Spring and Port Wine

SCÉNÁŘ BILLA NAUGHTONA NA ZÁKLADĚ HRY BILLA NAUGHTONA

PRONÁJEM TELEVIZÍ MICK WIN S.R.O.

To jsem já, mami!

Ach, Florence, jdeš právě včas. Mohla bys, ehm...

Kouknout mi tady na domácí účetnictví?

Nějak se mi pomotaly čísla.

- Co, zase? - No, peníze jsou správně.

Jenom je to napsaný špatně.

Jasně.

Padej, padej!

Vypadni! Padej, padej, padej.

- Hej, nemůžete tu televizi odnést. - Padej!

Ne v pátek. Ale, sklapni, nebo tě...

Dostaňte to ze mě! Jen plním rozkazy, mladá paní.

Táhni.

Buď tohle, nebo peníze, slečno. Jste devět týdnů v prodlení.

Počkejte chvilku!

Možná si ty prachy budu moct půjčit.

Máš deficit jednu libru a sedm šilinků.

- Chceš říct, že jsem v mínusu? - Ano, až zaplatíš všechny tyhle účty.

Lásko, můžeš mi půjčit libru, aby to bylo v pořádku?

Tvýho tátu to trochu uklidní.

Já nevím.

Peníze mi tak nějak kloužou mezi prsty.

Peníze kloužou mezi prsty všem,

když nezavřou ruku.

Pořád ještě jsi sedm šilinků v mínusu.

Ehm...

Řekněme, že jsem zaplatila za mytí oken, ale oni nepřišli...

- Nebe ti pomáhej, jestli to táta zjistí. - Nebe pomáhej jemu.

Ten chudák má tolik víry...

Daisy!

Vida, to je Betsy-Jane.

- Nenech se zdržet. - Daisy!

Pamatuj, že je pátek.

Daisy, můžeš mi pomoct? Mám průšvih, strašnej.

Potřebuju šest liber. Můžeš mi půjčit?

Šest? Na co?

Ty chlapi s televizema mi berou tu moji.

Ale ne.

Musím zacvakat. Opozdila jsem se s platbama.

Přísahám,

že ti to vrátím, až mi chlap dá peníze.

V horší chvíli to nešlo...

On mě zabije, když přijde večer domů a nebude tam telka.

No, mohla bych ti půjčit tři libry.

Míň než šest mi nepomůže.

No, nepůjčí ti tři libry někdo jinej?

Sousedi už nejsou, co bejvali za strarejch časů.

Minulej tejden bylo v čistírně.

No tak, Daisy, můžeš vyškrábnout i ten zbytek.

Vím, že vy Cromptonovi vždycky máte doma peníze.

Jo, ale jsou důkladně zamčený.

- Chceš říct, že mi je nedáš? - Nemůžu!

Rafe je posedlej tím, aby byly věci správně,

aby se platilo přesně včas.

Proč by se chlap měl šťourat v účtech?

Peníze na domácnost byly a jsou věc ženský.

Dokud platí účty, víc než ráda budu řídit domácnost.

Domácnost neřídíš ty. Řídí ji peníze!

A tvůj povýšenej manžílek, ten to všechno drží v ruce!

Jak se odvažuješ takhle mluvit v mojí kuchyni?

Odvažuju se, protože to je pravda.

Kdybys jenom slyšela, co o tobě říkaj sousedky.

Co by udělaly týpkovi,

kterej by kecal do domácnosti.

- Vypadni. Vypadni z mýho domu. - Z tvýho domu! Něco ti řeknu, jo!

Něco ti řeknu. Ať jsem na tom sebehůř, neměnila bych s tebou.

Ten tvůj chlap z tebe vysál všechnu hrdost.

PRONÁJEM TELEVIZÍ

- Ahoj! - Čau, čau.

- Jdeš v sobotu na zápas? - Jo.

- Tak se tam uvidíme. - Jo, možná. Prohrajou.

- Čau, čau! - Táhni do pekla.

Ahoj.

Hej, co je?

- Doufám, že se nic neděje, mami? - Řekl bys, že nemám žádnou hrdost?

Ty, mami? Hrdost je ve všem, co děláš.

- Máš svoji mzdu? - Jasně, proč?

- Mohl bys mi dát šest liber? - Šest?

Pak ti to vrátím.

Doufám, že upadnete a zlámete si vazy.

Díky, díky, madam.

Sáhneš na něj

a zavolám na tebe ochranáře!

- Nepanikaříte trochu? - Voni si vás podaj.

- Co sakra chceš? - Maminka vám poslala tyhle peníze.

- To snad ne. Nebo fakt? - Ano, proč? Co se děje?

Je fakt dobrá sousedka.

Hej, počkejte, blbouni! Hej, stop, počkejte! Táhni, Shaggy!

Trochu to uklidni, jo?

Ahoj, krásko!

Vraťte ji, kde jste ji našli, a ujistěte se, že bude fungovat.

No tak, Joe.

Kde je mamka?

