Tři oříšky pro Popelku (Three Nuts for Cinderella / Three Wishes for Cinderella / Tri Orisky Pro Popelku)

Dáš to hned zpátky!

Samozřejmě, Popelka.

A pan král tu může být každou chvíli.

Pospěšte si, loudové!

Počkat!

Fuj! Pusť!

Dělej, dělej, hoď sebou!

Samozřejmě! Všechno na poslední chvíli!

Neumaž si střevíčky.

A dej pozor, aby tě neofouklo.

Tak pojď.

Seber to a zmiz! Já doopravdy nevím, proč tě živím.

To sis pochutnal, tajtrdlíku, co?

Jurášku. Nesu ti něco na zub.

Jestli pak víš, že jsou to právě tři roky,

co jsem tě dostala od tatínka?

Strašně ráda bych se s tebou zase jednou projela.

Ale víš, že nesmíme.

Všude je boží dopuštění. Čekají pana krále.

Však já zase přijdu, až budu mít po práci.

Šafáři, ještě nejedou?

- Janku? - Ještě nic.

Nevidět živou duši, jemnostpaní.

Přijď mně říct, hned jak se, průvod objeví pod lesem.

Jak poroučíte.

Že to zas Popelka!

Ty mě přivedeš do hrobu, vrtáku.

Honem to ukliď.

Honem!

Kdo to byl?

Jemnostpaní, ona ta mísa stejně už byla nakřáplá.

Na to jsem se neptala. No?

Maminko to já, prosím vás, odpusťte mi to.

- Rózi? - Ano, prosím?

Všechno připraveno?

- Maso ano, kuřata, víno, ovoce... - Ano, jemnostpaní, všechno.

Uctít takové hosty není maličkost.

Tak ať nic nepokazíš, Rózi.

Na mou věru nevím, jestli jsi tak nešikovná,

nebo jestli to děláš naschvál.

No jo, to mi nechal tvůj nebožtík táta dědictví.

- No... jaký otec, taková... - Tatínka nechte na pokoji!

Nechal vám celý statek, lesy a mlejn!

Jak to se mnou mluvíš?

Slyšelas to?

Tak abys věděla, ty časy minuly,

kdy s tebou otec jezdil po lesích, učil tě střílet kuší

a vyvádět samé blázniviny. Jako bys byla kluk!

Teď jsem tady paní já a ty jsi děvečka. Nic víc!

Přikládej do kamen a hleď si popela.

A k tomu koni nesmíš ani na deset kroků.

Ukaž to sem.

Do oběda to přebereš a pak přijdeš odprosit.

Já ti vyženu z hlavy vzdor a tu tvoji zatracenou pýchu.

A běda, jestli tě zahlédnu, až tu bude pan král s průvodem.

Snad by ses nerozčilovala kvůli takové umouněné Popelce.

Děkuju ti, Popelko.

- Já bych ti s tím třeba pomohl. - A já tady zůstanu sama, ne?

To víš, holka, nevlastní máma... Je halt nevlastní.

Vždyť její Dora taky nebyla tatínkova a měl ji rád.

Kamarádi.

Hrách na ošatku, popel do džberu.

Jste hodní.

Jdeš na mlsandu, Mourku?

Kdepak, teď dovnitř nesmíš.

Zmůžeš to?

Hrrrravě, prrravda.

Tak co, Popelko? Panstvo ještě nejede?

Jak jsi poznal, že jsem to já?

To ne já, to tady Jurášek, ten tě cítí na míli.

A co že s ostatními nevyhlížíš, až pojede panstvo?

Nesmím. Ale já jsem stejně nejradši tady.

A to ani na prince nejsi zvědavá?

Zahlídla jsem ho už loni, když tudy jeli na zámek.

A co? Líbil se ti?

Mně se ze všech nejvíc líbí Jurášek. Viď, Jurášku?

Už jedou!

Už jsou tady!

- Tak žádný skopičiny, děti! - Tiše.

- Dorinko, všechno v pořádku? - Hlavně mi řekni, který je princ.

Pojď.

Kampak sis to namířil, Tajtrdlíku? Ty pytláku jeden!

Netvař se jako svatoušek. Běž hezky vítat pana krále, běž!

Víš, že do lesa na lov už spolu nesmíme.

My jsme hned s Juráškem zpátky, tak hezky běž. Běž.

Rozárko?

Hlídáš mé poklady?

Vždyť já vím.

Jurášek mě už volá.

Máme málo času, víš?

Tak honem!

Hluboce se pokloň a nezapomeň se pořád usmívat.

Kde je princ, preceptore? A Kamil s Vítkem?

Nevím, Veličenstvo.

Celou cestu jsem držel výklad o vybraném chování

a jak jsme jeli kolem lesa, urození pánové najednou nikde.

- Okamžitě najít, ostře pokárat! - Jo.

Ne, ne, to zařídím sám.

Čekej.

Kde je vaše pověstná muška, princi?

Hele, hele.

- Za ní! - Za ní!

