Next Door (Naboer) (Naboer)

Ahoj.

Ahoj.

Nepozveš mě dál?

Jistě, pojď.

Je tady někdo?

Ne, jsem sám.

- Dáš si něco k pití? - Ne, jen jsem si přišla pro věci.

Tam je nenajdeš.

Už jsem je spakoval.

Dojdu pro ně.

Jak se máš?

- Takhle nemůžeš dál. - Co tím myslíš?

- Musíš začít žít. - Žiju. Jako každý jiný.

- Nekuř tady. - Musíš se vzchopit.

Včera jsme o tobě mluvili.

Tak jsem si vzpomněla, že si mám přijít pro věci.

Proč jste o mně mluvili?

Åke chtěl vědět, proč jsme se rozešli. Musela jsem mu to říct.

- Cos řekla? - Řekla jsem mu proč.

Řekla jsem mu o tom, jak to bylo.

Neměla jsem?

- Nemělas právo to udělat. - Ale měla.

Rozhodli jsme se v našem vztahu vše sdílet.

Co?

To je on?

Ano. Nechtěl, abych sem šla sama.

Domluvili jsme se, že zatroubí a já zamávám, když bude vše v pořádku.

Bál se, že ti ublížím?

Nikdy bych ti neublížil. Chtěl jsem pro nás jen to nejlepší.

Ingrid?

Promiňte.

Mohl byste pro mě něco udělat?

Co máte na mysli?

Bydlím tady a potřebuji přesunout něco těžkého.

Sama to nezvládnu.

Jistě. Hned přijdu.

Nemůžete hned teď? Máte na práci něco jiného?

Ne, jen jsem myslel…

- Jmenuji se Anne. - John.

Já vím.

Promiň, že jsem tě tu nechala. Musela jsem něco zařídit.

- Co to tady dělá? - Ty to takhle nemáš?

Ne.

Každý má rád něco jiného. Vadí ti to?

- Samozřejmě, že ne. - Tuhle skříň chci dát támhle.

Ty to zvládneš.

Jsi dostatečně silný na to s ní pohnout.

Doufám, že to stojí za to.

Nerozumím.

- Já jsem Kim. - John, váš soused.

Já vím.

- Dej ji před dveře. - Ale musím se dostat ven.

Zapomněla jsem. Udělám to potom. Pojď si dát drink.

- Myslím, že půjdu domů. - Proč?

Nemáš čas na skleničku vína?

Posaď se.

Nebylo to tak těžké, že ne?

Pardon.

Nezajímá tě, proč jsme chtěly dát tu skříň před dveře?

Každý má rád něco jiného.

To jsem jen tak řekla. Myslím, že se od sebe lidi vůbec neliší.

Co myslíš, Kim?

Lidé jsou buď stejní, nebo úplně odlišní.

Slyšíš? Tak se zeptej.

Dobře, tak proč chcete mít skříň před dveřmi?

Proč myslíš?

Nevím.

Proč myslíš, že dvě atraktivní ženy

musejí dát před své dveře těžkou skříň?

Je tak těžké to pochopit?

Ne, vůbec ne.

Před kým se chrání?

- Před mužem? - To nebylo špatné.

- A co ten muž chce? - Dostat se dovnitř.

Výborně.

Proč se chce dostat dovnitř?

Protože ho jedna z nich, nebo obě, přitahují.

Divíš se, že ho přitahují?

Ne.

Myslíš, že je to vzájemné?

Ne.

Co si myslíš ty, Kim?

Není to špatné.

Ne, není to vůbec špatné.

Dáš si ještě víno?

- Ne, díky. Půjdu domů. - Co tam budeš dělat?

Nemáš tam co dělat od té doby, co ti utekla přítelkyně.

Co tím myslíš?

Co o tom víš?

Tvůj byt je hned vedle našeho.

Nemůžu neslyšet, co se tam děje.

- Vy jste poslouchaly? - Samozřejmě, že ne.

Proč by nás to mělo zajímat?

Uklidni se.

Nebyla to naše vina, že tě nechala.

Nebyla pro tebe ta pravá. Spolu jste vypadali trapně.

- Mluvily jste s ní? - Proč myslíš?

- Jak byste to jinak věděly? - Bydlíme hned vedle.

Johne?

Johne?

Udělal bys pro mě ještě něco?

