Locked Up (Vis a vis)

Zulemo!

Já tě dostanu!

Jsme venku!

Jsme venku!

Přes plot!

Fofrem!

Nahoru!

Dělej!

Jdeme!

Tady je.

Jdeme!

Já nejedu.

Až budu v bezpečí, dělej si, co chceš. Teď si nastup!

Vlez tam!

No tak.

Fajn.

- Sundej si tu košili! - Dělej, svlíkni se!

Sundej si to, dělej! Oblíkneme se jako holky.

Sundej to.

No tak.

Bloncko, pohyb!

No tak.

Do pytle!

- Hej! - Běž za ní!

Kráva jedna! Dělej! Nastartuj!

Macareno!

Stůj!

Je mrtvá.

To je škoda.

Zabilas ji.

Stačilo počkat 30, 40, 50 minut, a pak odejít.

Teď jsi nahraná. Koukni.

- Koukni. - Honem, jedeme!

Rozhodni se. Jedeš, nebo zůstaneš?

Máš pět vteřin.

- Tik tak. - Honem!

Tik tak...

Ahoj, lásko.

Jsem u tebe.

Je to dobré. Už je po všem.

Napadli tě a ztratil jsi spoustu krve.

Proto jsi tady.

Ale neboj se.

Neboj se. Všechno je v pořádku.

Všechno je v pořádku.

Moc jsi mi chyběl.

Zdá se, že ses probudil.

Jsem ráda, že tě při tom výprasku

aspoň někde neporanili.

Chci odluku.

Pošlete hlídky na silnice A-4, A-5 a A-6.

Chci rozsáhlý dozor na letištích, vlakových i autobusových nádražích.

Všude chci vidět fotky těch uprchlých vězeňkyň.

Ať je ukážou ve večerních zprávách. Martínezi, zavolej soudci.

Požádej o povolení odposlouchávat jejich rodiny.

Castillo.

Auto, v němž ujely, našli opuštěné na poli

- u silnice do Badajozu na 53. kilometru. - Jo.

Aktivujte kamery na A-5, jako by to byl Velký bratr.

Hoď sebou!

Bestie.

Tudy, prosím.

Sakra, kdoví kde teď jsou.

Jedeme.

Jestli začne některá z vás blbnout,

postříkám vás benzinem a zapálím.

Jasný?

Klídek, holka.

Nechceme se vrátit do basy.

Jo.

Hele.

- Kup mi něco sladkýho. - Jo.

Kam sakra jdeš? Neslyšelas Zulemu?

Už dlouho se mi chce na záchod a nemíním dál čekat.

- Takže jdu. - Ty jsi ale prudička.

Dělej, jak myslíš, hlavně ať tě nemusím jít hledat.

Nebo mi taky zlomíš vaz?

Vrahounko.

Moment...

Mám pěkně děravou paměť.

Vím, že neberete pětistovky, ale nechala jsem kreditky doma.

Mám jen tohle.

Výborně. A...

PORTUGALSKO MADEIRA

Drobné si nechte.

Na shledanou.

Co tu vůbec děláme?

Nevím.

Vědí něco?

Myslím, že ne.

- Kde je bloncka? - Na hajzlu.

Kráva blbá.

Co je?

Dělej.

No tak, prosím.

Kdo je to?

Tati, dělej, prosím. Zvedni to.

Zvedni to.

Haló?

Haló?

Co je?

Chceš se mnou čurat?

Čurat a kadit.

- Dělej. - Už jdu.

Ztrácíme čas.

- Co se děje? - Mami, klid.

Nepřišla k soudu. Ani vy ne.

- Co se děje? - Klid.

Volala jsem vám snad 15krát, ale nebrali jste to. Kde jste byli?

Museli jsme...

- Zabili jsme Egypťana. - Prosím tě!

Tady radši mlč.

Můžou vás s tím spojit?

Neboj, mami.

Toho zmetka hledat nebudou.

Tam, kde jsme ho pohřbili, ho nenajdou.

Děkuju, Bože.

Děkuju, Bože.

Děkuju, Bože.

