Book Club

Magic Box uvádí

Začalo to takhle:

Čtyři kamarádky a jedna kniha.

S nápadem na čtenářský klub přišla Vivian, vnukl jí ho jeden časopis.

Už z první knihy vzešlo její krédo.

Víš, co je na tobě nejvíc sexy?

-Povídej. -Že mě nepotřebuješ. -Já nepotřebuju nikoho.

-Tajemství mého úspěchu. -A úspěšná fakt byla.

Ten hotel v pozadí je její.

Deset let nato ho dala strhnout a vystavět nový.

Dobré ráno, slečno O’Donnellová.

Ano, ozvu se vám.

-Slim? -To je Arthur.

Jejich první soulož proběhla na mixpultu. Byli do sebe blázni.

Požádal ji o ruku, neuspěl, odletěl.

Proboha! Arthur Riley!

-Kolik je to let? Čtyřicet? -Těžko, to by mi tenkrát bylo šest.

Pořád „paní chytrá“, co?

-Starého psa novým kouskům nenaučíš. -Teď mám nějaké jednání, ale...

-zdržíš se ještě ve městě? -To doufám. Protože tady bydlím.

Najdu si tě. Rád tě zase vidím, Slim.

Dále je tady Sharon, její spolubydlící z bakalářského stupně na Stanfordu.

Pak šla na práva.

Z 301 absolventů bylo 62 žen.

A jedna z nich to dotáhla na soudkyni federálního soudu.

MÁTE NA DRÁTĚ SYNA

Teď?

Dámy a pánové, líčení se odročuje o pět minut.

Povstaňte!

Líčení pokračuje za pět minut.

Ale ne, nerušíš, vůbec ne. Jak je na Havaji?

Co? Ty ses zasnoubil?

A co to? Totiž... no toto! Ne, ne „co to“, ale „no toto“!

Že hned všechno soudím? To víš, nemoc z povolání.

Kdo je Cheryl?

Aha, on táta s někým chodí?

To mu přeju. Totiž... tobě. Prostě vám to všem všechno přeju.

V pětaosmdesátém si vzala Toma, protože ji dokázal rozesmát.

V devětadevadesátém už se nesmála.

Poslední kapka byla, když se jí zeptal, o čem že je „Don Chichot“.

-ŽÁDOST O ROZVOD -Rozvedla se a koupila si kočku.

Carol se vyučila v pohostinství a pracovala jako servírka.

Měla dva životní cíle:

provozovat vlastní restauraci

a vdát se za muže svých snů.

To byl Bruce Colby. Od první chvíle se od sebe nemohli odtrhnout.

-Vše nejlepší k výročí! -Nápodobně.

-Kursy tance! -No ne!

Naši charitu sponzoruje talentová soutěž, tak jsem nás přihlásila.

-Do té soutěže? -Jo!

Abychom se nějak zabavili, když jsi teď v důchodu.

A teď já. Krásně zabaleno!

ORGASMUS PRO UŠI

Orgasmus pro uši. Vzal jsem hned dvoje, pro oba.

Multiorgasmus! Kdo by o něj nestál?

Teď už mě v noci nebude budit tvoje telka a tebe moje chrápání.

Jak pozorné!

-Co jít domů a trošku si... -Rozhodně. -Tak jo.

A tohle jsem já. Já o svém osudu neměla tušení. A pak mě zasáhl.

-Nevolnostmi. -TĚHOTENSKÝ TEST -Mohl za to tenhle. Harry Whittaker.

-Vzal si mě. A začalo se mi říkat... -Mami!

-Co chcete? -Postůj přece chvíli! -Musím zprůchodnit okenní těsnění.

-Těsnění? -Ano. Aby se ta beruška dostala ven.

Tady to někdo přehání s pořady typu „Vše pro dům a zahradu“.

-Polož ten šroubovák. -Co je?

-Měly jsme řeč. -Přestěhujeme tě do Arizony.

Co? Šíbovat se mnou jak s almarou?

Naše dvě dcery. Harry je účetní. No, vlastně byl.

Barák se sype, táta ti už nepomůže.