Ne.

Musím dojít pro léky a nemůžu nechat sestru samotnou.

To není můj problém.

Byla napadená.

Byla napadená.

Tady.

Mužem, který v tvém bytě bydlel před tebou.

Mužem, který tady bydlel?

Skočil na ni a odtáhl ji do svého bytu.

Dělal jí strašné věci a pustil ji až druhý den.

Od té doby se bojí vyjít ven.

Co se s ním stalo?

Zažalovaly jsme ho, ale nikdo jí nevěřil.

- Nezatkli ho? - Prostě zmizel.

Nikdo neví, co se s ním stalo.

Proto se neodvažuje nikam chodit.

Proto máte tolik věcí…

Kim chce být připravená, kdybychom se musely izolovat.

Mohl bys s ní deset minut počkat, než se vrátím z lékárny?

Zamkni dveře a dej před ně skříň.

Je to vážně nutné?

Zpanikaří, když uvidí, že tam není. A to přece nechceme, ne?

Běž dovnitř. Hned se vrátím.

Tu skříň.

- Myslela jsem, žes odešel. - Tvoje sestra musela…

Jaká sestra?

- Anne. - Není moje sestra.

- Říkala, že je. - Proč?

Proč by si něco takového vymýšlela?

Lhala ještě ohledně něčeho jiného? Třeba ohledně mě?

- Řekla mi, co se stalo. - Co?

O tom strašném napadení.

A žes…

To řekla? Že jsem byla napadená?

To je novinka. A tys jí uvěřil?

Proč by si něco takového vymýšlela?

Vypadám, jako že jsem byla napadená?

- Nevím, jestli se to dá poznat. - Na to jsem se neptala.

Vypadám jako někdo, kdo byl napadený?

Kam jdeš? Počkej!

Přestaň!

Líbí se ti můj pokoj?

Dej mi klíč!

- Už jsi tady byl? - Co? Samozřejmě, že ne.

Byl. Jen to nepoznáváš.

Okamžitě mi přines ten klíč.

Chci odsud pryč.

Seš na mě naštvanej?

Seš. Tak to s tebou nechci mluvit.

Haló?

Kim?

Kim!

Kim, nejsem naštvaný.

Nejsem naštvaný.

Byl jsi smutný, když tě přítelkyně opustila?

- Ano. - Jak moc?

Tak, že jsi nechtěl dál žít?

Slyšela jsem, že tě podváděla.

- Když jsi zjistil, že… - Kim.

Pomyslel sis někdy, že tě nechá?

Kéž bych potkala tak jistého muže, jako jsi ty.

Napravo ode dveří je židle.

Na ní najdeš klíč ke dveřím na konci pokoje.

Anne si nechala zavést druhou linku.

Chytré, co? Aby se dalo volat z pokoje do pokoje.

Hodně chytré.

Líbí se ti to? Tady bydlím.

To není pravda.

- Pustíš mě teď? - Tak brzy?

Konečně se začínáme poznávat.

Tady nemám co dělat.

„Tady nemám co dělat.“

Nepustím tě, když jsi takhle rozčilený.

- Nejsem rozčilený. - Poslouchej se, jak to říkáš.

- Co chceš? - Chci si povídat.

Posaď se.

Posaď se.

No tak.

Měla jsem hodně mužů?

To nevím.

Co si ale myslíš?

Anne byla jednou se dvěma muži v jednu noc.

- Myslíš, že je to možné? - Asi ano.

Bylo to v Řecku, nebo tam někde.

Vzrušovalo by tě, kdybys byl se ženou, která měla právě sex?

Myslím, že ne.

Proč lžeš? Vzrušovalo by tě to.

Budu ti vyprávět příběh a pak tě teprve pustím.

- Jaký příběh? - To uvidíš.

Začínám, ale zavři oči.

- Proč? - Chci, aby sis to představoval.

Jednou, asi před měsícem, někdo zaklepal na dveře.

Otevřela jsem a byli tam tři muži

v obleku, co nosí instalatéři. Jak se ten oblek jmenuje?

- Kombinéza. - Kombinéza.

Podívali se na mě a pak vešli do předsíně.

Na sobě jsem neměla skoro nic, právě jsem totiž vyšla za sprchy.

Dívali se na mě.

Poznala jsem, že jsou nadržení.