Ghost

To je skvělý!

- Páni! - To je neuvěřitelný.

Máme aspoň dva metry navíc.

A prachu za 80 let.

Podívejte se na to.

Uděláme tam ložnici a tady bude místo.

- Na co? - Prostě místo.

Raz! Dva! Tři!

- A čtyři? - Do toho.

A pět?

Pozor!

Je to tu ohromné.

- Je to nádhera. - Páni!

- Kluci, to je fantazie. - Super.

Chce to vymalovat.

Jednou to prodáte za dvojnásobek.

- Carle, ty jsi posedlý. - Trochu.

Podívejte!

To je mince s hlavou indiána.

1898.

- To je dobré znamení. - Ty jsi dobré znamení.

Je to tu skvělý!

Rose ti přesunula Boba Kahana na čtvrtou.

Volal Gary Alan.

Chce se dohodnout na ceně za vymalování.

Může přijít jedině ve tři.

Same?

- Promiň. - Uklidni se.

Nejdeš na operaci mozku.

Jsem z těch Japonců nervózní.

Same, zvládneš to. Jasný?

Co jim mám říkat?

Těžko jim můžu vyprávět svůj oblíbený vtip.

Pěkný. Kde jsi je vzal?

Mám je od Molly. Sluší mi?

Hele, testarossa.

Nádhera.

- No ne! - Nejdřív splať svýho mustanga.

Jak se cítíš? Co říkal doktor?

Prý je to nakažlivé.

- Opravdu? - Vážně.

Neměl jsem dnes nikam chodit.

- A co ta vyrážka? - Vyrážka?

Ta je taky strašně nakažlivá.

- A šíří se. - Ale ne!

- Na genitálie taky? - No jo, tam taky.

Prakticky všude. Prý bych se neměl nikoho dotýkat.

Promiňte.

- Jsi blázen. - Já vím.

- Dobré ráno, Paule. - Dobré ráno.

Nech to na potom, Paule.

- Dobré ráno, pane Wheate. - Susie!

Same.

Ano.

- Tady to je. - Díky.

- Dobré ráno. - Dobré.

- Co ty lidi od Kobiašiho? - Už jsou tu.

- Jsou tu brzo! - Já vím.

Pojďte se mnou.

Volal Andy Dillon.

- Jak dlouho tu jsou? - Deset minut.

Pan Dillon potřebuje mít do deseti

Devět set tisíc dolarů v Albany.

- Do deseti? - Ano.

- Carle? - Ano.

Carle...

Dillon chce do deseti 900 000 dolarů v Albany.

Převedl bys mu je?

- Potřebuju tvůj tajný kód. - Fajn.

- Diskrétně, ano? - Mám to.

- Udělám to hned. - Díky.

Bille, zavolám ti zpátky.

To je dobrý. Dobrý.

Je to moc daleko.

Chytíš to?

Pánové, jste snad baleťáci?

Skoro...

- Zachránil jsem ti život! - Kecáš. Vyděsils mě k smrti!

Pročs to udělal?

Lepší než vidět tohle úžasné tělo na kusy.

Pozor!

Chytni to!

- Same, Molly! Jste doma? - Tys pozval Carla?

- Je to dřina. - Carle!

Rychle, pomoz nám!

No ne.

Vezmi to zespoda.

- Jdi tamhle. - Sem?

- Tady sem? - Pozor na prsty.

- Kam to chcete? - Do ložnice.

Vypadá to tu krásně!

- Líbí se ti to, viď? - To je slabé slovo.

Nečekal jsem takovou nádheru.

Co s ní?

Zatím ji tam nech.

Co je tohle?

Počkej, ukážu ti to.

Pomůžeš mi to sundat?

- Právě jsem ji dodělala. Líbí? - Fantastická.

Same, co tu dělá to křeslo?

Mám ho rád.

- Vždyť jsme o tom mluvili. - Mám ho odjakživa.

