Mortal Engines

Za pouhých šedesát minut

přivedli naši předkové lidstvo na pokraj vyhynutí.

Ti, kteří přežili, museli začít putovat i se svými městy,

aby uhájili život na otrávené Zemi.

Při soupeření o potravu a suroviny slabí umírali

a silní sílili dál a dál,

až povstala nová éra.

Věk velkých západních měst-predátorů.

Predátor! Město-predátor!

Deset kilometrů a blíží se!

Rychle! Nahoďte motory!

Hni sebou, Dietrichu! Nahoď to!

- Nastartovat! Pohyb! - Motor jedna neběží!

Přepněte na záložní!

Rychle!

- Nahoďte je! - Plný výkon!

Plný výkon!

Pět, šest…

- Starosta přichází. - Starosto.

Pane Valentine, copak to máme?

Bavorské důlní městečko, poháněné motory C20.

Očekávám běžné zásoby uhlí a železa. A 75 tun soli.

To nám nevystačí ani na týden.

Přejeli jsme po pevninském mostě kvůli tomuhle?

Lovit po Evropě drobečky?

- Dožeňte ho! - Rozkaz, pane!

- Dohání nás. - Vyprázdni sila.

Všechny. Dělej!

Všechno ven!

LONDÝNSKÉ MUZEUM

Lidi šílí. Jako by nikdy nezažili žádnou honičku.

Už delší dobu ne, pane.

- Dobré ráno, Clytie. - Dobré, doktore Pomeroyi.

Keramika takové zacházení nemá ráda! Opět jsme utrpěli ztráty.

To ty zatracené otřesy.

- Držte se, Arkie. - O mě se nebojte.

Ohrožena jsou naše americká božstva.

- Promiňte, doktore Pomeroyi. - Dobré ráno, slečno Valentinová.

Čekám poměrně dlouhou dobu před Sálem rukopisů.

Od devíti?

Moc se omlouvám.

Takhle to dál nejde. Kde je k čertu Tom?

S dovolením!

Dávejte pozor!

Pardon.

- Dejte do toho všechno! - Jo!

- Směřují do těch kopců. - Držte kurz.

- Pane? - Držte kurz!

Střílejte.

Pozor, letí!

Vedli jste si dobře.

- Připravte rozborku. - Ano, pane!

Á, pan Natsworthy. Je hezké, že jste dorazil.

Omlouvám se za zpoždění. Sluší vám to, máte nový účes?

Nechci nic slyšet, Tome. Už jste byl třikrát varován. Toto je naposledy.

Obyvatelé Salzhakenu, vítejte v Londýně.

Smíte si ponechat pouze své osobní věci.

PROJEKT SV. PAVLA

Starou technologii dejte do kontejnerů.

Obyvatelé Salzhakenu, vítejte v Londýně.

ŠEDESÁTIMINUTOVÁ VÁLKA

Studujete konec našich předků?

Hodily by se mi vzpomínky pamětníků Šedesátiminutové války.

- Deníky, knihy, osobní záznamy. - Z té doby se dochovalo málo písemností.

Je možné, že úplně zapomněli číst a psát.

Ale když jde o Šedesátiminutovou válku, pojďte za mnou.

VĚK OBRAZOVEK

Jenom minutku.

Zvláštní představa, že svět vypadal takhle.

21. století? Jo.

Úplně jinak.

Tak to dopadá, když rozbijete zemskou kůru na tisíc kusů.

- Podívejte. - To jste vyrobil sám?

Z kousků, které jsem našel.

S energií to bylo složitější, ale naštěstí mi vypomáhá Matthew,

takže to můžeme spustit.

Chtěl jsem vám ukázat tohle.

Smrtelná zbraň – kvantový projektor.

Použili jich desítky po celém světě.

- Bože. - Říkali tomu Medúza.

Jak mohla tak sofistikovaná společnost být tak hloupá?

Nebyli o nic hloupější než lidé dnes, jen měli mnohem silnější zbraně.

A mnohem vyspělejší řídicí systémy.

- To je zlý sen. - Naši předci si to mysleli také.

Proto vyrobili tuhle maličkost.

Pomůcku, která tu zbraň vypíná.

- Neděsí vás podobné věci? - Něco vám řeknu.

Pořád nacházíme nebezpečné technologie v mnohem lepším stavu než tento šrot.

A všiml jsem si, že se tu a tam ztrácejí.

Uvědomil jsem šéfa, ten zase svého šéfa, a nic se nestalo.

Proto jsem se rozhodl podniknout vlastní opatření.

To všechno jsou použitelné zbraňové technologie.

- Chraň nás pánbůh. - Až příště pojedeme bažinami,

hodím tuhle zatracenou bednu přes palubu.

Ať raději klesne na dno, kde ji nikdo nenajde.

Slečno Valentinová! Měla jste mi dát vědět, hodil bych se do gala.

Zdravím, Herberte.

Co tu ještě děláte, Natsworthy? Máte porcovat město.

- Asistuji slečně Valentinové. - Ale kdepak. Byl jste degradován.

- Co? - Kdo to rozhodl?

Já.

