Breathe

TENTO PŘÍBĚH SE OPRAVDU STAL...

Panebože...

Na tu zapomeň.

- Proč? - Známá lamačka srdcí.

- Ty ji znáš? - Ne. Jen její bratry.

Nech toho, nedá se na to koukat.

Je úchvatná!

Promiňte! Za to můžu já.

Tak kam to jedeme?

Do Maidenheadu. Znám tam hezkou hospůdku u řeky.

- Tohle na hospůdku u řeky nevypadá. - Zabloudili jsme.

Jaké překvapení!

Nemůžeš si ho vzít. Je cizí a divný.

Divnější než my? O moc asi ne.

- Peníze má? - Ne.

Máš lepší možnosti.

Hugh má zámek ve Skotsku. Ale co tam?

- Nemel! Tenhle ji odveze do Keni! - Neokřikuj mě!

Diano?

Nech toho, jde o tvou budoucnost.

O tvé štěstí.

Já prostě vím, že je to ten pravý.

KEŇA, 1958

- Jsi celá? - Jistě. A ty?

Milima Estate. Jemný, ale fádní.

- A jaký pijete vy? - Nairobský. Ale o ten není zájem.

Není zvykem vozit sem manželky.

Je to Robinova práce a já se v ní chci vyznat.

- Proč tady vlastně jste, Robine? - Jsem spekulant s čajem.

Skupuji čaj, pak spekuluji na pokles ceny...

Je to sofistikovaná práce.

- A co mezitím dělá Diana? - Je po mém boku.

- Téměř nestoudné! - Mně to tak vyhovuje.

Bůh dal mužům práci, aby ženy měly chvilku času pro sebe.

Já jsem s ním ráda. Je celkem snesitelný.

Stejně to nechápu.

- Je mi to záhadou. - Colin myslí, jak Robin uhnal Dianu.

- To by nás zajímalo všechny. - Sama nevím. Jak jsi to udělal?

Slyšíte to?

- Co? Já nic neslyším. - No právě.

Je to tady jak na počátku stvoření.

- Tady bez víry nepřežiješ. - Jak to můžeš říct, jako lékař?

Věřím v sílu mysli.

Jako ti vězni z ostrova Kome, při povstání Mau Mau.

60 se jich tísnilo v plechové boudě.

Věznitelé je odmítali pustit.

A náčelník řekl, "že jim dává svolení zemřít.“

Ráno byli všichni mrtví.

- Jak? - Silou myšlenky.

Rozhodli se zemřít. Otočili se čelem ke zdi...

a zemřeli.

To já bych se radši rozhodla žít.

- Mám novinku. - Ano?

Vlastně dost problematickou. Už si v životě nic neužiju.

Jakpak to?

Budu mít dítě.

Tady má někdo radost.

Jo.

A velkou?

Nejlepší zpráva mého života.

Poté, co jsi mi kývla na žádost o ruku.

Až na to, že jsi mě o ni nežádal.

- Ne? - Ne.

Řekl jsi jen, že se musíme vzít, než odjedeš do Afriky,

- nebo si vezmeš domorodku. - To je fakt.

- Ale kývla jsi na to, ne? - Jak vidno, tak ano.

- To jsou věci! - Jo, to jsou věci...

- Neměj děti, je to hloupost. - Díky.

Nikdy!

BRITSKÉ VELVYSLANECTVÍ, NAIROBI, 1959

- Robin má zase navrch? - Ne.

- Nepovídejte! - Pojď, nebo přijdeme pozdě.

Hurá! Hra je moje!

- Výborně! - Coline!

Skvěle!

- Toho bych se nenadála. - A vidíš.

Taky si dáme do těla, ne?

- Tak do toho! - Sám tomu nevěřím.

- Ani já. - Dík, Victore.

Jsi dobrý sudí.

- Že ty jsi tajně trénoval? - To je první set, co jsem ti vzal.

- Dáme další? - Vyloučeno, sotva stojím na nohou.

To je něco! Už znám chuť vítězství.

Sladká, co?

- Co to dělají? - Co to má být?

Jsi jednička, Mary!

- Bože! - Robinovi to půjde samo.

- Jak to děláš? - Jako při džajvu.

- A smysl? Vypadat jako cvok? - Posílit břicho.

Mary to jde.

- Stačí vrtět boky. Jo! - To je celé? Aha, jen se tak vlnit!

- Kdo by stál o ochablé břicho. - Člověk si vystačí sám, jen se vlní.

- Šikulka! - To je ono.

