My First First Love (첫사랑은 처음이라서)

Díky za čaj.

Tohle nosíš často?

No,

musela jsem vyřešit nějaké osobní věci.

Ty jsi na tom taky dost špatně, Song-i.

Co je to za výrazy, vy dvě?

Totiž, mám nějaké...

Mám osobní důvody.

Mimochodem, kde sakra je majitel domu?

Vzpomínám si, že Tae-o říkal, že má dnes rande naslepo.

Cože?

Bože, taková neslušnost.

HLOUPÁ PÍSEŇ

Teď nemám čas.

Promiň.

Jsi Se-yeon?

Jsi to ty?

Ano.

Chtěl jsem přijít dřív než ty.

Promiň, že jdu pozdě.

Jsi nádherná.

Já vlastně nejsem fanda rande naslepo, přijde mi to dost trapné.

Ale určitě bych toho litoval, kdybych dnes nepřišel.

Ani jsem neviděl tvou fotku. Chtěl jsem se nechat překvapit.

A dobře jsem udělal, vyšlo to.

Stejně by se vůbec nepodobala tomu, jak doopravdy vypadáš.

Jsi vždy tak přímočarý?

Já?

Dalo by se to tak říci. Proč? Vadí ti to?

Ne, jen se ptám.

Už sis něco objednala?

Ach jo, to mě mrzí.

Až dopiješ, vyrazíme tam, co jsem zarezervoval stůl.

Hned jsem zpět.

Mimochodem,

jsem Yun Tae-o.

Volaný účastník je nedostupný...

Nezvedá?

Ne.

Správně. Je to základ slušnosti nebrat telefon během rande naslepo.

Co si zatím vyprávět, jak jsme Tae-oa poznali?

Já s ním chodila na základku. A co ty?

Jako malí jsme spolu chodili na doučování.

Naši rodiče se znají,

chodili jsme spolu na rodinné oslavy.

Zdá se, že jste měli spoustu rodinných oslav.

- A ty jsi vlastně kdo? - Zkusím mu ještě zavolat.

Má talent vyhýbat se otázkám.

DO-HYEON

Proč volá v tuhle dobu?

Mám teď něco důležitého...

- Přijď hned domů. - Co?

Jsou u tebe tři lidé a tvrdí, že tě znají.

Ale něco tu nesedí.

Jsou tam tři?

Kdo je to?

Nevím. Nikdy jsem je neviděl.

Song-i je ta, co o ní často mluvíš?

Han Song-i?

Je tam také?

Ano.

Zdá se, že má osobní problémy.

Co je? Něco se stalo?

Neznám detaily.

Měl bys přijít a promluvit si s nimi.

Haló? Hej.

Han Song-i. Ta mě štve.

Proč zrovna teď?

My už jsme se potkali.

Dnes jsi u mě stěhoval.

Ano.

Měla jsem pravdu.

Takže víš, že se naše rodina zadlužila.

Jsi Seo Do-hyeon?

Ty mě znáš?

Dost jsem o tobě slyšela od Tae-oa.

Vaši tátové jsou prý kámoši a vy chodíte na stejnou školu.

Vypadá to, že mě znáš.

Řekl bych, že trochu ano.

Udržíš před Tae-oem tajemství o mých osobních problémech?

Žádám tě o tu laskavost.

I když jsme staří známí,

nechci, aby to slyšel od někoho jiného.

Dobře.

Asi by ses měla kouknout do zrcadla.

Do zrcadla?

Co je to?

Ach bože. Jak dlouho už to tam mám?

Poslouchej.

Moc mě to mrzí, ale bohužel musím jít.

Mám doma něco důležitého.

To je v pohodě, jen jdi.

Vážně nejsem ten typ, co někoho nechá ve štychu.

Důležité věci stejně nemůžeme kontrolovat.

Děkuji, že to bereš takhle, ale stejně...

Baví tě focení?

- Spíš filmy. - Vážně?

Já miluju filmování. Je to můj koníček už od dětství.

Máme toho tolik společného.

Vypadá to tak.

