Good on Paper

SKORO PRAVDIVÝ PŘÍBĚH ZALOŽENÝ NA LŽI

Pokud jde o prarodiče,

historka o jejich seznámení je vždycky půvabným příběhem o vytrvalosti.

Zeptáte se babičky: „Jak jste se seznámili?“

Pokaždé to je: „Nejdřív se mi nelíbil,

ale pořád za mnou chodil, a teď jsme spolu.“

A nikdo se babičky nezeptá: „Proč se ti děda nelíbil?“

Řekla by: „Něco ti povím, měla jsem z něj fakt husinu.

Pořád na mě čučel a olizoval si rty.

Nelíbilo se mi to. Byla jsem z něj nesvá.

Ale můj pravý manžel padl ve válce a tvůj děda za mnou furt chodil.

A devět měsíců nato se narodil tvůj strejda Ted.“

V ženském mozku je spínač: „Asi mě miluje, když mě furt otravuje.

Jako malou mě tahal za vlasy, takže mě miluje.“

Opačně to neplatí.

Ženská takhle nazaboduje.

Holka ihned dostane nálepku „magor“.

Napíšete chlapovi dvakrát a hned: „Klídek, ty stíhačko!

Psychopatka, ty vole.“

Psychopat, ty vole.

NETFLIX UVÁDÍ

Charlestone, jsme tu!

Jo!

Na předměstí Dallasu se tomu říká fronta na sýr.

Prdla jsem si.

Co je? Povolení vymáčknout…

Kolik hodin už točíme?

Zlato, panáky.

Díky.

Jo!

Trojka vodorovně. Číselná předpona…

Lidi, uhněte prosím.

Jsem tu na týden.

V Syracuse je pěkná kosa.

Říkals, že dostuduješ práva, a nic, Jacku.

Říkals, že si založíš firmu, Jacku, a zase nic.

Ráno jsi ani nedomyl nádobí, Jacku.

- Jako by jsi byla chytřejší než já! - „Bys“. A jsem.

To bylo skvělý. Díky.

Čemu se smějete?

Mělo by to jít rychlejš po sobě.

„Nedostudovals práva, nezaložil firmu, ani jsi nedomyl nádobí.“

Pravidlo tří, jedno za druhým.

A „Jacku“ se opakuje snad stokrát. Není to překlep?

Ten vtip je v pořádku.

Velkorysé pojetí pojmu „vtip“.

Děláte stand-up, že? S hraním začínáte?

Ne.

Možná jste na to trochu stará. Má jí být 35.

Mně je 34, takže…

Jejda.

V pohodě.

- Díky za účast. - Jo.

- Jasně… - Díky.

- Díky moc. - Díky.

Díky.

- Hele, něco mě napadlo. - Jo?

Co ten vtip změnit tak, jak říkala?

Dobře. Od tebe se mi to líbí. Ona byla drzá, ale máš pravdu.

- Díky. - Díky.

Panebože! Andreo!

- Ahoj, Serreno. - Čau.

- Ahoj. - Zněla jsi fakt skvěle.

- Držím palce. - Dík.

Obejmi mě. Hrozně ráda tě vidím.

- Pytlíkuješ to tady v televizi? - Bože.

Znáte tu holku,

kterou nechcete potkat, když je vám nejhůř?

A tak, chápeš? Bla, bla.

Serrena Halsteadová, moje favoritka!

- Čau! - Nashle.

Se Serrenou jsme přijely do LA zároveň.

Když jsem začala se stand-upem, prorazila jako herečka.

Ta holka hrála naprosto ve všem.

Když ji slyším mluvit, urvala bych si uši.

Tvoje děcka na instáči? Sladký!

- Dík. - A ty v tom oblečku? Hashtag sen.

A vím, že není hezký, když se ženy navzájem soudí,

ale co, děláme to všechny.

Sexy sousedka?

Já nejsem dokonalá a ona je otravná,

ale tenhle příběh není o ní.

Byla jsem hrozná, Margot. Televize mi zaplatila letenku.

Do první třídy, na pětiminutový konkurz.

A já to podělala. V letadle sežeru všechno, co mi dají.

Hodím do sebe hektolitr džusu a spláchnu to kilem sušenek.

A víš, co je nejlepší?

Musela jsem čekat 45 minut,

protože ženská přede mnou ztratila palubní lístek.

Dokázala ho ztratit mezi odbavením a detektorem.

Mám radu: stáhni si appku.

Nebo si vem kabelku na zámek,

nebo ledvinku, nebo seď doma.

Nebo nejlíp: Když zdržuješ na letišti, jsi terorista.

Slečno! Něco vám upadlo.

Tak to je pokořující.

Pokud mám začít od začátku, řeknu upřímně,

že za mě to nebyla láska na první pohled.

Vypadal jako vedoucí v pánské konfekci.

Díky!

Sakra.

Co? Ne, upadly mi… kalhoty.

