Snow White and the Huntsman

Bylo, nebylo, jednou uprostřed zimy

se jedna královna kochala padajícím sněhem,

když náhle spatřila růži kvetoucí mrazu navzdory.

Když po ní vztáhla ruku, píchla se, a na zem skanuly tři kapky krve.

Rudá na bílé zářila tak živě, že ji napadlo:

„Kéž bych měla dítě bílé jako sníh, se rty rudými jako krev,

s vlasy černými jako havraní křídla a houževnaté jako ta růže.“

Zanedlouho se královně narodila dcerka a dostala jméno Sněhurka.

Po celém království ji milovali pro její odvahu

i pro její spanilost.

Našli jsme ho v lese.

Je zraněný, maminko.

Asi má zlomené křídlo. Neboj, ono se mu to zahojí.

- Budu se o něj starat. - Máš dar výjimečné krásy.

Tady. Neztrať ho.

Bude se ti hodit, až se staneš královnou.

- Opatrně, ať nespadneš. - Jen ti chci utrhnout jablko.

- Vezmi si. - Díky. Williame!

Williame!

Následující zima byla nebývale krutá a Sněhurčina matka zesnula.

Král propadl žalu.

Jeho zármutku využila temná armáda, která se zničehonic zjevila

a vlákala ho do bitvy.

- Který ďábel je zplodil? - Pošlete je zpátky do pekla!

Nikoho nešetřit!

Temná armáda byla poražena, ale to, co následovalo, bylo mnohem temnější.

Králi?

Je tu vězeň.

Neměj strach, od mých mužů ti nic nehrozí.

Jak se jmenuješ, paní?

Ravenna, králi.

Král byl tak okouzlený její krásou, že zapomněl na svoje puklé srdce.

A hned nazítří se stala jeho chotí.

- Ty jsi překrásná. - Jsi hodná.

Zvláště když se říká, že tvoje tvář je ze všech nejkrásnější.

Pojď blíž.

Musí to pro tebe být těžké. Také jsem v dětství přišla o matku.

Matku ti nikdy nenahradím.

Nikdy.

Ale cítím mezi námi pouto.

Tam. Ve tvém srdci.

- Ty mě jednou zničíš. - Pravdu díš, můj pane.

Kdysi mě zničil král, jako jsi ty.

Nahradila jsem jeho choť, starou ženu.

A záhy jsem i já byla nahrazena.

Muži ženy jen využívají.

Ničí nás. A když se nás nabaží,

předhodí nás psům jako ohlodané kosti.

Co jsi mi to dala?

Když zůstane žena mladá a krásná navěky, patří jí svět.

Napřed tě připravím o život, můj pane.

A pak tě připravím o trůn.

Vítej, bratře.

Má královno.

Vetřela se do království s armádou přízraků.

Ale nyní si přivedla vojáky z masa a kostí.

- Williame! - Naskoč, Sněhurko!

Nejde to!

- Princezna! - Ne!

Rychle pryč! Jeď!

- Williame! Nenechávej mě tady! - Otče, musíme se vrátit!

- Ne! - Je pozdě!

Ne! Ne...

Nenechávej mě tu! Williame!

Ven.

Ven!

Mluv, zrcadlo...

pravdu jen.

Kdo je nejkrásnější z žen?

Jsi to ty, královno. Další království ti padá k nohám.

Copak tvá moc a krása neznají konce?

Panování Ravenny bylo tak otrávené, že příroda samovolně chřadla

a lidská srdce chladla.

Země umřela a s ní umřela i naděje.

Po celou tu dobu věznila Ravenna Sněhurku ve vrcholku severní věže.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.

Haló?

Haló?

Jak se jmenuješ?

- Gréta. - Co se ti stalo?

Odvedli všechny dívky od nás z vesnice.

Chtěla jsem utéct na hrad vévody Hammonda.

Vévoda Hammond?

On je naživu? Bojuje stále ve jménu mého otce?

Ty jsi králova dcera. Řekli nám, že byl tehdy celý hrad vyvražděn.

A co William? Je vévodův syn naživu?

Já nevím, princezno. Co se mnou udělají?

Vzpomínáš, jak jsme jako děti žebrali o zbytky jako ta chátra?

- Ano, sestro. - Nejsem snad laskavější?

Ano.

Tyhle dva jsme chytli, když přepadli náš zásobovací konvoj.

To je tvůj syn?

Pohledný.

