Dime Cuándo Tú

PŮVODNÍ FILM NETFLIX

Dělali…

jsme…

to…

naposledy…

- a tehdy… - Zlatíčko!

Pojď dolů! Za chvilku je tady!

Pospěš si, zlatíčko!

- V tom záznamu… - Už jde! Dělej!

- Byl to ofsajd, rozhodčí je vůl! - Ani náhodou.

Ramiro. Juancho, pomozte mi.

- Zhasni ji, prosím. Už jde. - Jo.

- Rozčilování ti nepomůže! - Běž už, chytráku!

Pořád kouříš, Lucilo? Típni to.

A zhasni! Už je tu.

Tak jdeme na to.

Už přijel.

Můžeme?

- Překvapení! - Překvapení!

Co to je?

- Dědo! - Pojď ke mně!

Chlapče!

- Gratuluju, chlape. - Děkuju vám!

- Babi! - Blahopřeju, broučku.

Na co tě to povýšili?

Junior associate.

No tak to blahopřeju.

- Díky! - A spokojenej?

Jo, hodně.

Neštve tě, že je tvůj šéf rasista?

Jo, ale… Ono se to srovná.

Mám pro Willa překvapení.

Dárek.

Proč jsi mi to neřekl dřív? Co je to?

Uvidíš, zlato. Uvidíš.

UNIVERZITA LOS ANGELES

STŘEDNÍ ŠKOLA

UNIVERZITA LOS ANGELES

CENA GÉNIŮ

PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY NA VYSOKOU

Vstávej, hochu.

Projedeme se.

Jako fakt, dědo?

Kdy už mě přestaneš děsit?

Nikdy.

Dědo, ale…

Žádné odmlouvání.

No jasně.

Dej ten krám pryč.

Celý den se díváš do telefonu.

Promiň, dědo. To je…

To je můj šéf.

V sobotu?

Promiň, můžeš pokračovat.

Jak jsem říkal, mám překvapení.

Ale do hajzlu.

Trvalo dlouho, než jsem se sem zase vrátil.

Poušť je velmi nelítostná.

Usměj se.

Není tu signál a musím napsat SMS.

Chlapče.

Jsem na tebe hrdý.

Tvá babička taky.

Za všechno, co jsi dokázal.

Tvé studium, tvá práce i tohle povýšení.

Díky, dědo.

Jenže práce není všechno, Guillermo.

Mám o tebe strach.

- Už jsme u toho zas? - Ano.

Trápí mě, že nemáš žádné přátele.

- Ale mám. - Přátele ve tvém věku.

Bojím se, že zapomeneš

na svoji historii, svou kulturu, své kořeny.

Nikdy jsi neměl přítelkyni.

- Nebo přítele, jestli máš radši tohle. - Dědo.

Guillermo…

Musíš se naučit žít.

Musíš se naučit „být“, ne „mít“.

- Být! - Já vím, dědo.

Já vím. Mluvili jsme o tom už, ale…

Jsem v pohodě. Neboj. Mám…

jisté…

cíle, kterých chci dosáhnout.

Mám spoustu cílů.

Chci se dostat daleko.

Jdeš do kostela?

Sklapni a chovej se slušně.

No tak na mě neřvi.

O ROK POZDĚJI

Odell a Odell. Dobrý den. Jak vám mohu pomoci?

- Zdravím vás. - Ahoj.

Ahoj, šéfe.

Ahoj, Sanjayi. Jak to jde?

Chci se tě zeptat na tu knihu, cos o ní mluvil.

Brácha jde dělat přijímačky a musí se učit.

Jasně. Určitě je zítra přinesu.

- Děkuju. - Jo.

Milý Wille.

To, co ti píšu do tohohle notesu, je můj dar.

Najdeš tu seznam míst

a věcí, které se dají dělat v Mexico City.

Před mnoha lety,

když jsme tam s babičkou žili,

jsme na tahle místa jezdili.

Asi se to tam už změnilo.