Budu se z něj dívat na televizi.

Je ošklivé.

- K ničemu se tu nehodí. - Hodí se ke mně.

Máš pravdu.

- Natřeme ho. - Cože?

- Jsi v pohodě? - Jo, jsem.

- Děje se něco? - Nic.

Máš strach, že tě nepovýší?

Ani ne.

- Vadí ti, že budeme bydlet spolu? - Ne.

Nevím. Je toho víc.

Nechci, aby se to pokazilo.

Pokaždé,

když se mám dobře,

mám strach, že se něco stane.

Miluju tě. Vážně tě miluju.

Dtto.

Při výbuchu bylo letadlo

plně obsazené...

Bože, už zase?

Nedívej se na to.

Měl bych zrušit cestu do LA. Do třetice všeho zlého.

Same, mluv vážně! Tvůj život je šťastný.

Ten jejich byl také.

Je to neuvěřitelné. Je to jako... když zhasneš světlo.

- Co to děláš? - Nemohla jsem spát.

Páni... Spal jsem jako zabitý.

- Kolik je hodin? - Dvě.

Ale ne! Snad to nebylo veledílo.

Teď už ne.

- Můžu ti pomoct? - Jasně.

Ruce dej sem. Namoč si je.

Nech hlínu klouzat mezi prsty.

Zadejte kód.

Ale ne.

- Co se děje? - Porucha. Stalo se něco?

Nemůžu se dostat ke dvěma účtům.

Kód nefunguje.

- Změnil jsem ho. - Proč?

Chtěl jsem si něco ověřit.

Něco se ti nezdá?

- Neřekneš to nikomu? - Jasně že ne.

Co je?

Je na nich nějak moc peněz.

To není možné.

Bude ti to trvat moc dlouho. Udělám to sám.

Už mi to trvá dost dlouho.

Podívám se na to.

Ne, díky. Teď je to něco jako krevní msta.

Ale díky. Oceňuji to.

- Zavolej, až si nebudeš vědět rady. - Jasně. Adios.

Co děláte s Molly dnes večer?

Jdeme do divadla. Chce vidět Macbetha.

Asi se jí líbí chlapi v elasťákách.

- Chceš jít taky? - Ne,

ale budeš mi to vyprávět.

- Tak čau. - Jo.

Líbilo se mi to.

Líbilo se mi to.

Byl jsem jako očarovaný.

Řekla bych,

že ostatním zase učarovalo tvoje chrápání.

Už jsem ti říkala o Melisse?

- Asi šestkrát. - To nebylo šestkrát.

Nebuď tak lhostejný.

Tohle je důležité.

Budu mít dvě věci v její galerii.

A recenze na její galerii bývají v New York Times.

Do New York Times píšou zamindrákovaní kritici,

co neumějí nic jiného.

Koho to zajímá?

Asi osm milionů čtenářů.

Ti čtou jen sport.

Děláš nádherné věci. Vážně.

Mělo by ti být jedno, co si o tom myslí ostatní.

Chci si tě vzít, Same.

Cože? Co?

Přemýšlela jsem o tom.

Hodně jsem o tom přemýšlela. Myslím, že bychom to měli udělat.

- Myslíš to vážně? - Jo.

Proč se tak díváš?

Nikdy jsi o tom nechtěla mluvit.

- Miluješ mě, Same? - Co myslíš?

Proč mi to nikdy neřekneš?

Jak to myslíš?

Říkám to pořád.

Říkáš „dtto“. To není ono.

Lidi pořád říkaj „miluji tě“, a nic to pro ně neznamená.

Občas to člověk potřebuje slyšet.

Já to potřebuju slyšet.

Pojďme!

- Co budeme dělat? - Nech to na mně.

Co chceš?

Tvou peněženku!

Same, dej mu ji.

Vemte si jen peníze. Nechte...

Ne! Same!

Ty hajzle!