Last Letter (ラストレター)

Ta je tak ledová!

Vodopád!

Jako led!

Ne! Přestaň!

Podívejte na ty kaskády!

Fantastický!

Dotkla jsem se ho první!

Já už dávno.

Ty prolhanej lháři! Lháři! Lháři!

Leda ve snu.

Přestaň!

Chytej!

To ne.

- Měli bysme se hned vrátit. - To byla máma?

Ayumi!

Bude to začínat. Měli bychom se vrátit.

Tady jsou.

Co jste dělali?

Už to začalo.

Misaki...

Misaki bylo 44, že?

Zemřela mladá.

Necítila se dobře.

To se nedá nic dělat.

Byla skvělé dítě.

Ve škole měla dobré známky, opravdový premiant třídy.

To je ...

poslední dopis tvojí mámy?

Ano.

Ještě...

jsem se nepodívala.

Bojím se ho otevřít.

Kdy pořídila tuhle fotku?

Když byla středoškolský student.

Nemáme žádné její nedávné snímky.

Ty dvě jsou si vážně moc podobné.

Jako matka a dcera.

Je to jako by byla reinkarnace.

Ta podoba...

Mami.

Hm?

Můžu tu pár dní zůstat?

Můžu alespoň Ayumi o něčem říct.

Moc prosím.

A co ty?

Ano.

Taky bych byla ráda, aby zůstala.

Tak co?

Tak tedy ano.

Jaj! Díky ti!

Babi!

Babi! Babi!

Je to vážně v pořádku?

Dědo! Dědo!

Zůstávám tady!

Babi!

Zůstanu tady několik dní.

Ty?

To je hezké, užij si to tu.

Jo!

Můžeš tu zůstat až do konce letních prázdnin.

Mami, je to vážně možný?

- Jistěže. - Skvělý!

To je požehnání, ta hlupačka je hotová.

- Neutíkej! - Nepřibližuj se!

Opatrujte se.

- Ahoj. - Buď hodný chlapec.

Ahoj.

Teto, počkej!

Tohle ...

Tohle přišlo mámě.

Nevím, co s tím.

Je to pozvánka na sraz absolventů střední školy.

Na sraz?

Nakatagaiské střední školy.

Tohle oživuje vzpomínky.

Já to vyřídím.

Ahoj!

Ahoj!

Jsem doma.

Vítejte doma.

Co tvá práce? Nějaký pokrok?

Díky tobě to možná zvládnu.

Je mi líto, že jsem tam nemohl být s vámi.

To je dobrý.

Soyoka zůstane u mých rodičů.

Bude tam pár dní.

Říkala, že chce zůstat chvíli s Ayumi.

Byla to ona, kdo to navrhl.

Ona?

Najednou vyrostal, aniž bychom to postřehli.

Hm.

Posypat solí.

Udělalas to?

Ach ne, já zapomněla.

Eito, pojď sem na chvilku.

Když to neuděláš venku, zlé věci vstoupí dovnitř.

- Ano? - Hm.

Zlé věci?

Víš, přízraky, duchové a podobné věci.

Věci, kterým tvůj táta rozumí.

Aha, myslíš duchy?

- Ano. - A příšery?

Tak, jdeme na to.

Posyp nejdřív hruď.

Potom záda.

Zvednout... teď!

To není fér.

Ty to děláš každý den a už to umíš.

Je tak horko.

Jsem tak utahaná.

Pojďme si zítra hezky pokecat.

Cože?

- Dobře. - Skvělý.

Dobrou.

Páni, to je účast.

Dalo mi to práci, aby přišli.

Ale mnoho lidí se mi nepodařilo dohledat.

Pamatuješ si na Misaki?

Prezidentka studentské rady, Tono Misaki?

Ano, nemám představu, kde teď je.

Opravdu?

Misaki!

To už je dávno.

Zrovna jsme o tobě mluvili.

Bála jsem se, že tě nezastihnu.

Tenhle sraz by nebyl bez tebe kompletní.

Ne, vy se pletete.

To ne.

Bývalas pro naši generaci bohyní.

Nad tebe nebylo nikoho.

No ták, úsměv.

Tak, a teď předávám mikrofon dalšímu řečníkovi.

Ona byla největší bohyní, jenž ukradla všechna chlapecká srdce.

Tono Misaki.

Ahoj přátelé, je to už dlouho.

Zdravím.

Střední škola pro mě moc znamená.

Byla plná nezapomenutelných vzpomínek.

Být na pódiu, jako je toto...

mluvit do mikrofonu...

stát před tolika lidmi,

to dělám poprvé od střední.

Tak dnes večer...

doufám, že se všichni zde cítí ohromně.

Co je? Jsi nervózní?

Omlouvám se za tu špatnou řeč.

Nakatagaiská střední škola postavila před třemi roky novou budovu

a ta stará bude brzy zbourána.

Proto jsem do svého archivu pořídil několik snímků.

Několik vám jich ukážu.

Musím teď odejít.

Proč tak brzy?

Bydlím tak daleko...

Děkuji za přijetí. Na viděnou příště.

Prozkoumal jsem také všechny zásuvky

a našel audiopásku z vašeho absolventského ceremoniálu.

Dobře.

Pojďme si ho poslechnout.

Dnes slavíme náš absolventský den.

Střední škola pro mě byla zvláštní čas,

který asi přinese doživotní vzpomínky nám všem.

Budou to pro nás vzpomínky neocenitelné.

Jestliže se ptáte, jaký je můj budoucí sen a cíle,

tak jsem sama ještě na nic nepřišla.

I tak je to v pořádku.

Protože naše budoucnost má neomezené možnosti.

V životě máme nespočet možností.

Každý z našich absolventů zde,

přítomných i budoucích,

bude žít svůj vlastní jedinečný život.

Někteří z nás budou žít podle svých snů,

a jiní možná ne.

Když máte špatný den,

když je život těžký,

budeme si navždy pamatovat toto místo.

To místo, kde jsme měli neomezené sny a možnosti.

Místo, kde jsme si byli rovni, prestižní a důstojně zářili.

Prezidentka studentské rady Tono Misaki.

Ahoj!

Ahoj!

Pamatuješ si mě?

Ano!

Dlouho jsme se neviděli.

Jak se máš?

Neviděli jsme se dlouho.

Neměl jsem příležitost, pozdravit tě dříve.

Proto jsem za tebou přišel.

Promiň, ani jsem tě nepozdravila.

To je dobrý.

Rád bych si s tebou o něčem promluvil.

Pojďme si někam zajít na skleničku.

Nemůžu, měla bych hned teď odjet.

Aha.

Potom...

mohu dostat na tebe kontakt?

Ano.

Dobře.

Máma?

Jsi teď mámou dvou dětí?