FROM

Viděli jste...

Ti tvorové venku... Baví je lovit.

Baví je hrát si.

-Přestaňte se smát! -Když půjdeš ven, bude ti líp.

-Já už to dál nevydržím. -Já vím.

Přijde mi, že se tahle její část začala rozplývat.

Musíš to být ty.

Musíš být tou její součástí, kterou tohle místo nedokáže sebrat.

Nemáme moc času. Musíš mě zabít.

Moje krev je teď tvoje.

Co když už nejsem jako dřív?

Pořád jsi to ty.

Já jsem pořád já.

To ostatní...

vyřešíme společně.

Co tady dělá?

Může nám pomoct najít, co hledáme.

Nikdo o ní nesmí vědět.

Zabila mi tátu!

Rozsápali ho na cucky a tys o tom věděl!

Kenny, prosím tě...

Záda si kryj sám.

Rád bych si promluvil.

Ani nevím, jak začít.

Chci, abyste věděla, že moje rozhodnutí ohledně Sary...

V hloubi duše věřím, že je pro dobro všech ve městě.

To ale neznamená, že...

To, co udělala, co vám a Kennymu vzala...

Na jejích důvodech nesejde.

Chápu, jestli se na mě zlobíte, že jsem ji chránil.

Že jsem ji držel v tajnosti.

Vím, jaké to je, když tohle místo...

Když vám sebere někoho milovaného.

Jenom...

Podívejte.

Od chvíle, co jsem tady,

se snažím, aby se lidé cítili bezpečně.

Myslel jsem, že když budeme mít pravidla, dodržovat, co je správné...

Vím jedno. Věci se mění.

A když nevyužijeme všechno, co máme, každou maličkost...

Musím udělat, co je v mých silách,

abych ty lidi dostal domů.

Abych dostal vás a Kennyho domů.

-I když to bude znamenat... -Mami.

Co tady děláš?

-Co tady děláš? -To stačí. Teď ne.

Ale ne. V pořádku. Jenom...

Děkuju za váš čas.

Jsi v pohodě?

Saro?

Boyde?

Jsi v pořádku?

Pardon, já jen... Pardon.

Tak jo.

Tak jo.

-Omlouvám se. -Ne, to...

Nech si to ošetřit.

Nechci obtěžovat.

Vezmi ho za Kristi.

Ne, jsem v pořádku. Díky.

Nic mi není. Děkuju.

Tak jo.

Jo.

-Tak fajn. -Ne.

Tak pojď.

Dobře, díky.

Jo.

CESTA VEN II. 6. díl: Pas de deux

To jsou poslední brambory.

Doufám, že Donna něco z toho vrátí.

Tohle můžu naložit?

-Jo, pomůžu ti. -Unesu to.

Trable v ráji?

-To je poslední? -Jo.

To je všechno.

Zvládneme to.

Budeme v klidu dodržovat příděly,

a přečkáme to.

Strávíme tím u Liuových celou noc,

tak dohlédněte na večerku.

Nezapomeňte, plechovky na všechny dveře.

Co řekneme lidem ohledně jídla?

V tuhle chvíli?

Co nejmíň.

Řekněte jen...

že zavádíme nový systém. Nestojíme o paniku.

Zvládnete to?

-Jo. -Jo.

Jo, zvládneme.

Hele, nevidělas...

Co je to?

-Ty mi lezeš do věcí? -Hledala jsem sponku do vlasů.

Hele...

Je to jen...

Říkalas, žes jela za tetou.

-Tím autobusem. -Jo, nechtěla jsem, aby sis...

-O nic nejde. -Že ne? Lhalas mi.

Nechtěla jsem, aby sis dělala starosti.

Všechno je pod kontrolou.

Jela jsi na odvykačku a ocitla ses tady.

To není pod kontrolou ani trochu.

Vedla sis tak dobře, nechápu...

-Kdy jsi začala zase užívat? -Takhle to neříkej. Vždyť já...

