The Secret World of Arrietty AKA The Borrower Arrietty (借りぐらしのアリエッティ / Kari-gurashi no Arietti)

Na to léto nikdy nezapomenu.

Strávil jsem týden v domě, kde vyrůstala matka.

Už tam budeme. Všechno v pořádku?

Ano.

Haru... Kolikrát jsem jí to už říkala?

- Hned jsem zpátky. - Dobře.

Haru!

Už zase blokujete příjezdovou cestu.

Šó?

Kde jsi?

Nesahat!

To není pro vás.

- Arrietty! - Co?

Ty jsi šla zas ven, že?

A mohla by sis tu uklidit, mladá dámo.

Je to má zahrádka.

Mně to přijde spíš jako pěkný binec.

To je bobkový list?

To asi znamená, že tvé narozeniny se blíží.

To bude stačit na celý rok.

Ale vavřín je tak daleko.

Kdyby tě viděl nějaký člověk...

Dávám si pozor.

Svět je plný nebezpečných tvorů.

Tvého prastrýce...

Sežrala žába. Viď?

Nevoní ta perila krásně?

Ano.

S trochou cukru bych mohla udělat perilovou šťávu.

Počkej do večera. Půjčím si ho.

Poprvé si něco vypůjčím. Nacvičovala jsem to ve dne v noci.

Táta je doma.

Vítej doma.

- Tati, co se večera týče... - V domě je nějaký kluk.

Viděla jsem ho.

- Ne! Arrietty... - On mě neviděl.

Schovala jsem se za bobkový list. Tati, půjdeme, že jo?

Nepadá v úvahu. Je to moc nebezpečné.

Ale je to jen dítě!

Tati, čekám už tak dlouho.

Děti dokážou být krutější než dospělí.

Nic se mi nestane!

Děti chodí spát brzy.

Díky, tati.

Ale Pode...

Ten kluk je nemocný. Neboj, zvládneme to.

Ale stejně...

Neboj se, matko. Budeme opatrní.

Arrietty bude brzy 14.

Jednou se bude muset obejít bez naší pomoci.

Někdy mám pocit, že jsme poslední půjčovníčci na světě.

Budeš-li něco potřebovat, řekni Haru.

Dobře.

Haru, spoléhám na vás.

Ano, paní.

Zavřeme to. Ať sem nelétá hmyz.

No tak.

ČAJ

Neměla by sis vzít něco tmavšího?

Vezmu si tohle.

Snad si tam budete moct půjčit papírové kapesníky.

A také trochu cukru.

Mohli bychom si udělat perilovou šťávu a osladit si čaj.

Ale není to nutné.

Vrátíme se brzy.

- Buďte opatrní. - Budeme.

Arrietty!

Promiň.

- Podrž to. - Ano, tati.

Drž to pevně.

Arrietty?

- Připravena? - Ano.

Všechno je tak velké.

Svět lidských bytostí.

Cukr je tamhle.

Počkej na mě dole.

Tati, jsi skvělý.

Teď ten kapesníček.

Tati, hele.

Tvá první výpůjčka.

Opatrně, je to ostré.

Dobře!

Tati, půjčování je skvělá zábava.

Podívej se dolů.

Krysy. Těm se vyhýbej. Přinášejí problémy.

Já se nebojím.

Jsem připravená na všechno. Mám tohle.

Někdy je lepší žádný nebezpečí nevyhledávat.

Co je to?

Lidské bytosti to vyrobili pro své panenky.

Pro nás je to ideální.

Matce by se líbila ta komoda.

Tyhle věci nejsou k zapůjčení.

Kdyby se odsud něco ztratilo, hned by to poznali.

Aha...

Neboj se.

Já tě viděl.

V zahradě. Bylas to ty, ne?

Matka mi o tobě říkala.

Když byla malá, vídala tu malé lidičky.

Viděla tebe?

Je to tak?

Omlouvám se, tati.

Dnes mě viděl, v zahradě.

Měl jsem být opatrnější.

Snad tě nevystrašil.

Matce to neříkej, jen by si dělala starosti.

Dobře.

Nemusíš hned utíkat. Nejdřív je pozoruj, pak se rozhodni.

Jsme doma.

Živi a zdrávi.

A...?

Tentokrát to neklaplo.

Ta baterka odešla, než jsme to dodělali.

Ach jo.

Cukr jsme tam museli nechat.

Netrap se tím. Hlavně že jste živí a zdraví.

Arrietty, tys něco našla. Ukaž matce svou první výpůjčku.

Hezký špendlík.

Je čas jít spát.

Dobrou noc.

Vypadá utahaně.

Mám udělat čaj?

Šó!

Pojď dovnitř. Nastydneš tam.

Kostka cukru? Jak to?

Nechal ji u mřížoví.

Je to asi ta, co mi v noci upadla.

Cože?

Jak to myslíš, upadla?

Nedotýkej se jí. Jasné?

Je to past.

Chtějí nás chytit!

Na chvíli vypůjčování přerušíme.

Možná už vědí, kde jsme.

Pode, budeme muset jinam.

A tohle je tak pěkný dům.

Teď budeme muset začínat od nuly.

Uvidíme, jak se to vyvine.

Jez, polévka stydne.

Musel to být zrovna cukr?

Díky, Arrietty.

Chtěla jsem to pověsit, dokud svítí slunce.

Víš, že prádlo peru ráda.

- Na chvíli si zdřímnu. - Dobře.

NĚCO JSI ZAPOMNĚLA

Ty ses vrátila.

Počkej, nechoď.

Nech nás prosím na pokoji.

To jsem ti chtěla říct.

Chci s tebou mluvit.

Lidé jsou nebezpeční.

Spatří-li nás, musíme pryč. Říkali to naši.

Ty máš rodinu? To ti závidím.

Ty rodinu nemáš?

Mám, ale otce prakticky nevídám.

Matka je v práci tak vytížená, že na mě skoro nemá čas.

Vážně?

Jsem Šó. Jak se jmenuješ ty?

Máš jméno, ne?

Samozřejmě.

Arrietty.

Arrietty...

To je pěkný.

Neukážeš se mi? Aspoň na chvíli.

Na chvilinku. Prosím.

Co se děje? Sakra, vrána!

Sem nemůžeš!

Co to do toho ptáka vjelo? Takhle se nikdy nechovají.

Možná mají období hnízdění.

Musím vyměnit tu síť. Kde je máme?

Jste v pořádku?

Možná byste si měl vzít ty své léky.

Díky, Haru.

Nic mi není.

Období hnízdění, jo?

Pořádně si odpočiňte.

Tati...

- Říkal jsem ti, ať sem nechodíš. - Promiň.

Chtěla jsem být nápomocná.

Ale on mě neviděl.

Ohrozila jsi rodinu.

Už to nebudu opakovat. Jasný?

Ano.

Měli bychom začít hledat.

Je čas.

Pode...

NĚCO JSI ZAPOMNĚLA

Dobré odpoledne. Balíček pro vás.

Děkuju, paní. Je tam pěkný vedro.

Neznáte nějakou dobrou deratizační firmu?

Deratizační?

Tady je nějaká. „Likvidace pisklavé havěti".

Likvidace pisklavé havěti? Napíšu si to.

Máte problémy s myšmi?

Možná to jsou myši, možná něco jiného.

Mezi námi, jsou to maličcí lidé.

Viděla jsem je na vlastní oči.

Dobývala se ti do pokoje vrána?

Snad tě nevyděsila.