Max and the Junkmen (Max et les ferrailleurs)

Vstupte.

To jste vy.

Dobrý večer, pane.

Díky, že jste přišel.

- Kdy odjíždíte? - Zítra.

Propuštěn jsem k prvnímu, ale odejdu po dokončení zprávy.

Prý podstoupí test?

Jistěže. Podstoupí test.

Má co vysvětlovat.

Jeho šílenství by se hodilo všem.

Neměl jsem ho to nechat udělat.

Neměl jsem.

Ale Max…

Byl prostě…

Max nebyl typický policista.

BANKOVNÍ UNIE SEINE

Právě jsem odtud viděl ujet auto.

Srazilo cyklistu.

Jeden mrtvý, jeden lehce raněný. Je v kanceláři.

Ukradli 80 milionů. Právě sem byly přivezeny.

Parchanti.

Jsou dobří.

Tento měsíc už čtvrtá loupež.

Haló, pane? Tady Max.

Ne, pane, nevyšlo to.

Čekali jsme v Champerret a šli do hlavní kanceláře.

Je tu jeden mrtvý.

Ano, pane, přijedu.

Co se stalo?

Je to prosté,

informátor mě podrazil.

Renardot?

Ano, Renardot.

Dal mi něco na Carmonu, ale není to policista.

Něco ví, ale je to Carmonův muž.

Carmona ho podezíral a zmáčkl ho.

Mysleli si, že je konec, ale Carmona je chytrý.

Celé to posunul.

Zaútočili na začátku převozu, hned jak přijeli.

To je vše.

Vypadám jako hlupák.

Znovu.

Nevím, co vám mám říct.

Nic, pane.

Neříkejte mi nic.

Maxi, kdybyste mě poslechl, mohli jsme je zadržet předem.

A pokladník by nebyl mrtvý, já vím.

Zatkli bychom je za ilegální držení zbraně a pašování aut.

Úmysl zločin není.

Dostat je můžeme pouze při činu, ani předem a ani potom.

Já vím, Maxi.

Nahoře nejsou spokojení.

Nespokojení… Obávají se mé budoucnosti u policie.

Maxi, příště budete mít větší štěstí.

Až bude Carmonovi 70?

Všechno se povést nemůže.

Proklouzl vám Carmona, zapomeňte na to.

Carmona mě vůbec nezajímá.

Co Stefaniovi, Potrelovi, Gardeboisovi a Nacacheovi?

Právě teď zabíjí a drancují.

A budou pokračovat, když nic nezmůžeme.

Jsou to profesionálové, pane.

Svou práci provádí dokonale.

Svou práci děláme

co nejlépe i my.

Ale jsme k ničemu, pokud je nechytíme při činu.

Jsme k ničemu.

Já jsem k ničemu.

Ano, zatknu potížistu nebo muže, který zabil manželku.

Ale na tyhle parchanty jsem krátký.

Pojďme na oběd, Maxi.

Dokončil jsem zprávu k případu z 15. okrsku.

Ta dívka se jen schovala ve sklepě.

Maxi, je to smůla. Ale zdraví je přednější.

Jsou to idioti, Maxi.

Napůl parchanti a napůl idioti.

Nevšímejte si jich.

Našli jsme Renardota.

Mrtvého. Tři bodné rány v oblasti břicha.

Renardota?

Mého informátora.

Ano?

Kávu.

Kde?

Na dvoře alžírského hotelu u brány Saint-Ouen.

Tím to končí.

Co ten mechanik z Charonne, který jim dal to auto?

Baraduch.

Myslíte, že nás dovede ke Carmonovi?

To jsem neřekl.

Ale stejně za ním zajděte.

Je to vaše práce.

Samozřejmě, to musíme.

Prověřit musíme každou stopu.

Taková je úloha policie.

Směšné. Komu jsem to auto dal?

Carmonovi.

Carmonovi? O co jde?

To auto pochází odtud. Červený DS, 755 UE 75. Nic ti to neříká?

Možná, ověřím záznamy.

- Komu jste ho prodal? - Zákazníkovi.

Kterému?

Nějakému muži.

Někomu, kdo ho prodal někomu, kdo ho prodal Carmonovi.

Možná. Je to možné.

Vše probíhá tak rychle.

Jak se ten zákazník jmenuje?

Kupujete a prodáváte ojetá auta?

Ano.

Musí tu být stopy. Šeky, účtenky.

Máte účetní knihu? Chcete mi říct, že někdy platí hotovostí?

Někdy.

To je nezákonné.

Žádné registračky, ta auta jsou kradená.

Vaší autodílnou jich projdou desítky.

Budu vás muset zatknout.

To nemůžete.

Můžu a taky to udělám.

Co když vám něco řeknu?

A co?

Muž, který mi to auto prodal, je tamhle.

- Kde? - Tamhle.

Baraduchu. Přestaňte blbnout!

Ten muž, který vám ho prodal,

kam mě zavede?

Ke komu?

K Baraduchovi.

Ne ke Carmonovi.

Ten váš muž je mi ukradený.

- Chudák Baraduch. - Ta auta nejsou kradená.

Co tu ten muž dělá?

Přišel si pro své peníze.

Pořád jsem mu dlužil půlku.

Něco uděláme.

Vy mu dáte peníze a vy budete dělat účetního.

Pak ho nechte odejít a já ho vyřídím venku.

A co já?

Vy půjdete na okrsek s detektivem. Měli by vám uvěřit.

Hej.

Abele.

Máte prosím oheň?

Maxi.

Nevzpomínáš si? Abel.

Abel Maresco, 41. pluk.

Cintra, Lyon.

Ano, Abel.

To je ale náhodička.

Jak je to dlouho? Dvacet let? Ne, to jsem nebyl s Edith, takže 17.

Ano, 17 let.

Nebyl jsem si jistý, že jsi to ty.

- Vypadám starší? - Ne, změnil ses.

Poznal jsem tvoje oči.

Byli jsme dobrá parta.

Ostatní jsi neviděl?

- Ne. - Ani já ne.

Život je zvláštní.

Starý dobrý Max. To jsem nečekal.

- Zajdeme na skleničku? - Samozřejmě.

Co teď děláš?

Pernod?

Dvakrát dvojitý.

Nechtěl ses stát soudcem?

Ano, chtěl.

- Ale dělal jsem něco jiného. - Co?

Podnikám.

A jak to jde?

Ujde to.

A co ty?

No…

Podnikám taky, ale asi ne tak jako ty.

Co tím myslíš?

Jsem až na dně.

Za těch 17 let jsem udělal hodně konin.

Žiju v Nanterre. Dělám pro vetešníky.

Ne.

Co přesně?

Je to trochu speciální.

Jsme taková parta gaunerů.

Naprostá spodina. A melouchaříme.

Co je potřeba.

Co tím myslíš?

Prodáváme různé věci. Kovy, měď, hliník.

Kde ho berete?

Tady a tamhle. Na staveništích, ve skladech.

Taky rozstřiháváme auta.

Měď a hliník… A ta auta do šrotu si kupujete?

Ne vždycky.

Ne často?

Ne často.

To je vtipné.

No tak, dej si.

To samé, prosím.

A vynáší to hodně?

Ne, vůbec ne.

Vydělává na tom chlápek, který nám půjčuje náklaďák.

Ale je to pohodička.

Někdy obstarávám auto pro překupníka. Jako třeba teď.

Není to zrovna společenský úspěch.

Jak ses k tomu dostal?

Nevím, jak to mám říct.