Cast Away

Paní Petersonová!

Zdravíčko, Ramone.

Dobrý den.

Máte to na stole.

Kam to půjde?

Do zasněžených dálav, Ramone.

- Vidím, že jste se dala na růžovou. - Jo.

Dneska mám růžový den. Ve čtvrtek bude další zásilka.

- Tak zase ve čtvrtek. - Děkuju, Ramone.

Petersone!

Peterson? Podepište to.

- Děkuju. - Pan kovboj?

To je pěkný.

To je od ženy.

Čas nám neúprosně vládne.

Nezajímá ho, jestli jsme zdraví, nemocní, hladoví nebo opilí,

Rusové, Američani nebo Marťani.

Jako oheň nás může zničit, nebo zahřát. Proto máme všude hodiny.

Protože hodiny určují náš život. Nemůžeme se k nim otáčet zády.

Nikdy se nesmíme dopustit toho hříchu, abychom promarnili...

byť jen chvíli. Za čtyři minuty budou dvě místního času.

Na odbavení zásilek máme tři hodiny a čtyři minuty.

Ani o minutu víc.

Potom nás ten neúnavnej maximalista vyšachuje ze hry.

Ahoj, Nikolaji. Rád tě vidím.

Jak se vede? Právě jsi doručil svou první zásilku.

To si zaslouží zvláštní odměnu jako třeba Snickers a...

CD přehrávač. A cédéčko, abys měl co poslouchat.

Elvis Presley. Pět milionů fanoušků se nemůže mýlit.

Všichni víte, co to je. Poslal jsem to sám sobě,

než jsem odjel z Memphisu. Naší kurýrní službou.

Možná vás zajímá, co tam je. Architektonické návrhy? Výkresy?

Nové tapety do koupelny?

Jsou to hodiny.

Cesta sem jim trvala 87 hodin, 22 minut a 17 sekund.

Celých 87 hodin z Memphisu do Ruska!

To je něco neslýchaného. Je to jen budík.

Ale co kdyby to byly brusinky, šek nebo dokumenty k adopci?

Osmdesát sedm hodin je věčnost. Vesmír byl stvořen rychleji.

Za 87 hodin byly dobojovány války a vyhlazeny celé národy.

Co?

Co o mně říkáte?

Říkám jim, že když se mu rozbilo auto, vzal kolo a doručil, co měl.

Nevzal, půjčil jsem si ho. A doručil jsem zásilku.

A vy teď koukejte pořádně zabrat,

protože za tři hodiny 52 minut musí být tyhle zásilky v autě,

které je poveze na letiště.

Patnáct minut. Potom spadne klec!

Pohyb! Všechny zásilky do auta!

Pohyb! Jedu!

- Máme problém. - Co?

- Auto trčí na Rudém náměstí. - Jak to myslíš?

- Stojí tam. - Ve sněhu? V ledu?

Nejdůležitější auto, to u Kremlu, nemůže dál.

Tak dobře. Položte sem ten stůl. Roztřídíme to.

Jo, botička. To nás tu drží.

Vyložte to. Vytáhněte to ven. Tady. Na dvě hromady.

Jedna pojede na letiště, druhá půjde do moskevského auta.

Paříž, Dálný východ, Střední východ, Memphis na letiště.

Všechno ostatní sem. Nikolaji! Tik tak, čtyři minuty.

Tady je Kelly. Jestli voláte Chuckovi, stiskněte jedničku.

Jinak zanechte zprávu. Díky.

Kelly, jsi tam? Zvedni to.

Nebudeš tomu věřit. Třídím zásilky na Rudém náměstí

ve stínu Leninova hrobu. Stýská se mi po tobě.

Stýská se mi, chtěl bych tě líbat. Za dvě minutky to tu balím.

V Paříži chytnu další spoj

a za 18 hodin jsem v Memphisu. To je dobrá zpráva.

Špatná zpráva je, že musím k zubaři. Bolí mě zub.

Miluju tě, brzo budu u tebe a ty víš, co to znamená.

Nikolaji! Tik tak, tik tak!

Dneska se bezpodmínečně musím dostat do Memphisu.

- Lituju, zkuste to u konkurence. - Můžeme to třídění urychlit?

- Vynasnažíme se. - Vynasnažíte!

Gwen, povolil náš zdravotní dozor Jackovi, že může letět?

- Nemáš strach? - Děsný. Ale holka tomu neujde.

Vtipálek. Hlavně se nesmíš dát.

To mi říká chlap, co ukradl nemohoucímu klukovi kolo.

Půjčil jsem si ho. Tak on je ten kluk najednou nemohoucí?

- Prošvihli jste to o dvě minuty? - Necelé dvě minuty.

Měls dát do letadla víc paliva, nabrat rychlost.

- A stihl bys to. - Zpožďují se auta.

Dnes přijelo o dvě minuty později.

Zítra to budou čtyři, pak šest, osm

a budem jak normální pošta.

Jenže kdybys dostal do letadla zásilky ze všech aut,

mohli by už Rusáci rovnou chodit po vodě.

Nekoukej se na mě tak. Je to jen hroznová šťáva. Že jo, Chucku?

Jo, ročník 1992, hroznová šťáva plné chuti.

- Mlha přede mnou, mlha za mnou. - Tobě nedáme, někdo musí řídit.

Ne. Vydržím bez drog.

