Free Willy

Tamhle je, vpravo!

-Pojeďte za ní! -Odřízneme jí cestu!

-Za ní! -Tamhle. Asi 200 metrů!

-Jasně! -Vidím ji!

Přidej! Rychle!

Spusťte síť!

Přidej! Ještě!

To je ono!

Shoďte síť! Nechte ji připlout!

Tak plav!

Tak plav!

Zajeď do sítě!

Tak, hodná!

Hodná rybička!

Hezky tam zajeď!

Sledujte ji!

Zatáhněte ji tam!

Teď už neuplave. Odežeňte ty druhý.

Máme ji!

Zatáhněte síť!

Ať plave doprostřed!

Zatáhněte ji!

Promiňte.

Máma mě tady nechala a nedala mi na autobus.

Mohla byste mi půjčit?

Díky! Na shledanou.

-Nemám na autobus. Půjčil byste mi? -Odprejskni.

Promiňte.

Utratili jsme všechny peníze v muzeu.

Nemáme peníze na trajekt. Mohla byste nám půjčit?

Snad ano.

Něco máme.

-Páni, já mám hlad. -Já musím něco sníst!

Jdeme!

Padáme, Jess!

Dejte to sem! Stůjte!

Pojďte!

Když jsem tam jel poprvé,

tak to bylo fakt špatný.

Máma mě opustila a odjela do Houstonu.

Už jsem ji nikdy neviděla.

Nevadí. Stejně ji nesnáším.

To můžu jíst každý den.

-Já jsem zdrhnul. -Z Coopertonu?

-To nevíš, blbečku? -No jo, vlastně.

Drž hubu. Utekli jsme oba.

Sledujou tě jako nějakýho vraha.

Počkala jsem, až si mě vezme pěstoun. Pak jsem utekla.

-Ty na to nemáš. -Jez a nemluv!

Já jím.

Chtěl bych mít svůj byt.

Pro nás dva.

Někoho potkáme.

S mojí inteligencí a s tvým šarmem budem boháči.

Padáme. Rychle!

Každej jinam!

-Ahoj. -Čau!

Tudy!

Poběž!

Dělej, člověče!

-Poběž! Tudy! -Fofr!

Rychle! Rychle! Dělej!

Dolů!

Rychle, zavři!

Podívej.

Páni.

Perry?

Co je to?

Jesse! Poldové! Poběž!

Tamhle je!

Stůj, mladej!

Běží nahoru!

Stůj!

Uklidni se!

Vloupání, vandalismus, odpor při zatýkání.

-Ještě něco? -Udělal jsem pár bank.

Naštěstí jsi venku jen tři dny.

Chyběl jsem ti, Dwighte?

Byl s tebou Perry?

Jakej Perry?

Nech toho.

Nebuď trouba. Hele, já nerad telefonuju,

a musel jsem 45 minut mluvit

s policií a lidma z akvária, abych tě z toho dostal.

Máme kliku. Nemusíš k soudu.

Jen musíš umýt ty čmáranice.

Máš to jako podmínku. Je ti to jasný?

-Proč to mám dělat? -Proč já se ti tak věnuju?

Dělám kvůli tobě pořád přesčasy.

A ty pak vezmeš roha, a já jsem namydlenej.

Přijde si pro tebe sociálka. Naříděj ti dohled.

Zavřou tě do pasťáku. Budeš mít ochrannou výchovu.

Podívej.

To umístění platí. Greenwoodovi jsou fajn.

Ten tvůj škraloup jim nevadí.

Jsou normální?

Jo tak! Když tě chtěj domů, jsou nějak divný, co?

Co myslíš ty?

Podle papírů jsi mladistvý, takže máš ještě šanci.

Ne do nekonečna, ale zatím ano.

Chápeš to?

Chceš se na něco zeptat?

Neozvala se máma?

Mám se o to ještě starat?

Já jenom, jestli je v pořádku.

