The Hippies (Les babas-cool)

No do háje. Sakra, sakra!

Je tam někdo?

Ahoj.

Pardon, netušil jsem, že tady jste.

Potřebuju vodu do auta, můžu?

Jistě.

Díky. Nechtěl jsem… já…

Máme krásně.

Vracím se do Paříže.

Trasa horami je krásná.

Na dálnici je moc aut…

Fakt netuším, co s tím je.

Tohle se mi stalo poprvé.

V Marseille bylo na kontrole, ale…

Možná čerpadlo nebo hadička. Ale nevidím, že by něco teklo.

Nechápu to.

Nerozumím autům, nerad bych rozbil válec.

Tak jo. Mockrát děkuju.

Poslyšte, nemohl byste mě zavézt k řece?

Máte to po cestě.

Jste na dovolené?

Ano, svým způsobem. Žiju tady.

Sama?

Ne, v komunitě.

- Aha, v komunitě? - Ano, je nás celkem dost.

Aha, a funguje to?

Myslíte sexuálně?

Ne, to tak úplně ne.

Lidi se mě na to totiž pořád ptají.

Ale my to bereme tak volně.

- Opravdu? - No jistě.

Tady můžete zastavit.

Tak jo, tak čau a díky.

Nashle.

Hele, nechceš se radši přidat?

- Je voda dobrá? - Je skvělá!

Vysvleč se, nikdo tady není.

Ne, to mi přece nevadí.

- Aline? - Přišla ses koupat?

Ne, přišla jsem se očistit.

- Ahoj. - Ahoj.

Máme horko, že?

Ano, vedro.

Nebyls v roce 1978 v Goa?

- Kde? - V Goa.

Ne.

Sranda, jako bych tě odněkud znala.

Asi z minulého života.

Možná ano.

Kdo je to?

- Alexandra? - Jo.

Žije tady už dva roky. Brzo odjede do ašrámu, do Nepálu.

Do čeho?

Ašrám. Hinduistický chrám.

Aha, jasně.

Je zvláštní, že?

Teda, to je parádní místo.

Škoda, že musím odjet.

V pondělí mám školu.

A co děláš?

Dělám prodejce ve firmě,

co prodává spotřebiče.

No, je teprve sobota. Zůstaň dneska s námi a vrať se až zítra.

Jenže jet v neděli večer do Paříže je horor.

Ostatní jsou na protestu, jsme s Alex samy.

Dělej nám společnost.

No, upřímně, je to velmi lákavé.

Haló, Christine? To jsem já, Antoine.

Jsem v Lyonu. Ano, v Lyonu!

Haló? Haló! Christine!

Ano, slyšíš mě? Fajn. Říkal jsem ti, že volám z Lyonu!

Dneska domů nepřijedu, potkal jsem kamaráda, Cristobala.

Už mě slyšíš? Nabídl mi u nich dnes nocleh.

Ne, odjedu hned zítra ráno.

Přijedu brzo odpoledne.

Aha, ne, víš… nedovoláš se mi.

Ne, nefunguje jim telefon, volám ti z pošty.

Ano. Haló? Neslyším tě! Nic neslyším!

Jo! Taky tě miluju, tak zítra!

Kolik vám dlužím?

Pět franků.

Proč? Je to příjemné.

Ale nejde jen o rozkoš, má to i duchovní rozměr.

Já věřím jen v orgasmy.

Utíká ti fantastická věc, bohužel.

Nudím tě?

Ne, vůbec ne. Je to zajímavé.

No, už se připozdívá.

Musím ještě meditovat. Dobrou noc!

Ahoj.

- Dobrou noc. - Dobrou.

- Pomůžu ti. - Ne, v pohodě.

Takové ticho! To je skutečný život.

Říkám si, co my blázni děláme v Paříži.

Nemusíš tam žít.

Jo, já vím, ale chce to odvahu, všeho se vzdát.

Jsi tady už dlouho?

Tři roky.

Jak ses sem dostala?

Stopem.

Byla jsem po rozchodu a chtěla jsem si něco užít.

Co to je?