Stane,

chtěla jsem se zeptat, jak je na tom Mary.

No, víš...

Vlastně nic nevíme.

Včera byla u doktora a...

Zatím nám řekli,

že metastázy tam nejsou.

Máme čekat a pak se uvidí.

To je mi líto.

Vyřiď, že se stavím, jak budu mít volno.

Chci ti říct, Stane, že na tebe všichni myslíme.

Děkuju.

Tady je Kelly. Jestli voláte Chuckovi, stiskněte jedničku...

Stane.

Poslouchej, slyšel jsem...

o jednom doktorovi v Emory v Atlantě.

Má být nejlepší. Léčil ženu Franka Toretty.

Toho systémovýho analytika.

Hrál centra v softballovým turnaji loni o Svátku práce.

Říkal jsem si, že bych mu mohl říct o telefonní číslo.

Na toho doktora.

A dát vás dohromady.

Mohli byste s tím něco dělat. Dá Mary do kupy.

Děkuju, Chucku.

Seženu to číslo.

- A proč? - Když se to seřadí...

- Je tu Kelly Frearsová? - Kopíruje si disertačku.

Tak jsi doma.

- To teda jsem. - Mám hroznou radost.

Hlavně na východě.

Santa Klaus už vyrazil na každoroční nadílku.

Byl shledán schopným letu.

Santa Klause vyšetřili v nemocnici pro veterány v Georgii.

Jakmile se zjistilo, že je zdravý jako řípa,

vydal se Santa na svou dlouhou cestu.

V Sarajevu strávil celý den s dětmi, rozdával jim dárky

a pomáhal strojit krásný vánoční stromeček.

Santa Claus a jeho skřítkové ovládli obchodování v Hongkongu.

Velkoobchodníci nakupují čepice Santa Clause...

- Není ten krocan trochu suchý? - Ne, je skvělý!

- Kolik jsi toho včera odbavil? - Včera? 2,9 milionu zásilek.

Já vím, že máš rád sladké brambory.

Těch 2,9 milionu zásilek je rekord.

To je nádhera!

Za mých časů to bývaly dva. Přišlo mi to hodně.

- To byly časy. - Kolik udělali první den?

Úplně první den?

- Dvanáct. - Dvanáct tisíc?

- Ne, dvanáct zásilek. - Přesně tak.

- A třídili je na karetním stolku. - Fred Smith ho potáhl bronzem.

- Tohle poslouchám už pět let. - Přísahám, má ho v kanceláři.

A teď máme nový odbavovací uzel na Aljašce.

Je to dokonalé spojení techniky a nového systému řízení.

Když mluvíme o tom spojení, kdy z Kelly uděláš počestnou ženu?

A je to tu.

- Jak dlouho to trvalo? - Čtrnáct minut.

Vyhrál jsi.

- Dlužím ti pět dolarů. - Dlouho před koláčem.

Říkala jsem mu, že to přijde až u koláče.

Kelly se ještě nepřenesla přes ten debakl s tím trestancem.

Byl to právník.

Já věděl, že má něco společnýho se soudama.

Kelly, pamatuješ, jak na svatební hostině upadl a poranil si rameno?

Zakopl o obrubník, když mi držel dveře.

- Teta Kelly už byla vdaná? - To ani nestojí za řeč.

Takže když jí to nevyšlo s tím trestancem...

Panebože.

Nesnáší, když má chlap v posteli pager.

Kam si ho v posteli dáváš?

Doufám, že si do postele bereš takovej ten vibrovací.

To nechávám bez odpovědi.

Kousl jsi do pecky?

- Myslela jsem, že jsem všechny vybrala. - Ne, to je něco jiného.

- Zruším tu sobotu. - Ne. Když tu nebudu, tak nebudu.

Už jsem to zrušila. Ale na Silvestra tu budeš.

Snad to v Malajsii půjde. Na Silvestra tu budu.

- Kdy máš tu obhajobu? - Dvanáctého ledna.

Dobře. Přehodím si tu Latinskou Ameriku.

Když to zvládnu 3. nebo 4. ledna,

další výjezd budu mít 13. ledna.

- Hlavně tady buď na Silvestra. - Slibuju, že tu budu na Silvestra.

Co?

A co naše Vánoce? Mám pro tebe dárek.

Musíme si dát dárky v autě.

Za minutu jedu, jo? Díky.

Za dvě minuty, jo?

Ještě dvě minuty. Díky.

- Veselé Vánoce. - Já myslel, že mě zasklíš.

- Ne. - Co ta stužka?

To je nějaký zátěžový lano?

- Tady máš kouzelnou hůlku. - Díky.

Je to pěkně zabalený.

- V pěkný krabici. - Jo.

Fíha.

Teda!

To je síla.

Děda je měl, když plachtil jižním Pacifikem.

To jsem fotil já. Tuhle tvou fotku mám nejradši.

- Já vím. - Víš, co udělám?

Budu na nich mít pořád zdejší čas.

Kellyin čas.

A co ty? Tobě se dárky nelíbí?

Moc se mi líbí. Sem si budu psát deník.

- A co ten pager? - Pravá kůže. Pozlacené stránky.

- Líbil se ti ten pager? - Moc.

V tom modrém domečku.

- Je z Ruska. - Proboha.

- Není moc hlasitý, viď? - Ne. Rozvibruje se a rozsvítí.

- Abys ho viděla ve tmě. - Je to krásný pager.