Chemo (Chemia)

Ty nehty jsou bez života!

Nehty jsou bez života?

-Benku, jestli teď... -Teď je mi to úplně jedno!

Benku, za námi, prosím.

Ty nehty jsou bez života?

Protože život je jinde!

JÁ PADÁM

Máš padáka.

-Žiješ? -Zatím jo.

-Nezajdeme si na výročí na oběd? -To nebudu mít hlad.

A moje výročí to není.

Přestaň si myslet, že uděláš co on!

Náš tatínek!

Klidně si to sakra oslav, jestli chceš!

CHEMO

Stojíš mi v cestě.

Musím jet!

Musím jet.

Moknu!

Umíš tančit?

Ne.

A smát se?

Nevzpomínám si.

Žít?

Jen na chvíli.

Ideál.

Jdeme?

Kam?

K tobě!

Ale sex nečekej.

A pamatuj, že všechno řídím já, i když zrovna nestojím u kormidla.

A kde je potom nebe?

Někde jinde.

Tak mě tam vezmi.

-Teď? -Teď.

Nejdřív chci ale z toho tvýho pekla fotku. Přines foťák!

Fotím lidi jen za peníze.

Tak dělej, že jsem zátiší.

Zajímá tě i něco jiného než sebevražda?

Nic. Konec, rozpad, klid, průhlednost.

Rád se na to dívám.

Většina těch, co znám, jsou napůl mrtví.

Ty tak ze tří čtvrtin.

Ideál.

Byla jsem v posteli s mrtvým zvířetem, náleží mi odměna.

-Já se tě neprosil. -To ne. Fotku, prosím. Hned.

Ne, prosím.

Vážně.

Kam to bude?

Někam jinam. Nech to na mně.

Jedeš moc rychle!

Je to moje auto.

-Není tvoje, jen ho používáš. -Je moje, splátky platím včas.

A co byste ty a tvoje auto řekli na společnou sebevraždu?

Teď?

Ne nutně. Můžu se přizpůsobit tvému kalendáři.

Slušný.

Opíjím toho sraba v sobě.

Proč?

-Zatančíte si? -Ne. Držím smutek.

-Za koho? -Za sebe.

Ještě nikdy jsem nebyl u moře.

Měl mě vzít otec, ale nevyšlo to.

Bezva! Kdykoliv děláš něco nového, dozvíš se něco sám o sobě.

Tak bys měl něco dělat každý den. Život není tak dlouhý, jak se zdá.

Miluj.

Miluju. Miluj?

Miluju. Miluj!

Miluju. Dobrý?

-Miluju. Miluješ? -Miluju... se s kým?

Miluju, brečím.

Miluju tě za to, že jsi, jaký jsi.

Nemusím vedle tebe být lepší.

Můžu zůstat...

Tady začneme.

... nedokonalá,

šmouha, skvrna, co upravit se nedá.

Tady začneme.

Miluju to tvé tělo, ve kterém musíš žít,

tvé kosti a svaly, srdce i krev.

A tady končíme.

Přijímám ho v nemoci stejně jako ve zdraví,

je pro mě jako hostie.

Tady začneme.

Já ne.

Co ne?

Nechci umřít.

No a?

Kvůli tobě a kráse toho okamžiku se překonám.

Tu posedlost černou nechápu. Pohřby jsou smutné samy o sobě,

černá barva to ještě umocňuje.

Malá černá smrt.

Máš?

LENA ZYBERTOVÁ, 27 LET

MRTVÝ DŮKAZ TOHO, ŽE LZE VÉST DOBRÝ ŽIVOT BEZ SMYSLU

Pěkný.

A tvoje?

BENEDYKT BILSKI

ŽIL CELÝCH 33 LET, ČEHOŽ HLUBOCE LITOVAL

Leno?

Chci...

Musím ti říct...

Požádat tě... Říct ti... Vlastně...

Strávili jsme spolu jen pár šílených dní, ale...

Teď už ji musíš pustit.

Proč nezešílet úplně?

Myslím to vážně. Leno, vezmi si mě.

Tys mě neposlouchal.

Leno, vezmi si mě!

Ty to nechápeš, Benku. Na tomhle jsme se nedomluvili.

Ještě nikdy jsem necítil, že bych chtěl s někým strávit zbytek života.

Z toho zbytku už moc nezbejvá.

Já nemůžu, a především...

Nechci.

Někoho mám.

Koho?

Takový... zvíře.

To by stačilo.

Je velký,

nepředvídatelný.

-Cítím ho hluboko... -Tak co jsi chtěla ode mě?!

Ty jsi mužnější.

Mám raka prsu.

V pravém i v levém.

To zvládneme.

Žádné "zvládneme", já nezvládnu, protože to nehodlám zkoušet.

Takhle tě nenechám.

Takhle mě nemůžeš mít.

Já tě takhle nechám. Tady a teď.

Do hajzlu!

Přijď, milostivá, ku pomoci,

ochraň nás před nepřátelskou mocí.

Sláva Otci i Synu...

-Skvěle se doplňujeme. -To je mi novina.

Má rakovinu. Chápeš to?

Já vím, smrtelnou nemoc.

Nejdřív jsem byl naštvaný, že mě do toho zatáhla a nic mi neřekla.

-A ptal ses? -Ne.

Kdo se neptá, nic se nedozví.

Slibovala ti snad víc než těch pár šílených týdnů?

-Ne. -Tak vidíš.

Tak s ní těch pár šílených týdnů prožij

a pak ji přesvědč, ať si tě vezme.

Za tak krátké manželství se aspoň nezačnete nenávidět.

Benku!

Proč?

Proč se nechceš léčit?

Líbí?

Jasně.

Když mi je vezmou, neudělám kariéru v šoubyznysu.

Netušil jsem, že o ni stojíš.

-Vypadám jako zbabělec? -Ne.

Ale jsem.

Utrpení chce víc odvahy než smrt.

To vím ze spolehlivého zdroje, Benku.

Prožij těch pár šílených týdnů se mnou.

Za tak krátké manželství mě aspoň nezačneš nenávidět.

Ne.

Prosím.

Ne.

"Já, Benedykt..."

Já, Benedykt,

si beru tebe, Leno, za manželku.

Slibuji, že ti zachovám lásku,

věrnost

a úctu.

-Slibuju, že tě neprobudím... -Neopustím!

Neprobudím.

... až do smrti.

"K tomu mi pomáhej..."

K tomu mi pomáhej

Bůh Všemohoucí, trojjediný,

a všichni svatí.

Gratulace později!

Teď život!

Je mi jí líto, je krásná.

Kde má rodiče?

Nijak se v jejím životě neangažují.

Ale vědí, že je nemocná a že se vdává, ne?

Nevyptávejte se tolik, otče. Církev má nabízet odpovědi.

-Vy jste manžel? -Ano.

Kde jsou výsledky jejích předchozích vyšetření?

Nevím.

Léčila se nějak, nebo ne?

Ne. Vlastně nevím.

Kdo je její ošetřující lékař?

-Nikdo. Nevím. -"Nikdo. Nevím." Nic.

Vždyť má rakovinu.

Co teď?

Bude z tebe vdovec s malým sirotkem.

Kočky se umňoukají.

Zvíře a nemluvně.

Ona tragicky zemřela v mladém věku.

-Chceš to dítě? -A ty?

Co se tě vůbec ptám. Sám jsi dítě

a děti by neměly mít děti.

Těhotenství a chemoterapie nejdou dohromady.

Potrat a chemoterapie dávají aspoň nějakou naději.

Rakovina? Chemie?

-Dítě? -Ano.