Circus Rwanda (Cirkus Rwanda)

Dobrý den, mluvíte anglicky?

Aha, moc děkujeme, paní.

- Bůh vám žehnej. - Není zač. Nashle.

- Rád vás poznávám. - Těší mě. -Já jsem Rosťa.

- Já jsem Eliseé. - Rád vás vidím. Vítejte.

Děkujeme.

Jak se vám líbí ten prostor a naše představení?

Bylo to úžasné představení.

Tady jen hrajeme, zkoušíme jinde.

Kapacita tohohle prostoru je 360 diváků.

Tamhle je místnost technika.

Tady pracuje moje žena. Je kostýmní výtvarnice.

Myslím, že tu je kolem tisíce různých kostýmů.

Tak tohle je zkušebna... Je úžasná.

Jak dlouho zůstanete v Praze, pět dní?

Krása.

Tady budete bydlet.

Tady můžete zůstat.

Jakou máte zkušenost s trampolínou?

- S trampolínou? - Ano.

Umíte to na velké trampolíně?

- Já ano. - Ano? A co ty?

- Můžu to zkusit. - On na tom nikdy nestál.

- Nikdy? - Ne.

Tak takhle se tu lidi modlí?

Nemám zdání.

Je to zvláštní. Jedni se modlí, zatímco jiní se fotí.

Lidi tady skutečně poznali Boha.

Znají ho asi líp než my.

- Na co jim je tady modlení? - Však oni vědí, co dělají.

To oni k nám přivezli křesťanskou víru, ne?

Kdybych si tak mohl vzít tady ten kousek...

... jen malý kousek...

Stačil by kousíček.

Kdyby sis mohl vzít jedno z těch křídel...

To by ti zajistilo živobytí na několik let.

Alespoň na dvacet.

Já to nechápu. Mají to tu plné zlatých věcí...

Jsou tu zlatem psané knihy...

Chtěl bych vědět, co umíte.

Nejde mi o myšlenku ani o smysl, ale o vaše dovednosti.

Chtěl bych vědět, na čem jsem, než začneme všichni společně zkoušet.

Bude se to hodit.

Jo?

Tak do toho.

Díky. Moc děkuju.

Teď si dejte 30 minut přestávku a sejdeme se tu v jednu hodinu.

Udržte se rozehřátí, budeme dělat fyzicky náročné věci.

- Díky moc. - Děkujeme. - Ne, já děkuju.

Děláte taky vzdušnou akrobacii?

Závěsnou akrobacii na šálách, laně nebo na hrazdě? Nic takového?

Ne, naše čísla jsou na zemi a na trávě.

Na zemi a na trávě...

Chtěl bych u vás vybrat ty nejlepší akrobaty,

a ty pak vzít do Čech.

Do Rwandy rozhodně pojedu ve žluté ochranné kombinéze,

aby na mě nemohli komáři.

Ne, to ne, musíte se na cestu nechat očkovat.

No ano, když se necháte očkovat, nic se vám nemůže stát.

- Nic? Vážně? - Vážně.

Vítejte ve Rwandě!

- Jak se vede? - Mám se fajn. Jsem rád, že jste tu.

Takže se setkáte s naší tajemnicí Ange...

Podívejte, to všechno mi dali v nemocnici.

Zdravím a vítám tě u nás!

Ahoj, Rubavu, já jsem Rosťa.

Díky, Oskare. Vítám tě!

- Oskare, vítej. - Já jsem Rosťa. - Rosťa?

Díky za pozvání.

Nedokážeme vyslovit jeho jméno...

- Řekneme ho pak, v našem jazyce „ť“ nemáme. - Rosťa...

Kde jste se poznali?

S Eliseém a jeho souborem se tu před asi třemi lety

seznámil jeden Švéd, který účinkuje v mém ansámblu v Čechách.

Pro mě je důležité, že jsem sem mohl přijet,

abych viděl Eliseého a jeho skupinu,

abychom mohli spolupracovat a nalézt styčné body.

Společné máme to,

že s novým cirkusem jsme oba začínali od úplné nuly.

Náš rozhovor se chýlí ke konci.

K vám se vrátíme hned po telefonátu našeho posluchače.

Tady rádio Rubavu, dobrý den.

- Já jsem Aline a jsem z Makora. - Zdravíme, Aline.

Nepochopila jsem, o čem je řeč...

Hovoříme tu o projektu, který budou realizovat

akrobaté zde z okresu Rubavu spolu s umělci z České republiky.

Někteří tu teď sedí s námi ve studiu.

Tento projekt má propojit rwandskou a českou kulturu.

Pracují tady na tom již několik dní.

Chtěla byste se jich na něco zeptat?

Ne, jen jsem chtěla vědět, o čem mluvíte.

Dobře, díky za zavolání. Chtěla jen vědět, o čem je řeč.

Nějaký pokrok co se trampolín týče?

SPORTOVNÍ NÁČINÍ

Na to já radši nepolezu.

- Jedna stojí 30 000. - 30 000?

- To je dost. - Ano, je.