Tudy!

Kde je stopa?

Támhle je!

Výsosti, vy zleva a ty druhou stranou!

Hele, máme ji!

- To je ona? - Jiná tu není, jak račte vidět.

Vždyť je to malá holka.

Neopeřený kuře.

Holátko!

Pískle!

- A jeje. - Podívejme, ono by se to chtělo prát.

- Ono by to možná chtělo pětadvacet. - Nebo vyválet v trní.

Až naprší a uschne! Pitomci!

Co?

My ti to teprve spočítáme, ty cácorko neopeřená!

Snad by ses nepral s malou holkou. Takový mužský!

Co to děláš?

Seskoč, shodí tě!

- Grošáku, zpátky! - Zláme si vaz!

To špatně skončí. Tvýho Grošáka se bojí i štolba.

Zatracená holka bláznivá!

Musíme za ní!

Běž k pánovi, běž!

To jsem blázen, poslouchal ji jako beránek.

- Divoška! - Zasloužila by!

Jedině metál, pánové.

Za to, jak nás doběhla.

Výsosti!

Výsosti, co mně to děláte?

- Výsosti, vaše studium! - Do lesa!

Výsosti!

Veličenstvo, ani neumím povědět, jak nevýslovně jsme se na vás těšili.

Jakož i na Její Veličenstvo, vaši paní choť.

- Jakož i na nejasnějšího prince. - Jakož i na celý průvod a tak dále...

Srdečný dík.

A tuhle Dorinka nemohla ani dospat.

A nejasnější princ neráčil jaksi tentokrát s vámi přijet?

I ráčil, ráčil.

Ale trochu se cestou zdržel studiem přírodních krás.

Jaká škoda. Celý rok jsme se těšili,

až zase pojedete kolem mého statku na zámek.

Jednou se mi o tom dokonce zdálo.

Vaše královské Veličenstvo nás ráčilo pozvat na ples.

Dorinku a mou maličkost.

Zrovna nedávno jsem měla dočista živý sen.

Vaše Veličenstvo se ráčilo na Dorinku usmát a pravilo:

„Přijď děvenko, rádi tě uvidíme.“

- Rádi vás uvidíme. - S radostí. Díky za pohoštění.

- Ano, ano. - Pojedeme dál.

Veličenstvo, pro nás je to nevýslovná pocta.

A pozvání na ples máme v kapse. A nakonec...

Kdo ví, jestli mezi tolika panstvem nepadneš někomu do oka.

Třeba samotnému princi. No a proč ne? Copak jsi tak ošklivá?

Nestydíš se? Vyvádět jak malý kluk...

- Já v tvých letech jsem už... - Nesl na ramenou břímě vlády.

Však ti spadne hřebínek až tě oženíme.

Zkrotli jinačí bouřliváci.

Ctím tvou vlastní zkušenost.

Nebylo by lepší pohovořit si o tom doma? A beze svědků?

Pánové, doufal jsem,

že věnujete pozornost spíše studiu diplomacie a dvorské etikety.

Veličenstvo, snažíme se ze všech sil nezanedbat ani chviličku, viď?

Ovšem studium není věc snadná. Řekl bych, že je přímo nelehká.

Hm, a kde jste nechali preceptora?

- Že se zase někam zatoulal? - Ten lehkomyslník!

Stůj!

On jen tak vyhrožuje, nebo mě chce opravdu oženit?

Ne, ne. Tentokrát to myslí vážně.

A toho kmentu kup celý štůček.

Potom dvě cívky zlatých nití a sametu třicet loket,

aby stačil i na vlečku, nejlíp tmavomodrý.

Ale mamá, já nechci sametový, já chci atlasový.

Samet je pro mne, Dorko. A hlavně, Vincku,

čtyřicet loket nejdražšího atlasu blankytné barvy.

- Čtyřicet loket je málo. - No tak vem padesát.

Vidíš, na to bych zapomněla.

Širokou zlatou portu. Deset loket.

A mně ty stříbrný spony na střevíčky.

Krejčířce řekni, že pro ni přijedeš pozítří.

Do plesu není daleko. Na nic nezapomeň.

Ne.

Hyjé.

Popelko, vždyť zmrzneš!

To ti poručila jemnostpaní?

Kdo jiný?

A co tobě? Tobě nemám koupit ve městě nic?

Čelenku a perly a šaty s vlečkou.

Už je vidím, jak mě přemlouvají, abych s nimi šla na ples.

Přece bys kvůli tomu neplakala.

Kdyby to bylo na mně, tak bych ti převezl,

co by sis jenom přála. A na mou duši.

Tak mi třeba přivez to, co ti cestou cvrkne do nosu.

Jó, tak dobře. Hyjé.

A paní na Žemlově pozvání přijala?

Zajisté, Veličenstvo. Posel přijel právě před chvílí.

A jak je to s kněžnou z Rožmberka?

Ráčí najisto přijet s oběma dceruškami,

se slečnou Lízou i se slečnou Lulu.