The Awakening

JSME VDĚČNI ZA PODPORU

OD EGYPTSKÉ VLÁDY,

MINISTERSTVA KULTURY, PAMÁTKOVÉ ORGANIZACE,

ÚŘADU INSPEKTORA STAROŽITNOSTÍ V LUXORU,

MUZEA V KÁHIŘE A FILMOVÉ ORGANIZACE

PŘED OSMNÁCTI LETY

- Džin s tonikem, Matte? - Díky.

- Další, Jane? - V pořádku, můžu si to…

Ne, já to udělám. Já jsem tu nohsled, k vašim službám.

Jane, pojď se znovu podívat na tohle.

Sleduj tu kartuši.

Jméno jeho syna bylo vydlabáno.

- Ano, a nové vyryto. - Na zdraví.

Doktor Ingemark hádá, že bylo přidáno později.

Možná i o dvacet let. Ověřuje to uhlíkovou metodou.

Myslíš, že to odkazuje na jeho dceru? Neexistují však žádné důkazy.

Až na tohle, tohle a tohle. Bylo změněno jméno každého královského dítěte.

- Matte, ty hádáš. - Samozřejmě!

Čím myslíš, že se živíme? Jednou věcí jsem si přesto jist.

Bylo tam královské dítě, jehož jméno bylo roky po narození vymazáno.

Mohla to být dcera.

Nebo ta královna, kterou našel náš šílený Holanďan.

- Zbožňuje tě. Je to nechutné. - Je pro mou práci důležitá, Annie.

- Kvalifikovaných asistentů je málo. - Neměla kvalifikaci.

Kdybys vedl expedici do vnitrozemí Austrálie,

učila by se řeč domorodců a rozdělávat oheň klacky.

Každý den jsi s ní pryč.

Hrabete se v tom pustém údolí,

protože nějaký Holanďan v 17. století napsal blbou zprávu

o objevu mrtvé královny, o které žádný egyptolog nikdy neslyšel.

Jak víš, že van Hoorn vůbec někdy existoval? Bože!

Na mě vůbec nemáš čas.

Někdy přemýšlím, jestli tohle není neposkvrněné početí.

Jestli ta hrobka existuje, bude to nejdůležitější objev od Tutanchamona.

- Bezejmenná královna. - Ale je mrtvá. Aspoň tohle uznej.

- Já ti porodím dítě. - Až za dva měsíce.

Takže až se za dva měsíce narodí, stane se nějaký velký zázrak

a najednou nám dáš přednost?

Ne, Matte, to se nestane a ty to víš.

Kde jste tohle našli?

- Ukažte mi to na mapě. - Říká, že to bylo tady.

Co dělal na druhé straně? Ahmede, řekla jsem vám…

Omlouvám se. Anne se necítí dobře.

Musíte zůstat na jednom místě.

- Máte něco? - Ještě ne.

Musí to tu někde být.

Van Hoorn řekl: velká rokle na západní straně.

Řekl to ve spisovné nizozemštině, já řekla „rokle“.

Významy se mění.

Mohla to být trhlina, řečiště, údolí.

Co se děje, Janey?

No tak, pojďme se projet.

Víš, Anne byla celý život rozmazlována.

Kvůli tomu jsou pro ni některé věci obzvlášť obtížné.

Třeba být zdvořilá?

Kruci, všechno ji teď rozčiluje.

Cítí se ošklivá a svým způsobem možná vyděšená.

Ty jsi se mnou celý den tady venku a ona je v táboře.

Nemá co dělat a bojí se nejhoršího.

To je v pořádku, Matte. Mně se omlouvat nemusíš.

No…

- Snažil jsem se jen… - To je dobré.

Je mi jí líto.

Snaží se soutěžit s duchem dávné královny, která možná ani neexistuje.

Snaží se získat pozornost muže, kterého pronásledují mrtví.

Včera jsem jí řekl, že kvalifikovaní asistenti se těžko shání.

A sympatičtí asistenti obzvlášť.

Možná jen nejsme dost daleko.

Matthew!

Matthew!

- Rozluštíš to? - Jen kousky.

„Sem bohové nepřijdou, ani budou-li… povoláni.

Bezejmenná musí být navždy sama.

Nesnažte se…

přiblížit k Bezejmenné, aby vaše duše neseschla.

Dejte si pozor na člověka, který pochází zpod severní oblohy

a má vypustit to zlo opět do světa,

neboť Bezejmenná nesmí znovu žít.“

Bezejmenná…

Matthew…

Mohla by to být ona?

Ta stěna vede sem!