Jen pár měsíců.

-Kvůli tomu, že jsem zmizela. -Kvůli spoustě věcí.

-Chtěla jsem ti to říct, jen... -Kurva.

Kam to jdeš?

Kam to jdeš?

Ne, to nedělej. To nemusíš.

Zásobu léků tady máme hodně omezenou.

Jsou kritické. Nemůžu riskovat, že se něco ztratí.

Nedělej z toho velkou věc.

Chystala jsem se přestat, tak to můžeme udělat tady a teď.

Nemusíš hned... Nech toho a probereme to.

-Seberu je. -Můžeš toho nechat?

Čeho?

Přestaň panikařit, jako bych byla feťačka, co hned...

-Přesně proto jsem ti to neřekla. -Vzalas odsud něco?

Řekni mi pravdu.

Jen kapku morfinu, abych se trochu srovnala, nic víc.

Klidně je tam vrať zpátky. Nic nevezmu.

Marielle.

Tak jo, fajn, dělej si, co kurva chceš.

-Kam to jdeš? -Projít se.

Ať můžeš schovat svoje cennosti před svojí holkou feťačkou.

Ven nemůžeš. Za chvíli bude tma.

Kurva!

Jo, taky jsem si toho všiml.

Listí mění barvu. Opadává ze stromů.

To jsem ještě neviděl.

Jo.

Hele...

-Kenny, já vím, že... -Hele...

Přijde mi, že už jdeš normálně, tak...

To už asi dojdeš.

Krucinál!

-Co se stalo? -Začíná to teď bolet.

Občas nejsou vidět, ale cítím je.

-Co? O čem to mluvíš? -Nemůžu...

Když jsem se vydal do lesa,

něco se mi tam stalo, něco, co nechápu.

Něco do mě vlezlo.

Červi, svíjejí se mi pod kůží.

A...

Slyšíš to?

Boyde?

Boyde!

Boyde, kam to jdeš?

Co s tebou je?

-Boyde? -Vidíš ji? Je...

Měli bychom jít.

Brzo se setmí.

Jo.

Pomůžu ti.

-Díky, Ellisi. -Jasně.

-Pověs je ke vchodu. -Jo.

Chceš s něčím pomoct?

-Ne, hotovo. -Ne? Fajn.

Co okna?

-Teď zadělávají poslední. -Super.

Hele.

-Jsme v pohodě? -Jo. V klidu.

Ty mě neposloucháš, není to...

-To on. -Co?

Jde o to, co udělal on, to se ti snažím...

Takže ty říkáš, že ti to někdo udělal?

Jo, hele.

Hele.

Tady mě škrábnul

a pak mi přiložil krvácející zápěstí k ruce

a řekl: "Moje krev je teď tvoje."

A pak z něj to, co měl v sobě, vylezlo a přelezlo do mě.

A pak...

A pak to tam celé zmizelo.

Boyde.

Nedokážu to říct tak, aby to znělo logicky.

Dobře.

Hele, mám pod kůží červy.

A mám pocit, že něco...

Něco teď po mně jde. Je to...

Boyde, já vážně nic nevidím.

Ten chlap, co mi to udělal. Ať jsou ti tvorové cokoliv,

celé roky se na něm pásli.

Teď to předal mně, protože ho nenechali umřít.

Umíš si to představit?

Bylo to tak zlé, že si přál umřít.

Fajn, hned teď mi věřit nemusíš.

Jen mi slib, že když dojde na nejhorší, když...

Hele, slib mi...

že...

že to zarazíš, než to zajde příliš daleko.

Boyde, o co mě žádáš?

Nechci umřít tak jako Martin.

Takže tady asi zůstaneš přes noc.

Jo. Říkal jsem si...

-Snad je to v pohodě. -Jo. Jasně.

Říkal ti o těch červech?

Jo.

Vidělas něco?

Jestli jsem viděla, jak se mu něco svíjí pod kůží?