Uvidíme se zase zítra?

- To nevím. - Moc se mi líbíš.

Vím, že jsem pokazil naše první rande,

ale když mi dáš ještě jednu šanci, vynahradím ti to.

Tak jo.

Neměl bys jít? Říkals, že je to důležité.

Přesně.

Pak ti zavolám. Ale musíš to zvednout, ano?

Já už půjdu.

Vážně mě dnešek moc mrzí...

Uvidíme se. Musíme se znovu sejít, dobře?

Je roztomilý.

Hej.

- Kam jdeš? Kde jsou ostatní? - Jsou uvnitř.

- Já jdu. - Dobře.

Promluvíme si později.

- Tae-o! - Hej.

- Tae-o! - Tae-o!

Tae-o!

Co se tu děje?

Proč jste vy tři pohromadě?

A co to máš na sobě?

Takhle mě vykopli z domova.

Bez bot, tak jsem si vzal máminy a...

A co ty, O Ga-rin?

Jak jsi našla můj dům?

Nedostal jsi mé dopisy?

Dopisy? Jaké dopisy?

Šla jsem na poštu a řekla...

Počkat.

Jsi v pořádku? Co se stalo?

Řeknu ti to, až odejdou.

Kdo říká, že odejdu? Zůstanu tady.

- Co? - Kdo jsi, že mě vyhazuješ?

Tae-o, já mám problém.

Jsme kamarádi, ano?

- Udělej to pro mě z kamarádství. - Zmlkni!

Všichni zmlkněte a posaďte se!

Myslíte si, že můj dům je motel nebo co?

Přijdete bez ohlášení a myslíte si, že vás tu nechám přespat?

No, tak bych to úplně neřekl...

Říkám vám to od té doby, co mám vlastní bydlení:

Nevadí mi, že sem zajdete, ale ne že tu budete nocovat.

O Ga-rin.

Tví rodiče ví, že jsi tu?

- No... - Víš co? Zapomeň na to.

Když vás vyslechnu, začnu vás jen litovat.

Tak hele. Jdu se teď umýt.

A až se domyju, nechci vás tu vidět.

No tak, Tae-o. Hej.

MÁMA

MÁMA

- Proč to nezvedneš? - Nedělej to!

Hej...

Ty...

Ty...

Hej! To bylo super!

To byla parádní akce.

Výborně.

Blázníš? Víš, kolik to stojí?

- Tae-o. - Ano?

Mohla bych tu bydlet?

Prozatím.

- Tak dost. - Počkat.

Co jsi teď řekla?

Ptám se, jestli tu můžu bydlet.

Zrovna jsem se ho chtěl zeptat na to samé.

Počkat, ale...

Hele, přestaň mluvit z cesty.

Objevíš se jen tak a chceš u mě bydlet. To je nesmysl.

Pamatuješ na ten den?

Nechal jsem školy, abych hrál v muzikálech.

Moji rodiče se ke mně od té doby chovají hrozně.

Dnes mě takhle vykopli z domu

a já si uvědomil, že mě nebudou brát vážně,

dokud nebudu mít velký úspěch.

Kámo, bereš to moc vážně.

Potřebuji jen jeden pokoj.

Věřím, že mi pomůžeš.

Máš spoustu pokojů a já zrovna jeden potřebuji.

Pomoz mi.

Prosím, pomoz mi!

Je to tak narychlo...

Chtěla jsem ti to říci o samotě, ale...

- Nemám kam jít. - Co?

Taky jsem odešla z domova.

Potřebovala jsem na chvíli vypadnout.

A nenapadl mě nikdo jiný než ty, Tae-o.

Proto jsem přišla.

Takže vy dva mi chcete říci,

že jste sem přišli bydlet nastálo?

Jestli mě odmítneš, tak zemřu.

Počkej...

Co to...

Necháš tátu, aby mě ubil k smrti?

Neříkám, že zůstanu navždy.

Jen než projdu konkurzem. To je všechno.

Prosím, vezmi mě do té doby k sobě!

Prosím, Tae-o!

Ano? Prosím!