Dívej, vchod. Ty kameny ho zakrývaly.

Pomoz mi, Janey.

Tlač.

Hýbe se to.

Našli jsme ji!

Hele, tohle udělal van Hoorn.

Musel sem vniknout tudy.

- Nemohli bychom se tajně podívat? - Musíme to oznámit Káhiře.

Byla mrtvá tři tisíce let, počká na nás.

Tak jen zjistit její jméno.

Dcera slunce, milovaná Usirem,

královna Egypta, Kara.

Kara.

Celý svůj život, od chvíle, kdy jsem byl kluk, jsem…

Jestli má starý van Hoorn jen ze čtvrtiny pravdu.

Annie!

Můj ty…

Opatrně s ní.

Neměla bych jet s vámi? Můžu ji uklidňovat.

Ne. Ty zůstaň tady.

Nemůže mít porodní bolesti. Dítě se má narodit až za dva měsíce.

- Mohla bych… - Já to zvládnu.

Annie…

- Slyší mě? - Ne.

Jak…

Tohle je muzeum v Káhiře, doktor El Sadek.

Může kdykoliv doručit vzkaz do mého tábora.

Vy jedete zpátky do té pouště?

- Můžu tady pro ni něco udělat? - To se musíte rozhodnout sám.

Prosím.

Miláčku…

Já musím.

Co je, Matte? Co vidíš?

- Počkej. Počkej chvíli. - Nemůžu.

Kyslík.

Dojděte hned pro pana Hassana.

Je to netknuté.

Všechno je to tu. Úplně všechno.

Nic neslyším.

Anup.

Kde je moje dítě?

Chci vidět svoje dítě.

Nic víc udělat nemůžeme.

Mrzí mě to.

Matte…

Musím. Jen takhle.

Je to pravda.

Vše, co van Hoorn řekl, byla pravda.

Co, Matte?

Je úplně zdravá.

Nevěděla jsem, že se budu cítit takhle.

Myslela jsem, že budu šťastná.

Všechny nové matky pláčou, paní Corbecková.

Je tak maličká.

Nádherná.

Děkujeme vám.

Když jsem se vzbudila… nebyl jsi tam.

Nebyl jsi tam.

Pardon, je tu několik fascinujících věcí.

Za prvé, hieroglyfy v té hrobce.

Znovu a znovu ta samá fráze: „Žít znovu.“

Ano… Prokrista, ti reportéři tomu dali, podívej se na ty zatracené turisty!

Musíš si přiznat, že už není naše, Matte.

Jsi jen něco navíc

mezi Asuánskou přehradou a Údolím králů.

„Něco navíc.“

Přestaňte s tím! Pojďte sem.

Corbecku. Ukvapené přemístění obsahu této hrobky je velmi nestandardní.

Než to uděláte, musí sem z Káhiry přijet ředitel starožitností.

Bylo uděláno vše, co je potřeba.

Tohle nenáleží vám, ale Egyptu.

Do toho!

Varuji Káhiru!

Dost!

Zastavím práci, dokud se to neurovná, doktore Corbecku.

Zvedněte to!

Víc!

Víc!

Dobře!

Dobře.

Přestaňte!

Přestaňte!

Hámide, co to sakra děláte?

- Hámide! - Ne!

Pozor!

Rychle, utíkejte!

Hámide!

Snažil se… mě zastavit.

Nevadí?

Jistě že mi to nevadí.

Jakmile bude to dítě moci pryč, obě vás vyzvednu.

- Margaret. Jmenuje se Margaret. - Ano. Annie…

Tady ti k ničemu nejsem.

Mezitím… můžeš být k něčemu sám sobě.

Můžu.

A tvojí milované Kaře.

A Jane.

Ty mi poslali moji rodiče.

Čekají nás ve Státech,

jakmile bude Margaret moci cestovat.

- Pojedeš s námi? - Annie, nemůžu teď odjet.

Prosím…

Zatraceně!

Můj drahý příteli…

Je to velký a báječný objev.

Celou dobu jste si počínal bez chyby.

Obsah té hrobky náleží samozřejmě tomuto národu,

vlastně celému světu.

Vláda a toto muzeum jsou však toho názoru, že byste měl jeden nebo dva kousky mít.

A co vaše novorozená dcera?

Mohu jí dát něco, co jí předáte,

až se z ní stane mladá dáma a dokáže to ocenit?

Já…

Nevím, jak vám poděkovat.

Promiňte, ale pan Corbeck má naléhavý telefonát.

To bude vaše žena. Běžte, příteli.

Běžte, můj příteli.

Pane Corbecku, je mi líto.