Je to dobrota. Pěstujeme si to.

Ty asi nekouříš, co?

Ale jo, jasně.

Nabudilo tě to, sexuálně?

Trochu.

Mě hodně.

Zpomal! Máme spoustu času. Není kam spěchat.

- Čau. - Ahoj.

Zbili tě?

Jo, trochu jsem dostal.

- Ahoj. - Dobrý den.

- To je Antoine. - Já jsem Gilles.

Kde jsou ostatní?

Budou spát dole.

Už jsi jedl?

Jo, ale rád bych se napil.

Dostali na frak.

Teď už tu elektrárnu nepostaví.

Tady má stát jaderná elektrárna?

Ne, tady je přírodní rezervace, jsme v bezpečí.

Pomáháme kámošům.

Bolí to hodně?

Ne, mám to pomazané hlínou

a zřejmě to zabírá.

Díky.

Poslyš, ve zkratce - nebojím se jaderné energie.

Skutečným nebezpečím jsou hnojiva.

Ty chemikálie otráví úplně všechno.

No, jsem unavená, půjdu do postele.

Vykořisťují Zemi

kvůli výrobě.

Kašlou na podzemní vody!

Říkám, že tenhle boj musí být naše priorita.

Souhlasíš?

No… já žiju v Paříži a u nás

jsou hlavní problém výfukové plyny, víš…

A co voda? Ochutnals pařížskou vodu?

Hele, kozičky přišly!

Zvědavé jako koťata. Přišly se podívat, kdo tady je.

Ano, to je Antoine, běžte.

Ne, to ne, Antoine je unavený.

Celý den cestoval a chce odpočívat.

Budete muset okamžitě odejít. To stačí. Marilyn,

prosím tě. Epilone, ne, ven. Tady není nic k vidění.

Všimni si, že tady nenechaly žádné smradlavé dárečky.

Hodně jsem je cvičil.

Kozy jsou zajímavá stvoření,

ale úplně jiná než koně, chápeš.

- Jasně. - Poslyš,

ze 30 koz nakonec vlastně

znám pořádně jenom tři, a potom…

Jdu nahoru. Jdeš taky, Antoine?

Hele, ten čerstvý vzduch mě unavil, mám toho už dost.

Fajn. Dej jí za mě pusu.

- Dobrou. - Dobrou.

Antoine, ty jsi ale legrační. Nikdy bych to do tebe neřekla,

ale pícháš fakt dobře.

- Fakt? Myslíš? - Netvař se skromně.

Tobě to taky jde. A nedělalas drahoty.

No, my tady jsme v sexualitě překonali už docela dost tabu.

Když někoho chci, řeknu mu to.

Já si nestěžuju.

Měl bych jít spát, ráno brzo vyjíždím.

Počkej, co to děláš?

- Hádej. - Ne, přestaň.

Jsem unavený, mám dost.

- Pochybuju. - Ne, musím vstávat…

Tak jo, tak já už pojedu.

Vrátíš se?

Rád bych, ale asi to nepůjde.

Teď jsou letní prázdniny.

Mám plný program, jedu na Korsiku.

Ráda bych tě zase viděla.

Pokusím se.

Antoine? V noci se mi o tobě zdálo. Byl jsi nahý a hrál jsi na sitár.

Vážně? To je milé.

Ty odjíždíš?

Počkej.

V pořádku dojeď, Antoine.

Díky.

- Tak zase někdy. - Ahoj.

Plnou, prosím.

A zkontrolujte tlak v pneumatikách.

Ahoj!

Ahoj. Jak se máš?

Dobře, a ty?

Tak rád jsem doma.

Co to čteš?

Co to děláš?

Co myslíš? Týden jsem tě neviděl.

Aha, patříš mezi 22 % Francouzů stále toužících

po ženě, s kterou jsou čtyři roky?

Ano, možná.

Vtipné, já bych tě zařadila spíš mezi těch 37 %.

Jakých 37 %?

Těch, co se milují jen jednou měsíčně.

Co to říkáš?

Říkám, že uplynulo 43 dní od poslední akce.