Formentera

Miluju tě.

Tady to je.

Pojď.

Zdálo se mi, že něco slyším.

Šli jste pěšky?

- Ne. - Ahoj, Bene. Ahoj, Nino!

- Kde je Georg? - Řekl jsem mu, ať nás nevyzvedává.

Odkdy Georg dělá, co se mu řekne?

- Mám velkou radost! - Já taky!

- Dobrý den! - Dobrý den!

- Já jsem Nina. - Ahoj, Nino.

- Těší mě. - Mě taky.

Bene!

Divám se na tebe a vidím, jak čas letí.

- Dáš si? - Jo.

Díky.

- Kde máte dceru? - Je u mojí matky.

To je škoda.

Potřebujeme trochu času pro sebe.

Buďte tu jako doma. Uvidíme se pak.

Zatím.

Zavolám domů, aby věděli, že jsme v pořádku.

To teda nezavoláš.

Zařídím to.

Je tady krásně, ne?

- Co je? - Nic.

Nic.

Snad už nejdete nahoru?

- Ani jsme se nepozdravili! - Georgu.

Ty můj kluku! A tohle musí být Nina.

- To je Nina. - Vítej u nás, Nino.

Pojďte.

- Zítra je hippie trh. - Aha, už zítra?

- Je vždycky ve středu a v neděli… - Jasně, v neděli.

- Musíš tam Ninu vzít. - Jasně.

A potom běžte na Dylanův útes. Máte to při cestě.

Možná už mají vlastní plány.

- Promiňte, jakže se jmenujete? - Pit.

…to je džin v láhvi…

- To je jeho syn? - Tak nějak.

…ukrývá se úplně všude…

- Jaká byla cesta? - Skvělá, viď?

Nám se to skvěle hodilo,

když jsme se v přístavu minuli.

- Protože… - Proč?

Řekli jsme, že přijedeme sami, ne?

Pamatuješ si toho vinaře v Es Caló?

- Toho s ovcemi? - Jo!

Má dvě ovce.

- Vy všichni bydlíte tady? - Ano, celý rok.

Penzion u Christine!

Nino, co vlastně děláš?

- Teď jsem na rodičovské dovolené. - Ale ne dlouho.

- Rodičovské co…? - Dovolené.

Rodičovská dovolená.

Jasně, chápu.

- Jak dlouho trvá? - Tři roky.

Není to pak ke konci nuda?

Tvůj život taky není žádné dobrodružství, ne?

Staráš se jen o svoje třetí oko.

Není zrovna teď čas popřemýšlet o něčem novém?

Člověk by měl dokončit, co začal.

Co přesně?

Dělala jsem kulturní studia.

Já myslel, že navrhuješ oblečení.

Tady se nic neutají.

A pletu se?

Je to spíš koníček.

Víš, že Christine má v San Francesc butik?

Opravdu?

- Taky je to spíš koníček. - Jo, hezký koníček.

Maro, Pablo, tohle jsou Nina a Ben.

- Ahoj. - Ahoj.

- Ahoj. - Ahoj. Pablo.

Já jsem Ben.

Mami!

- Hodně jsem o vás slyšela. - Fakt?

Máte hlad?

Díky, už jsme jedli.

- A vy jste z Berlína? - Jo.

Jako kdyby v Německu nebylo jiné město.

Když jsi z Kodaně, tak žádný jiný město neznáš.

- Proč jste se přestěhovali do Německa? - Kvůli mému studiu.

Nebylo to kvůli Nině?

To jo, ale…

- Kde jste se seznámili? - V Portugalsku, viď?

- Na dovolené? - Jo.

Tenkrát jsme se chtěli usadit tady.

- Proč tak daleko od domova? - A proč jste to neudělali?

Ben chtěl napřed dostudovat.

Moudré rozhodnutí.

Odkdy preferuješ moudrá rozhodnutí?

- Mně se Berlín moc líbí. - Jo.

Je to výjimečné město.

A čím?

Je pořád v pohybu.

