Hikaru Utada Laughter in the Dark Tour 2018

Ahoj všichni!

Promiňte, že jsem vás nechala celé ty roky čekat.

Pojďme na to!

Je to poslední den. Jste připraveni?

Dobrý večer.

Díky, že jste dnes přišli

z různých míst.

Dnes...

je to 20 let od mého prvního alba.

Cítím se teď trochu nesmělá.

Strávit

den jako je tento...

nejsem moc na oslavy,

však víte.

Jásot lidí...

Je to divný pocit,

být hvězdou večírku.

Ale vezmu to prostě jak to je

a budu šťastná.

Jsem ráda, že mohu ten den strávit takto. Děkuji vám!

Nerozplakejte mne hned na začátku.

Chtěla jsem to vydržet až do konce představení.

Rozmazává se mi make-up.

Víte,

říkala jsem to i včera,

ale cítím se tu jako na školním setkání,

protože všichni

sedíte.

Já nejsem taková ta panovačná ředitelka školy.

Ještě než začneme...

Ti, co používají mobilní telefony,

snažte se nerušit tím ostatní v obecenstvu.

Ujistěte se že máte jas displeje na minimum a blesk je vypnutý

a pokud ho držíte moc vysoko, rušíte výhled ostatním,

tak se snažte je držet co nejníže.

Děkuji vám za spolupráci.

- Takže... - OK.

Teď zním jako opravdová paní ředitelka, že?

-Že? -Ředitelka!

Ach, „Ředitelka“? To je nová přezdívka.

Už jsem byla „Veliká ségra“, ale „Ředitelka“ jsem poprvé.

Tak to je asi vše.

Protože podlaha je rovná,

lidé úplně vzadu

pocítí tu vzdálenost ještě více,

ale já vidím, jak dáváte ruce nahoru

a dokonce i slyším, co říkáte.

Pojďme si to společně užít.

Takže, takhle se věc má.

Díky.

Děkuji vám!

Dnes...

Kolik z vás

je tu dnes samo?

Ale, tady vepředu je vás celkem dost.

Vy jste dnes o samotě?

Postavil jste se jako první, po chvilce váhání.

Díky. Děkovat vám je trochu divné,

ale viděla jsem vás.

Ano, vskutku, vidím vás dost dobře.

Nosím kontaktní čočky.

Mám velmi špatný zrak,

ale vidím dobře.

Vidím vás, co jste sem dnes přišli.

Víte,

já nevystupuji často naživo.

A...

během tohoto turné,

jsem se naučila, jak důležité je dělat takovéto koncerty.

Protože jinak

neuvidím vaše tváře.

Takže

si vaše tváře vtisknu do paměti, než odejdu domů.

Tak mi ukažte své tváře, ano?

Nemyslím si, že mnoho lidí natáčí nepřetržitě.

Všimla jsem si, včera a dnes,

že jen málo lidí drží své mobily nahoře,

před jejich tvářemi.

Z toho mám velikou radost.

Tak...

Nyní, když nemůžete fotit a točit videa...

Chci jen říct, jak jsem šťastná, když mohu vidět

vaše tváře.

A vy, co jste tu sami, nebojte se a užijte si.

Dívám se na vás.

Takže... asi tak nějak.

Dnes mám narozeniny!

Cože? Narozeniny?

Všechno nejlepší.

Díky!

Není zač.

Moc odvážná osoba.

Tak tedy,

dnes, myslím, je den oslav.

Nejen narozeniny,

ale výročí,

a možná někteří z vás nechali vaše děti poprvé doma samotné.

Každý máme asi něco,

co činí tento den speciálním...

V dobrém, či ve zlém.

Tak ať je to dnes jako novoroční večírek.

Je to ten sváteční čas.

Někteří se možná i obáváte příchodu nového roku.

Ano, takže,

nechť nám

to takhle vydrží až do konce.

Děkuji vám!

Dovolte abych vám představila

tanečnici Fukiko Takase!

V hudebním klipu k singlu „Forevermore“

jsem musela najednou tančit moderní tanec.

Byla mou choreografkou, a od té doby je mou drahou přítelkyní.

Díky, že se mnou jezdíš po turné.

Ještě jednou ji zatleskejme.

Jsi tak skvělá.

Dobře, chtěli bychom spolu zahrát ještě jednu píseň.

Jdeme na to!

- Když mluvím s vámi... - Ano.

Tak nějak

- myslím, že působím klidně... - Jasně.

...nebo dokonce v pohodě,

ale to je pro mne normální.

- „Normální.“ - Nemusím se moc snažit, chápete,

a vím,

že mluvím pohodlně.

Mám radost.

Jsem tak ráda, že s vámi mohu zase hovořit.

SPECIÁLNÍ INTERVIEW

Téma

-Název tohoto turné... -Ano,

Smích v Temnotě

je název slavné novely od Vladimira Nabokova.

- Nesouvisí to obsahově. - Jasně.

Jednoduše řečeno,

témata naděje a zoufalství mi vytanula na mysli...

ve stejný čas.

Miluji sledovat stand-up komiky

a narazila jsem na šou americké komičky Tig Notarové

- a byla vážně dobrá. - Ano.

Koukala jsem i na další její vystoupení,

a zjistila jsem, že byla diagnostikována s rakovinou prsu

a její matka zemřela.

Jedny z nejhorších věcí v životě,

nemoc a úmrtí v rodině, ji postihly ve stejnou dobu.

I v zoufalství ji stále zvali na vystoupení

a ona je musela odehrát jako stand-up komička.

Ale jak mohla, za takových podmínek?

Ani neví, jestli přežije.

Jak může dělat zábavu? Nemožné.

A tak někoho požádala o radu.

Odpověď zněla, „Tak bys na tom měla vydělat.“

A tak vyšla na jeviště a začala slovy,

„Ahoj, dobrý večer, vítejte všichni.

Já mám...

rakovinu. Našli u mě rakovinu.“

Takže z počátku bylo publikum...

Překvapeno, řekl bych.

Nejprve se diváci smáli. „Co? Co? Co? Opravdu?“

A atmosféra se změnila.

Ona říkala pravdu,

ale někteří lidé si mysleli, že to byla sranda.

Víte,

nakonec to je to, o čem je humor.

Ta komedie byla tak symbolická.

Pokud máte

- humor... - Ano.

...můžete přehodit své emoce

a nezáleží na tom, jak moc jste zoufalí.

Můžete změnit úhel pohledu, způsob myšlení.

Jasně.

Zoufalství a smích jsou si jaksi blízko.

- Ano. - Chápu,

že zoufalství je pravý

opak smíchu,

ale také mám obrázek smíchu

který je na konci zoufalství,

a odtud se odrazíte zpět do života.

Když píšete o světle,

či o naději v tvých textech,

nezpíváte jen

o světle a naději.

Je to světlo a naděje, co se odráží zpět

ze zoufalství a drsné reality.

Takže, pokud se někdo snaží vyjádřit naději

jen pouhou silou...

Síla!

Obdivuji, jak to zvládnou,

ale také si pomyslím,

„Kéž bych měl také takovou sílu,

ale tu já asi nemám.“

Ale ta naděje,

či světlo, které popisujete, je něco,

s čím se dá ztotožnit.

Takže pro mne

je to téma

jaksi srozumitelné.

Laughter in the Dark.

Nikdy jsem ten výraz nepoužil, ale celkem to pasuje i k mému životu.

Mohl bych si i změnit umělecké jméno Matayoshi: Laughter in the Dark,

rozumíte.