Life Itself

Píseň: Love Sick, první skladba na albu Time Out of Mind .

Chodím...

Jo, to je dobrý.

po ulicích, co jsou mrtvý.

KAPITOLA 1 - HRDINA VYPRÁVÍ SAMUEL L. JACKSON

Hodně dobrý.

Kamera zabírá muže.

Nebo spíš takhle:

Zabírá „našeho hrdinu“. Detail na jeho obličej.

Tak do prdele, říkám detail!

Je mu kolem pětadvaceti, pohledný, gay.

Cool, stylový gay.

Jako Billy Eichner z „Billy on the Street“.

Gay, který říká: Zlato, jsem gay, ale taky jsem spoustu jiných věcí.

Jo, máme tu hodně pohodovýho kocourka.

Zrovna teď ale v pohodě fakt není.

Kocourek má krizi.

Asi se hlavně stydím.

Vím, že mě to neukazuje zrovna v nejlepším světle.

Ale drtí mě to a...

Nech to plavat, kámo. Nech to plavat.

Nech to být.

Ale my... Jsme spolu už hrozně dlouho.

Já vím, je to klišé, ale...

Je fajn vědět, že kope za můj tým, chápeš?

Já vím, brácho. Rozumím ti.

Nech. To. Plavat.

Teď se na scéně objevil někdo jiný...

Pokračuj.

Je pro mě nový, vzrušující...

A je o tolik mladší.

Za to se nemusíš stydět, kámo.

Nemůžu se někoho držet jenom z loajality.

Přesně tak.

OK, udělám to.

Na pozici wide receivera flex formace postavím Sterlinga Sheparda

a zbavím se Larryho Fitzgeralda.

A možná rovnou naberu i volné hráče z Miami Dolphins.

No nekecej!

Henry, už jsme mluvili o tom,

že nestačí jenom vyměnit posedlost jídlem

za posedlost fiktivní fotbalovou ligou.

No dobře, tak jinak.

Tenhle kretén není náš hrdina!

Podívejte se na tu krásnou terapeutku.

Jak ho uklidňuje, toho anorektika zblázněnýho do fiktivní ligy.

Zaber na chvilku ji.

Říkám zaber ji, kurva!

Jo, jo.

Teď je mi to jasný.

Tohle je naše hrdinka.

Nádherný úsměv, hedvábné vlasy.

Ukaž se mi, holka.

To je ono.

To je slovo do pranice, dámy a pánové.

Máme hrdinku!

A přemítám...

Naše hrdinka nebyla dokonalá, jak už to tak bývá.

Tak zaprvé kouřila, což se dneska většinou

ve filmech nesmí ukazovat, i když si všichni občas zakouříme.

I ty si občas dáš, ne že ne.

Se ženou si vyrazíte, každý vypijete dvě martini,

máte chuť se trochu odvázat, a tak si cestou domů

koupíte krabku.

A na parkovišti před obchodem každý vykouříte jednu cigaretu.

Pak tě žena donutí zbytek vyhodit.

Ty ji ale nevyhodíš,

místo toho ji schováš do květináče a občas vyklouzneš ven a jednu si dáš.

Žena to ale pozná, je jak nikotinovej detektiv!

Ucítí to na tobě

jako Mariska Hargitayová v Zákonu a pořádku .

- Marg Helgenbergerová v Kriminálce. - Hej! Jsem velkej fanoušek.

- Jako Angie Harmonová v... - Do prdele!

Panebože.

No do prdele!

Do prdele!

Normálně ji přejel autobus!

Paní?

Klid, bude v pořádku.

Asi bude trochu potlučená, ale bude v pohodě.

Je to naše hrdinka. Bude v po... Kurva!

Paní? Slyšíte mě?

No do prdele, já to vzdávám.

SAM JACKSON NO DO PRDELE, JÁ TO VZDÁVÁM.

Willovi Dempseymu bylo 35,

když vzdal scénář se Samem Jacksonem v roli nespolehlivého vypravěče.

Will na tom nebyl dobře.

Ale to vám nemusím vykládat.

- Krásné dobré ráno, milý pane. - To snad ne.

Co vám mohu nabídnout?

- Dvojité espresso do velkého hrnku. - Žádný problém.

- Vaše jméno? - Will.

Will s jedním, nebo dvěma „el“?

Se dvěma.

W-I-L-L.

Je tu strašně špatné světlo.

Mockrát díky, polibte si.

Je mi z toho fakt zle.