- Vážně? - Jo.

Nemyslíte?

To jo, ale máme taky dítě

a já pracuju na plný úvazek jako solární inženýr.

Znáte to.

Celé tři roky jsme v podstatě doma,

do města se sotva dostaneme.

- A kde je? Spí? - Doufám.

Je u Nininy matky.

To je škoda. Ostrov je pro děti ideální.

- Nino. Už odcházíš? - Jo. Moc čerstvého vzduchu…

- Dobře se vyspi. - Vy taky.

- Tak zítra. - Dobrou noc.

- Požádám vesmír. - Jasně.

Když tomu věříš, funguje to.

- Sleduj. - To chci vidět.

Tak vidíš.

- Jak jsi to udělala? - No víš…

Když jeden umí…

Ne, ne…

Skončím! Dej mi jednu.

- Poslední! - To těžko!

Nino?

- Spíš? - Jo.

- Dáš mi kus deky? - Ne.

Co se děje?

- Cukr a citron. - Ano. Limón , lemon .

- Chcete dva? - Jo.

Přesně.

Pojď si zaplavat.

Mělo by to být tamhle.

Fakt netuším.

Tak si pojď zaplavat.

- Není to nádhera? - Hmm.

Dost se to tady změnilo.

- Fakt? - Jo.

Bývalo tady míň lidí.

- Je tady dost Italů, co? - Jo.

Ahoj.

Ahoj.

Jak se máte?

Dobře.

To je prima, že jste tady.

Nabízím masáže.

Nechcete?

Teď ne. Asi jsem se spálila od sluníčka.

Tak jindy.

- Měj se. - Ciao.

- Dáte si masáž? - Jo.

Díky, to je prima.

Chceš taky masáž?

Už si někoho našla. Podívej.

- Tak ti dám masáž já! - Co jsem proved?

- Tohle není masáž. - Ale je. Supermasáž.

Jdu si zaplavat.

Ne. Žraloka jsem ještě neviděla.

Ale nasbírala jsem ti spoustu mušlí.

To je prima. Mám radost.

Ano? Luco? Haló?

Zavěsila.

Netvrď mi, že jsi ten útes nenašel.

Ne. Úplně jsme se ztratili.

- To snad ne. - Je to tak.

Tak to máš ještě hodně práce.

- Zítra půjdeme spolu. - Jasně.

Je to jenom povídačka. Už těch blbostí nech.

Dylan v tý době nepochybně nahrával v Nashvillu.

Nepovídej…

Jak dlouho už to trvá?

Myslíš jak dlouho trvá tahle macho hra?

Jak to tady funguje?

Máte nějakou společnou pokladnu?

Jste tu jako moji hosté.

- V žádném případě. - Ať vás to ani nenapadne!

Všechno se nakonec srovná samo.

Když ne v číslech, tak ve vesmíru.

Wencke, nedáš si ještě víno?

Vždycky!

Yoko! Sýr a melouny.

Chci si to sníst na střeše.

Pojď dolů!

Můžeme snadno spojit výlet k útesu a…

Christine. Podívej!

Hned to bude.

Spojit s čím?

Potřebujeme kancelář, ne?

Už jsem prodal první solární elektrárnu.

Je to zvláštní…

že si tady nikdo nestaví fotovoltaické elektrárny.

Cože?

Vážně myslíš, že tady můžeš prodávat solární elektrárny?

Já myslela, že jsme na dovolený.

Vždyť jsme.

Máme jen takový sen. Nic konkrétního.

- Pro nesníš se mnou? - Nijak jsme to neplánovali.

Vědí o tom všichni kromě mě.

Chtěl jsem ti napřed ukázat ostrov.

Kdybych ti to býval řekl, nejela bys sem.

- Kde bereš tu jistotu? - Prostě to vím.

Jdu se projít.

Ahoj, Nino.

Díky.

Opravdu se nechcete vrátit?

Kam? Když jsem odjela z Německa, byla jsem o deset let mladší než ty.