-Jo, ale mám tady přátele. -A tam máš zase rodinu.

-Chceme tě mít u sebe. -Aspoň na víkend, na zkoušku.

-Aspoň kvůli nám. Táta by souhlasil. -No budiž.

Je to už přes 40 let, ale pořád jednou měsíčně pořádáme náš...

-Moment! Arthur? Ten Arthur? -Počkat! To je ten,

-co jsi s ním šukala v rádiu? -Jo. -Co tě v mlíčňáku požádal o ruku?

-Jo, ten. Bydlí v mém hotelu. -Vždyť tě nesnáší? Tedy, měl by.

-Prosím tě! Vždyť je to už 40 let. -Ale stejně. Už je tady!

Syn se mi zasnoubil a manžel je na Maui s fuchtlí jménem Cheryl.

Potřebuju panáka.

-„Manžel“? -Neříkej, že tě Tom ještě zajímá.

Nezajímá. Ale vždycky měl hrůzu i z bazénu. Tak co chce na Maui?

Asi tu Cheryl.

Prosím tě! Kdo by šel v 67 do vztahu? Proč jako? Kvůli čemu?

Aby si zašubrdil, co jiného?

-Ale fuj! -Ono se ještě říká „zašubrdit si“?

-A koho v našem věku to ještě bere? -Ne! Takhle my dopadnout nesmíme.

-Jak jako? -Jako ti, co umřou ještě před smrtí.

Já mám od rozvodu celibát. A je to nejlepších 18 let mého života.

Tak to jsi rekordmanka. 18 let bez sexu. Co na to tvá vagina?

-Není o tom dokument od Herzoga? -Jo. „Jeskyně zapomenutých snů“.

Tak dost.

Přestanete už? Probereme tu knihu.

-Tu o stopování? Tu myslíš? -Jo! Moc pěkná.

-Super akce! Umíte si to představit? -Ne. Mě prudí i cesta ke schránce.

Úžasný příběh, mnohovrstevnatý. Ani nevím, jak si to přebrat.

-Já jo. Stopování, ztráta boty, fet. -Četla jsi aspoň anotaci?

Bohužel víc. A chtělo se mi řvát: „Počkej 10 let, přijde suchý šampon.“

Musíš se víc citově angažovat, pak to pochopíš.

-City se šíleně přeceňují. -Tobě nic neříkají už 40 let.

-Nejsi ty taky rekordmanka? -Jo! Co na to tvé emoce? 40 let nic!

-Ale no tak! Bavíte se dobře? -Nezlob. Víš, že tě máme rády!

-Zkus taky stopovat a najít své já. -Platím ti ruksak!

Povím vám, jak znovu najít své já. A nemuset ho hledat v pustině.

-Představuji vám... Christiana Greye! -PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI

-Ale fuj! -Pche! Je to zfilmovaný bestseller!

-A ty jsme si letos daly za téma. -Tohle přece nečteme!

Volba knihy je teď na mně. Můžu vybrat cokoli, i nudu a depku.

-Je to vůbec literatura? -50 milionů čtenářů, to není náhoda!

-Už jen držet ji v rukou je trapné. -Kdo to posoudí? Tvoje kočka?

-Je to romantika, to beru. -Už jsme na to staré.

-Má to být pro „dospělé čtenáře“. -Takže pro nás!

Náš čtenářský klub má podnítit mysl.

-Tahle kniha prý podnětná je. -Božínku!

-Připijme si na novou knihu! -Tak dobře!

Pozvedněme sklenky! Pěkné počteníčko, dámy!

Pardon, já nechtěla. Jsem hrozně...

Moc se omlouvám.

-Mám vám pomoct? -Zvládnu to. Nechtěla jsem vás rušit.

-Pozdní lítost. -Já vím.

Bože, jak trapné!

-Mám hrůzu z létání. -Zbytečně.

Hned to přejde,

jakmile zaberou.

-Létání je nejbezpečnější doprava. -Víte, proč si to myslíte? -Proč?

Neznáte nikoho, kdo zažil letecké neštěstí. A víte proč?

