I Do... Until I Don't

„Do konce života.“

Nikdo nechce nic do konce života.

Jen nám to připomíná, že se blíží smrt.

MANŽEL - MANŽELKA

MÉ MILOVANÉ ŽENĚ`

VĚRNOST A SMRT

Původ slova „zasnoubit“ najdeme ve slově „slíbit“.

Američané slibují věrnost nesčetněkrát za život

a pak vyhazují Happy Meal z auta.

„Zasnoubit“ je slovo ze 16. století.

Ještě existovala dynastie Ming.

Problém je, že žijeme moc dlouho.

Kdybychom umírali ve 45, tak fajn,

běžte se zasnoubit.

Ale teď všichni blázní s pilates, očistou střev a vitamínovými kapkami,

čímž se odsoudí k příšerně dlouhé existenci

po boku jednoho partnera na půl století.

Co s tím jako druh můžeme dělat? Buď umřeme mladší,

nebo, což je méně bolestivé, změníme celý systém.

Já volím život.

Mrzí mě, že umřel. Byli docela roztomilý pár.

- Jo. - Že jo?

Alespoň jeden z nich přežil.

Díky, Janet.

- Kdo to je? - Teď první a druhá žena

přečtou text písně Come Away With Me od Norah Jonesové.

S dovolením.

Tak jaký to má smysl? Děti? Jistě. Bereme se, abychom počali.

Ale tohle potomstvo

je i zkázou vašeho manželství.

Peníze? Jistě.

Je levnější sdílet účty, bydlení, slevové karty a daňové úlevy.

Přesto jsou finance hlavním důvodem k rozvodu.

Žádná sranda.

Co dál? Rozhodně nejde o sex.

Tak společnost?

Nuda? Náboženství?

A pak je tu láska.

Bereme se z lásky.

Nebuďte hloupí. Láska je neudržitelná. Jako manželství.

Mel, někdo se hlásí.

Díky.

- Ahoj. - Ahoj.

Měla bych dvě otázky.

- Mluvte hlasitěji. - První otázka,

proč jste si pro svůj projekt vybrala právě Vero Beach?

A zadruhé, líbil se mi váš film Tween Jungle.

Obdivuju, že jste obětovala svůj život umění.

Dobré otázky, díky. Proč Vero?

Můj nový projekt cílí na sociální teorémy,

VIVIAN PRUDECKOVÁ DOKUMENTARISTKA

které mění architekturu manželství.

Navrhuji sedmiletou obnovitelnou smlouvu,

na to se budu soustředit tady na Floridě,

kde je nejvíce rozvodů.

Takže, hrdí obyvatelé tohoto nestálého státu,

kleknu si na koleno a zeptám se...

Přijmete, že manželství je mrtvé?

Nekleknu si doopravdy, byla to jenom metafora.

BREWINGOVY ZÁVĚSY ŽALUZIE - ZÁVĚSY

Ty si nevzpomínáš? Byla to Vivian Prudecková,

natočila úžasný dokument Tween Jungle.

V jedný scéně jsou ti paviáni,

co divoce tancují na Nirvanu.

- To nikdy... - Hádej, kdo opustil firmu.

- Neskutečný. - Moses Wolper! Můj vlastní kmotr

- Každopádně... - Hrůza.

- Bude ve Veru. - Kam zmizela loajalita?

Její řeč byla převratná.

Ovládala celé publikum. Je vtipná a charismatická.

A hledá páry.

- Kdo? Cože? - To nemyslíš vážně.

Ty mě vůbec neposloucháš, co?

Zase to tady teče?

Jo. Alespoň nám to zalije kytky a nezničí koberec.

Proč nezavoláš Sorensense na opravu?

- Nechápu to. - Ne.

Proč ne? Pořád mu nevěříš?

Bylo mu 13, když utopil tu sekačku.

Odpustil jsem mu.

Ale oprava stojí 800 babek a my je nemáme, dobře?

Uděláme klasickou řadu.

Klasická řada nezmění fakt,

že konkurence má příjemný web.

- Komu fandíš? - Promiň.

Jsme na mizině. Musíme něco vymyslet.

- Mám nápad. - Jo?

Jo, měli bychom změnit slogan.

- Ne. - Poslouchej.

- No tak. - „Zatažená mysl“ je fajn.

Má to zvuk, vymyslel to táta.

Mám pár vážně skvělých nápadů.

Ten slogan může být modernější.

- Vyslechni mě. - Dobře.

„Oslepeni světlem“, co myslíš?

Neoslepujeme lidi.

To ne, ale zní to dobře.

Co třeba „Žaluzie na věky“?

- No... - Dobře, to se ti nelíbí.

- Co „Chcete mít zataženo“? - To je moderní?

