Ferdinand I King of Naples (Ferdinando I° Re di Napoli)

Myslíte, že náš nebeský Otec…

náš Pán, nebeský Otec, nepracuje? Mýlíte se.

Pracuje od rána do noci.

Nebeský Otec se úplně odrovnal!

Jednoho dne, když znavený odpočíval,

přišel svatý Petr a povídá mu:

„Nebeský Otče, nemůžeš přece odpočívat. Máš ještě práci!

Musíš stvořit Neapol!“

„Už nemůžu, pracoval jsem celý den! Právě jsem dokončil Řím.“

„Ale slíbil jsi, že stvoříš Neapol, musíš to dodělat.

Je to úžasné místo s dobrým vzduchem a spoustou slunce.

Voní tam moře, mají tam makaróny.“

Nebeský Otec odpoví: „Vím, co udělám, to je snadné.

Pošlu na zem kousek ráje.“

Jen si to představte. Lidstvo šílelo vzteky!

„V Neapoli mají písně, hudbu a stále tam svítí slunce.

Mají tam makaróny, a co my?“

Tak nebeský Otec dostal nápad: „Potřebujeme rovnováhu.

Pošlu tedy do Neapole

zdvořilého a mocného pana Bourbona.“

Neapol měla velké štěstí, že má krále Ferdinanda!

Kdybychom měli za krále tupého idiota,

negramota, který neumí číst ani psát,

kdybychom měli krále, který se neumí chovat,

krále šaška, krále mizeru, jací bychom byli lidé?

Co kdybychom měli třeba ušmudlaného krále?

Krále zloděje, švindlíře, podvodníka?

Jsme známí svou poctivostí,

pracovitostí a zdvořilostí.

Byli bychom známi jako podvodníci,

švindlíři, prolhanci a zloději, stejně jako on!

- Dost. Už nehraju! - Proč?

Kolik máte těch pikových es? Už jste hrál dvě!

Co mám dělat? Ten balíček je vadný.

Přišel jste nás okrást!

Blázníš?

Urážíš Ferdinanda Palerma, ochránce čtvrti Sanita!

- Ochránce, chápeš? - To je fuk!

Mlč a hraj. Omluvte nás, Ferdinando.

- Jistě. - Hrajte!

- Kruci! - Hraj!

Počkat! Kolik máš těch trefových es?

Mám dvě. Jedno z balíčku a jedno z domova, abych vás porazil.

- Tak dost! - Tady je to samý podvodník.

Stát!

- Koho vezete? - Dva zahraniční žurnalisty.

Mají povolení od krále.

- Ahoj, Salvatore. - Gigi.

Jsou to špehové, musíme dávat pozor. Budeme je hlídat.

Pokud jsou to špehové, proč je král pouští do Neapole?

Král není blázen.

Pustí je, ale ukáže jen to, co je v království dobrého.

V království je něco dobrého?

Mlč, nebo to napíšou do novin.

- Dobře. Prohlédnu zavazadla. - Dobrý nápad.

To je ten jasnovidec!

Já ti ukážu!

Byl u nás před měsícem. Dali jsme mu najíst.

Vsadili jsme čísla, která nám poradil. A nevyšlo nám ani jedno.

Proč chcete bít jasnovidce?

Je to svatý člověk. Umí uhádnout čísla v loterii.

- Neuhádne nic. - Omluvte mě.

Nevyhrála jsem ani jednou!

- Děkuji. - Dáte mi pikové eso?

- Tady. - Díky.

- Co to děláte? - Nechte toho chudáka na pokoji.

Není to tak, že ho nakrmíte a on vám dá správná čísla.

Nechte ho být, ať mu slehne. Jezte dál.

- Děkuji. - Běžte pryč!

- To je ale hulvát. - Děkuji.

Omluvte mě, musel jsem.

Tak…

No…

- Tady někdo podvádí. - Někdo podvádí?

Ano. Ty!

- Já? - Ano.

- Říkáte, že jsem zloděj? - Ano, jsi.

- Pojďte ven! - Ne, jdi sám!

- Proč bych měl chodit sám? - Tak jdeme všichni!

Krucinál!

Tohle království je přesně takové, jak je popisovali.

Pojďte, madam. Ubytujeme se tady.

Zdá se, že je to dobré místo k pozorování.

To je ale cvok!

Klid. Nic se nestalo. Každý den se tu něco semele.

Chování, pánové!

- Dobré ráno. - Dobré ráno. Čím vám posloužím?

Děkuji, jste moc hodný.

- Dva pokoje, prosím. - Jeden pokoj.

Co to říkáte? Chcete mě dostat to potíží?

Víte, že na mě ve Walesu čeká snoubenka.

Je lepší předstírat, že jsme manželé. Budeme nenápadní.

Myslíte?

- Vzala jste mou peněženku? - Ne.

Tak dobře. Zaplatím.

Berete libry?

- Co to je? - Anglické peníze.

Bože můj!

- To jste vy, Veličenstvo. - Rychle, Mimi. Převlékni mě.

- Mám ministerskou radu. - Ano, Vaše Veličenstvo.

Proč ten klobouk?

Musel jsem si pořídit tak obrovský klobouk.

Na příkaz královny. Všichni kočí musí být stejně vysocí.