-Proč? -Protože jsou všichni mrtví.

-Ty prášky už na vás asi působí. -Asi jo. Panebože.

-Co vás vede do Arizony? -Moje dcery. Bydlí tam.

-Tak to máte fajn. -Ani ne.

-Jedu tam z donucení? -A kvůli čemu?

Víte...

...loni mi zemřel manžel.

Při leteckém neštěstí?

-Ale ne! Bože můj... -Pardon, nejapný žert. -To nic.

-Je mi to vážně líto. -To mně taky. Ale jste fakt milý.

Můj Bože!

Promiňte! Panebože, taková ostuda!

To jen odtahovali schůdky, ještě jsme nevzlétli.

Vskutku? Bože, je mi tak trapně!

-Nic se neděje. -Díky. -Vynasnažím se vám ten let usnadnit.

Díky, to jste hodný.

Ježíšmarjá!

No tohle!

VLHKOMĚR - PŘEVLHČENO

No to si děláš...

Zpomal trošku, jo?

Jo! Jen tak dál...

Promiňte, musím se zeptat. Co jste to četla, že vás to tak pobavilo?

-„Bílou velrybu“. -Skutečně?

Od Melvilla.

Já netušil, že Christian Grey má přezdívku.

-Tak ať se vám v Arizoně líbí. -Jak taky jinak. Díky.

Máte tady pana Rileye.

Vážně?

Ať nechá vzkaz.

Vzkaz? To jako vážně?

Netušila jsem, že ses tady ubytoval.

Vždyť jsme se tady předevčírem viděli!

Jak smutné. Paměť prý odchází jako druhá.

-A jako první odchází co? -Už si nevzpomenu.

-Hořím zvědavostí. Jak jsi mě našel? -Přes Google. -Prosím?

-To je vyhledávač. -Já vím.

-Jsem mladší, tak jsem myslel... -Rozkošné! Vážně.

-Mohl by tě džentlmen pozvat na kávu? -Džentlmen jistě.

A ty nějakého znáš?

To bylo v půlce osmdesátek. Ujížděla jsem na řízení rizik.

Ty, a ujíždět na práci? To zírám.

Chápu. Bomba, co?

Bylo mi jasné, že trhy půjdou dolů. Ale chlapi z mé firmy mi nevěřili.

Jo, muži jsou někdy dost natvrdlí.

Jejich minus, moje plus.

A našla sis v tom fofru čas na vdavky?

Ani omylem!

Jak říkám, na to jsem až moc dobrá v předpovídání rizik.

-Takže se vyhýbám výlohám za rozvod. -Jasně.

-A ty? Máš nějakou paní Rileyovou? -Ovšem.

Vrátila se na Západní pobřeží. Nechala si mé příjmení, psa

-i byt v Central Parku. -Co se podělalo?

Jak říkám, já rizika moc posuzovat neumím.

FOTKY PŘÍTELKYNĚ TOMA MEYERSE

SEZNAMKOVÝ PROFIL TOMA MEYERSE

Ty mi něco povídej o klamavé reklamě!

TOM JE ZADANÝ. KLIKNI SEM.

-Bože! -Najdi své štěstí jako tito dva.

I vy můžete souložit u kokosovníku!

-Ctihodnosti? -Ano? -Už je čtvrt na jednu.

Mám tady vážný případ.

-Odročte líčení na příští týden. -Jak si přejete.

Oživte svůj milostný život... Poznejte lásku a změňte svůj život.

Ještě něco, ctihodnosti?

-Od muže snů vás dělí jen kliknutí. -Ne, už nic. Díky. -Ano.

Teď ty. Něco si přej.

-Co to vyvádíš? -Něco si přeju. -A co?

Jako vždy. Zdravou planetu.

To není tvé přání.

To není žádné přání, to má být osobní, ne celosvětové.

-Odkdy? -Odjakživa.

Navíc to přání nesmíš nikomu prozradit, jinak to nefunguje.

-Proboha! To tam musíš lézt? -Někdo to udělat musí.

Tvé nevhodné přání ohrožuje celou planetu.