Přijde mi to pěkný.

Dobře, víš co?

Sepíšu to, abys to viděl sám.

Vizuál někdy dost pomůže.

Víš, co bys měla? Hledět si zataženýho.

- Dobrý, to napíšu. - Ne, nepiš to.

„Hleď si zataženého.“ Napsaný to vypadá dobře.

Zrovna ovuluješ.

- Co to je? - Aplikace.

- Cože? - Ty zelený dny jsou plodný.

Máš aplikaci na moje vaječníky?

No jo. Je bezvadná, ne?

Tak co kdybychom...

Jasně, už chápu.

Musím čurat, tak se možná udělám,

- to je zábava. - Dýchneš na mě?

- Noahu, nenuť mě k tomu. - No tak, dělej.

Miluju, jak ti po cvičení voní dech.

Neříkej to.

Připomíná mi to rady na zlepšení sexuálního života.

Cítím se pak špatně. Vážně. Hrozně se snažím.

Jsem neohrabaná. Dneska jsem byla na tenisu.

Ale zase ti to jde s hacky sackem.

To říkáš jen tak.

Za pět minut na záchodě.

Dobře?

Nepotřebuju pět minut, abych tam došla, zlato.

- Sakra. - Pozor.

Jo, otoč se, otoč se. Opři se o mojí nohu.

Ale ne, hovínko. Proboha.

Kdo po velký nesplachuje záchod?

- Taková hloupost. - Promiň, jen mě napadlo...

A je to.

- Noahu, je tam hovínko. - Taky je to záchod.

Já vím, ale...

Nechci počít nový život nad hovínkem.

Fazole na toustu. Zvyk.

OFICIÁLNÍ VÝBĚR FESTIVAL HELSINKY

Muž potká ženu.

Zvyk.

„NEVÍDANÁ CESTA DŽUNGLÍ!“

Děti nenávidí rodiče.

- Drž hubu! - Zvyk.

„VÍC NEŽ DOKUMENT.“

Sledujte cestu čtyř dospívajících ze čtyř druhů

na čtyřech zemských hemisférách.

Tween Jungle.

VIVIAN PRUDECKOVÁ HLEDÁ PLACENÉ SUBJEKTY

Proč to děláš? Je agresivní

- mě špendlit. - Pardon.

Jestli se nenajím, někoho zabiju.

Jsi blízko, tak mi radši pomoz.

- Tady je jídelna. - Dobrá práce, Mel.

Možná si dáme koktejl.

To je ten zmetek!

Nasaj světlo, Viv, nasaj světlo.

- Nechci s tebou mluvit. - Myslím na tebe.

To koukám. Zahodil jsi mě

jako zmáčený noviny do kanálu.

Nekřič, Viv.

Nekomanduj mě, Richarde! Je tam ta zrůda, co trénuje koně?

- Jmenuje se Pippa. - Žokejka.

Víš co? Neodpovídej.

- Vrať se, chybíš mi. - To je mi fuk!

- Není. - Ale je. Stejně jako tobě.

- Jak jde tvůj projekt? - Moc dobře.

Vážně? Neslyším zapalovač? Nekouříš?

- Nekouřím. - Slyším tě kouřit.

Budeš mít vrásky.

Našla jsem spoustu párů.

Vážně? To se máš.

- Uklidňuje mě to. - Vážně?

Všichni ti cizí mi připomínají, proč jsi tak podělaně předvídatelný!

- Jak se má Richard? - Zdá se, že dobře.

„Jedna celá čtyři je velmi rozumné, tečka.

Ostatně, čárka, nebylo by fajn

se konečně zbavit pozemku plného krokodýlů, otazník.

Ještě jednou

se moc omlouvám za vašeho bišonka, vykřičník.

Musel to být příšerný pohled, vykřičník, vykřičník.

Kdybyste...“

Ahoj.

Je to moc sexy? Asi jo.

Harvey, jsem 60letý gay, který shání rychlovku?

- Fajn. - No tak.

Když chceš být protivná, tak buď.

Nemysli si, že to dělám ráda.

Co? Co jsi říkala?

Že to nedělám ráda.

Proč si nedáš chvíli pokoj? To musíš pořád rýpat?

Je to vážně nepříjemný.

Proboha, sundáš si na večeři tu helmu?

- Nevím, je to bezpečný? - Co?

Nevím, jestli je to bezpečný, protože cítím...

- Jsme v restauraci. - Cítím nebezpečí.

Možná se ochrana bude hodit.

Vypadáš jako mentálně postižený.

To je dobře. Víš proč?

Manželství s tebou mě rozhodně postihlo.

Mentálně, citově, fyzicky. Takže se docela hodí,