Rambo: Last Blood

BONTONFILM uvádí

Thelma zesílila na bouři druhé kategorie.

Očekáváme silný déšť a vítr o rychlosti 137 kilometrů za hodinu.

Tady Pouštní orel. Stále jsme nezachytili ty tři ztracené turisty.

Lima Charlie, sdělte stav operace.

- No tak běž. - Záchranný tým 1, Lima Charlie.

Ty turisty nemáme, ale počasí se horší.

- Začíná bouře. - Jak to vypadá seshora?

Blíží se blesková povodeň. Odvolejte své lidi z té hory.

Přesuňte se výš. Řítí se velká voda.

Utíkejte, najděte si bezpečný úkryt.

Nehlásí se mi ten dobrovolník na koni.

Určitě se vrací. V týhle slotě by byl venku jen blázen.

Jsou velký turbulence. Letíme s orlem domů.

- Haló! Tady! - Haló! Tady jsme!

- Pomoc! - Tady! - Díky Bohu.

Rychle. Valí se sem spousta vody. Naskočte!

- Dobře. - Neviděl jste moji ženu?

Naskočte.

To chcete odjet? Možná je tam dole.

Ne! Viděl jsem ji dál po proudu.

- Je mrtvá. - Prosím tě, Jimmy! Pojeď!

- Musím ji najít! - Jimmy!

Slezte!

Běžte k těm skalám!

No tak!

Přitiskněte se!

Držte se, co to půjde!

Umřeme tu?

POSLEDNÍ KREV

- Kde jste je našli? - Tři kilometry po proudu. V táboře.

- Máte ověřenou totožnost? - Ještě ne. Dost je to potlouklo.

Sháním je vysílačkou.

Hej.

Kdo je to?

Občas nám pomáhá, kapitáne.

Vyhořelej veterán z Vietnamu, ale skvělej stopař.

Tak co, Johne?

Manželku zabila první vlna. Manžel někam utekl.

Našli jsme ho míli po proudu.

Vrtulník je pryč. Musíme pěšky.

Udělal jsi, co jsi mohl, Johne.

Moc si ceníme tvý pomoci. Pokaždý.

Dobře, hoši, vyčistěte to tu.

Haló, pane.

Děkuju vám.

Nemáte zač.

Byl jsi dobrej.

- Jsi unavenej? - Jo.

A asi ti je zima.

Z toho počasí budeš nemocnej. Dej si kafe.

Slyšela jsem to.

Umřeli dva lidi.

Nedokázal jsem je zachránit.

Stejně jako svý bratry ve válce.

Nemůžeš si dávat za vinu, že někoho nedokážeš zachránit.

Už nejsi ve válce.

Jenom ve svý hlavě.

Je těžký to vypnout.

Jak tady takhle sedíš, připomínáš mi svýho otce.

Sedával venku.

V houpacím křesle.

Jenom mlčel. A přemejšlel.

Ale tady jsi odvedl skvělou práci. Jak se tu o to staráš.

Moc ti děkuju, žes mě tu nechal a pomohl mi vychovat Gabrielu.

Díky.

Dobrou noc, Marie.

V klidu, v klidu. Hodnej.

Otáčej se. Klídek, hochu.

No tak. To je ono.

Otáčej se. No tak.

No tak, hochu.

- Dobré ráno. - Dobré ráno.

Jak ses vyspal?

- Docela dobře. - Hm.

Neviděl jsem Gabriino auto.

Volala. Je v pořádku, Johne. Je u Antonie.

Doufal jsem, že mi pomůže s tím novým hřebcem.

Ten kůň by se jí líbil. Skvěle se otáčí. Fakt skvěle.

Byla by z ní dobrá cvičitelka. S koňma to fakt umí.

Nemyslíš?

Možná.

Ale půjde na vysokou.

Myslíš, že chce pořád smrdět po koních jako ty?

Je to tak hrozný?

Ale vůbec ne. Pokud máš rád koně.

- Pomoc! - Haló, jsme tady!

- Neviděl jste moji ženu? - Pomoc!

Zapište si za uši.

My vyhrajeme.

Ujišťuji vás, že z vojenského hlediska

tahle strategie nemůže uspět.