S dovolením.

Zavolal jsem si vás, abych vás informoval o posledních událostech.

Vaše dcera utekla z vězení se čtyřmi dalšími vězeňkyněmi.

Ten útěk vedla Zulema.

Utekly tunelem, jako v nějakým blbým filmu.

To nedává smysl.

Macarena se měla sejít se soudcem. Její případ měl být přezkoumán.

Podle mě ji nepustí na svobodu. Podívejte.

Tohle je záznam z bezpečnostní kamery pořízený před třemi hodinami.

Při útěku se Macarena poprala s jednou vězeňkyní

a zabila ji.

Lituji.

- Kolik jsou tři dny? - V hodinách?

Dvacet čtyři krát tři...

- Sedmdesát dva. - Jo, sedmdesát dva.

Za jak dlouho budou zpátky?

Vsadím se o tyhle mušle, že jsou zpátky za 48 hodin.

Jsi prase. Už jsi z nich jedla.

Tak čtyřicet sedm.

Holky, vy Zulemu podceňujete.

Nikdo nekope pět měsíců díru na pár hodin svobody.

Já nepodceňuju poldy.

Mýho muže a švagra chytli dvacetkrát.

Je to tak, ne?

Ale tvůj švagr nemá v autě devět melounů, Antonie.

Nepodceňujte sílu cikánů.

- Máš recht. - Heleďte.

Já říkám, že je nechytěj a že si banka všechno nechá.

Podle mě tu jsou nejvýš za 23 hodin.

Budou zpátky před půlnocí.

Chceš se vsadit? Ale nepleť do toho city.

Není moudrý plést obchody s orálem.

Ale jděte. Nikdo neutíká, když ho mají propustit.

Takže Macarena se vrátí.

No jo, nedramatizuj to.

Vsadíme se o něco jinýho.

Jak vyjde Sole z operačního sálu?

Já říkám, že v rakvi!

Jsi kráva, Anabel.

- Paní ředitelko, přišli zedníci. - Vezměte je do prádelny.

Ať tu díru okamžitě zazdí.

Víte, co máte v celách, paní Aguirreová?

Póvl.

Na rovinu, jsou to potvory.

Myslíte, že póvl si potrpí na poezii?

Za letošek jste už utratili 5 300 eur za knihy.

Tolik za svoji knihovnu neutratil ani Camilo José Cela.

To byla naše jediná investice.

Spolu s renovací tělocvičny.

Potřebují číst, když jsou za těmito zdmi tak dlouho.

Za zdmi, do kterých vykopávají díry?

Klid, ony vás neukousnou.

- Máš čistý spoďáry? - Cože?

- Koukni, kdo sem jde. - To je tělo!

Hele, frajere!

Ty vado.

- Pardon, jste horolezec? - Ne, paní.

Ne? Můžete trénovat na těchhle.

Co to děláte? Ustupte!

Ať se mě dotkne.

- Já ho vyšťavím! - Antonie!

Povězte mi.

Co mám říct akcionářům, které zastupuji?

Ve vašem vězení se ženy zabíjejí, utíkají, ale čtou poezii.

Víte, proč v rozvinutých zemích soukromé věznice fungují?

Díky výkonnému vedení...

Protože žádný státní úředník nesmí ženský nafackovat.

Nebo ji dát na samotku a bít ji, dokud se neumoudří.

S tím tvým vercajkem

- bych si nechala cuchat vlasy! - Vila Roigová.

Jen když se nebojíš tý džungle, co má dole.

Podle mého názoru chyby...

Chyba byla nechat učitelku náboženství

jednat s nimi jako se skautkami.

To neznamená, že jste neschopná, paní Aguirreová.

- Ale že jste hrozně hloupá. - Dovolte!

S vaším svolením bych řekl pár věcí.

Zaprvé vyžaduji respekt a slušné chování.

Jinak není rozdíl mezi tím, co říkáte, a tím „póvlem“.

Zadruhé jako člen správního výboru na sebe beru

odpovědnost za to, že jsem vetoval ta nejpřísnější...