Jste jen špína z dolních pater. Bez rodiny, bez vyhlídek.

Jestli vás ti tupohlavci od kotlů zase předběhnou, vrátíte se k čištění strojů.

Šup šup.

Zajímavý rozhovor, už musím jít.

Ve špičce nemá šanci to stihnout.

Počkejte! Tome!

Tome! Počkejte!

- Doprovodím vás. - Cože?

Dostanu vás dolů.

Obyvatelé Salzhakenu, vítejte v Londýně.

Smíte si ponechat pouze své osobní věci.

Starou technologii dejte do kontejnerů.

STANICE TOTTENHAM COURT

Jistě.

Pardon.

LONDÝN, STUPEŇ JEDNA

- Vážně? - Račte.

- Je to možné? Jsme uvnitř? - Přesně tak.

Neopouštějte vyhrazenou frontu.

VÍTEJTE V LONDÝNĚ

Přechovávání jakékoli zbraně je přísně zakázáno.

Kdo se odmítne podřídit pokynům, bude zadržen.

Kam ten spěch?

Musíme dole probrat všechny artefakty z dnešního úlovku.

Cokoliv, co má historický význam, patří do muzea.

Jenže když přijdu pozdě, hutníci všechno naloží do pece.

Zajímá je jediné: jak ji nakrmit.

- Kdo se odmítne podřídit pokynům… - Zbraně jsou zakázaný.

Tohle nemůžete!

Žádný zbraně!

Připomínáme, že děti mohou být dočasně odloučeny od rodičů.

HLEDÁ SE: ANTIMOBILISTKA ANNA FANGOVÁ

NEPŘÍTEL LONDÝNA

Dolní stanice, přestup do rozborky, příjmu pasažérů a hlavní strojovny.

Pozor, schod.

- Pořád ji nechytili. - Koho, Annu Fangovou?

ŽIVÁ NEBO MRTVÁ ODMĚNA 50 000 QUIRKŮ

Jo, tu antimobilistku.

- Měla být dávno za mřížemi. - Další.

A co ty? Co tu schováváš?

No dobrá. Běž dál.

Další! Vy tam.

Kdo se odmítne podřídit pokynům, bude zadržen.

Jsme nepřátelé. Antimobilisté s námi nesouhlasí.

- Myslíte s pokrokem? - Pro ně to není pokrok.

Tvrdí, že náš životní styl je neudržitelný. Považují mobilismus za…

Bevisi! Chlape, rozházel sis nářadí.

Moc mě to mrzí.

- Co je, Tome? Zase dole? - Jo. Co tady děláš ty?

Údržbu odpadních šachet. Nechte to. Radši jděte.

Opravdu mě to mrzí, nevšimla jsem si vás.

Proč taky?

- Bevisi, tohle je Katherine… - Já vím, kdo to je. Uvidíme se.

Ne, to ne!

Pusťte to! Ne, počkejte!

To je Sunbeam TA200, klasický nastavitelný dvojitý topinkovač

s automatickým vyhazovačem chlebů. Musíme…

A ztratil jste knoflík!

Zatraceně!

Vidím, že se vyznáte ve spotřebičích.

Můžu?

Velmi pěkný.

Svého času jsem jich také pár našel, ale žádný tak zachovalý.

Je lehce otlučený, očazené pružiny jsou pryč, ale to se stává.

To ano.

Tenhle je mnohem zachovalejší, než co má muzeum ve svých sbírkách. Výborně.

Velmi si vážím vašich slov. A chci vám říct, že jsem četl všechny vaše knihy.

Nelichoťte mu. Už tak si o sobě moc myslí.

Ahoj, tati.

Kate! Co tady děláš?

- Neměla jsi být v muzeu? - Byla jsem. Právě tam jsem potkala Toma.

Tom.

- Tom Natsworthy, že ano? - Přesně tak.

Znal jsem tvoje rodiče. Byli to báječní lidé. Prvotřídní historici, oba.

Myslel jsem, že ses chtěl stát letcem.

Ano, ale toho už jsem se vzdal. Historie je zajímavější, pane.

Proč tě volali kvůli tak malému úlovku?

Nepodceňuj, co se dá najít v solných ložiscích.

Důlní městečka dovedou vykopat skutečně zajímavé…

věci.

- No tohle. - Co je to?

Tohle je fúzní baterie.

Neuvěřitelně vzácná a dost nebezpečná.

Cech techniků nám před pár měsíci sebral všechny, které jsme měli v muzeu.

Pomeroy běsnil.

Tuhle si nevezmou. Dohlédnu na to, aby skončila tam, kde má.

Technici si myslí, že jim to tu patří.

- Nevědí, s čím si zahrávají. - S ohněm.

Pardon?

Zahrávají si s ohněm.

Nesahej na mě!

Hej!

Co se to tu děje?

Odveďte pána na ošetřovnu.

- A toho člověka zatkněte. - Jdeme.

To se nemělo stát. Máte nárok na slušné a důstojné zacházení.

Dostanete potravu, přístřeší a práci.

A šanci na novou budoucnost, nový život.

Hej! Pozor!