Baby

Když je ti 16 a žiješ v nejkrásnější čtvrti v Římě, máš štěstí.

Náš svět je ten nejlepší možný.

Plaveme v překrásném průhledném akváriu, ale toužíme po moři.

Proto, abychom přežili,

potřebujeme tajný život.

Hej, probuď se. Dělej!

Nico!

Nico, vstávej! Musíš vstát! Obleč se.

Jo.

- No tak. - Jo.

Tak ve škole.

Madam.

- Dobré ráno. - Tady jsi.

- Dáš si smoothie? - Ne, díky, musím jít.

Neměla bys vynechávat snídaně.

- To jdeš ven takhle? - Jdu nejdřív na trénink.

Poslyš, víš, že manžel tvojí tělocvikářky,

ten velvyslanec, má syna?

Nejspíš se o něj nestaral...

Ahoj.

Cos večer dělala?

Desetkrát jsem ti volala.

Odpadla jsem, byla jsem vyčerpaná. Můžeme?

Ohřál jsem ti croissant. Nevěděl jsem...

Dám si jenom kafe.

Dobré ráno.

- Bez uniformy? - Mám to tak radši.

Oni ti to nedovolí.

Jsou to snad bachaři?

Pane velvyslanče.

Chceme, aby studenti dělali, co je baví.

Chceme ti pomoct, aby ses našel.

Začínat v půlce školního roku není snadné, zpočátku budeš trochu ztracený.

Máme mnohem vyšší úroveň než ve tvé předchozí škole,

ale pokud se budeš učit a soustředit,

určitě si brzy zvykneš.

Tohle říkal?

- Ahoj. - Ahoj.

Ahoj.

Promiň, ale tady sedím já.

Už ne.

Damiano Younes.

Zde.

Ty sedíš tady vpředu. Máme zasedací pořádek.

Jsi v pohodě?

Co kurva chceš?

Nic. Myslela jsem si, že ti není dobře.

Promiň.

Máme písemku z matiky,

a vím, že to poseru, tak jsem trénovala.

Potřebuješ pomoct?

Mám jenom jednu kopii, nechci to zkazit.

Ale díky.

Tak.

Ukaž.

Je tvýho táty?

Jak to vypadá?

Perfektně.

Dobře, a teď vypadni. Musím zase trénovat.

Odevzdala jsi už ty papíry?

Jdu na to.

Já otci řekl, aby vás nepouštěl.

Takže místo roku v zahraničí zůstanete tady na Collodi.

To je blbec.

Vůbec nemyslíte na mě. Co tu bez vás budu dělat?

Budeš nám chybět.

Ale New York nepřebiješ.

- To máš pravdu. - Vidíš.

Jdete na párty Branda?

Všichni tam jdou.

Koukejte, Pudink.

Cos dělala na tom záchodě?

Natáčelas další pornofilm? Pošli nám ho!

Myslíte, že půjde?

Po tom, co udělala, asi ne.

Jdu odevzdat ty papíry. Zatím.

- Jak to dneska šlo? - Špatně.

To je normální, dej tomu čas.

Svezeš mě k nám domů? Chci si vyzvednout moped.

Bohužel mám jednání. Co v neděli?

To mám celý týden chodit pěšky?

- Máme řidiče. - Ani náhodou.

Damiano, ten moped je starý.

Mám ho rád, patřil mámě.

Možná bude bezpečnější, když ti koupím mini auto.

To je fuk, dojedu si pro něj sám.

Strč si svoje mini auto někam.

- Nazdar, Damiano. - Ahoj, Fa!

Vypadáš dobře, to jsem rád.

Ty taky. Super účes.

Hele, co ten matroš, co jsem ti dal?

Vrátím to. Nezvládl jsem to prodat.

Máme před domem ochranku.

Vrátit? Jsem snad nějaká večerka?

- Promiň, ale... - Nechápeš.

Zapoj fantazii.

Radši ti to vrátím.

Mám tě rád, ale to se nestane. Buď mi naval peníze

nebo ten tvůj mizernej moped.

Ne. Dej mi ještě týden a vyřeším to, jo?

Tak jo. Týden.

Až půjdeš přes náměstí, pozdrav moji sestřenici. Bude ráda.

Drahoušku.

- Ahoj, babi. - Jak se máš?

Vyrostl jsi?

- Vypadáš vyšší. - Ty se zmenšuješ.

Možná se tolik nehrb.

Takhle je to pohodlnější.

Uvidíš...

Vezmu si něco z pokoje a hned se vrátím, jo?

Kam jdeš?

- Nedáš si večeři? - Ne, babi, nemůžu.

Počkej...

Jak se máš?

Jak to jde s otcem? Je na tebe hodný?

Tady to bylo lepší.

Slíbil jsi matce...

Jasně, babi. Ahoj.

Neměl jsem vůbec nic říkat.

Kdo zaplatí školné a kadeřníka?

Nemůžeš se vykašlat na svou dceru!

Zavolej mi, kreténe.

- Tvůj otec je kretén. - A něco nového?

Čím je starší, tím je horší.

Co děláš?

Co škola?

Dobrý.

- Mám dobré zprávy. - Vážně?

Beru tě dneska na večeři. Někoho ti představím.

Chlapa nebo ženskou?

Jasně,, že muže.

Já už nechci.

Udělej se hezká, ale ne moc.

Hele, máme stejný lak na nehty.

- Páni. - Zvěčním to.

Hashtag „matkaadcera“,

„modrénehty“.

Za měsíc ho vykopnou.

Prý dělal problémy i na státní škole.

- Štve tě, že tě podsedl? - Sám děláš problémy.

Potřebuješ vidličku?

Klidně se smějte.

Však uvidíme, co se stane.

- Podle mě je hezký. - Můžu?

Prosím.

On si domů může vzít, koho chce, ale já dostanu sodu.

Bože, Cami, přestaň s tím feminismem.

To není feminismus, Fabio, ale dvojí metr.

Já stárnu, ale Ludo je na módu odbornice.

- Může nám pomoct. - Pomoct?

Lele je nákupčí

a nakupuje šaty pro můj obchod.

Máme společné podnikání.

Šaty dovezené z Peru.

- Peru? - Peru.

Dovol.

Děkuji.

Chiaro.

Chio.

- Ano, souhlasím. - Přesně.

Kdyby sis domů vzala kluka, rodiče by asi rádi nebyli.

To je jasné.

V New Yorku si někoho najdeme.

A mě tu necháte s tím křupanem.

Nefňukej pořád.

Třeba mě naučí střílet.

Můžeš se zastřelit.

Podržíš mi ho na chvilku?

Díky.

Jak se máš?

Jde to.

Hele, můžu ti dát pusu?

Nenechám na tobě žádné stopy.

Virginie.

Odešla.

Pohádali jste se?

My se nehádáme.

My se akorát neshodneme.

Jaký je v tom rozdíl?

Neshodnout se je normální.

Ale když řeknu, že to nefunguje, jsem za blbce.

Jestli se chceš rozejít, neptej se jí.

- Vážně? - Očividně ti na ní nezáleží.

Tvrdí, že ji miluju.

Virginii je jedno, jestli ji miluješ. Chce, aby ti to slušelo na fotkách.

Ale mně to sluší na fotkách.

Hele, dneska jsem cvičil břišáky.

- Sáhni si. - Je to škoda.

Dřív jsem mívala chytrého bráchu.

Uděláme cokoliv.

- Vážně? - Ano.

Prospěl by ti nějaký sport.