Baggio: The Divine Ponytail (Il Divin Codino)

Baggio je soustředěný a připravuje se na penaltu.

Rovná si míč.

Jsou na něj upřeny oči všech. Na stadiónu je hrobové ticho.

Baggio udělá pár kroků zpět.

Rozebíhá se.

Kdo je Roberto Baggio?

Před 17 lety jsem se narodil v městě Caldogno, kde pořád žiju.

Fotbal jsem začal hrát, když mi byly dva roky.

NETFLIX UVÁDÍ

Chodil jsem s míčem po domě. A teď hraju už pět let ve Vicenze.

- Víte, že vás lidé hodně vychvalují? - Ano, vím o tom.

- Je vám 17, jaký to je pocit? - Jsem šťastný. Je to uspokojující, ale…

- Musím se ukázat na hřišti. - Brání vám Vicenza v rozletu?

- Ne, vůbec. - Kdy se vydáte do velkého fotbalu?

To je na vedení klubu. Teď musíme vyhrát ligu. Doufám, že se to letos povede.

BOŽSKÝ COPÁNEK

- Jídlo je hotové! - Hned tam jsem!

Pospěš si, Eddy.

- Nadio, pojď pomoct mámě. - Už jdu.

Eddy, zavolej Waltera. Furt telefonuje se svojí holkou.

Waltere, pojď na večeři.

Roby, to v těch novinách je pravda?

- Jo, ale neukazuj jim to. - Musíš jim to říct.

Přines vodu.

- Jdeme jíst? - Samozřejmě.

- Rýže a hrášek. Umyl sis ruce? - Jasný.

- Zešílím z vás všech. - Ne, to je blbost.

- Myslíš, že tady jako dneska chci bejt? - Mami, řekni něco.

Proč tady všichni tak křičíte?

No konečně.

- Takže? - Eddy, řekni tátovi o testu z dějáku.

- Dostal jsem dvojku. - Výborně.

Tati, šla jsem nakupovat s mámou, ale neměli sýr, co máš rád.

- Ale víno jo. - Dneska večer jdu ven.

A mluvil jsem se Sandrem. Prý zatím nikoho nehledají, ale možná brzo…

Podepsal jsem s Fiorentinou. Za dvě miliardy a 700 milionů lir.

Panenko skákavá. Proč jsi nám to neřekl dřív, synku?

Chtěl jsem, aby u toho byl i táta.

- Ty prachy dostaneš ty? - Ne. Fotbalový klub Vicenza.

Budu dostávat výplatu. A dost dobrou.

Super. Tak mi můžeš zaplatit ty okna, cos mi rozbil v obchodě.

Proč netrénuje penalty u sebe v pokoji?

Možná se můžu někdy vrátit a vypomoct ti s obchodem.

Fiorentina ti platí spoustu peněz. Soustřeď se na to, abys je dál vydělával.

Sejde ti na tom, že budu v Serii A?

- Chceš slyšet pochvalu? - To by bylo fajn.

Všichni jste pro mě stejní. Nejsi lepší než tvůj brácha, co se sedře v továrně.

A jestli čekáš kompliment za všechno, co uděláš, moc daleko to nedotáhneš.

Musíš dřít a moc neriskovat.

A kam jsi to dotáhnul ty?

Mám osm dětí. Osm. Musel jsem je nějak uživit.

Musel jsem nechat cyklistiky, abych pomohl mámě.

- Takže my můžeme za to, že jsi neuspěl. - Moc mluvíš. Vyplašíš všechny kachny.

Vidíš, co se stane, když zariskuješ?

Přines!

Roby! Jestli si nepospíšíš, začnou trénovat bez tebe.

Opatrně, ublížíš si.

Půjdeš se mnou do Florencie?

To víš, že jo. A co škola?

Školy mají i tam.

Nikdy by mě nepustili.

Tak to nevzdávej. Když to nevzdáš, dřív, nebo pozdějc…

Táta by z toho měl mrtvici.

- Tak prostě půjdeme. - Moc snadno to vzdáváš. Sleduj.

- Jedeme. - Nesmíš to vzdávat.

- Jeď. - Můžeme?

Jo.

5. 5. 1985

Jaký je to pocit, být tím nejlépe placeným 18letým v Itálii?

Je to velká zodpovědnost.

Tohle jsou tvoje poslední zápasy v Serii C. Nehraj proti nám naplno.

Oukej.

- Co chtěl? - Kdo, Sacchi?

- Bojí se, že jim dám gól. - Tak jim ho dej.

Pojďme!

- Vpravo! - Přihraj!

LCA, kloubní pouzdro, meniskus a postranní vaz.

Provrtali jsme holenní kost.

Odřízli jsme šlachu, protáhli ji otvorem,

- vytáhli ji ven a zajistili ji 220 stehy. - Dvě stě dvacet stehů?

Kdy budu moct znovu hrát?

- Kdy budu moct znovu hrát? - Ted se soustřeď na uzdravení.

Za chvíli ho přijdu zkontrolovat.

Mami…

- Ano, zlatíčko. Jsem tady. - Jestli mě máš ráda, zabij mě.

- Co to říkáš? - Takhle ani nežertuj.

Takové věci nikdy neříkej.

- Baggiovi. Jste tady. - Dobré ráno.

- Vítejte. - Dobré ráno.

- Dobré ráno. - Vezmu vám to. Díky, že jste ho přivezl.

- Díky, že si ho takhle vezmete. - Vezmeme to krůček po krůčku.

- Roby, počkám na tebe uvnitř. - Dobře.

- Ještě jednou díky. Nashle. - Nashle.

Ve finále Mistrovství světa 1970 jsme s Brazílií prohráli 4:1.

Byl jsem z toho zničený.

