rána. Způsobená páčidlem.

Co jste provedl?

Nic. Jen to, co po mně chtěla.

Což bylo?

Rád vám to ukážu, pokud chcete.

Promiň.

Mám svou teorii, proč mají ženy rády závodní jezdce.

Ne proto, že mají úctu k tomu, co děláme, že jezdíme pořád dokola.

Většinou si myslí, že je to ubohé, a mají asi pravdu.

Ale je to naše blízkost smrti.

Čím blíž jste smrti, tím víc se cítíte být naživu.

Tím víc jste živí. A ony to ve vás vidí, cítí to z vás.

Jmenuji se James Hunt.

Otec byl makléř, sestra je právnička a bratr účetní.

A já...

dělám tohle.

Je to skvělý způsob života. Jediný způsob jízdy.

Jako by každý den byl poslední.

"Závodní okruh Crystal Palace Londýn, 1970"

-Nikdy jsem na Velké ceně nebyla. -Opravdu?

-Tohle je Formule 3. -A to je?

Nižší liga, kde idioti jako já blbnou

a doufají, že si jich všimnou hledači talentů z Formule 1.

-Vypadáš zklamaně. -Ne.

Spala jsi se mnou proto, žes myslela, že jsem slavný.

To není pravda.

Neboj, jednou budu.

-Dobré ráno. Tohle je sestřička. -Gemma.

Bubbles Horsely, manažer týmu.

-Moc mě těší. -Bubbles? -Ano.

-Doc Postlethwaite, náš designér. -Těší mě.

A Alexander, lord Hesketh, majitel týmu.

-Velice mě těší. -Mě také, díky.

-Dobrá práce, superhvězdo. -To je to auto?

Ano, to je ono. Lotus 59. Litr obsah, motor Cosworth MAE.

Není krásný, ale jezdí sakra rychle.

Bez obav. Dělá to vždycky. Je to dobré znamení, je natěšený.

Vozy Formule 3 se mohou chystat na start, prosím.

Je vážně naprosto skvělá.

Zkus to dát dohromady.

Není to v pořádku.

...aby jezdci ihned dovezli své vozy do depa.

-V pořádku, superhvězdo? -Naprosto, patrone.

-Vykloktej si tímhle. -Díky.

Potáhni si trochu.

Dnes v Crystal Palace pojede z pole position James Hunt

a vedle něj rakouský debutant Niki Lauda.

První řadu uzavírá Dave Walker, pak jsou Mike Beuttler a Dave Morgan,

-Tony Trimmer a Gerry Birrell. -Kdo to je?

Je novej. Nějakej Němec.

Rakušan. Je tu od pěti od rána, procházel si trať.

Možná se budeš muset i koncentrovat, Jamesi.

Vemte si tohle.

Startuj.

Rajská to hudba!

Nikdy by si nedovedli ani představit, ti průkopníci, co vynalezli automobil,

že nás tak uhranou, naše představy, naše sny.

Muži milují ženy,

ale ještě víc milují auta.

-Do toho, Jamesi! -Jedeme, Jamesi!

Jeď, Jamesi!

Hunt je stále ve vedení, ale Niki Lauda se ho drží zuby nehty.

Hunt a Lauda si jedou vlastní závod. Ostatní jsou daleko za nimi.

Ten rudý ďábel mu je v patách.

Lauda se posouvá dovnitř...

Dokonale ho oklamal.

Lauda to zvládl a je v čele.

Hunt se určitě pokusí tuto chybu napravit.

Hunt je těsně za Laudou, ale ten nenechává žádné volné místo.

Lotus se posouvá k bariéře. Od Hunta je to riskantní manévr.

Došlo ke kontaktu!

Vedoucí závodníci dostali hodiny. Lauda je otočený.

Projel vůz ze zadní části pole.

Teď vidíte, proč jezdci Huntovi přezdívají Výhybka.

Idiote!

-Jeď! -Němčour je v pytli.

Lauda je vzteky bez sebe. V depu dojde jistě na silná slova.

Hunt zvítězí. A pro Nikiho Laudu to bude potupná porážka.

James Hunt slaví své třetí velké vítězství v této sezóně Formule 3,

a to po nesmlouvavé bitvě s Nikim Laudou.

Lauda nedokázal svůj vůz opět rozjet

po kolizi během Huntova agresivního manévru.

Smůla, ať to příště vyjde.

Hej, idiote! To byla moje stopa, tu zatáčku jsem měl já.

Tu, v které jsi udělal hodiny a skončil zadkem napřed?