Z toho smíchu všude kolem je mi taky strašně.

Hvězdy zrudly jako třešně.

- Will? - Jo.

Dvojité espresso ve velkém kelímku.

Báječné.

Díky.

Jenom si to tady naleju.

Dvojitou dávku.

Díky. Dáte si taky?

- Ne, díky. - To je Neurol.

- Stejně nechci. - Tak si potrhni.

- Říká se „tak si trhni“. - Možná tvoje holka to říká.

Už nemám kam se obrátit.

A nemám víc už co ztratit.

Bob Dylan!

Standing In The Doorway! Třetí song na Time Out of Mind.

Tím albem se vrátil na scénu.

To album je jak jedna obří báseň od Keatse!

- Pane. - Je skvělý, uvidíte!

Poslechněte si to. Vy mě chcete vyhodit?

- Ano. - Trhněte si.

Brnkám si na tu debilní kytaru.

Pane... Brnkat si můžete venku. Tak pojďte.

Zapaluju levný cigáro.

Tak pojďte. Výborně, jdeme. Díky.

Koukám na půlnoční měsíc.

Pane.

- Aspoň to zkuste. - Ne.

Pusťte si to. Časem si ho oblíbíte.

Zamilujete si ho.

Will na tom nebyl takhle špatně vždycky.

Vlastně to začalo, až když ho opustila žena.

Víte co? K tomu se ještě dostaneme.

Teď si užijeme to, jak to mívali dřív.

DRŽKA

Uvidíš, že si ho oblíbíš.

Zní to, jako by hrozně trpěl.

Taky že trpí. Trpí...

- ...jako tuberák. - Každý velký umělec musí trpět.

Tipnul bych to na zánět dutin.

Ve zpěvu se zánětem dutin se Dylanovi nikdo nevyrovná.

- To se musí nechat. - Tak... Prostě...

- Aspoň to s ním zkus. - Není sám, kdo trpí.

Pojď sem, Držko.

Ahoj, kamaráde.

- Tobě se po nás stýskalo? - Myslím, že Držka to chápe.

Pojď sem, Držko.

Will svoji ženu Abby miloval tak intenzivně,

jak to většinou dokáží jenom stalkeři.

Byla vším, co si muž od ženy jen může přát.

Byla hodná a krásná.

A jedla všechny druhy sushi, dokonce i uni.

Ano, Will nepochyboval, že Abby Dempseyová je dokonalá.

Nebo aspoň bývala.

Poslechni si prvních 30 vteřin.

A pak mi zkus tvrdit, že Bob Dylan není básník.

- Dobře. - Vidíš?

- Pustíme si Hoobastank... - Ne. Třicet vteřin.

Thirty Seconds to Mars?

- Tak jo, pusť to. - Stačí 30 vteřin.

Lásko, už to jeho chroptění posloucháme snad měsíc.

Já vím, je to takové období!

Já už toho Žvejkala nemůžu ani slyšet.

Jenom se tomu otevři, se mnou, jo?

Prosím?

Tohle album je zásadní.

S tímhle albem se vrátil na scénu!

Všichni si mysleli, že skončil. Totálně ho odepsali.

Říkali, že je tak mimo, že už se nemůže vrátit a bác!

Přišel rok 1997 a Time Out of Mind.

Dostal tři ceny Grammy, včetně té za nejlepší desku.

Porazil Radiohead i Paula McCartneyho.

Bylo to obrovsky, nečekaně geniální.

Tvrdé, temné a...

Přišel a řekl: „Já jsem Bob Dylan, ne vy. Mám vás všechny v píči.“

On řekl: „Mám vás všechny v píči“?

Přeneseně. Jako by všem řekl, že je má v píči.

Takže, poslouchej... Poslouchej.

Poslechni si tohle.

Poslouchej. Ten člověk je génius.

Inspiroval se Keatsovými básněmi.

Bere si... Přestaň.

Nech toho.

Přestaň.

Je to pro mě důležitý.

OK?

Díky.

Pojď ke mně, Držko.

Vychutnáme si to spolu.

Přestaň.

Přestaň.

Zní to, jako by měl v krku zaražený obrovský péro.

Ty seš kretén.

Ty seš kretén.

Ne.

Ne. Držka!

Mačkáme ho!

- Pozor. - Promiň, Držko.

- Nic mu není. - Musíme vstát.

- Co? - Potřebuju se osprchovat

a pak musíme k vašim.

- Ale říkalas, že... - Přijdeme pozdě.