Za což očividně vděčíš svojí matce.

Bývaly doby, kdy bych kvůli tak sličné tváři dala všanc svoje srdce.

A ty bys mi ho bezpochyby zlomil.

Iane, ne!

Ty bys zabil svou královnu?

Taková kuráž. Taková krása.

Ale jak silné máš srdce?

Ne! Můj syn!

Můj syn!

Nechte ho!

Ať se vrátí k vévodovi. A řekne mu o velkorysosti svojí královny.

Ven.

Ven!

- Za kouzelnou moc se draze platí. - A cena stále roste.

Vypadáš...

- Staře. - Unaveně.

Moje moc...

slábne.

Mám lék na tvé trápení.

Gréto?

Gréto!

Mluv, zrcadlo, pravdu jen.

Kdo je nejkrásnější z žen?

Má paní, právě dnes dospěla jedna dívka,

která je krásnější než ty.

Ona je důvodem, proč tvá moc slábne.

Kdo je to?

Sněhurka.

Sněhurka?

Ona je mojí záhubou?

- Měla jsem ji zabít včas. - Varuji tě.

Její nevinnost a neposkvrněnost ti může přinést zkázu.

Ale zároveň se může stát tvou spásou, královno.

Vyrvi jí srdce z těla, a už nikdy nebudeš muset sát mládí z jiných.

Už nikdy nezeslábneš ani nezestárneš.

Nesmrtelnost.

Nesmrtelnost navždy.

Finne!

Bratře, přiveď mi královu dceru.

Vzbudil jsem tě?

Jsi vždycky vzhůru, když tě pozoruji?

- Nikdy jsi sem nevstoupil. - Moje sestra to nedovolí.

- Chce tě mít jenom pro sebe. - Já se jí bojím.

A mě ne?

Ne.

Žádný strach, princezno.

Do téhle cely se už nikdy nevrátíš.

Co ode mě královna chce?

Tvoje tlukoucí srdce.

Pusťte mě ven!

- Ne! - Gréto?

- Jdi. - Pusťte mě ven! Ne!

- Jdi. - Ne!

Zastavte ji!

Chyťte ji!

Zadržte ji!

Honem k bráně!

Přiveďte mi ji!

Stůj!

Jak mohla mladá nevinná dívka obalamutit mého bratra?

Ozbrojená pouhým hřebíkem!

Kdyby měla meč, připraví mě o království.

„Přiveď mi královu dceru.” A ty si ji necháš proklouznout

rovnou mezi prsty. Jak to?

Přísahals, že mě budeš chránit! Přísahals!

Už nemůžu nikomu věřit. Nikomu.

Nikdo mi nezachovává věrnost. Nikdo! Dokonce ani ty ne!

Kde je Sněhurka?

Pronásledovali ji do Temného lesa. Tam se jim ztratila.

Ztracená v Temném lese je mi k ničemu!

Chci její srdce! Zklamal jsi mne, Finne!

Copak jsem ti nedal všechno?

A já tobě snad nedala vše?

Ano, sestro.

Tiše.

Do Temného lesa moje moc nesahá.

Musíš mi někoho najít.

Někoho, kdo se tam vyzná.

Někoho, kdo ji najde.

Dlužíš mi peníze, které jsi mi vytáhl z kapsy!

Já už je všechny propil, ale rád ti je vrátím, až zas vytečou ven.

Tohle jsi přehnal. Chci svoje prachy!

Tady je máš.

- Chce s tebou mluvit královna. - Nevidíte, že se koupu?

Věř mi, sestro.

Vždyť jdu!

No tak!

Bratr mi říkal, že jsi vdovec. A opilec.

A jeden z mála, kdo se odvážil do Temného lesa.

Jo.

- Utekl mi tam vězeň. - Je po něm.

- Je to žena. - To je tuplem mrtvá.

Najdi ji.

- Přiveď mi ji. - Já do toho lesa zpátky nejdu.

Budeš královsky odměněn.

K čemu mi bude zlato, až mi budou vrány klovat oči?

- Proč ti na ní tak záleží? - To není tvoje starost.

- Vím nejlíp, co je moje starost. - Já ti to nařizuji, lovče!

A když řeknu ne?

- Prokažte mi tu laskavost. - Na kolena.

Ty se chceš znovu setkat se svou láskou?

Moji ženu si do pusy neber.

Stýská se ti po ní.

Co bys dal za to, zase ji spatřit?