- Dobrý? - Jo, jen únava z tenisu.

- Není ti nic? - Ne, to ten tenis.

- Šlo ti to. - To ty jsi mě tak utahal.

A teď to zkusí obecní šašek.

- Chce to drink. - Je to v nohách.

Zkusíme to znovu. Do toho!

- Není ti nic? - Ale vůbec ne.

- Co máš v plánu? - Jet domů, Don mě pořád pošťuchuje.

- Taky bych potřeboval pošťouchnout. - Fakt ti nic není?

Ne, to jen to těhotenství.

- Jsem z něj celý rozlámaný. - Chudáčku! Já vůbec ne, to je, co?

- Nediv se, veškerá tíha je na mně. - Pojedeš se mnou?

Bohužel nemůžu.

Hned ráno něco mám, přespím tady.

Coline?

Coline...

Coline...

Coline? Promiň. Promiň, je mi...

Není mi dobře.

Vypadáš hrozně.

- Bolí mě paže. - Pomůžu ti.

Zvedni pravou ruku.

Levou?

Zkus nohy.

- Nepohnu se. Co to se mnou je? - Led, prosím!

Nemůžu dýchat!

Ztrácíme ho! Dýchací přístroj!

Musíme tě okysličit. Bez zásahu do těla to nepůjde.

- Done! - Diano...

- Jak mu je? - Je stabilizovaný.

Zrovna se probírá.

Tady ho máš.

Ahoj, miláčku.

Vzduch neproudí do hrtanu.

To proto nemůže mluvit.

Říká, "že je to lapálie.“

Dětská obrna je kapénková infekce. Chytíš ji stejně jako rýmu.

Zasáhne krev,

pak nervovou soustavu a útočí na buňky v míše.

Stane se z tebe hadrová panenka.

Takže se od krku dolů nehneš.

Ani dýchat sama nemůžeš.

A jak dlouho bude v tomhle stavu?

Ochrnutí je nevratné.

Dýchací přístroje tě chvíli podrží.

Ale ne víc než pár měsíců.

Jak vám můžeme pomoct?

Chcete jet domů?

Až se to narodí.

A Robin?

Pojede se mnou.

Ale uvědomujete si...

Už jsem viděl dost lidí s obrnou.

Je milosrdná v tom, že nenechá člověka trpět dlouho.

Takový život není žádný život.

ANGLIE, 1960

Opatrně s těmi přístroji!

Ty hadičky musejí být volně.

Tak, pěkně jemně. Tak, správně.

Ukažte? Pěkně volně, pánové.

Diano...

- Ach, ovšem... - Paní Cavendishová?

Ano?

Lituji, ale teď se to nehodí.

Váš manžel je pod sedativy. Stavte se raději až zítra.

Ale já ho chci vidět, i když spí.

To není nejlepší nápad.

Není na tom teď psychicky dobře.

Stejně ho chci vidět.

Nezlobte se, ale on nechce vidět vás.

Omluvte mne.

- Tak, broučku... - Tid?

Poradím si sama, nemůžu obtěžovat.

- A pročpak ne? - Pojď, zlatíčko.

Postarám se o něj jako kdysi o vás.

Jenže my vás teď nezaplatíme.

Máme úspory, ale příjmy vysychají.

S tím si hlavu nedělejte. Vždyť jste vlastně moje rodina.

Ráda vám zase vypomohu.

A je to. Tak jedeme, mladý pane.

Máma?

Můj?

Mě? Mě! Řekl "mě“.

"Lechtejte“? To je to první slovo?

Nebo "nechejte“?

"Nechejte mě uložit?“

Vždyť už leží. Promiň, jsme asi hrozně natvrdlí.

Nechejte...

mě...

umřít.

"Nechejte mě umřít.“

Mluvit s ním bylo jako hrát opileckou hru a neznat pravidla.

Ale dostali jste z něj aspoň pár slůvek.

Jenže on řekl...

"Nechte mě umřít“.

Ale to nemůžeme, ne?

- Nemůžeme jen pomyslet, nebo provést? - Obojí.

A bezpředmětné. Lékaři to nedovolí.

- Tohle nedělají. - Škoda. Pár minut, a utrpení končí.

- Ne, to nepřipustím. - Ovšemže.

- Ale co tvůj život? - Mysli taky na sebe.

Hlavu vzhůru, vedete si dobře.

U pana Cavendishe je zjevný pokrok.

- Pokrok? - Učíme se znovu polykat.

Ano?

Je to významnější, než se zdá.

Teď máme kolem dýchací hadičky manžetu,