Výzva k nástupu pro cestující letu 1212 do Los Angeles.

- Promiňte. Můžu poprosit… - Ne, už jste měla tři džusy.

To stačí.

Bože.

Zdravím.

„Upravený v měřítku podle závažnosti…“

Zdravím.

Proporční.

Počkat, ne. Počkat, jo.

- Rasp-berry, péčko. Skryté P. - Skryté P.

Skryté P.

Já jsem Dennis.

Já Andrea.

- Ahoj. - Ahoj, Andreo. Těší mě.

Jo. Teda „nápodobně“. Tak se má odpovídat.

Taky mě těší. A díky za palubní lístek.

Který blb ztratí palubní lístek minutu poté, co ho dostal. Ironie osudu.

Letiště lidem nesvědčí. Probouzí v nich to nejhorší.

Moje „nejhorší“ leží na castingové pásce někde na Manhattanu.

Ty jsi ta komička, ne? Andrea Singerová.

- Autogramy nedávám. - Já tě viděl. Super.

Pardon. Mám hroznou náladu.

Mám za sebou nejhorší konkurz v životě a přijdu si jak nula.

Víš, kariéra v šoubyznysu je extrémně náročná, Andreo.

- Ano, Dennisi, vím. - Měla bys být hrdá.

Poměr samozvaných bavičů vůči těm, co se tím uživí,

je podle mě neuvěřitelně disproporční.

Zase ta proporčnost.

Na tom něco je.

A co děláš ty?

Hedge fondy.

Baví tě to?

Je to jako hraní. Lidi ti musí věřit, abys prodala roli.

Mně musí lidi věřit, že zhodnotím jejich peníze.

- A umíš to? - Podle toho, kolik toho vypiju.

Ne, když umíš mluvit a máš dobré školy, většina lidí ti peníze svěří.

Co? To není možné.

To jsou důvody, proč někomu nevěřit. Já ti nevěřím.

Skvělá volba. Komediální instinkt ti posloužil.

Omluv mě.

Haló.

Většinou se s lidmi v letadle nebavím, ale působil mile,

normálně, jako účetní, co má rád misionářskou polohu.

Tak zatím. Ahoj. Miluju tě.

- Moje přítelkyně Cassandra. Modelka. - Pěkně jsi to tam vpašoval.

Volala, že se neuvidíme, protože jí posunuli focení.

- Už zase. - To nesnáším.

- Něco k pití? - Čistou whisky.

Jestli máte Blue Label. Pokud ne, tak taky, ale neříkejte mi to.

- Andreo? - Cranapple. Džus.

Jistě.

Nepiješ před pátou? Ty jsi teda komička.

- Takže máš manžela nebo přítele? - Ty jo. Bez oslího můstku.

Mám někoho, kdo mě má vyzvednout na letišti.

Uvidíme, jestli si Cayden udělá čas.

Cayden? Zní jako zábavný společník.

Jo, jako důstojný protivník modelky jménem Cassandra.

To je fér.

- Kdy máš další vystoupení? - Dneska v The Comedy Store.

Kruciš, dneska večer?

Mám akci absolventů Yaleu.

- Co je to Yale? - Yale je prestižní škola…

Dělám si srandu.

Vím, co je Yale. Chodil tam bratránek, Brett Korchran.

- Jste stejného věku. Neznáš ho? - Něco mi to říká.

Je to velká škola.

Navíc jsem většinu času trávil golfem a pitím, takže…

- Prosím. - Díky moc.

- A to je pro vás. - Ty jo, celá!

Fajn. Tak kde jsme skončili s tou křížovkou?

Dobře.

Je těžký potkat normálního chlapa.

Už tak mě označují za příliš silnou.

Ale proč? Co je na mě silného?

Že jdu po ulici a nesložím se k zemi?

Nestylizuju se na Instagramu do křehotinky?

Nehledám životní rady v horoskopu? Proto se mě bojí?

Bojím!

Jde ze mě strach?

Co vás děsí víc?

Já, nebo představa, že si budete muset ostříhat tu svou deku?

Děsí vás to?

„Ale pak mě uvidí. Budu zranitelný.“

Vítejte ve světě žen, ať dělají cokoli.

ANDREA SINGEROVÁ 21:00

SERRENA HALSTEADOVÁ SEXY SOUSEDKA

V KINECH OD 4. ČERVENCE

Kam se dneska poděla tvoje energie?

Máš v klubu lovit kontakty a oblejzat spisovatele,

ne se u mě v baru tvářit jak kyselá prdel.

Nechci „lovit kontakty“. Mám ráda tebe. A tvůj bar.

Ráda fňukám u tebe na baru.

- Na, Andreo. To je na mě. - Dík.

Je tak sexy, až je mi z toho zle.

- Štve mě. Vyhodím ho. - Když říkáš.

Musíš změnit svůj styl fungování.

Přestaň se ke všemu stavět tak nakvašeně.

Víš, čeho si na tobě odjakživa vážím?