- Strejdo Johne! - Tady jsem!

Ahoj.

Dobrý odpoledne.

S koňmi už jsi skončil?

Jo. Víceméně.

Co to děláš?

Víš, co to je?

Malej nůž.

Ne. To je damascénská ocel. Nůž na dopisy. Až půjdeš na vejšku.

- A přidám tam tuhle bílou střenku. - Nůž na dopisy?

Krásně se bude vyjímat na tvým stole.

Škoda že ti to musím prozradit, ale dopisy už nikdo nepíše.

Tak jím můžeš odhánět kluky.

To je fuk.

- Zatlač. - Dobře.

No teda.

- Musím ty panty namazat. - Pomůžu ti. - Fajn.

- Jaký to včera bylo? - Moc lidí na večírek nepřišlo.

- Jak to? - Kvůli dešti.

Hm.

Babička mi řekla, co se včera stalo.

O těch lidech, co umřeli.

- Jsi v pohodě? - Hm.

Ty přece víš, že to není tvoje vina. Snažil ses.

Jo, fakt jsem se snažil.

- Nechceš se projet? - Jo, běž se obout.

Fajn.

Je to divný. Jdu na vysokou.

Nevím proč. Netuším, co chci dělat.

Věděls v mým věku, čím chceš bejt?

Jo, voják.

V mým věku?

Dokonce ještě dřív.

- Líbilo se ti to? - No,

nějakou chvíli jsem měl pár nejlepších kámošů v životě.

Bude tu fakt strašný ticho.

Bez těch tvejch věčnejch otázek.

- Ty to nějak přežiješ. - To jo.

Slunce už zapadá. Mám ještě hodinu.

- Jak to? - Musím jet k Antonii.

Pořádá večírek pro ty, co na podzim odjížděj na vysokou.

Proč je nepozveš sem?

- Cože? - Přivez je sem.

Vzpomínáš, co se stalo naposled? Vyděsil jsi je.

- Proč? - Furt jsi na ně zíral.

Ale ne. Jo, někdy takhle zírám, ale nedělám to úmyslně.

Díky, ale u Antonie už to připravili. Budeme to mít tam.

Ukaž jim podzemní chodby.

- Cože? - No ty podzemní chodby.

Nikoho do nich nepustíš.

Ne, ale

jsou to tvoji kámoši, tak je tam rád pustím.

- No tak jo. - Ukaž jim je.

- Bude sranda. - Jo.

Hej.

Ty projížďky s tebou mi budou chybět.

Mně budou chybět taky.

Tak pozor. Jako malá jsem je s ním kopala.

Skvělý, co? Nikoho sem nepustí.

Ta muzika je strašná.

Slyšet to její máma. Tobě se to líbí?

Zvyknul bych si.

Vypadá to, že se dobře baví.

Mě do těch chodeb nikdy nepustíš.

Jestli chceš, vezmu tě na prohlídku.

Ne, díky. Moc špíny.

To jsi celá ty.

- Skvělý místo na party, brouku. - Hele, teď ne.

- Mám spoustu starostí. - Jo, chápu.

- To jsi kreslila ty? - Jo. Když mi bylo deset.

- Mistrovský dílo. - - Och!

Kdo je to?

Musím to vzít.

- Gizelle? - Čau, slyšíš mě?

- Já tebe špatně. - Jo. Slyším tě dobře.

Všechno mi řekni.

- Gabrielo? - Ano?

Co tu ještě děláš? Tví kámoši už odjeli.

Nechali tu binec. Tak uklízím.

- Tak jaký to bylo? - Všichni se dobře bavili.

Pořád se ptali, proč to můj strejda vykopal.

Cos řekla?

Že rád kopeš

- a že jsi trochu cáklej. - No proč ne?

Musím s tebou o něčem mluvit. A chci, abys byl trochu tolerantní.

Musím jet do Mexika.

Proč bys tam jezdila?

Protože jsem našla svýho otce.

Moje kamarádka Gizelle,

která tam bydlí, kdysi žila tady. Vzpomínáš si na ni?

Hm.

Poprosila jsem ji o to

a ona ho našla.

Bydlí v nedalekým městě.

Strejdo Johne, musím to udělat.