Tohle je přece stará pneumatika na vyhození!

Není na vyhození, nadělaly by se z ní boty.

- Boty? - Ano. Dělají z ní boty na prodej.

Jak...

Jak z tohohle udělají boty?

Vyříznou z toho tvar podrážky a dají na to pásky. Udělají sandály.

- Dají se někde ty sandály koupit? - Ale jistěže.

- Vážně? - Ano.

Kdybych já měl v ruce 20 000, mohl bych...

My jsme naše divadlo financovali pomocí Kickstarteru.

To je druh fundraisingu. Prostě se ptáte kolem,

jestli by vám někdo nepřispěl.

Kdyby vám každý přispěl dvěma tisíci franků,

za chvíli byste měli 30 000.

Mám se jich zeptat?

Tak co? Kdo se zeptá, já nebo ty?

Ty. Já tu pneumatiku nepotřebuju, ty jo.

Hm, já to zkusím.

Tak do toho!

- Já přispěju jako první. - Děkuju!

Přispěl by někdo z vás na pneumatiku pro děcka?

Třeba alespoň 100 franků...

Co vy? Nepřispěli byste 100 franků?

Děláme sbírku.

Děkujeme, díky!

Pěkně děkuju... I za tuhle děkuju...

Čtyři tisíce.

Díky, lidičky!

Eliseé, říkal jsi, asi takový. Ne takhle velký.

Myslel jsem takový jako takhle.

Nemáte podobný, ale užší?

„Takhle malý“ znamená, že je takhle hubený, ale takhle velký.

Na takhle velký reprák nemám dost peněz.

Můžu vám sehnat jiný.

Děkuju!

Teď se musíme soustředit na naše setkání s Cirkem La Putyka.

Musíme jim ukázat, že jsme schopní,

že jsme talentovaní,

a že jsme tak dobří, že můžeme naše dovednosti naučit i jiné.

Jsem si jistý, že to dokážeme,

protože kdo respektuje Boha, obdrží vše dobré.

Boží moudrost nám seslaná nám zajistí šťastný život na Zemi.

Připravili jste si to?

Budete svůj výkon prezentovat před mnoha profesionály.

Od mnoha z nich se můžete spoustu věcí naučit.

Máte své ruce, nohy a dovednost, tak jich koukejte využít.

Než abyste opakovali nějakou chybu, zaměřte se jen na skoky.

- Až budu moct, ožením se... - Ty máš přítelkyni?

Ještě ne...

Poohlížím se po nějaké.

Jo?

Třeba se zamiluješ v Čechách.

- Možná. - Jasně.

- A tvoje matka žije v... - Ta umřela během genocidy.

- Během genocidy? - Ano.

Měla Niya a pak se jí narodilo ještě jedno dítě.

A pak...

... umřela i s tím miminkem.

- To snad ne. - Ano.

Je to jako souboj.

- Jakou muziku máš nejraději? - Já asi pop a R&B.

- A ty? - Pop a R&B...

Slyšel jsem tě zpívat jako Prince.

A včera jsi zpíval jako Justin Bieber.

No jo, napodobovali jsme ho.

- To je tvůj životní příběh? - Ano, je.

To je táta a máma. Oba umřeli. A Erikova sestra. Ta taky umřela.

- Jak? - Co se jim stalo?

Jsou tu moc bohatí a moc chudí lidé.

Můžou vás zabít kvůli majetku.

- Takže je zabili. - Ano. Zabili je.

Jsou všichni mrtví.

Tohle jsem já a Erik, sirotci, kteří se spřátelili.

Tady jsme my dva, jak musíme spát na ulici.

Tam nás sebrala policie a zavřela do vězení.

- Do vězení? - Ano.

Tady žebráme a ten člověk mě mlátí, protože ho prosíme o peníze.

- Kde teď bydlíš? - Nikde.

Když potkám známé, požádám je o nocleh. Někdy mi ho dají.

- Takže spíš na ulici? - Někdy ano.

- Je to moc smutný příběh. - Jo. Pojďme si zazpívat.

Jak je, chlape? Jak to jde, brácho?

Jak to jde, brácho? Díky, brácho!

Mohl by ses zeptat tohohle špunta, co to namaloval?

To je Superman, nebo Spiderman?

- To je on, létající. - Létající?

- On, jak letí. - Takže obrázek letce. Ano?

- Já jsem... - Ty bys chtěl...

Jak předvádím své číslo, abych potěšil tyhle děti.

Možná bychom tě mohli zaměstnat,

aby sis mohl vydělat

a po návratu se mohl postarat o své bratry...

Tohle je můj bráška. Dohromady je nás šest.

Má bratry i sestry.

Moje dvě sestry a brácha.

Ten je taky hypermobilní. A tenhle taky.

Jsou to hadí muži.

S extrémní pohyblivostí kloubů se rodí hodně lidí.

Umí třeba i takovouhle věc.

- Jak se máš, Justine? - Fajn!

Pořád na mámu myslím.

Vydám se ji hledat do Konga...

Nevrací se.