From Five To Nine

Zklamal jsem se v tobě. Nesnáším tě.

Velmi brzy si vezmu slečnu Kaori.

Sakurabo? Co se děje?

Promiň.

Neomlouvej se.

Tady máš náhradní klíč.

Nakonec jsem tě nedokázal porazit ani jednou.

Myslel sem si, že i přes to všchno si vybereš Junko.

Díky tomu byly všechny moje plány k ničemu.

Dodavatelé mi neodpovídají na telefonáty a ani už se nemůžu stát nejvyšším knězem.

Brácho, co je?

Vypadáš jako chodící mrtvola.

Dobré ráno.

Tady.

Neexistuje způsob, jakým bych mohl tvoji výpověď přijmout.

- Vrať se, Sakurabo. - Ale...

Všichni tě chceme zpátky. Dobře?

Vítejte zpátky!

Slečno Junko.

Jsem tak ráda, že si zpátky!

Opravdu ráda.

To znamená, že vás všichni milují, učitelko Sakurabo.

Eh? Počkejte chvilku... Co se vám všem stalo? Hej.

Jsme jen rádi, že jste zpátky. Že?

Přesně. Spíše bychom měli poděkovat...

...panu Hoshikawovi, že vás odmítnul.

Že? Že? Že?

Eh? Eh? O-omlouvám se.

Ne, ne, to nic.

Nemá cenu se snažit to skrýt.

Co?

Už jen ze tvojí chůze dokážu říct, že si naštvaná.

I přes to, že nevíme důvod.

Chci říct, koukni! Máme tvoje oblíbené jídlo.

- Je tady toho nějak moc. - Ale sestři...

Tvé oblíbené jídlo po krabovi, jsou smažené makrely, ne?

Jo, to jsou, ale je tu přeci nějaká hranice.

Bože, chybí mi Takane.

Kdyby tu teď Takane byl, tak by věděl, co dělat...

Tati, víš... Já...

- Zajímalo by mě, jestli bráškovi chutnají smažené makrely.

- Možná u toho taky dělá takový obličej. - Jaký obličej?

Mami, poslouchej...

Um...

No...

Hoshikawa a já...

Půjdu tam.

Už jdu otevřít.

Huh? Bráško!? Bráška je tady. Bráška.

- Takane! - Takane, huh? Oh.

Takane, vítej zpátky.

Vítej zpátky! Vítej!

Eh?

Hej! Notak! Dělat takový obličej...

- Pojď dál, pojď dál. - Takane.

- Dnes máme spoustu smažených makrel. - Ježiš, přestaň!

Bože, Takane. Snažíš se být vtipný?

- Vážně. - Udělat takový obličej...

...a říct: "Rozešel jsem se s Junko."

Noták, Bráško! Apríl je v dubnu.

To myslíš vážně?

Děkuji za váš čas.

Nemusel kvůli tomu vážit takovou cestu.

Hej! Notak! Netvař se tak!

Notak! Máme spoustu smažených makrel, nebo ne?

Pokud si nedáte, tak všechny sním sama.

Dobře. Máš pravdu. Hej, Nene.

- Sojovou... sojovou omáčku. - Tady.

Tyhle smažené makrely jsou lahodné, huh?

Bylo... bylo to levné, že? Mami.

- Eh? Tati? - Půjdu to urovnat.

- Ah! Hej! - Tatínku!

Takane! Takane! Hej!

- Tatínku. - Takane!

Tatínku!

Promiň, že jsem tě tu zastavil, když je tak chladno.

- Dej si tohle. Je zima. - Ne, to je v pořádku.

- To nic, v pořádku. - Notak.

Dny jako tyhle nutí jít lidi do lázní, že?

Kdysi jsme tam s rodinou chodili často.

Vždy jsem byl v mužských koupelých sám.

Poslouchal ozvěny smíchu Junko a ostatních...

Cítil jsem se trochu osamělý...

A vždy jsem si říkal: "Kéž bych jenom měl syna... "

Právě proto jsem s tebou vždy chtěl zajít do lázní, ale...

Promiň, že tu mluvím o takových maličkostech.

Tak zatím.

Je to lahodné.

Výborné!

- Kde je Junko? - Dává si koupel.

Tohle nemůžu přijmout.

Od 5 do 9.

Od 5 do 9.

Slyšely jste, že se učitelka Junko vrací?

Úžasný!

- To je od Nene. - Hm?

Chápu.

Tady je přeposlaný text od milovaného Shibuya Prince.

Dát je dohromady?

Pojďme spolupracovat

a dát učitelku Junko s panem Hoshikawou zase dohromady.

Jistě.

Cokoliv pro slečnu Junko a pana Hoshikawu.

A obzvláště pro tebe.

Je nějaká možnost, že mluvíte o tomhle?

Jo.

No.. pokud vás ta osoba nesnáší, tak je manželství nemožné, ne?