Ano, jsi malý. Sundej ho. Vypadáš jako svíčka.

To nemůžu, Veličenstvo. Hrozně mě bolí hlava.

Ráno jsem se do ní bouchl na žebříku.

- Zasekl jsem se a nemohl ven. - A?

- Tak si ho nechám. - Svlékneš mě už?

Ano, jistě, Vaše Veličenstvo.

- Jdeme na to. - Drahý Mimi…

Drahý Mimi, být král je pro mě velké břemeno.

Vy a král?

To, jak se chováte jako král, bych zvládl i já.

Právě jsi jazykem olizoval ostří nože.

- Opatrně, nebo ti ho vyříznu. - Jistě, Vaše Veličenstvo.

Máte rád poslušné lidi, kteří vám dávají za pravdu.

Lidi, kteří vám říkají, jak jste skvělý.

Veličenstvo, pravda je jako lék.

Má hořkou chuť, ale pomůže vám.

Já jsem jediný, kdo vás může kritizovat.

Víte proč? Protože nepotřebuju vaši přízeň.

Nebojím se vás.

- A co kdybych tě nechal pověsit? - Přišel byste o jediného přítele.

- Podívejte. - Co?

Měl jsem pravdu. Tohle děláte jako král.

To jsou esa z mého balíčku.

Ano, Mimi.

Tři dny jsem nemohl hrát.

Ano, Mimi. Taky mám právo na normální den.

A proto musím chodit v přestrojení za ochránce lidu.

Utíkám jako zloděj,

jen abych se mohl pobavit hraním karet.

- Mimi… - Počkat, Veličenstvo!

- Co je? - Dámské oblečení.

- Co to říkáš? - Byl jste v bordelu v Posillipu.

Předseda vlády chce nevěstince zavřít.

Ty nevěstince se nesmí zavřít.

Veličenstvo!

Kdo je? Co chcete?

Ministerská rada na vás čeká už dvě hodiny.

Nechci to dělat. Ať to dělá moje žena!

Chodíme sem denně už tři měsíce a tohle říkáte pokaždé.

Tak dobře, už jdu!

To je dvůr, Mimi, tihle staří ministři.

Jsou to ničemové! Proradní šarlatáni!

Oni mě dusí. Pěkně mi leží v žaludku.

Veličenstvo.

- Mimi. - Ano, Veličenstvo?

Zavolej Ciccilla.

Hraběnce Carditellové to bez šatů moc sluší.

Strašně se mi líbí!

Taky se ti líbí?

- Líbí se ti? - Ne, bolí mě hlava.

Veličenstvo, ministři čekají.

- Musím zjistit, co bude večer dělat. - Už pojďte.

Máte přání, Veličenstvo?

- Ano. Hraběnku Carditellovou. - Hraběnku?

- Chápeš? Chci se s ní vidět. - Vidět?

- Dnes večer. - Dnes večer?

To nejde. Má strašně žárlivého manžela.

Žárlivého? Na mě žádný manžel žárlit nemůže.

Udělám z něj vévodu. Vyřiď mu to.

Pomoz mi. Co mám dělat? Hraběnku Carditellovou, to nejde.

Znám jednu brunetu. Když mu řekneš…

Když mu řeknu, což neudělám, protože nejsem mizera.

Proč mě urážíš? Moje profese je povolena státem.

Nejsem mizera, jsem zprostředkovatel lásky.

- Jsi nechutný, Ciccillo. - O čem si to povídáte?

- Jsem tady, Veličenstvo. - Jdi a nezapomeň na naši dohodu.

Ne, pojď sem. Chci ti něco říct.

Naposledy jsi mě podvedl.

- To ne, Veličenstvo. - Ale ano.

- Byla ta vdova skutečně Polová? - Ano, Veličenstvo.

Byla ze Santa Maria Capua Vetere.

Byla to seveřanka?

- Byla z Casorie. - Ne, Mimi, byl to mrzák.

- Dohodil jsi mi mrzáka? - Věřte mi, Veličenstvo.

Zrovna to ráno uklouzla a poranila si kotník.

Ne, byla mrzák!

- Běž pryč! - Běž pryč, Ciccillo.

- Dej mi klobouk. - Tady je.

- Veličenstvo, je tady královna. - Mimi!

Kdyby mi tak požehnal svatý Januarius a já se stal vdovcem.

Celé město by slavilo, byl by ohňostroj,

rozdávalo se jídlo, pochodovaly kapely, hluk, hudba, vojenské přehlídky.

Svatý Januarie, smiluj se.

- Pospěš si, Ferdinando! - Ne, on se nesmiluje.

Schovej to oblečení. Jdu na ministerskou radu.

Ano, Veličenstvo.

Pojď už, Ferdinando. Takhle se král nechová.

Máme tak hezký domov. Nemůžeme o něj přijít.

Tak běž, Ferdinando. Musíš jít na radu.

- Tati, dáš mi dukát? - Na co?

Chci si koupit trumpetu a budit s ní lidi.

- To je rodinka. - Protože se o ni nestaráš.

On už se nechce oženit s rakouskou princeznou.

Cože?

Musíš si ji vzít. Je to politická záležitost.

K některým rozhodnutím by ses neměl vyjadřovat.

- Nemám ji rád. - Pojď sem, Francesco.