Utekla s mlíkařem.

Vtipný.

- Nech toho! - Tady jsem, lásko. Ahoj!

- Měli jsme v práci skvělou oslavu. - Jo, vypadáš na to.

Jeden mechanik se oženil,

tak si tkadleny udělaly party s vínem a sýrem.

Jarní orgie v tkalcovně?

Za nás se tam pil jenom cider.

Jo, za búrský války to bylo tvrdý.

Drzoune.

Asi tu nemáš žádný dopis.

Zapomněli na tebe.

To je mi jedno.

Mami, mám začít smažit ty sledě?

Ne, lásko. Pomoz mi prostřít.

- Nemáme snad zas sledě? - Je s nima něco špatně?

- Přejedli se mi. - Zajímavý.

- Ahoj, mami. Co je zajímavý? - Nic.

Tvůj táta si o ně přímo řekl.

- No jo, on. Já je nebudu. - To se uvidí.

- Říkám, že je nebudu. - Ale budeš.

„Zatancuješ tatínkovi, holčičko.

Zatancuješ tatínkovi, holčičko.

Dostaneš rybičku na talířek,

dostaneš rybičku, až táta přijede!“

Táta! Táta, táta, táta. Všechno tady doma je jenom o tátovi.

Jeden by si myslel, že slunce vychází z jeho zadku.

Z cesty, lásko.

Za tebou!

Dělej! Dělej!

Kopej! Kopej!

Nechte toho, vy dva.

Je tu bláto...

Za nás jsme nikdy neměli takovej míč.

Byli jsme rádi za plechovku.

Jo. Neví, jak to maj dobrý.

Jestli táta přijde a načape tě ve svým křesle...

Jestli má nějaký stížnosti, řekni mu, ať jde za mnou.

- Já si to s ním vyřídím, jo? - Dej ty pracky pryč.

Čauky.

Jo, už jde naší ulicí.

Komu si myslíš, že to nakecáš?

- Nejde, že ne? - Ale jo.

Proč mi to sakra někdo neřekl?

No tak mi někdo pomozte. Mami, mami!

Zapněte někdo telku, to odvede jeho pozornost!

No tak, hněte sebou! Za chvilku je tu!

Poslechněte si to ticho.

To je dneska vzácnější než zlato.

- Ahoj, tatínku. - Maminko.

- Měl jsi těžký den? - Těžký ne, ale únavný.

Do víkendu budeš úplně vyčerpaný.

OG a Seller, noc sexu a drog.

Holčičko, proč si špiníš mysl takovými věcmi?

Ostatně, ona je to pravda, tati.

Ne, synu. Možná jsou to fakta, ale nikdy to není pravda.

Podívej se, mladíku. Bible svatá.

Třeba tam není jediný nezpochybnitelný fakt.

Ale kdo se odváží říct, že každé její slovo není Boží pravda?

- Tvoje střevíce, tati. - Díky, Florence.

Pravda je duchovní věc. Přežívá staletí.

Ale špína vydrží jen chvilku.

Pomáhá jim prodávat ty jejich časopisy.

„Když slyším v noci zvon zvolna čas odbíjet

a vidím jasný den, jak hasne v hrůzných tmách,

když hledím na jaře, jak vadne vonný květ,

když v temných vrkočích zřím stříbrošedý prach,

když vidím holý strom a pozoruji pád...“

„...listů, jež dávaly stín stádům na lukách...“

- Děkuji ti. - To nestojí za řeč.

Lidi by si mysleli,

že jsi blázen, kdybys chodil a nosil si knihu poezie.

Kdyby většina lidí věděla, co si o nich myslí ostatní,

umřeli by z toho šoku.

Někteří určitě, to jo.

Hej.

Tati, chceš od nás teď vybrat peníze?

To bych klidně mohl.

POŠTOVNÍ SPOŘITELNA

V týhle době... Bohu dík, že mě nevidí kamarádi.

Tady to je, tati.

Díky, Florence.

Peníze od Hildy, tati.

Díky.

- A tady jsou moje peníze za pytlování. - Děkuji ti, Wilfrede.

Hele, tati...

Říkám, myslím, že ten Mesiáš příští pondělí půjde.

Doufám, že tam budu.

To je o libru míň.

Ech, cože?

Ne, já...

A hele, tady je. Představ si to...

- Já nejsem jeden z nich, chlapče. - Jeden z koho?

Z těch, za koho mě máš.

Čaj už je skoro hotový.

Viděla jsi...

Jak se ti tenhle týden dařilo s penězi na domácnost, maminko?

Dobře. To, co zbylo, je v knížce.

Chudý mistr měl vždycky pravdu, i ohledně dobrého správcovství.

Vždycky se starej o pence.

A on se postará o libry.

- Můžeme začít, maminko? - Až budu připravený.

Vidím, že tu zase byla myčka oken.

Ať nám ten čaj nevychladne.

Moc dobře, maminko. Dokonce je tu asi šilink nebo dva k dobru.