The Three Deaths of Marisela Escobedo

Dobrý den. Jmenuji se Marisela Escobedo Ortizová.

Jsem matka Rubí Marisol Fraire Escobedové.

Teď už se ničeho nebojím.

Nebojím se smrti, což je to nejhorší, co by se mi mohlo stát.

Jednala jsem s úřady, s guvernérem,

s kýmkoliv, na koho jsem narazila.

Ať je má dcera kdekoliv,

měla by vědět, že ji miluji

a že nepřestanu, dokud se jí nedostane spravedlnosti.

PŮVODNÍ DOKUMENT NETFLIX

Tu strast a utrpení nikomu nepřeji.

Ciudad Juárez bylo prohlášeno nejnebezpečnějším městem světa.

Být ženou v tomto městě znamená rozsudek smrti.

Má dcera zmizela,

ale já hájím ji i její práva.

VRAH NEJVYŠŠÍ TREST

Trápila se tím hodně?

Ano.

- A co vy? - Byl jsem stále s ní.

Mariselo, věz, že podporujeme tvůj boj!

K jejímu pátrání se připojily tisíce lidí v zemi.

Nikdy nebude mít klidný spánek.

Najdu ho, i kdybych měla hledat celý život.

Marisela bojuje za spravedlnost pro svou dceru.

Muži, kteří jsou zvyklí páchat násilí na ženách,

pochopí, že rozsudky nejsou jen na papíře.

ODMĚNA 250 000 $

Jsem Juan Manuel Fraire Escobedo.

Je mi 42 let.

Pocházím z Ciudadu Juárez, Chihuahuy.

SYN MARISELY ESCOBEDOVÉ

Jsem syn Marisely Escobedové.

Doma nás bylo sedm.

Máma, táta, Rubí, Pablo, Jessica, Alejandro a já.

Od nejmladší k nejstaršímu.

Vzkažte něco svému synovi.

Jsem velmi šťastná, Bůh mu žehnej. Přeji mu to nejlepší.

To je všechno, nepřehánějte to.

Naše rodina držela hodně při sobě.

Když jsem musela do práce, má nejstarší dcera vařila

a kluci dohlíželi na své sestry,

protože jsem jako sestřička pracovala v noci.

Mám rád všechny své sourozence,

ale Rubí jako nejmladší byla naším mazánkem.

Bral jsem ji všude s sebou, protože oba rodiče pracovali.

SYN MARISELY ESCOBEDOVÉ

Rubí byla naprosto bezstarostná.

Byla nejmladší a my jsme jí zpívali.

Zpívali jsme jí, i když byla starší, abychom ji popichovali.

Byla hodná, chytrá,

krásná v očích mých i mnoha ostatních.

A pak přišla do puberty.

Máma si právě otevřela obchod se dřevem a nábytkem.

DŘEVO A JINÉ MATERIÁLY

Jednou se tam ukázal týpek, který hledal práci.

Měl ženu a dceru a potřeboval pracovat.

Máma mu řekla, že nikoho nepotřebuje,

ale chtěla mu pomoct, tak ho ten den nechala pracovat.

Nakonec tam zůstal.

Byl to Sergio.

Mé neteře studovaly v USA, V El Pasu.

MARISELINA SESTRA

Ale jedny prázdniny se Rubí vrátila k mé sestře do Ciudadu Juárez.

Má dcera chodila všude se mnou.

Někdy chodila i do obchodu s nábytkem.

A tak se setkala s tím mužem, Sergiem Rafaelem Barrazou.

Sergio byl o osm nebo devět let starší než ona.

Tehdy mu bylo 20, 21 a Rubí pouhých 13.

Ten vztah jsem neschvalovala.

Radila jsem se s právníkem

i s vědomím, že ona proti němu nepodepíše žádné místopřísežné prohlášení.

Nakonec ji k sobě nastěhoval.

Přiměl ji zůstávat v bytě celý den,

a tak ji izoloval od zbytku její rodiny.

Bála jsem se, že mě dcera začne nenávidět,

kdybych se postavila mezi ni a jejího milovaného.

Rozhodla jsem se tedy nezasahovat,

ale dohodli jsme se, že její sourozenci se s ní budou dál stýkat.

Vždy jsem s ním dobře vycházel, chtěl být jeho přítelem.

Pro sestru jsme chtěli něco lepšího, ale ona si vybrala jeho.

Člověk se nikomu do života plést nemá.

O rok dva později Rubí otěhotněla.

To těhotenství ji znovu spojilo s mou matkou.

Narodila se holčička,

ale Sergio byl nezaměstnaný a měl hluboko do kapsy.

A tak jim máma pomáhala.

Přicházela k nám a odcházela dlouho po setmění.

Napadlo mě, že zřejmě nemají peníze,

protože Rubí jedla výhradně u nás.

Každý večer jsem jí dávala peníze, 50 nebo 80 pesos.

Hned jsem jim půjčila byt, který jsem užívala jako sklad.

Vyklidila jsem ho a dala jim ho k užívání.

Zdálo se, že vše je v pořádku.

Jednou jsem zašel k nim do bytu,

ale oni tam nebyli.

Máma ji hledala u Sergiovy matky.

Přišli jsme tam

a našli tam Sergia s jejich dcerou.

Ale Rubí tam nebyla.

To nás vyděsilo, protože Rubí se bez dcery nehnula.

