Home Care (Domácí péče)

Takový mladý člověk, to je haňba. Pětašedesát.

Přitom za měsíc by už aj chodil.

Prý umřel ve spaní. Večer si ještě dal pivo,

usnul a ráno byl mrtvý.

Tož, to je pěkná smrt. To bych si taky přála.

Že už bych k vám odpoledne nešla? Ukažte.

Tady. Tak.

No!

Nejkrásnější bércák na okrese.

Mažu to tímto.

- Není to psí sádlo? - To je něco lepšího. Všelék.

Je v tom aj...

Že na ty blbiny furt věříte.

- - Pane Hanáček!

Pane Hanáček!

- - Psa do boudy!

- -

To je od vás sice pěkné, že jezdíte tatínka potěšit,

ale my mu ty záda léčíme už půl roku.

Vy nic neléčíte.

Vy jenom potlačujete příznaky. Nejdete po příčině nemoci.

Ale ty vaše energie... Vždyť to je úplné sci-fi.

Ty, Vlastičko, ono to z těch ruk ale opravdu pěkně hřeje.

Na prohřívání máte tu elektrickou dečku.

Stačí ju strčit do zásuvky a je to.

No jo, minule jsem na ní usnul.

Tak na elektřinu věříte, a na léčivou energii ne?

O elektřině máme důkazy.

- Na tatínkově zadku. -

Tohle máte na památku.

- My se ještě nebereme zatím. - Máš recht.

Život s ženskou, to je dvojnásobná útrata

a poloviční zábava.

Zvedni se, ať zas nemáš nachlazené vaječníky.

- Mami, prosím tě! - No šup!

Musí furt sedět v teple, na vaječníky a zánět močáku je holt háklivá.

- A vem si ještě bůček. - Víš, že maso nejím.

Ani klobásku z vlčáka? No, minule sis dala.

- Štěkala celou noc. - Až do rána?

- Potřebuješ živiny. Otevři pusu. - Mami, prosím tě! Starej se radši o sebe!

Ne, klid! Dáme si nějakou veselejší.

A co tam zpíváte u vás? "Kávu si osladím“?

Já mám o tu Marcelku takovou starost a ona je na mě někdy taková...

Někdy mám pocit, že mně z ní až pukne srdce.

Ale prosím tě. S mojou smůlou mě eště přežiješ.

Myslíš, že už je šťastná?

Jestli není, tak brzo bude.

Já bych jí to tak přála.

Nemohl bys mě dneska hodit na Komárov?

Nic tam nejede a lesem se bojím.

Bojíš se lesem! Když chcou, abys tam jezdila, tak ať ti dají na benzín!

Nebo si něco připiš, nějaké úkony navíc žes udělala, a budeš mět na benzín.

Nemožu si nic připisovat. Dyť to naše zdravotnictví se drží tak tak.

No z tebe se nepoloží určitě.

Marcelko, pojď mně dát pusu. No!

To je škoda, že už musíte jet. Já už taky musím letět.

Tak my vás svezeme aspoň za prvním pacientem.

To ne. Kvůli mně si nebudete projíždět benzín.

To nic není, pojďte, aspoň budeme ještě chvilku spolu.

Jen se projeď, v takové limuzíně tě já nesvezu.

Máte to zas úplně všude, budeme tu plenku muset lepit izolepou!

Z takového fešáka by se posrala aj Bardotka!

Ty ses koupal?

Kurňa, Miro, co tady blbnete uprostřed lesa?

- Stavíme podchod pro žaby. - Co je to za hňupovinu?

Projekt z té jejich Evropské unie, dali na to dva miliony.

Dva miliony žabám? Dyť ta příroda je tady přece pro lidi, a ne naopak!

No, hňupovina jak mraky. Žaby tady budou mět pod silnicou podchod.

A kdo je tím podchodem bude učit chodit?

No, to by mě taky zajímalo.

Pane Hlavica?

Haló?

Jste tady?

Haló!

Proč nespíte v posteli?

Slyšíte?

Nešahej na mě těma špinavýma prackama!

- Dáme jenom malou injekci! - Nesahej na mě! Nech mě být!

Jak dlouho ležíte v té vodě? Budete mít proleženiny.

Tak jdeme! No šup, šup!

No pojďte ven! Jdeme, jdeme!

Zavolám policajty a ti si tě odvezou!

Tak ale volejte rychle!

Když mně otevřete, tak vám dneska nebudu dělat pedikúru!

Pane Hlavica!

Tak už se na mě nezlobte!

- - Ten poslední mně taky ujel.

Nemohl bys pro mě přijet?

Vlasti, tak ale projezdíme víc, než vyděláš!

To musí jít oficiálně nějak toto, přes středisko!

- Zavolej si saniťáka. - Ten je jenom pro pacienty.

Tak se uvidíme doma. Ahoj.

To je humus, co?

Nejedu. Však víš, proč ti říkáme Fofrák.

Nebojte se.

Ten kluk byl úplně polámaný, bude potřebovat rehabilitaci.

Na rozdíl od vás.

Ale když jsme vám čistili to roztržené břicho, tak jsme tam něco našli.

Blinkr.

A ještě něco.

Metastázy. Všude.

Pijete nadměrně alkohol?

Ani ne, já mám radši víno.

Jste zdravotní sestra, že?

Pro domácí péči.

Stejně asi víte, co to znamená.

Blinkr.

Chtěl jsem mu dát víno. Nic nedostane.

Ladi?

Nechceš jít na procházku?

Teď nemožu.

Tak tady na ten autobus čekám čtyři hodiny. Furt nejede.

Asi má dneska zpoždění, Valinko.

No, vydrž, vydrž.

Jdeme na procházku.

Zkus si vzpomenout na nějakou básničku,

třeba co jsme se učily ve škole.

"Polámal se mraveneček,

ví to celá obora.

O půlnoci zavolali...“

Dobrý den.

Pojďte.

Valinko.

Možete jít domů. Už si ju tady necháme.

- Ale to mělo být jenom vyšetření. - To bylo vyšetření.

- Pro věci jí pošlem. - Co se děje?

Sestra už musí jet. Pojďte zpátky dovnitř.

Ale já jedu se sestřičkou. My jedeme domů.

Sestra vám dělala doprovod. Pojďte.

Ale ne, my jedeme spolu! My jedeme domů!

Vlasti! Vlastičko!

Pět, možná sedm měsíců.

- Myslíte jako půl roku? - Hm.

No.

Ta nešťastná slinivka.

Nemůžeme nic dělat.

Ani operace, ani ozařování, ani chemoterapie.

- Dám vám aspoň něco na bolest. - To už mám.

Už se musíte jen šetřit.

Šetřit? Na co?

Můžete jít domů.

Holky, no tak!

Hezký šaty.

Tak ať si je nezmuchláte.

Děkuju.

- - Raz, dva, tři.

Budeme točit. A raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm.

Na druhou. Čtyři, pět, šest, sedm.

Výpady! A ruce!

Budeme točit! Raz, dva, tři, tlesk!

Raz, dva, tři, na druhou!

Šimi! Tři, čtyři.

Táhnem. Na druhou!

Nahoru. A výpad! Raz!