Tvá máma se neozvala šest let, Jesse.

Jestli chceš, tak pojď.

-Tak jak je, Annie? -Dobrý.

Dneska toho máme hodně za sebou.

Tak to je on.

-Můžu ti to vzít? -Ne.

Pojď se dovnitř umýt. A něco si sníme.

A teď si trochu zaúřadujem.

Bez úřadu ani ránu.

Koupil jsem si auto. Se smlouvou to vyšlo na 37 stran.

Takovýhle smlouvy neuzavírám.

-Baví tě počítače? -Ne.

-Mohla bych tě to naučit. -Mě to nebaví.

To jsme dva.

Taky mě to nezajímalo.

Ale chtěla jsem dělat jako vedlejšák novinařinu,

a tak si v létě beru volno na psaní.

Pár týdeníků mi uveřejnilo články.

-Zatím jsem nic nevydělala. -Pusť se do toho.

Psala jsem o Coopertonu. Tam byl Dwight.

Dwight je blbej.

Co tě baví?

Při jídle se nemluví.

Tohle bude tvůj pokoj.

Náš je dole, ale ty máš nejlepší výhled v celém domě.

Dělej, rozbal to.

Takovej dárek na přivítanou.

Můžeš se na něj podívat později.

Koupila jsem ti pár věcí. Něco na sebe, ponožky

a hodně modrých věcí. Dwight říkal, že máš rád modrou.

Kdyby se ti to nelíbilo, můžeme to vyměnit.

Tak jo. Kdyby něco, tak jsme dole.

Dobrou noc, Jesse.

Jsme rádi, že jsi tady.

Znáš tu zatáčku před mostem? To je 88. ulice.

Po ní dojedeš k mojí garáži.

Dům je o šest bloků dál.

Najdeš to?

Uvnitř hledej delfinárium. Ptej se na Randolpha.

Fajn.

Pane! Kde bych našel Randolpha?

Bydlí v domku přímo u vody.

Děkuju.

Haló?

Randolphe?

Co je tohle?

Podívejme,

umělec se vrátil.

Vítám tě.

Všichni obdivujeme tvoje dílo,

ale všechno má svůj konec.

Tvůj tvůrčí elán potřebuje hodit zpátečku.

Víš, co s tím máš dělat?

Ano.

Tak dobře. Měj se.

Páni!

Co tady děláš?

Nic.

Má tři a půl tuny.

Čelistma rozdrtí kosti na prášek.

Willy je náladovej. Musíš mu nechat prostor.

Když ho necháš bejt, ani si tě nevšimne. Rozumíš?

Jasně.

Dámy a pánové, milé děti,

představení uvádíme čtyřikrát denně.

Se vstupenkou můžete jít na každé z nich.

Začínáme v deset, ve dvanáct, ve dvě a ve čtyři.

Jak vidíte, Olivia and Belinda "se producírují" u oběda.

Belindo, to je milé publikum, viď?

Jste fešandy. Co si dát hubičku?

Styďte se.

A hezky zamávejte!

Zatleskáme Olivii a Belindě

a jejich cvičitelce Rae Lindleyové.

A za chvíli se vám představí náš Willy

přímo zde, v hlavním bazénu.

-To ty jsi ten čmáral? -Asi jo.

Tys ty skla teda zřídil.

Omlouvám se.

-Máš rád velryby? -Líbí se mi on.

Tenhle nemá rád nikoho. Dej si na něj pozor.

Willy je případ.

Moc zvláštní.

Jo?

A kdo není?

Zahrajeme si?

Co?

Rád si házím míčkem.

Tu rukavici mám od osmý třídy.

Ta už toho nachytala. To byly rány, až to pleskalo.

Dělá takovou kapsu. Podívej.

Pojď si zahrát.

Kolik ti dávaj za to, že mě vězníš?

Vězním, jo?

To je takovej kšeft, že bys tomu nevěřil.