Sergio přišel otevřít. Zeptala jsem se ho na svou dceru

a on řekl, že odešla s nějakým jiným mužem.

To bylo nepravděpodobné. Zeptala jsem se na jeho jméno.

Nechtěl nám ho říct.

Nikam to nevedlo, a tak jsme odešli.

Vrátili jsme se den nato,

ale Sergio tam nebyl. Zmizel.

Měl jsem z toho hrozný pocit.

Něco tam nehrálo.

PROSINEC 2008

Jako její matka jsem ji začala ihned hledat.

Nastal poplach. Něco se jí muselo stát.

Ti všichni jsou napojeni na organizovaný zločin.

Prezident Felipe Calderón tvrdí, že Mexiko není zkrachovaný stát,

ani přes rostoucí moc drogových kartelů.

Úředníci z kanceláře státního prokurátora Chihuahuy

prováděli razie v barech a kavárnách Ciudadu Juárez.

Zatkli tři muže obviněné z obchodu s lidmi,

kteří nutili ženy…

Juárez měl velký problém s pohřešovanými ženami.

Takže to bylo velmi pravděpodobné.

Když jsme začali hledat Rubí,

strávili jsme mnoho nocí hledáním v barech v centru

a v nevěstincích.

Viděli jsme tam pracovat dívky teprve 14, 15, 16leté…

jako prostitutky.

Hledali jsme všude možně.

Občas i na velmi nebezpečných místech.

Doufal jsem, že ji najdeme.

Chtěl jsem ji najít v jednom z těch podniků.

Ale slehla se po ní zem.

Než jsme mohli podat hlášení na policii, trvalo to mně a mámě měsíc a půl.

Policajti tvrdili, že odešla.

Prý nenašli známky ničeho nekalého.

Byla jsem věčně ve stresu. Byla to muka.

STÁTNÍ VYŠETŘOVACÍ SLUŽBA ODD. POHŘEŠOVANÝCH

To pátrání jsem iniciovala já sama.

Bylo to utrpení. Podstoupila jsem martyrium,

jen abych mohla podat hlášení o pohřešované osobě.

OKRESNÍ PROKURÁTOR STÁTU CHIHUAHUA - SEVER

Mluvila jsem s příbuznými. Řeknu vám to později.

- Poskytnete interview? - Jistě.

Pracovala jsem jako okresní prokurátorka státu Chihuahua

v letech 2004 až 2010.

Měli jsme oddělení pohřešovaných…

OKRESNÍ PROKURÁTORKA CHIHUAHUY

…a zahájili jsme vyšetřování v případu Rubí.

Na začátku února vznikla iniciativa

rozšiřovat letáky s fotografiemi tehdy pohřešovaných žen.

BEZPEČNÝ KORIDOR PRO ŽENY

ODMĚNA 1 500 000 $ HLÁŠENÍ JE DŮVĚRNÉ

Naše rodina se o tom doslechla a rozhodli jsme se připojit.

Přinesli jsme vlastní letáky a rozdávali je.

POMOZTE NÁM JI NAJÍT

Šli jsme do Čtvrti 16. září,

kde bydlel Sergio Rafael Barraza,

a nabídli jsme odměnu všem, kdo by měli informace

o Rubíině zmizení.

Říkal jsem mámě: „Někdo se ozve.“

„Jestli se něco stalo, někdo promluví.“

Jednou nám zavolal jeden mladík,

že má informace o tom, co se stalo Rubí.

Tento mladík bydlel poblíž Sergia.

Zavolal mámě a požádal ji, aby se sešli osobně,

že má důležitou informaci.

Báli jsme se s ním sejít. Přišlo nám to nebezpečné

kvůli odměně, kterou jsme nabízeli.

On nastoupil do auta, celý vyděšený,

a řekl, abychom odjeli.

Zeptal se, jestli jsem Rubíina matka, a já přitakala.

Třásla se mu čelist, jak byl vynervovaný.

Řekl: „Musím vám říct něco strašného.“

A potom začal mluvit.

Byl zrovna v té čtvrti

s partou přátel.

Přišel tam Sergio Rafael, celý rozčilený,

a chtěl, aby mu někdo pomohl odtáhnout nábytek.

Řekl, že mu jde pomoct jeho bratr Andy Alonso Barraza Bocanegra

a ještě někdo.

Po pár hodinách se Sergiův bratr vrátil a prohlásil,

že jeho bratr zabil svou dívku Rubí.

Sergio Rafael dorazil brzy nato,

tak se ho kluci ptali, jestli je to pravda.

Řekl, že ano, že ji zabil.

Že její tělo hodili na skládku.

Že ji dal do popelnice

a spálil ji.

Zeptala jsem se toho kluka, proč mi to říká.

Jeho sestru prý zavraždili

a jeho matka ho pobízela, aby se nebál a promluvil.

Máma nás všechny svolala

a řekla nám to se slzami v očích.

Bylo to drsné procitnutí.

Konečně jsme věděli, co se stalo, ale museli jsme najít důkaz.

Váhal, ale moje máma ho přemluvila, aby podal výpověď.

Přiměla ho svědčit.

Když konečně souhlasil, věci se daly do pohybu.

Případ byl oficiálně otevřen a byli k němu přiděleni policisté.

Až teprve potom to začali brát vážně

a konečně začali s pátráním po těle mé dcery.