Ale za návštěvu to stojí.

Chlapče…

Bylo to ten den, co tě povýšili.

Na té oslavě tvůj děda říkal,

že pro tebe má dárek. Ale mně nikdy nic neřekl.

Možná ještě víc vzadu.

Když mě Juancho seznámil s tvým dědou…

Budu upřímná,

mně… mně se nelíbil. Nebyl můj typ.

Až jednoho dne mi přišel

zazpívat přímo před dům.

Jenže si spletl baráky,

skončil u souseda,

v tom samém bloku.

Hned o tom všichni věděli.

Co se směješ?

Už jsi to asi slyšel milionkrát. Bože!

Jo. Slyšel, babi. Ale mám tu historku rád.

Můžu?

„Vybral jsem si tě.

Ano, tebe. Došlo mi,

že jsi našla mou slabinu.

Žes byla jediná, kdo dokázal

zkrotit mou nezkrotnou duši.

Vybral jsem si tě, protože jsi za to stála.

Stála jsi za to riziko

i můj život.

Pepe.“

To je hustý.

Ano.

Když jsme žili v Mexico City, psával mi

poslední pátek v měsíci básně.

Byl to romantik, ten můj starouš.

Co se děje, tati?

Kde jsi? Ten kluk odjíždí.

Jak to? Prodloužení?

Kdo dal gól?

Určitě?

Stopni to. Přijedu. Jen se rozloučím. Jo.

Zvládnete to?

Jasně. Neboj se.

- Postaráš se o ni, že jo? - Ano, jistě.

Táta říkal, že to nestíhá. Má v dílně moc práce.

Jasně.

- Díky za ten pronájem bytu… - Není zač.

Chci tě o něco požádat.

Až si budeš vyzvedávat klíče,

ať tenhle dopis dostane Danielle.

- Daniel. Tenhle dopis. - Jo.

- Bezva. - Máš foťák?

- Máš pas? - Jo.

- Dědův notes? - Taky.

- Slipy? Obvykle je zapomínáš. - Jo, babi.

- Vážně je zapomínáš. - Ne.

- Žádný strach. - Já jen…

V pořádku. Já to zvládnu.

- Měl bych jet. - Šťastnou cestu.

- Ahoj. - Drž se, Wille.

No a? Nezapomněls něco?

Bůh ti žehnej, zlatíčko.

Díky, babi. Brzy na viděnou.

- Díky, ahoj! - Zvládni to.

Bytná.

Bytná!

Bytná!

Hej, pálí se ti kuře.

Nejsi plešatej.

Oholil sis hlavu. To je rozdíl.

Bez vlasů jsem plešatej. Jasná věc.

Nejsi plešatej. Tohle je pleš.

Ne, počkej… To je…

Je to jako obarvit si vlasy na zrz a tvrdit, že jsi zrzek.

Nejsi zrzek, jen sis obarvil vlasy na zrzavo.

- Chápeš? - Je to tak.

Ty můžeš svou plešatost zrušit, on ne.

Když nejsem plešoun, tak co?

Pitomost, nejsi plešatej. Ani náhodou!

Jsem hotová. Jen rozvozce pizzy asi zabloudil.

- Snad brzy dorazí. - Hádej, kdo je singl?

Bratránek Gerardo.

Poslouchej.

Když se ptám: „Hádej, kdo je single?“

- Tak co? - Musí odpovědět: „Kdo je single?“

- Je to hádanka. - Ne, díky.

Vím, co chceš, ale ne.

Nemám zájem. Děkuju.

Jak je zahořklá.

- Někdo mi volá. Promiň. - Je to dobrá partie.

Věděl jsem, že se rozejdou. Říkal jsem to i svý přítelkyni.

- Máš přítelkyni? - Rozešli jsme se.

Jak je to dlouho?

Čtyři… Ne, pět. Pět dní.

Hezký. Pět dní.

Bylo to prima, ale naše komunikace byla divná.

- Nedalo se s ní mluvit. - Proč?