Je možné, že pan Hoshikawa,

měl k tomu, co udělal, dobrý důvod. Například...

Možná nemohl vydržet to, jak slečna Junko zažívá v chrámu těžké časy.

- To... - Přesně to si myslím.

Má pravdu, učitelko Junko.

Je to takhle v pořádku? Dokážete to s ním takto vzdát?

Rozhodně toho budete později litovat.

Nemáte vy dva mezi sebou něco nedořešeného?

No, jestli na tom trváte...

Chtěla jsem, aby ochutnal mnou připravený oběd...

Něco takového.

Chápu.

Slečno Junko. Dokonalé jídlo.

Pojďme se rychle vrátit.

Co to děláte? Když už jste tak daleko.

- Hej! - Hodně štěstí!

Dobře!

Ještě máme navštívit další dvě místa, nebo ne?

- Ano. - Návštěva všech těch míst...

...s tebou Takane, já...

Ah. Um. Tady.

Och můj. Jak smutné.

- Vypadá to lahodně! - Děkuji, že sis to vzal.

Myslím, že bych se měla vrátit domů.

- Měj se. - Jo.

Odposlouchávání? To není moc dobrej koníček.

Slyšel si to všechno, ne? Tady.

Rozhodl jsem se, vrátit se zpátky do chrámu v Kyoto.

- To nemusíš. - Eh?

Stejně tak, jako se ona stará o svoji rodinu...

Rozhodl jsem se dělat to samé.

- Jen se přes to musím přenést. - Snažíš se sama sebe ochránit.

Jednoduše řečeno. Bojíš se toho, že si ublížíš, ne?

Ha? Co? Nechovej se, jako bys tomu rozuměl.

Rozumím tomu. Taky jsem takový.

- Eh? - V tom případě...

taky si to uvědomuješ, že? Co k tobě cítím. - Mishimo.

Tady. Mám to od jednoho klienta.

- Muzeum? - Zajdi tam s tím mnichem.

Myslím, že se mu takové věci líbí.

- Eh? - Je trochu brzy na to, vzdát se. Nemyslíš?

Mishimo. Děkuju.

Sejdi se s ním před muzeem v 1h odpoledne. Hodně štěstí!

Ah. To je v pořádku. Díky. V pořádku.

Proč jsi tady? - Promiň.

Požádala jsem Mishimu o laskavost.

Gratulujeme!

Jste naši 3333-tí návštěvníci!

Dnes máte celé muzeum jen pro sebe! Bavte se!

- Tady je extra cena! - Ah. Děkuji.

Uděláme si společnou fotku.

Zajímalo by mě, jestli bude učitelka Junko v pořádku.

Zvládne to. Můj odhad je přesný.

Tohle je to nejlepší místo.

- Zajímalo by mě, jestli se Mishima spletl. - Co tím myslíš?

Ne, jen řekl něco o tom,

že si myslí, že máš rád muzea.

Mně muzea zase tak skvělá nepřijdou.

Chci říct, není tu žádná doprava, nebo tak.. a je to trochu nudné.

Muzea jsou zkrátka příliš tichá.

A nejsou zase tak zajímavá.

- Muzea jsou zajímavá. - Eh?

Neměla by ses na muzea dívat svrchu.

Eh?

Tohle je Tyrannosaurus Rex. Tyrannosaurus...

je masožravý dinosaurus z obdobé křídy. - Promiň?

Eh? J-jak tohle všechno víš?

Znám muzeiního audio průvodce nazpaměť.

Protože tohle muzeum je moje oblíbené místo už od doby, co jsem byl student.

Na vysoké škole jsem tady byl 200x za jeden rok.

M-musel si sem chodit se spoustou přátel, že?

Neříkej mi, že si sem chodil sám?

Tohle jsou kosti Triceratopsů.

Vědecký název je Triceratops prorsus.

Geologický čas, ve kterém byla tato fosílie dinosaurů vykopána...

Hej. Ty si nikdy nešel ven s přáteli na pití, nebo něco takového?

Měl jsem trénink pro mnichy, až do skončení školy.

Mniši mají zakázáno pít alkohol.

Chápu.

Tohle je rekonstrukce jeho fosílie. Patří mezi křídové dinosaury.

- Tento los byl... - Ah! To je Vánoční strom!

Hej? Když se nad tím zamyslíš, neslíbili jsme si,

že si uděláme fotku před Vánočním stromem? V jedné z našich hodin.

Zapomněl jsem. Budu pokračovat ve svém výkladu.

Protože ti musím ukázat,

jak moc zábavné může muzeum být.

Já se bavím.

Tak dlouho, dokud jsem s tebou, tak mi nic k zábavě nechybí.

Jen musíš být po mém boku. To je vše.

Tohle si řekl, ne?

Řekl si, že se bavíš jen při myšlence na to, kam všude bys se mnou šel.

Řekl si, že si se při čekání na mě bavil.

Zapomněl jsem.