Přišel jsi ke mně a řekl jsi mi:

„Vyhraju pro tebe mistrovství světa proti Brazílii. Slibuju.“ Pamatuješ?

To se mi snad zdá! Konečně se dostaneme do finále a hrajeme takovouhle tužku?

Brazilci se stávají mistry světa.

Byly mi tři. Už si to nepamatuju.

Poslyš… Tohle zranění je pro tebe ta nejlepší možná věc.

Myslel sis, že jsi na vrcholu, a spadnul jsi z něj.

Život ti nic nedluží. Nikdo ti nedá nic zadarmo.

Naštěstí jsi to zjistil brzo.

To mám teda kliku.

Uvidíme.

Roby!

Poslyš, máme problém s tvými výplatními šeky.

- Jaký? - Ještě sis je nenechal vyplatit.

- Dostal jsi je? - Já vím…

Ještě jsem nic neodehrál, platíte mi za nic.

Nejsi první fotbalista, který se při zápase zranil.

Nech si ty šeky vyplatit. A trochu života do toho umírání! No tak.

Můžu ti pomoct?

- Jo. Máte novou desku od… - The Eagles? Ne, promiň.

Už potřetí se mě ptáš na desku od Eagles. Žádnou od roku 1979 nevydali.

Baggio, jseš v pohodě?

Jak znáte moje jméno?

Myslíš, že nepoznám našeho nejslibnějšího hráče?

Jo, vážně slibnýho.

Co? Všichni tady říkají, že jseš…

- Zázračný dítě, slyšel jsem. - Jo.

Maurizio.

Roby.

Jestli ti to nevadí, rád bych ti předal něco, co mi hodně pomohlo.

Slyšel jsi o buddhismu?

Proč se směješ? Nejdřív jsem reagoval jako ty.

Ale vydal jsem se tou cestou a změnilo mi to život.

„Lidská revoluce.“

Napíšu ti tam i svoji adresu.

Když budeš chtít, klidně se u mě někdy stav

a můžeme ho spolu praktikovat. Jo?

Možná někdy příště.

Až The Eagles vydají novou desku.

- Děkuju. - I já tobě.

1. 1. 1988

- Prosím? - Šťastný Nový rok, lásko!

Haló?

Co ti je?

Končím.

Není mi vůbec dobře. Vrátím se zpátky do Caldogna.

Počkej, nerozumím ti. Zeslabila bys to, mami?

Chtějí mě prodat do Pescary. Do Serie B.

Víš, co to znamená?

Vrátím se domů a budeme spolu.

- Jsi tam? - Roby, poslouchej mě.

- Překonal jsi zranění, které by ostatní… - Překonal, Andreino?

- Za dva roky jsem hrál dva zápasy. - A dals gól proti Maradonovi.

To si tady všichni pořád pamatují.

A tvůj táta mi řekl, že jsi mu slíbil, že vyhraješ mistrovství světa. Opravdu?

Už to dál nezvládnu.

Tak to nevzdávej.

Protože když to nevzdáš, dřív, nebo pozdějc… Tos mě naučil ty.

Nevzdala jsem to a přesvědčila tátu.

Brzo u tebe budu.

- Fakt? - Jo.

Nesmíš být tak smutný. Jenom v sobě musíš…

najít sílu, abys mohl pokračovat dál.

Šťastný nový rok, lásko.

Ahoj.

Baggio?

No tak, bejby. Prosím, pochop to. Je to kámoš a prochází si krizí.

Vidíš, jak na tom je? Ale no tak. Prosím tě, nech toho. Nebuď naštvaná.

- Dostal jsem tě do průšvihu? - Ne, bude v pohodě.

Tak dáme si rychlou půl hoďku a ponoříme se do toho?

- To mi přijde trochu krátký. - Krátký?

Ne? Můžeme tomu věnovat hoďku nebo dvě. Mám volnej celej den.

Celej den? Tak to tady zůstaneme až do Zjevení Páně.

- Kdo to je? - Daisaku Ikeda.

Sensei. Můj učitel.

- Ty umíš japonsky? - Ne, není třeba.

Časem pochopíš, že osvícené mysli spolu mohou komunikovat i jinak.

Tak jak to funguje?

Přečti nahlas tohle. Je to ve starobylé čínštině.

- Nam myoho renge kyo. - Dobře.

- Co to znamená? - Je to základní mystický zákon života.

Když to budu opakovat každej den, budu se cítit líp?

Musíš se tomu i oddat. Není to žádný abrakadabra.

Musíš se soustředit na svoje cíle, zlepšit svůj život a očistit svou karmu.

- Co si mám očistit? - Karmu.

- A to je co? - Je to ovoce činů všech lidí na světě.

- Jako rejstřík trestů? - Jo, ale vlastně ani ne. Prostě…

Když se budeš chovat správně, tvá karma bude čistá. Když ne…

- Špinavá? - Jo.

Oukej. Myslím, že ta moje je čistá. Nikdy jsem nikomu neublížil.

Až na pár zastřelených kachen.

No vidíš. Teď mě poslouchej. Vezmi si to.

Dva tady.

Takhle.

Perfektní. Pojďme na to.

Nam myoho renge kyo…

Nesměj se u toho.

Musíš pochopit jednu důležitou věc. Všechno je jenom na tobě.

Ovládáš svůj život. Ty jsi ten, kdo rozhoduje o svojí existenci.

To ty určuješ svou budoucnost.

Nejdřív se zaměř na konkrétní cíl.

Zapiš si ho a představuj si ho. A pak do něj vlož veškerou svou energii.

Věř mi, když nebudeš dřít, věci ti samy od sebe nespadnou do klína.

- Díky, Roberto. Měj se. - Ahoj. Dík.

Ve finále Mistrovství světa 1970 jsme s Brazílií prohráli 4:1.