-Ta měla spíš tebe. -Ten manévr byl sebevražedný.

-Kdybych nezatáhl ručku, jsme v sobě. -Ale nestalo se to.

Díky tvému skvostnému pudu sebezáchovy.

Trhni si. Jak se jmenuješ?

James Simon Wallis Hunt. Pamatuj si to, můj germánský příteli.

-Jawohl. Pchamatuj zi to jméno. -Je to snadné.

Hunt, rýmuje se to s "pant". Tím sice meleš, ale jinak umíš prd.

-Kdo to byl? -Netuším. Ale vypadá jako krysa.

Jo.

V mém městě, ve Vídni, je má rodina známá jednou věcí. Obchodem.

Dědeček podnikal.

Stejně jako otec.

Takže když slyšeli, že se chci živit v autě, měli mi rozhodně co říct.

Nikdy!

Závody jsou pro playboye a diletanty.

Frivolní amatéry s prázdnými hlavami.

Jméno Lauda...

patří politikům a ekonomům,

na titulní stránky.

A když nic jiného neumím?

Pak potřebuješ mé peníze ještě více,

takže dělej, co ti říkám a pokračuj v rodinném podniku.

Nech si své peníze.

Neinvestuj do mě.

Ale až budu mistrem světa a mé jméno bude na titulní stránce,

budeš toho litovat.

Vypadni!

Když mi rodina nechtěla pomoci,

rozhodl jsem se riskovat a vzít si půjčku sám.

Našel jsem si tým Formule 1 se slušným autem

a majitele, kterému došly peníze, a tudíž přijal mé podmínky.

A tak, dámy a pánové, vám s radostí sděluji,

že vítězem letošní ceny Řidič roku cechu automobilových novinářů

je James Hunt.

-Skvělá zpráva. -Výborně.

Superhvězda.

Fantazie.

-Gratuluji. -Děkuji. -Jo!

Moji rodiče chtěli, abych byl lékař.

Nebo makléř, něco takového. Dostal jsem skvělé vzdělání,

ale pak se to všechno pokazilo a já jsem tu skončil s vámi.

Díky. Potřebuju to víc než vy.

Vím, mám horkou krev, nedokážu dodržovat disciplínu...

-To jo. -Přesně tak. -Hádám se se spoustou lidí.

Jediní tvorové, ke kterým jsem se kdy choval s láskou a úctou, jsou andulky.

Takže v jakékoliv jiné oblasti života jsem vskutku spíše přítěží.

Umím jen řídit rychle auto. Moc děkuju, že jste si toho všimli.

Dám to otci, aby si ji vystavil a předstíral, že je to titul z medicíny.

Skvělý. Ještě jedna taková sezóna, a přesunu tě do nejvyššího patra.

-Nejsem připravenej už teď? -Ty ano. Ale já ne.

-Musím ti nejdřív sehnat auto. -Tak honem.

-Neotálej. Ať neudělá to, co Lauda. -Co udělal?

-Opatřil si auto se smlouvou u BRM. -Cože? Je to nula. Nic nevyhrál.

Vzal si půjčku a koupil si to za dva miliony šilinků.

Proboha.

Niki Lauda. Jsem tu na předsezonní testování BRM.

Podepište formulář, dám jim vědět, že jste tu.

-Pane Stanley. -Dobré ráno. -Dobré ráno.

Clayi!

Dovolte, abych vám představil našeho prvního jezdce, Claye Regazzoniho.

-Jak se vede? -Dobře. Těší mě.

A tady jsou vaši mechanici.

Zodpovídají se výhradně vám, přesně podle smlouvy.

-Těší mě. Chcete vidět auto? -Jistě.

Zdravím.

Tady je. P160.

-Stejné jako Regazzoniho? -V každém detailu.

-A kolik váží? -600 kilo.

-To je šílené. Proč je tak těžké? -Je tam motor V12.

-A ten má sám o sobě 190 kilo. -Jasně.

-A kolik má koní? 490? -Ne, 450.

To nestačí. Musí mít 500. A motor se musí o 20 kilo odlehčit.

-To jsme už zkusili. -Co přesně?

Vyměnili jsme celý výfukový systém, a nic.

Používáte hořčíkové součástky?

A teď motor. Všechny upevňovací díly musejí taky pryč.

Až to doděláte, podíváme se na aerodynamiku.

Na přední a zadní blatníky.

Dobře, děkuji. Dobrou noc.

Jaký měl Regazzoni čas?

1:53.